Sněm léta 1585 zahájen byl dne 14. ledna. Císař žádal za svolení berně domovní a posudného jako předešle do tří let, na splacení dluhův (bez zvláštní ztížnosti lidí poddaných) z peněz na úrocích šest tolarův z tisíce, také do tří let, na dostavení pak pevnosti Ujvaru potřebná suma aby svolena byla a takž ostatním zemím dobrý příklad dán byl. K takovým žádostem připojeno napomenutí v příčině zvyupomínání berních nedoplatků, pořádnějšího vybírání svolené pomoci na stavení hradu Pražského a ukončení započatého již sčítání poddaných. Dále vyhledával toho císař při stavích, aby k urovnání rozepře mezi císařským statkem Přísečnicí a kurfirštem Saským k ohledání hranic některé osoby zvoleny byly, poněvadž se mezí království Českého dotýkalo, a aby r. 1582 sněmu předložení někteří horní artikulové uváženi a na místě postaveni byli; více aby obnoven byl artikul již roku 1575 přijatý v příčině činění půjček lidu hornímu jen se svolením hejtmana nebo ouřadu toho kterého města horního.

K takovým v proposici sněmovní předloženým žádostem připojeny v několika dnech ještě jiné; takž aby stavové svolili k zastavení Chodův městu Domažlicím za jistou sumu peněz, kterouž císař od Domažlických vypůjčiti si chce, aby povoleny byly směny gruntův a prodeje statkův královských, jakož viděti z usnesení sněmovního a z nařízených císařem zápisů do desk zemských.

Vůči stálému nebezpečenství válečnému svolil sněm pomoc proti Turku a sice berní domovní z lidí poddaných, z každého domu ročně po dvadceti groších českých na tři léta. Dědiníci, dvořáci a nápravníci vedle odhadu statků svých z každé kopy gr. č. po 4¹/₂ penízi, domy panské, rytířské i duchovní v Praze neb v jiných městech královských po půl kopě gr. č., Pražané pak a města královská na místě takové berně každý rok 12.500 kop gr. č. odváděti museli. Některá města horní, pohořalí a kterýmž se krupobitím, povodněmi jaká škoda stala, od takové berně osvobozeni. V příčině Chebských usneseno, aby zaplatili nejen co s nimi ujednáno bude, ale i co za minulá léta dlužni zůstali, podobně jednáno býti mělo s Loketskými, a Kladští jako předešle berní dávati měli. O sčítání lidí osedlých sneseno, aby osoby k tomu nařízené pořádně je vykonaly. Žádané posudné šest grošův bílých svoleno do tří let, polovice jeho odvedena býti měla na vychování dvoru královského, druhá pak na splacování úrokův a jistin dluhů královských obyvatelům království Českého. Nedoplacené berně přísně zvyupomínány býti měly. O záležitostech horních zůstáno na tom, aby nejvyšší berníci a soudcové zemští s císařem vše vyjednali. Jiná usnesení stala se o vedení, přijímání svědkův, o dědičném právu dcer, o smlouvách svadebních, že jen ti jako rukojmí za vyplacení věna mohou býti považováni, kteří svadební ceduli vedle podpisu také pečetí opatřili.

