"Ten mandát se na nás nevztahuje a obrácín býti nikoli nemůže od žádného, proto:

1. že se v něm zapovídají schůze a zborové náboženství nového a postranního, zjevní i tejní. Naše schůze a zborové nejsou postranního ale obecného pod obojí, starobylého a ne nového náboženství, a to se netoliko

2. Zapovídají se v něm sborové a náboženství proti zápisu a majestátu krále Vladislava etc. dskami stvrzenému: ten jest na ty lidi, kteříž sou bludní proti pánu Bohu, jeho milé matce a jeho svatým a proti svaté víře křesťanské. My pak, že žádného bludu proti Bohu, matce boží a svatým, nad to víře křesťanské nedržíme a neučíme, to téměř všemu křesťanstvu a JMCské z počtu podaného z víry známé jest. Nad to z svědectví všech stavů tohoto Českého království roku 1575 daného v své konfesí, v níž nás ne za takové postranní a bludné lidi, ale a) za své milé pány a přátely a také bratří vysvědčili zjevně ve všem sněme a vysvědčují v své konfesí nyní 1538 [sic] roku vytištěné, vůbec vydané; b) učení naše ne za bludné ale za pravé a s svým se ve všech podstatných věcech srovnávající a sjednávající, c) podle toho přiřkli a slíbili nám nás při náboženství tom obecného učení, řádích zvyklých neutiskati, slíbili též tak dobře naše věci jako své jednati, nás neopouštěti, čemuž my věříce ne sami své věci, byvše pohotově, ale spolu s nimi i na jich žádosti jednali sme nerozdílně i přípověď vzali spolu s nimi od JMCské. Protož se na nás vztahovati nemůže, jinak i na ně by se vztahoval konečně.

3. Na všech spolu sjednocených žádosti na se vzkládané JMCská ráčil přípověď velikou učiniti stavům, ženám překážky v tom náboženství nebude činiti aniž jiným dáti dopouštěti; a ty věci ne postranně ale publice se dály, čehož živí svědkové sou před rukami. Protož na nás ten mandát nikoli spravedlivě obrácín býti nemůže a nemá, a jestliže by jej kdo na nás obracel, ten by již proti sněmovnímu snesení a JMCské dovolení činil.

4. Jest na ty lidi, kteříž by proti zřízení zemskému zbory a schůze mívali. My pak ne proti zřízení zemskému zbory, ale podle zřízení země a všeho království sněmu, s dovolením JMCské zbory máme a míváme. Protož nikoli na nás ten mandát se nevztahuje, poněvadž se podle zřízení a zůstání sněmovního věrně chovali sme a chováme. Ti, kteříž jej na nás obracejí, drží-li víru zřízení zemskému a nečiní-li proti němu, nechť rozumní rozváží; snad spíše to sou ti postranníci nežli my, poněvadž proti sněmu činí a ti i proti přísaze JMCské činí, že ani s pod vobojími ani s pod jednou nejsou. Ale my, poněvadž sme pod obojí právě docela od pod jednou odděleni, na ty povinnost neb přísaha JMCské se vztahuje, jakož sám JMCská vysvědčil.

5. Jest též tento mandát vydaný proti těm bludařům, proti nimž mnozí mandátové vyšli jsou, a oni proti nim čelí aneb je přestupují a na ně nedbají. Jsou pak mandátové předešlí a poručení proti bludařům: my kdež sme ti a takoví nebyli a nejsme, proti nám tedy nemohou býti obrácíni nikoli, leč z pouhé slepé zlosti a vzteklosti; neb vždycky odpírali sme a odpíráme křivým žalobníkům a slyšení žádali sme, prvé než by mocí a násilím na nás se sahalo.

6. Nýbrž vidí se ten mandát sněmovního snesení léta Páně 1575 učiněného potvrzovati, aby kromě náboženství sněmem předešlým potvrzeného pod obojí, Bratří se všemi evanjelíky snesení volně bez překážky a jakéhokoli outisku své náboženství vedli, jakž se stalo na ten způsob JMti povolení i přiřčení a potom pánům defensorům na jich psaní z příčiny mandátů vydaných po snesení, že by se tu proti snesení a přípovědi JMti dělati cosi chtělo, vysvětlení, že to nic proti snesení není, než že se jiné stranní krom toho schůze a zbory zapovídají: protož my tak činíme a JMti mandátu v zdravém rozumu posloucháme.

7. A takéť tak nevážně o JMCské smysliti nikoli nemůžeme, by proti slovům svým v dobré paměti mnohým zůstávajícím co činiti měl a směl, neb tak veliký pán nikoli se toho dopustiti nemůže. A kdož by to tak vykládal, ten by v velikou lehkost a podezření JMt dával a uvodil, což o JMti tak smysliti nám na

8. A i toť jest, že v tom mandátu ani jména bratrského položeno není, by na nás byl, ani Pikhartského: a by pak i bylo, máloť by nám to vadilo, poněvadž my jimi nejsme, což všem stavům vědomé jest, nebo kdybychom my jimi byli, poněvadž všickni stavové učení naše s svým v podstatných ve všech věcech srovnávati se vysvědčili, tehdyť by i oni též Pikharté s námi býti museli. Ale jakož oni nejsou žádnými Pikharty, tak ani my, učení totéž mající, jimi býti nemůžeme; protož všelijak na nás ten mandát nepříleží. Ó, přenešlechetní a převrácení sou ti lidé, kteříž jej na nás cpají a tudy bouřky a roztržky žalostné i nevole v zemi pokojné činí.

9. Ano kdybychom kdy Pikharté byli, poněvadž i v zápisu dskami stvrzeném i ve všech mandátích na to vyšlých toho se podávalo, abychom se s některou stranou neb s pod obojími neb s pod jednou snesli a smluvili, a my to léta Páně 1575 sme učinili, s nimi se sjednali, čehož konfesí vytištěná a vydaná léta Páně 1583 skrze nejvyššího pana písaře zemského důvodem jest: tehdy již ten zápis a mandátové k tvrzení jeho žádného práva a moci na nás by více neměli, když se to učinilo, k čemuž oni se vztahovali, ovšem když sme my nikdy takovými nebyli. Protož bezbožné a převrácené to kněžstvo jest, kteréž JMCskou bouří a ne pravými žalobami k vydání mandátů proti Pikhartům a na nás jich obracováním přivodí; velikou nám křivdu činí i ti, kdožkoli ty mandáty na nás obracejí a podle nich pokojným lidem nesnáze, těžkosti působí, nýbrž pokojnou zemi bouří a k vraždám podněcují. Všickni křičeli vždy na srovnání, a když se stalo, proč proti tomu čelí? Rozumětiť jakým duchem o srovnání sou mluvili.]