1585, 19. června. - Opis souč. v arch. česk. místodržitelství.

Jakož jest JMt Římský císař, Uherský a Český etc. král, pán náš nejmilostivější, stavuov království Českého, markrabství Moravského, obojích knížetství Slezských a markrabství Lužických, aby z prostředku svého jisté osoby, kderéžby strany defensí neboližto veřejné hotovosti, jakby ta v tomto království a zemích k němu příslušejících nařízena býti mohla, bedlivé rozmlouvání mezi sebou měly a to s dostatkem uvážily a uradily, k pondělímu po neděli Jubilate [13. května] sem na hrad Pražský vypravili, milostivě žádati a k takovému jednání, aby tím dříveji předsevzato a fedrováno bylo, na místě svém vysoce urozeného Viléma z Rožmberka na Českém Krumlově, vladaře domu Rožmberského, rytíře slavného tovaryšstva zlatého ruona, JMCské tejnú radu a nejvyššího purkrabí Pražského, milostivě obrati a naříditi ráčil, s jehožto osobou jakž stavové království tohoto českého, tak také markrabství Moravského a jiných k témuž království příslušejících zemí obzvláštně a dobře spokojeni jsou; a protož na takovou milostivou žádost JMCské stavové království Českého nařídili jsou k tomu jednáni z prostředku svého tyto osoby: Jaroslava Libštejnského z Kolovrat na Petršpurce a Rabštejně, JMCské radu a Dolních Lužic landfojta, Hendrycha staršího Kurcpacha z Trachmberka a z Milice na Ronově a Helfenburce, JMCské radu, Jiřího hraběte z Gutnštejna na Ryzmberce a Hostouni, Šebestiána Šlika z Holejče, hraběte z Pasaunu a z Lokte na Bečově, Jana Markwarta z Hrádku na Nekniři, Pavla Kůrku z Korkyně na Suchém Dole a Viléma Miřkovského z Tropčic na Vrchlabí; stavové pak z markrabství Moravského: France hraběte z Turnu a z Valdsesina na Lipnici a Vlasaticích, Krištofa z Teufnpachu na Dyrnholcu, JMCské a JMti arciknížete Karla rady, Václava Ryšana z Modřic, JMCské kráječe a Jana Hodějovského z Hodějova; knížata a stavové v Slezště: osvíceného Jiřího knížete Březského, Matesa z Logu a z Altndorfu, hejtmana knížetství Svednického a Javorgkého, Hanuše z Panvic na Nejdeku, hejtmana v hrabství Kladském, JMCské rady, a Hanuše z Rederu na Krapkovicích, Bernarta z Valdova na Velké Elgotě na Hartmansdorfě, Jakuba Šachtmanna na Hertmansdorfě a Šimona Hanivalda na Pilsnici; z markrabství Luožického: Řehoře Lejsentrita, kostela hlavního v Budyšíně seniora, Arnošta z Rechnberku na Opachu, Fridricha z Nostvic na Šenbornu, Mistra Jana Gerholta radního z Buděšína, Mistra Jiříka Utmana, radního z Gerlice a Michala Krolofa spoluradního z Žitavy.

