339. Několik sousedů z Tábora, uvězněných v Starém městě Pražském, žádají arcibiskupa Pražského Martina za přímluvu k císaři, k sudímu, hofmistru, místokanclíři království Českého, aby z vězení, v němž již 26 neděl na omylnou zprávu, jakoby nepravé víry byli, držáni jsou, propuštěni byli, dokládajíce, že vyznání své víry ve 12 článcích nejvyšším úředníkům zemským a konsistoři podali.
[1585 v květnu.] - Orig. v arch. arcib. Pr.
[Císař Rudolf nařídil podkomořímu království Českého Bur. Trčkovi na konci měsíce října 1584 uvěznění a převezení sektářů Táborských do Prahy, kteříž v předložené prosebné žádosti naříkají, že již 26 týdnů, ve vězení sedí, tudíž datum listiny této na začátek měsíce května 1585 pokládáme.]
VMti vysoce osvícené kníže, pane, pane nám milostivý! Sám jedinej pán Buoh náš duchem svejm svatejm rač VknMt říditi a spravovati, toho VknMti na pánu Bohu žádati nepřestáváme. VMti milostivý kníže! My chudí a zarmoucení a tím vězením strápení lidé, nemajíce již žádnýho člověka pod tím nebem, kdo by se za nás k JCMti přimluviti měl, k VMti se utíkáme a pro milosrdenství boží poníženě prosíme, abychom takového vězení přímluvou VMti prázdni bejti mohli; nebo se v tom všemohoucího pána Boha dokládáme i pána našeho Jezu Krista, v němž sme všeckno své spasení i hříchův odpuštění i život věčný založili, a jiné víry, milostivý pane, mimo tu, kterouž sme JJMstem nejvyšším pánům ouředníkům zemským v spisu, i taky pánům konsistoriánům podali, více nevíme co vyznávati, tak věříme víru křesťanskou, těch dvanácte článků vyznáváme se všemi věrnými a nepochybně věříme i tomu všemu, co v sobě zákon boží zavírá a obsahuje o pravém pánu Bohu i synu jeho milým, i duchu svatým, bychme na tom i zemříti měli.
Milostivý pane! VMti poníženě pro Boha a pro spravedlivost božskou prosíme, že za nás chudé řemeslníky a velmi strápené lidi vězením, v kterémž již XXVI. nedělí na omylnou zprávu se zdržujeme, k JMCské pánu, panu nám všem nejmilostivějšímu [...] bejti ráčíte, i taky k JMti panu místokanclíři království Českého, panu Šimfeldovi i také k JJMstem pánům, panům, panu hofmistru a panu sudímu království Českého, poněvadž na ten čas JMt nejvyšší pán, pan kanclíř zde bejti ne
neráčí, abychom přímluvou VMti tím dřívěji takovýho vězení prázdni bejti mohli. Nebo, milostivý pane, toto vyznání poslední, kteréž sme teď opět v konsistoři učinili, dosti těžce sme to při panu administrátorovi téměř za tři neděle zjednali, že sou to do kanceláře k JMti panu Šimfeldovi podati ráčili, a ty věci za JMti panem Šimfeldem zůstávají, že se, milostivý pane, k nám zarmoucenejm vězňům láskou křesťanskou milostivě nakloniti ráčíte pro odplatu boží a jeho veliké milosrdenství, nebo David svatý v žalmu tak praví: "Blahoslavený, kdo se smilovati umí nad chudým", aby JMt pan Šimfeld nás v své milostivé paměti míti ráčil, abychom přímluvou VMti takového vězení prázdni bejti mohli, a k našim živnůstkám í taky k zarmouceným manželkám i dítkám se navrátiti. Nebo, milostivý pane, nic sme před sebe jinýho nevzali, než to, abychom předně cti a slávy boží vyhledávali, dobře z víry živi byli, a tomu všemu celejm srdcem věřili, co zákon boží starý i taky nový v sobě zavírá, tak abychom se jedinému samému pánu Bohu modlili, a to ve jménu syna jeho milýho pána našeho Jezu Krista, v duchu svatým až do naší smrti se všemi věrnejmi, svatým evandělium se řídíce, trvati mohli.
A což tu pro nás chudé a zarmoucené vězně učiniti ráčíte, pán Buoh VMti račiž hojná vodplata bejti. V tom předně pánu Bohu a VMti se poroučena činíme.
|
VMti ve všem povolní |
|
|
sousedé z města Tábora u vězení. |