Důležité uzavření stalo se o čeledi a lidech poddaných, z něhož viděti, že nebyli poddaní v nějakém tuhém robství a že města královská poddaným svým popřávala, na kolik možno bylo, dosti zvůle a svobodného jednání. Čeleď a lidé poddaní, kteříž beze vší příčiny z gruntův pánův svých zběhli, sem a tam se toulali, nebo u cizích pánův sloužili, byli by slušně strestáni býti mohli, však na místě přísnosti ukázána jim ruka laskavá a učiněna milost, že nejen provinění jim odpuštěno, navrácení k pánu svému dědičnému beze všech trestů zaručeno, ale i odběžné, potracené jmění zase všechno navráceno; ano i svoleno, aby lhůta k navrácení se až do roku jim prodloužena byla. Přijal-li by kdokoliv z stavův sběhlou čeládku, člověka poddaného, do služby, měl zaplatiti pokuty 50 kop gr. č., učinil-li by tak kdo z lidí robotných, propadl 10 kop gr. č. Kdo z lidí poddaných v cizí služby dáti se chtěl, musel vykázati se svolením pána svého. Z sousedících zemí říše Německé, z Moravy, Slezska a Lužice dovoleno hledati živnosti cizí čeládce při obyvatelích království Českého jen tehdy, když od toho pána, u kterého sloužila, list zachovací přinesla. Pro zachování dobrého řádu nařízení takového měli Pražané i jiná města královská všecky domy panské, rytířské, duchovní i jiných všech obyvatelův prohlédnouti a zapsati, kdo v kterém domě jest hospodářem, jací podruzi, zdali svobodní anebo mají-li povolení od vrchnosti své, aby svobodně sloužiti mohli. Jestliže by kdo v Praze nebo v městech královských kterého podruha bez daného svolení do služby přijal, propadl pokuty 50 kop gr. č., a kdo by zaplatiti nemohl, měl půl léta v černé věži na hradě Pražském seděti. Kteří podruzi toliko na den nebo krátký čas na díla se najímali, nemuseli míti svolení vrchnosti, podobně také z nařízení takového vyňati byli, kteříž prací svou při horách se živili. Později rozhodnuto císařem, že svoboda podružství při horách i na manželky dělníků se vztahuje.

Dříve nežli na sněmu uvažovaný artikul o čeledi a lidech poddaných uzavřen byl, podali proti němu Pražané a vyslaní z měst královských ztížnosti své, že takové nařízení na nemalou by bylo těžkost stavu městského. Protestovali, aby hejtmane krajští Pražany a města královská v příčině pokut rozsuzovali, poněvadž vedle svobod městských městským právem o všecky věci ano i o hrdlo souzení byli; odvolávali se na stará usnesení i zřízení zemské, že dosti na tom jest, kdyby pro poddaného čeledína od vrchnosti posláno bylo a hospodář, u něhož by sloužil, jeho vydati nechtěl, aby teprv potom pokutován byl; poukazovali na velikou "nesnesitedlnou" pokutu, kterouž by chudší obyvatelé o všecken stateček a živnost připraveni býti mohli. Ohledávání listů nádenní čeládky na vinicích prohlásili zástupcové městského stavu zrovna za nemožné, poněvadž takové čeládky z samých měst Pražských každého dne některý tisíc na díla viničná vychází, některý vinař v samo svítání až do šedesáti jich najímá, v kteréž době netoliko na listy ale na osoby těžce se patřiti může; čeládka pak ani by nevěděla, kde takové listy uschovati, poněvadž svých jistých hospod nemá a šatův na sobě dosti málo, mnozí pak z vinařův ani čísti a psáti neumějí. Ztížnostem stavu městského bylo dvěma vyššími stavy na sněmu na tolik vyhověno, že v příčině nádenní čeládky na vinicích na rok 1585 upuštěno od ohledávání listů i všech pokut, pro příští však doby měla čeládka takové listy své vždy při právu města složiti, načež jednomu každému znamení nebo cejchy vydány býti měly; přisuzování pokut díti se mělo v Praze na městském právě, města královská v příčině té před hejtmany krajské nebo úředníky menší desk zemských zření míti měla.

Ze všeho viděti, že poddaní v království Českém nebyli zbaveni svobody. Nesloužil-li poddaný u pána svého, mohl sobě službu kdekoliv vyhledati, arciť že musel míti panské svolení k odchodu, kteréž mu však bez příčiny vedle zákona odepříno býti nesmělo. Zvláště města královská podporovala na kolik mohla svobodu poddaných, aby tak s dostatek dělných pracovníků míti mohla. Že svoboda poddaných v Čechách nebyla jako jinde až na nejmenší obmezena, poznáváme již i z právních názvů, kteréž českým i německým jazykem značily se slovem "poddaní, Unterthanen", v starých zákonících českých slova "nevolnictví, Leibeigenschaft" se nenalézají.