I ačkoliv nadepsané nařízené osoby od stavuov království Českého a vyslaní z jiných zemí k němu příslušejících při sobě toho uznávají, že k uvažování tak vysoce duoležité a znamenité věci (jakž by toho duoležitá potřeba ukazovala) poněkud slabí jsou, zvláště patříce na velikou moc a sílu nejukrutnějšího nepřítele všeho křesťanstva Turka, kderýž se čím dále tím víceji k těmto zemím přibližuje, a že by podle JMCskej také jiní křesťanští potentatové, knížata a stavové v svaté říši o pomoci následováni a žádáni slušně býti měli, avšak (jakž svrchu dotčeno) k naplnění JMCské milostivé vuole a k dokázání upřímné náchylnosti k JMCské, pánu svému, a obzvláštně pak proto, že níže psaná defensí, neboližto veřejná hotovost, toliko pro samé obhajování a ochranu království Českého a zemí k němu příslušejících a ne ven z země, anebo aby se na to mínilo a vztahovalo, jakoby takových pomocí a hotovostí jedna země proti druhé užívati měla, se nařizuje, stavové království Českého jsou svolili a na se přijali tři tisíce koní zbrojných a tolik pěšího lidu, stavové z markrabství Moravského patnácte set koní a tisíc knechtův (o čemž dole větší a širší zmínka se činí), knížata a stavové v knížetství Slezských dva tisíce koní a šestnácte set pěších, Horních Luožic stavové sto sedmdesáte tři koní a tak mnoho pěších, stavové z Dolních Luožic (kteří jsou se strany vypravení vyslaných svých omluvná učinili, však že v spravedlivé rovnosti s jinými zeměmi rádi státi chtějí v psaní svém JMCské stavuom království Českého a jiným k němu příslušejícím zemím se zakázali) takovýž počet jízdných a pěších svoliti a držeti mají. Kdež pak stavové království Českého a knížetství Slezských upřímně a bratrsky tak smýšlejí a za to mají, že stavové markrabství Moravského nad jejich uvolení lidu pěšího ještě výše o pět set dobře svoliti a chovati mohou: čemuž jsou se vyslaní z téhož markrabství na odpor nepostavili, nýbrž za to též měli, kdyby JMCská při nejprvnějším sněmu obecním stavův za to milostivě žádati ráčil, že by se v tom poddaně a hotově najíti dali a nad ten tisíc výšeji o pět set knechtuov svolili, za to toliko prosíce, poněvadž by se jejich plnomocenství tak daleko nevztahovalo, aby osoby jich v tom ušetříny a ušanovány byly.

Tolikéž také vyslaní z markrabství Horních Lužic v tom jsou se slyšeti dali, kdyby při všech stavích na budoucím sněme skrze JMCské komisaře toho hledáno bylo, aby puol třetího sta jízdných a tak mnoho pěších na jejich podíl chováno bylo, že by stavové od toho nebyli, nébrž, jakž se oni nadějí, k milostivé žádosti JMCské takové vyměření ujali, ale aby oni co toho bez vědomí a vuole jich svoliti měli, to že se jim dobře trefiti a náležité býti nemuože, zakazujíce se při tom v to, že od osob svých takovou věc všelijak s pilností fedrovati budou.

Při čemž stavové království Českého a knížetství Slezských toho zuostavují, aby JMCská skrze své komisaře při dotčených stavích markrabství Moravského a obojích markrabství Luožických na sněmích obecních toho milostivě hledati ráčil, a JMCská toho pominouti neráčí, aby taková vysoce duoležitá a potřebná věc, na kderéž království Českému a zemím k němu příslušejícím předně a mnoho záleží a kderéž od stavuov království tohoto, knížat a stavuov v Slezště znamenitý a podstatný počátek učiněn jest, tak aby náležitá rovnost a dobré srozumění mezi již jmenovaným královstvím a knížetství Slezským, též také markrabství Moravským a markrabství obojích Lužic zachovávána byla a další disputací z toho nepošly, tudíž také pro uvarování slušných ztížností, kteréž by stavové království Českého a knížetství Slezských do stavuov markrabství Moravského a markrabství Luožických (pokudž by těch pět set knechtuov výšeji Moravané svoliti a stavové v Horních i Dolních Luožicích zouplna těch pět set koní a tolik pěších chovati a držeti neměli), čehož se JMCská k nyní jmenovaným stavuom markrabství Moravského a markrabství Luožických, znaje oni to, že s velikou prací a bedlivým uvažováním takové rozvržení se jest stalo a všem již vědoma věc jest, nadíti neráčí, míti mohli, podle vší potřeby s pilností na sněmích obecních v týchž zemích skrze JMCské komisaře, kteříž tam vypraveni a vysláni býti mají, fedrována a k dobrému konci podle jich vyslaných z markrabství Moravského a obojích markrabství Luožických samého uvolení přivedena byla, a tak již dotčený počet jízdných, jakožto sedm tisícuov rejtarův a šest tisíc šest set knechtuov, k obhajování království Českého a zemí k němu příslušejících má a bude moci všecken neb na díle, podle uznalé potřeby a příležitosti nepřítele, s radou stavuov království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Luožických a milostivou vuolí a vědomostí JMCské, jakožto krále Českého, vyzdvižen býti, tolikéž také jiné všecky pomoci až do nejvyšších možnosti království Českého a jiných všech k němu příslušejících zemí, žádného v tom ve všem nešanujíce a nevyměňujíce, týmž zpuosobem (pokudž by toho bezelstná potřeba ukazovala) potřebovány a užívány býti mají.

