Léta 1584 sněmu nebylo.

Listiny z téhož roku uveřejněné souvisí s veřejnými záležitostmi zemskými a s rozličnými usneseními sněmovními. Po většině jednají o finančních poměrech. Poněvadž sněmem království Českého z r. 1583 svolené berně a pomoci z jiných císaři náležejících zemí nevystačovaly na uhrazení nemalých nutných vydání, zastavoval, rozprodával Rudolf II. se svolením i bez svolení stavův českých statky královské, nařizoval nejvyšším úřadníkům zemským, aby v Čechách nebo v cizozemsku sehnána byla pro něho větší půjčka. Za půjčené však císaři peníze žádali věřitelé, aby někdo ručil, a takž museli jednotlivci, města, kláštery k žádosti císařské uvázati se v rukojemství, čímž častokráte do nemalých přišli nesnází, když císař jistinu anebo úroky platiti nemohl. Takž příkladně opatové Teplský, Zbraslavský, Broumovský, Kladrubský a proboštové Chotěšovský a Doksanský byli rukojmím Ladislavovi z Lobkovic na 60.000 kop gr., a poněvadž právem se obávali, že Lobkovic v statky klášterní se uváže, prosili císaře, aby zástavy dskami zemskými zapsané sproštěni byli; však žádost jich nebyla příznivě vyřízena, nýbrž jim nařízeno, aby společně se uradili, jak by takový dluh zaplatiti mohli. A takovými závazky, zástavami, rukojemstvím, poskytováním všelikých pomocí trápen byl stav duchovní dosti často. Císařové, jako králové Čeští, mohli totiž v čas nutné potřeby veškeré statky duchovní, mimo Pražskou kapitolu, zastaviti, odprodati a jako s komorním svým zbožím naložiti; kteréhož práva také užívali císařové Ferdinand I., Maximilian II. i Rudolf II. někdy hojnou měrou.

Jiná také finanční záležitost bylo vyjednávání s Chebskými v příčině placení stejné berně s ostatními stavy království Českého. I roku 1584 vzpírali se Chebští, zastírajíce se zvláštními privilegiemi, jako předešlá léta proti spravedlivým nárokům, a poněvadž vždy neústupně na svém stáli a císař ani stavové čeští ostřejší exekutivou jim nepohrozili, opět vedle žádosti jich povoleno.

Vyjednávání v příčině vyzdvižení města Rokycan do stavu třetího ukončeno r. 1584. Výsadní Rokycanským daný list královský dán dne 21. ledna 1584.

Listiny náboženských záležitostí se týkající pojednávají o důležité žádosti stavův pod obojí, aby utrakvistickou konsistoř sami si voliti mohli, ku kteréž císař nesvolil, z důvodů, že žadatelé nikoliv k staré utrakvistické víře, ale k nové konfesí (od r. 1575) se přiznávali, v příčině osazování far od úřadu konsistoře Pražské úplně se odtrhli, a protož že nemůže připuštěno býti, aby konsistoř, kterou se nespravují, si dosazovali.

Za nedlouhý čas po zamítnuté žádosti stavův vydal císař Rudolf mandát, kterýmž zapovídal "zbory a schůze postranní", kterýchž u velikém počtu nejen lid obecní sedlský, ale také stav panský, rytířský i městský se účastnil a "kázání a jiné náboženství" v městečkách, ve všech a i na zámcích a tvrzích provozovali. Zápověď císařská namířena byla jedině proti vyznavačům jednoty Bratrské, ač v mandátu výslovně ani jmenována nebyla. Bratři čeští odpírali, že by list císařský na ně se vztahoval a dokazovali, že schůze jich nejsou postranní ale obecné, náboženství pak jich že není bludné, ale všemi stavy království Českého r. 1575 za pravé uznané a císařskou přípovědí, že jim v náboženství překáženo nebude, zaručené. Přísná výstraha v mandátu zůstala jen slovem na papíře, poněvadž císař nemohl se utéci k nějakému násilnictví. Jiné nařízení vydal císař Rudolf skoro současně v příčině některých obyvatelů v městě Táboře. Staré sídlo Táboritův nenáleželo nikdy zcela k mírné straně pod obojí; ze zbylých starých kořenů vyrůstaly tam všeliké převratné náhledy, kteréž se s uznanými, panujícími zásadami náboženství nesrovnávaly. Takž také l. 1584 podkomoří království Českého Burian Trčka podal zprávu císaři o "škodlivé sektě a hrozných bludech", které tam povstávaly. O čemž arcibiskup Pražský k nařízení císařskému podal své dobré zdání a radil císaři, poněvadž nově povstalá sekta rouhavé řeči proti svaté Trojici mluví a o svátosti božího těla také rouhavě smýšlí, aby vyznavači její do vězení vzati a před konsistoří pod obojí vyslýcháni byli, domy pak jich prohledány a kde by co kacířského nalezeno, aby strháno, spáleno bylo. Vedle kteréž rady císař také se zachoval a některé sousedy Táborské do Prahy přivézti a v radnici na Starém městě Pražském uvězniti dal; o čemž při r. 1585 další podány budou zprávy.