Ostatní artikule usnesení sněmovního týkaly se řádu různých poměrů. Pod propadením padesáti kop zakázáno provozování myslivosti na cizích gruntech, a lidem robotným, nebo kteříž stavu neužívali, dovoleno jen se svolením panským myslivost konati. Ovčáci museli psům na přední noze prsty po články zutínati, poněvadž na zvěři škodu činili; kdo by ovčáky své k tomu nepřidržel a do dvou nedělí toho vykonati nedal, propadl pokutou pěti kop gr. č. - Nedostatku lékařů mělo býti odpomoženo zjednáním čtyř doktorů v lékařství sběhlých, s kterýmiž nejvyšší úředníci a soudcové zemští o službu se smluviti a v kterých městech by zůstávati jim naříditi měli. V příčině přehlédnutí a srovnání práv městských se zřízením zemským usneseno, aby zatím nevelký počet osob z stavu panského i rytířského práci takovou vykonal, a potom teprv většímu počtu osob sněmem r. 1583 ze všech krajův volených k přehlédnutí, uvážení a opravení aby předložil. Volba užšího sboru dána v moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským. Stavové svolili dále, aby Chodové Domažlickým zastaveni byli, královský hrad Mostský aby se vším příslušenstvím prodán byl Ladislavovi st. z Lobkovic, statek manský v Bučíně aby Jiřímu st. z Lobkovic v dědictví uveden a dskami zemskými zapsán byl; témuž dovoleno dům na Hradčanech ve dsky zemské vložiti a směnu o grunty k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející učiniti. Dáno povolení pánům z Švamberka, aby císař buď k sumám na statku Přimdě zapsaným ještě nové připsati anebo týž statek jim prodati mohl. Taková majetku týkající se usnesení byla pojata do artikulů sněmovních a císařem ještě zvláštně nařízeno, aby zápisy o tom do desk vloženy byly. Mimo jiná méně důležitá snesení učiněno také ještě opatření v příčině opravy a přikoupení svrškův k zámku Karlštejnu. Vedle usnesení celého sněmu učinil stav rytířský také svá uzavření i přijal do stavu svého Ondřeje Purkhamera z Ourazu, Petra Šišku z Jamolice, Jana Sklifa z Greifenfeldu a Michala Kekha z Švarcpachu. Celý sněm pak přijal za obyvatele království Českého Julia Césara z Gonzaga, Jana Albrechta z Sprinzensteinu, Volfa Arnošta z Viršperku, Jiříka st. z Karlovič, Haubolda z Staršedlu, Krištofa a Jetřicha z Šenberku, Sebalda z Plavná, Hanuše Vejsa z Selmic, Michala Kekha z Švarcpachu, Porfiria Bossona a Františka Renona z Kremony.

K žádosti císaře Rudolfa zvoleny na sněmích zemí koruny České jisté osoby, aby proti hrozícímu nebezpečenství od Turka o defensí nebo veřejné hotovosti, jak by v království Českém i všech příslušných zemích nařízena býti měla, se uradily. Císař vyslal k takovému jednání, kteréž původně dne 13. května na hradě Pražském odbývati se mělo, však skutečně teprv dne 19. června 1585 držáno bylo, Vilíma z Rožmberka jako svého zástupce. Čechové zvolili Jaroslava Libštejnského z Kolovrat, Hendrycha st. Kurcpacha z Trachmberka, Jiřího hraběte z Gutnštejna, Šebestiána Šlika, Jana Markvarta z Hrádku, Pavla Kůrku z Korkyně a Viléma Miřkovského z Tropčic; Moravané vyslali ze středu svého čtyry zástupce, Slezané sedm vyslanců, mezi kterýmiž knížete Jiřího Březského, Horno-Lužičané šest, Dolno-Lužičané omluvili se při císaři strany vypravení vyslanců, však podvolili se k spravedlivé ve věci té rovnosti.

