NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1583, 2. listopadu. - Kvat. relací žlutý od 1582 do 89, č. 47, fol. B. 30. v král. českém arch. zemsk.

Rudof Druhý etc. Urozený, věrný náš milý! Jakož jsou, slavné paměti, císař Ferdinand, pan děd, též císař Maximilian, pan otec náš nejmilejší, skrze jisté relací ke dekám zemským království českého učiněné k tomu svá milostivá povolení dáti ráčili, aby někdy urozenému Hendrychovi z Švanberka na Zvíkově, Heřmaně městečko, Štětice, Humňany, dva mlejny pod Heřmaní, Malešice, Lidmovice, Krašlovice, Vitice, Loužnou vesnice a tři mlejny na řece Blanici, s podacím kostelním v Hůrce, se vším toho příslušenstvím, od někdy Barbory z Šelnberka a z Kosti, abatyše a všeho konventu kláštera svatého Jiří na hradě našem Pražském, někdy též urozenému Krištofovi z Švanberka, otci nadepsaného Hendrycha z Švanberka, trhem pořádným prodané, to vše ve dsky zemské dědicky vepsáno a vloženo bylo, jakž též relací na to se vztahující v sobě to ukazují a zavírají; však že jest se toho tehdáž za některejmi příčinami, a zvláště že předešlé abatyše a konvent téhož kláštera svatého Jiří tomu prodaji místa dáti nechtěly, aby jim ještě vejšeji něco za to dáno a učiněno bylo, toho žádaly, vykonať nemohlo, až teď teprva před dvěma lety též někdy Krištof z Švanberka, strejc a nápadník nadepsaného Hendrycha z Švanberka, s nynější abatyší předepsaného kláštera velebnou Judyt Ebnštolarovou z Ebnštolu i s konventem toho kláštera skrze jisté prostředky porovnání učinil, a vejšeji nad první sumy od předkův jeho dané ještě puol třetího sta kop grošův českých dáti se uvolil i také ke dskám zemským je složil a to tudy dokonce spokojil, však tolikéž prvé, nežli od nás sobě na to relací spůsobil a vy jednal, skrze smrt z tohoto světa sešel. I jsouce my nyní od urozených Jana Jiřího a Jana Vilíma, strejcův odtudž z Švanberka na Zvíkově a Vorlíku, věrných našich milých, jakožto strejcův vlastních a nápadníků téhož Krištofa z Švanberka za to poníženě prošeni, a znajíc slušné a spravedlivé i s dobrým klášterským býti, to my touto relací naší císařskou, jakožto král Český, jsouce k nim pro služby jich věrné, kteréž jsou nám činili a činiti povinni budou, milostí naší císařská nakloněni, obnovovati a k tomu tolikéž, jakž předešle pan děd a pan otec náš nejmilejší, milostivě povolovati ráčíme, aby se před dotčenej vklad nahoře jmenovaného městečka, vesnic, mlýnův a podacího kostelního se vším příslušenstvím od nynější abatyše a konventu již psaného kláštera svatého Jiří týmž Janovi Jiřímu a Janovi Vilímovi strejcům z Švanberka vykonal a to jim dědicky s plným panstvím do týchž desk zemských podle pořádku vloženo a vepsáno bylo etc. Dán na hradě našem Pražském v sobotu po památce Všech svatých léta etc. 83.