Jakby pak dlouho taková jednomyslná defensí, neboližto veřejná hotovost, a při tom svolené pomoci měly trvati a srozuměny býti: ačkoliv jest JMCská stavův království Českého a zemí k němu příslušejících, aby to za deset let pořád zběhlých nařízeno bylo, milostivě žádati ráčil, avšak stavové království Českého a vyslaní z jiných zemí tak smýšlejí a za to mají, že to vše svým časem (a zvláště pokudž by pán Buoh všemohoucí lepších časuov popříti neráčil) lépeji puojde a nařízeno býti moci bude. A poněvadž tato vysoce potřebná věc tak řkouc vnově se urazuje a nařizuje a stavové království Českého a z jiných k němu příslušejících zemí, jakby to nejlepěji a nejpodstatněji mohlo nařízeno a stále zdržáno a zdaliž by potomně taková veřejná hotovost podle uznalé potřeby a, možnosti jedné každé země mohla zlepšena, zmenšena neb změněna býti, tohoto času věděti to nemohou, a protož jsou se všickni jednomyslně na tom snesli a takovú veřejnost, jakž se nadpisuje, za čtyry léta pořád zběhlá jsou svolili. Kdež pak před vyjitím těch let, ano na nejprvnějších sněmích obecních, s dobrou příležitostí JMCská ráčí moci stavy království Českého, markrabství Moravského a z jiných zemí k témuž království příslušejících, aby takový artikul v další bedlivé uvážení své vzali a za těch deset let pořád zběhlých (jakž toho JMCská milostivě žádati ráčil) svolili, milostivě dáti napomenuti, kdeříž se v tom ve všem (o čemž žádné pochybnosti není) všelijak poddané a ochotně, co by s dobrým a užitečným království tohoto a zemí k němu příslušejících bylo, k JMCské se ukáží.

Dále co se zpuosobu, neboližto modum, jakby jedna i druhá země v takový počet jízdných a pěších se objíti a v pštaluňku svém jej míti, item, strany času, kdyby se mělo s takovou pomocí přispíšiti a jakž JMCská toho při stavích království Českého a jiných všech k němu příslušejících zemí milostivě žádati ráčí, aby taková pomoc přes hranice proti nepříteli Turku tolikéž potřebována býti mohla a coby tak dále při témž zpuosobu dobrého a prospěšného nařízeno býti mělo, dotýče: stavové království Českého a vyslaní z jiných zemí na ten čas tak mnoho v radě nalézají, že o to o všecko potomně na sněmích obecních, kteréž JMCská za tou příčinou rozepsati a položití míti ráčí, podle příležitosti a možnosti stavuov v jedné každé zemi s pilnosti a dostatečně jednáno a k místnému konci fedrováno býti moci bude, zvláště poněvadž na ten čas tak mnoho moci něco jistého na místě postaviti a zavříti sobě dané nemají.

I aby se v takové příčině království České s jinými k němu příslušejícími zeměmi tím lépeji urovnati mohlo, nařízené osoby od stavuov království Českého a vyslaní ze všech jiných zemí JMCskou za to poddaně prosí, aby JMCská podle starobylého zpuosobu, a jakž hlasové neboližto vota jdou, v jedné každé zemi sněmy obecní na rozdílné a prostranné časy milostivě rozepsati a položiti ráčil, tak aby o uvážení a snesení jednomyslném stavuov království Českého druzí vědomost míti a takovou defensí, neboližto veřejnú hotovost, podle vší potřeby dostatečně uraditi a fedrovati mohli.

Takové pak dobrovolné snesení strany nařízení této nynější veřejné hotovosti k retuňku a ochraně království Českého a zemí k němu příslušejících nemá k žádnému ublížení stavův království Českého, markrabství Moravského, knížetství Slezských a obojích markrabství Luožických privilejím, svobodám, dobrým chvalitebným obyčejuom, pořádkuom a právuom býti a se vztahovati. A kdyby tato defensí, neboližto veřejná hotovost, k dobrému a užitečnému prospěchu koruny České a jiných všech k ní příslušejících zemí, jakž se nadpisuje, měla nařízena a potřebována býti, tehdy by svolené berně vycházeti i také rytířské služby, nebo rytrdinstové, a těm jiné nápodobné pomoci činěny býti nemohly. A s tím se stavové království Českého a vyslaní z zemí k němu příslušejících JMCské ve vší poddanosti službami svými poníženými poručena činí. Actum v Praze 19. Juni 1585.