1583, 29. listopadu. - Opis souč. v arch. města Hory Kutné.

1. Aby stavové k tomu svolili, aby z každého vědra vína, které se ven vydává aneb šenkuje, tři nebo více pinet v té ceně, po čem se načne, na penězích dávali. A byla by při tom ta naděje, poněvadž v tomto království Českém mnoho vina roste a veliký počet rejnských, rakouských, francských, uherských a sladkých vín se uvozuje a prodává, a takový prostředek nemalou sumu by vynesl a netoliko na obyvatele, ale dobrý díl také i na přespolní cizozemce a přes svět pracující, a zvláště pokud by JMCská v tomto království byt a domov svůj držeti ráčil, by se vztahoval. A poněvadž se to z jistého vyhledání našlo, že před lety, když se víno dobře obrodilo, toliko okolo měst Pražských do dvaceti b pěti tisíc sudův osmi věderních se našlo, a proti tomu snad nemnoho méně přespolního vydáno a vyšenkováno bylo; a tak snadno se rozuměti může, když tento prostředek na všech místech dobře nařízen bude, jak znamenitou sumu vynésti bude moci. Ale nemusí se k uložení takové daně nejúrodnější léto rozuměti, a když se nyní toliko na prostřední léto a na polovici toho počítati bude, tehdy se ze dvaceti tisíc suduov domácího vína dáti dostane padesáte jeden tisíc čtyry sta dvaceti puol devátá tolaru, a z cizích a přespolních vín ze dvou tisíc suduov počítaje, jakž pak zpráva jest, že tak mnoho i více, když se domácí vína neobrodí, přespolních vín se vyšenkuje, každou pintu po 16 krejcařích počítajíc, učiní deset tisíc devět set sedmdesáte půl druhého tolaru. Ale poněvadž vína ne vždycky v tak drahé ceně, jakž teď po několika let bylo, vybejvati se mohou, tehda podávají se jiná dvoje rozměření, jedno na laciné, druhé na prostřední léto; z nichž se nachází, když domácího pinta vína za pět krejcaruov, rakouského za sedm, rejnského a uherského za 9 krejcarů se vydá, že uložená daň na víno dvaceti šest tisíc dvě stě osmdesáte pět tolarů vynese; bude-li pak domácího vlna pinta za 6 krejcarů, rakouského za 8 a uherského za 10 dávána, tehdy do třidceti jednoho tisíce jedno sto čtyř tolarů vynese. A poloze, že by ještě větší lacinost vína, než již oznámeno a v extraktu doloženo jest, byla, však proto žejdlík vína laciněji než 1¹/₂ kr. dáván býti nemůže a tak z vína uložená sbírka, když prostřední obroda bude, každého roku při nejmenším do 20 tisíc tolarův vynese.

A když tak vína krom na všech městech v zemi, též i v jiných místech království Českého, vyšenkována budou dvojnásob výšeji, než v městech Pražských položena budou, tehdy vši sumy i s městy Pražskými při nejmenším, jakž již dotčeno, do šedesáti tisícuov tolarů té sbírky se sejde.

Vedle toho také z vína, které se na žejdlíky ven nedává a nešenkuje, než na sudy prodává a vypije, buďto v zemi rostlá neb do země uvezená, aby z každého osmi věderního sudu aneb menšího, jakž pak v takových menších sudech mnoho rejnského vína sem se veze, neb také většího, jako rakouská a uherská, vždycky osm věder za sud počítajíc, něco jistého a jmenovitého, což by bez zvláštní těžkosti býti mělo, dáváno a placeno bylo. Což by se tímto pořádkem státi mohlo: nejprve co se domácích vln dotýče, aby každá vrchnost aneb pán, na kterého gruntech vinice vzdělány jsou, netoliko všech svých poddaných, ale také co se jemu samému na vlastních vinicích jeho obrodí, všecka vína pořádně popsati dal a takový počet sudův, přijma to k své víře a rukou vlastní se podpise, pod pečetí jeneralním vejběrčlm, které stavové nařídí, od sbírání vína v měsíci pořád zběhlém odeslal; potom má ručiti jak sám od sebe i od poddaných svých, coby se na každý sud uložilo, aby dal a spravil. A což by tak v jednom i druhém zatajeno bylo a jiní o tom oznámili, z toho mohla by jedna polovice tomu, který by to oznámil, dána býti a druhá polovice při stavích zůstati.

Strany pak vín, která se do země vezou a sem i tam na sudy prodávají aneb doma vypíjí mohly by ve všech krajích osoby k tomu voleny býti, kterýmž by se taková vína opovídati měla a které by uloženou na ně sbírku vybíraly a k sobě přijímaly. A byla-li by potřeba mohli by i pojezdní nařízení býti, a tudy by všelijací contrabantové pod propadením takových vín snadno zastaveni býti mohli.

Nicméně mohl by takový řád i při vlaských a sladkých vínech držán býti, a vždycky 12 lak za jeden sud počítati.

A kdyby za to jmíno a držáno býti chtělo, že by skrze takovou narážku k drahotě vína příčina dána býti mohla: tehdy se z jistých zpráv a zkušení tolik nachází, když v tom dobrý řád a bedlivý pozor nařízen bude, že se taková drahota, kteráž toliko od hospodářuov a šenkýřův a těch, jenž vína prodávají, k jich nesmírnému forteli a zisku beze vší potřeby pochází, dobře předjíti bude moci.