Po uvažování takové všem zemím koruny České společné záležitosti svolili Čechové tři tisíce koní a tři tisíce pěších "pro obhajování, ochranu království Českého a zemí k němu příslušejících". Moravané 1500 jízdných a 1000 pěších, Slezané 2000 koní a 1600 pěších, Horno-Lužičané 173 koní a tolikéž pěších, Dolno-Lužičanům uloženo taktéž 173 jízdných a 173 pěších. Vyslanci království Českého a knížetství Slezských po takovém uvolení připomenuli, že by stavové markrabství Moravského o pět set lidu pěšího více dobře svoliti mohli, k čemuž vyslanci Moravští odpověděli, kdyby císař při nejprvnějším sněmu za to požádal, že by stavové takový větší počet svolili. Podobně vyjádřili se zástupci markrabství Horno-Lužického, že by počet svolených jízdných i pěších zvýšen býti mohl při budoucím sněme na 250. Císař žádal, aby veřejná hotovost zemí koruny České na deset let nařízena byla, zástupcové však svolili ji jednomyslně toliko na čtyry léta s připomenutím, že na sněmích o další lhůtě jednáno býti může. V příčině pak způsobu postavení takového válečného lidu a žádosti císařské, aby taková pomoc přes hranice proti nepříteli Turku potřebována býti mohla, odpověděli vyslanci, poněvadž k takovému snesení moc sobě od stavův danou nemají, aby vyřízení toho sněmům předloženo bylo.

Z ostatních akt, nařízení, kteráž po uzavření sněmu v příčině záležitostí veřejných vydána byla, zaznamenáváme dekret císařský, kterýmž Adam Krajíř z Krajku a Krištof Budovec z Budova jmenováni byli hejtmany kraje Boleslavského, četná nařízení císařská úředníkům menších desk zemských daná v příčině zápisu odprodávaných statků královských, poručení těmže zaslané, aby bez dovolení královského dědiníkům, svobodníkům a nápravníkům trhy a vklady do desk zapisovány nebyly, mandát císařský, aby žádný z míst morem nakažených do měst Pražských nechodil, za kterouž příčinou také soudové zemští, větší i menší, odloženi byli, žádost císaře Rudolfa k nejvyšším úředníkům zemským za půjčku 40000 tolarů na přestěhování z Prahy dvoru královského za příčinou moru. Císař zamýšlel tehdy na Mělník se přesídliti, a poněvadž nejvyšší úředníci zemští s půjčkou váhali, navrhl tajný rada Jan Trautson, aby potřebný náklad na přestěhování vzat byl z darovaných a jako berně ód stavův svolených peněz na stavbu hradu Pražského. Však Trautson nemohl se dověděti, kde na stavbu darované peníze byly uloženy a z berně za tímže účelem sešlých peněz 18.073 tolarů nechtěla komora česká nic vydati. Konečně povolili nejvyšší úředníci zemští (dne 4. října) na místě stavův, aby císaři na žádaných 40.000 tol. z peněz zemských 15.000 kop gr. č. na dvě léta zapůjčeno bylo. Svolenou tahovou půjčkou nemohlo býti nemalé tísni finanční při dvoře císařském pomoženo, tak že dvůr ani z měst Pražských vystěhovati by se byl nemohl, od čehož také, když rána morová v Praze ustala, upuštěno. Poněvadž však při dvoře peněz nemálo na jiná vydání bylo potřebí, požádal císař dne 26. listopadu v Hoře Kutné za příčinou moru přebývající nejvyšší úředníky zemské za novou půjčku 30.000 tolarův na dvě léta, a na zaplacení vojenských posádek na hranicích Uherských za zálohu z berní; současně také žádal za dobré zdání, kdy by sněmové v zemích koruny České v příčině svolení jisté pomoci na zaplacení dluhův královských svoláni býti měli. K jednání takovému s nejvyššími úředníky zemskými vypravil císař presidenta komory dvorské svobodného pána z Hoffmannů a presidenta komory české Ladislava st. Popela z Lobkovic, kteříž při úřednících zemských žádanou půjčku na dvě léta také vyjednali. Nejvyšší úředníci zrazovali císaře při této příležitosti, aby nedoplacené berně nebyly vymáhány exekucí, nýbrž aby jen ti, kteříž zanedbávají v čas berně platiti, přísně na vyplnění povinností svých napomenuti byli. Zároveň připomínali ztížně, že císař všechna skoro břemena na Čechy jen svaluje, Morava a Slezsko poměrně málo že dávají, Uhři pak na obranu vlastní země po dvě léta ničehož že nedali. Nejvyšší úředníci zemští nesouhlasili také s návrhem, aby císař na nejblíže příštím sněmu žádal od stavů zvláštní pomoc na zaplacení dluhů královských, poněvadž na něm nejprve defensí nebo veřejná hotovost v zemích koruny České projednána býti měla. Radili císaři, aby nejdříve s přednějšími osobami z Moravy i Slezska jednáno bylo v příčině příspěvku na splacení dluhův, a potom teprv, když přivtělené země volny budou k svolení pomoci, sněm aby český svolán byl a předložení potřebné učiněno bylo. Císař rady nejvyšších úředníkův zemských v příčině vymáhání nedoplacených berní uposlechl, od exekuce upustil a spokojil se přísným napomenutím a výstrahou exekuce, kdyby berně odvedeny nebyly.

