V BUDĚJOVICÍCH ČESKÝCH. 1584, 8. května. - Orig. v arch. arcib. Pražsk.

Nejdůstojnější v Bohu otci kníže a pane, pane nám milostivě a laskavě příznivý etc. Nejdůstojnější a milostivé kníže! Vyslaní naši při navrácení svém z Prahy nám jsou to v známost uvedli, kderak v potřebách našich obecních a zvláště co se těch horníkuov, kdeříž nás a město naše, pro víru svatú katoličku k nám nechuť a nelibost majíc, zkaziti usilují, dotýče, k VknMti se utíkajíc, při JMCské i jinak všelijak od VknMti fedrováni byli. Což my s radostí slyševše, toho od VknMti velice jsme vděčni a nad tím potěšení majíc, že o nás a tuto chudou obec naší tak milostivou a právě otcovskou péči a starost jmíti ráčíte, VknMti z tak milostivé k nám náklonnosti ve vší poníženosti děkujeme, na tom jsouce, takového dobrodiní, což tak pro nás a tuto chudou obec dobrého učiniti milostivě ráčíte, toho se VknMti službami našimi poníženými podle našich nejvyšších možností vždyckny odsluhovati. A poněvadž pak ta věc ještě až posavad k svému vyřízení jest nepřišla, a ti hornici (jakž toho jistu od pánuov hejtmanuov krajských zprávu máme) mimo mlejn a trhy téhodní tolikéž i jarmarkuov ročních, na znamenitú škodu naši (bydlíce malé puol míle od města našeho a na gruntech našich pozemských, kderéž i ve dskách zemských máme), od JMCské žádají, a pánuom hejtmanuom jest o tom poručeno, aby JMCské, kdyby se jim takoví trhové a jarmarkové dáti a dovoliti měli, aby se s našimi nestrefovali, zprávu svou učinili: i ačkolivěk my vždy předce přes to všeckno k JMCské, jakožto pánu našemu nejmilostivějšímu, silnou víru a naději máme, že toho na nás a město naše starožitné katolické (k kderémuž jsou předkové JMti, slavné a svaté paměti, císařové a králové čeští, obzvláštně JMti císař Ferdinand a císař Maximilian obzvláštní milost a lásku měli) pro ty hory, kderéž toliko v nějaké naději jsou, a pán Buoh ví jak dlouho stanou, dopouštěti neráčí; však pro spěšnější fedruňk, poněvadž za tou příčinou nemalé outraty vésti musíme, porozumívajíce tomu z této zprávy nám od pánuov hejtmanuov krajských dané, že by ještě takové privilegium z kanceláře vydáno nebylo, k VknMti v tom se duověrně utíkajíc, za to poníženě prosíme, že vyslané naše v tom fedrovati, ano také i za nás ještě přímluvu milostivu k JMCské učiniti ráčíte, aby JMCská takovým trhuom a jarmarkuom na zkázu města našeho, obzvláštně pak pro to, poněvadž to na gruntech našich pozemských jest, povolovati neráčil, ale nás jakožto své věrné poddané v své milostivé a otcovské ochraně jmíti a nás při starobylým spůsobu a živnůstkách našich milostivě pozůstaviti ráčil. Nebo kdyby k tomu přijíti a ti trhové a jarmarkové průchod svuoj míti měli (čehož pán Buoh rač uchovati), tehdy se jest obávati, že by někdeří z spolusouseduov našich, kdeříž se s námi u víře poněkud nesrovnávají a k bluduom sektářským náchylní jsou, nám snad v poslušnosti státi nechtěli, ale jak by se jim co málo řeklo, na ty hory se obrátiti a tam beze všech poplatkuov a povinností JMCské, kderéž sice v městě jsouc zastávati a dávati musejí, živností svých hledíce, nám by ještě k tomu lecjakés nepříjemnosti činiti mohli. Jakož pak takoví obyčejně za dobrodiní zlejm se odplácejí, a jakž mohou, zvláště co se relligií dotýče, protimyslnost činí. A jest nám to jistě i s podivením, že takoví protivníci víry svaté katolické od JMCské takových milostí dosáhnouti žádají a proti milostivé vuoli JMCské činí, hod slavný velikonoční (čehož VknMt tejna učiniti nemůžeme), když sme my slavili, oni předce vedle starého kalendáře puost drželi, a teď teprva dominica Cantate, proti jistým mandátuom JMCské, podruhé velikú noc držeti směli. A netoliko v tom se s námi nesrovnali a poručení JMCské za nic sobě položili, ale také (což jest nám do nich velmi líto), když my jaké slavnosti a obzvláštně rodičky boží, blahoslavené panny Marie, světíme, tehdy ti mincíři a kdeří tu u nás v rathauze stříbro přepulují, nešanujíce takových slavností, hned ráno o mši svaté, na znamenité lidu sprostného zhoršení, dělati smějí; ješto mnohokrát tejden a více zaháleti budou a v svátek nám na zduory dělati obyčej mají. Což aby jim to vrchnost poroučeti měla, v tom nesmejšlíme. A tak souditi můžeme, kdyby těch trhuov a jarmarkuov dosáhli, že by nám teprva, jaké by nejvíc mohli, protimyslnosti činili. Ale nedá toho pán Buoh. V tom se jeho božské milosti a VknMti poručena činíme, a což tak koliv v té věci přímluvou k JMCské za nás, nám a městu našemu dobrého a prospěšného, učiniti ráčíte, toho my se VknMti po všeckny časy věrně rádi odsluhovati chceme. A s tím se VknMti na všem dobře a šťastně jmíti vinšujem. Dán v Budějovicích Českých v outerý po neděli prosebné léta 84. VknMti ve všem povolní a poslušní