Druhé, mohl by i ten prostředek obrán býti, aby se ze všelijakého obilí něco snesitelného dávalo. Což pro uvarování všelijakých fortelův tímto řádem státi by se mohlo: aby na každý mandel obilí něco se uložilo, a aby žádný ani jednoho mandele z pole nevezl, leč by prvé osoby k tomu nařízené na jednom každém poli takové mandele sečtly a vyznamenaly. A naděje jest, že tímto prostředkem také nemalá suma shromážditi by se mohla, a mohla by se taková pomoc rovně jako posudní v jednom každém kraji obzvláštním osobám aneb každému pánu těch gruntův pronajíti. A tak by stavové jistý příjem měli, a na takové pomoci k dobejvání žádný by náklad nešel a obyvatelé že by míněji ztíženi byli. Však musila by se proba prvního roku vzíti a k vyčtení mandeluov, aby se budoucně zpráva k pronajímání takové pomoci jíniti mohla, jisté osoby v krajích naříditi.

Třetí, poněvadž v tomto království mimo jiné země mnoho rybníkuov se nachází a ryby na větším díle ven z země se vezou, mohli by stavové tou měrou na každou kopu neb džber kaprův, tolikéž i štik, podle náležitosti a dobrého jich zdání také něco uložiti.

Čtvrté, mohla by se touž měrou taková pomoc na vlnu i na jiné k tomu podobné věci, které se ven z země vezou, uložiti.

Páté, poněvadž se mnoho obilí, též sladův a pšenice a ječmene, ven z země vyvozuje, mohla by tím spůsobem, vedle JMCské obyčejného cla, nová narážka nebo clo (na dluhy) k ruce stavův a pro JMt na pomoc k zaplacení dluhův nařízena býti, zvláště pak na Labi, poněvadž JMCská z každého šifu obilí víceji než z každého vozu cla bráti neráčí a v tom veliká nerovnost jest. A tak by mohla taková narážka ne na šif než na strychy uložena býti, však tak, aby to na plavbě po Labi potomně k žádné škodě nebylo. Též také poněvadž mnoho vína v sudech po Labi se ven z země plaví a nic se z něho nedává, mohla by se i na to narážka učiniti.

Šesté, mohla by také ze všech zlato- a stříbrohlavův a zboží zlaceného, a uncovaného zlata a stříbra, tolikéž z štiftuov, stužek, knoflíkuov, zlatých a stříbrných šňůr a klenotuov, krom stříbrných koflíkuov a k těm podobných nádobí, na každej tolar, zač by koupeno bylo, okolo sedmi krejcarův, neb jinak, podle slušnosti uloženo býti. A z aksamitův, atlasuov, damaškuov a k těm podobných hedbávných věcí a zboží, z každého tolaru sumy té, za kterou by to prodáno bylo, třinácte krejcaruov a dva peníze, aneb co by se za slušné uznalo, uloženo bejti a tomu tak rozumíno býti má, že ten kdož prodává, zaplatiti to povinen bude a ne ten, který to kupuje. A z takové pak daně a pomoci žádný, ani dvorský a jiní kramáři, by pak na to i jaké osvobození měl, vyňat, ani toho prázden býti nemá.

Sedmé, mohlo by také na ty peníze, kteří lidé na úrocích mají, na každý tisíc šest kop aneb více uloženo býti.

Jiní prostředkové. Podle již oznámených prostředkuov mohly by i tyto cesty obrány býti, aby se z všelijakého obilí, vína a jiného podle ungeltu, který na víno, netoliko v těch místech, kde roste, ale také kde se vyšenkuje, desátek dával; a není pochybnosti, kdyby se taková pomoc k zaplacení dluhův při stavích obdržela, že by dobře tak mnoho, anebo snad i více, nežli vejš oznámení všickni prostředkové vynesla.

A mohlo by se také na suol, na lány, též na prodané a semlené obilí něco naraziti, ano i ten prostředek držán býti, aby z každého strychu mouky obilí, co se koliv v zemi směle, ten který je semlíti dá, dal jeden groš, a když by strych prodán byl, prodávající jeden ten groš aby dal. A ačkoliv tato cesta nepatrná se vidí býti, ale může tomu snadno místo dáno býti, že v Čechách, kdež tak mnoho lidí jest, skrze takový prostředek, kterýž nikdy zaháleti nemůže, nemalá ale znamenitá [....].

Přes to i to se za obzvláštní užitečný prostředek poznává, aby jeden každý z stavuov tolik, co poddaní jeho vinní berně dávají, na splacení dluhův do jistých let z svého vlastního měšce dal, v čemž také i duchovní i města rozuměna býti mají, a tak náležitá rovnost zachovati se moci bude. Kteříž by pak poddaných neměli, než peníze na úrocích, ti něco aby z tisíce vyměřeného dávali. Také by i k tomu nemálo prospěšné a užitečné bylo, aby zase na šacuňk přišlo, jakž jest za JMCské císaře Ferdinanda a Maximiliana, slavných pamětí, bývalo.

A tak JMCská milostivě pochybovati neráčí, že stavové mohou sami takové prostředky před rukama míti, skrze kteréž by, jakž naděje jest, bez obtížnosti obyvateluov tohoto království v krátkém čase znamenitá suma peněz shledána býti a tak polehčení JMti takového břemena mnoho tisícími zlatými pojednou pomoc učiněna býti mohla. Jakž pak i JMCská té milostivé důvěrnosti býti ráčí, že stavové budou věděti na jednu i druhou cestu jak zdravě pomysliti.