Konečně položena sem některá akta náboženství se týkající, kteráž bud za času sněmování nebo po uzavření sněmu projednávána byla. Dne 4. února 1585 žádali administrátor a farářové konsistoře dolejší pod obojí císaře za vyřízení předložených ztížností v příčině nedostatku kněžstva, schůzí pikhartských, neposlušných některých míst, kteráž vedle řádu starobylého a nařízení se nezachovávala a nepořádné kněžstvo na fary dosazovala, zároveň prosila konsistoř za nové osazení, poněvadž úmrtím počet členův konsistoře tak se stenčil, že již jen ze tří osob všechen úřad pozůstával.

Jiným podáním prosila dolejší konsistoř císaře, aby osadníci sv. Michala v Starém městě Pražském kněze Marka, jenž konsistoří se nespravoval, vybyli a řádného kněze přijali, též ze vsi Skalska kněze nepořádného odstranili, podobně osadní sv. Mikuláše do vsi Kojetic řádného kněze aby přijali. Ztížnosti konsistoře v příčině schůzí pikhartských týkaly se opětně a jedině jednoty českých Bratří, kteráž jako uznaná církev služby boží, schůze odbývala, četné školy založila a nic si toho nevšímala, že na základě konfessí z r. 1575 stalé sjednocení s utrakvisty se rozbilo a tudíž vedle platných zákonů jednota Bratří jako zákonité platnosti v Čechách neměla. Císař Rudolf vyslyšel ztížné žaloby konsistoře a vydal list z kanceláře císařské, kterýmž ukazována potřeba, aby Pikharté a Kalvinisté (i pod tím názvem míněni Bratří čeští) potlačeni byli. Však jako předešle ani takové vyzvání nemělo žádného účinku, poněvadž násilných prostředků neužito.

L. 1584 z rozkazu císařského uvěznění sektáři Táborští, kteříž viněni byli rouhačstvím proti svátosti oltářní a nejsvětější Trojici, podali v měsíci květnu 1585 prosebnou žádost arcibiskupovi Pražskému, kterouž pána Boha, Ježíše Krista se dokládali, že věří a vyznávají všechny články víry křesťanské, všechno rouhavé pak mluvení proti Kristu, duchu svatému prohlásili za hanebnou pomluvu, a prosili, aby z vězení, v kterémž již 26 týhodnů strávili, propuštěni byli. Však jedna ani druhá prosba, několikeré slyšení před konsistoří, podávané spisy císaři, nejvyšším úředníkům zemským i konsistoriánům nevyprostili "nepravdivě obžalované" z vězení, aby k svým živnůstkám, manželkám a dítkám navrátiti se mohli; neboť ještě 31. října t. r. "pro lásku a milosrdenství boží" žádali arcibiskupa, aby nad nimi, bídnými, na nejvyšší již schuzenými vězni i nad jich vyproštěním pro věčnou odplatu se smiloval. Jaký byl jich další osud, nevíme, byli konečně propuštěni?

Důvěrné sdělení svobodného pána z Sprinzensteina ze dne 3. května 1585 vévodovi Bavorskému učiněné, pokládáme sem za příčinou předůležité zprávy, že totiž dluhy královské vzrostly tou měrou, že císař v stálé před věřiteli tísni ani s veselou myslí za stůl k jídlu zasednouti nemohl, a že na posledním sněmu českém pobádal Vilím z Rožmberka císaře k ženitbě, jinak stavové království Českého svobodnou že by měli volbu krále. I jiné zprávy v listině té nemálo jsou důležité, takž zpráva o tajném spolku na výboj a odboj mezi císařem, arciknížaty, Bavorskem, některými knížaty Německé říše uzavřeném, kterýž také potlačiti měl náboženství luteránské. Někteří členové spolku tohoto měli v Loretě, jakoby na pouť se byli vypravili, k úřadě se sejíti a pak do Říma k papeži se odebrati a pomoc peněžitou si vyprositi. Mezi osobami, kteréž do všech záměrů spolku toho zasvěceny býti měly, jmenován jest i přední český pán Vilím z Rožmberka.

Žádost zástupců rytířstva hrabství Kladského v příčině neoprávněného zasahování městské rady Kladské do starobylé právní jich instituce, položili jsme sem za tou příčinou, poněvadž vztahuje se na usnesení sněmovní z r. 1582. Rytířstvo Kladské žádalo totiž stavy království Českého za přímluvu k císaři, aby k žádným soudům mimo obdarování a starobylé pořádky potahováni nebyli; a stavové skutečně k císaři za ně se přimluvili. Stalo se tak za příčinou sporu rytířstva s městem Kladskem. Bývaly totiž vzniklé spory mezi šlechticem a měšťanem rovnány císařským hejtmanem anebo přednášeny před radou městskou, kteráž je také rozsuzovala. Nebyla-li některá strana s výrokem spokojena, odvolala se před soud rytířů a šlechticů hrabství Kladského, jichž presidentem byl královský purkrabí, a týž soud také v druhé a poslední instancí konečně rozhodoval. Město Kladsko nebylo však s takovým zařízením spokojeno i vymohlo si na císaři rozhodnutí ze dne 25. listopadu 1583, že na dále spory mezi rytířstvem a měšťanstvem Kladským v druhé instancí nikoliv před soudem rytířův a šlechticů Kladských, nýbrž před apelací v Praze rozhodovány býti měly. Proti takovému dekretu ztěžovali si zástupcové rytířstva hrabství Kladského nejvyšším úředníkům zemským království Českého, kteříž se vyjádřili, že takové rozhodnutí císařské stalo se bez jich vědomí, i slíbili jim svou podporu. A císař zrušil skutečně dne 19. března 1584 výměr učiněný dne 25. listopadu 1583, a slíbil konečné rozhodnutí, až obě strany všechny spisy záležitosti té se týkající předloží. Zástupcové šlechty a rytířstva hrabství Kladského prosebně žádali dne 12. října 1585 nejvyššího kanclíře království Českého Adama z Hradce za přímluvu k císaři, aby žádost jich příznivě vyřízena byla.

Listina ze dne 14. června 1585, kterouž arcikníže Ferdinand přimlouvá se k císaři Rudolfovi II., aby městu Plzni dovolil vystavěti jesuitské collegium a aby na stavbu téhož dostatečnou pomocí je opatřil, nesouvisí se současným jednáním sněmovním (jakož i při r. 1581 pod č. 48 a při 1584 pod č. 293 uveřejněný list), však nemálo jsou důležité listiny takové jako doklady k pozdějšímu jednání sněmovnímu, zvláště z r. 1609.

Listina č. 359 vztahuje se na usnesení Pražanův Nového a Menšího města v příčině ochrany práva městského, kteréž stalo se dne 25. dubna 1584 vůči stavu panskému a rytířskému, aby, kupujíce domy v městech, stejně jako měšťané všechny dávky k farám, školám, berně městské odvozovali a živností, zvláště šenkův, v domích svých neprovozovali. Podobně žádali purkmistr a konšelé města Hradčan císaře, aby v domích panských a rytířských domovníci nebo nájemníci, pokudžby práva jich městského neužívali, žádných živností, obchodův, šenkův provozovati nemohli; mimo to prosili, aby jim odúmrtí darováno a pomoc na dláždění, opravu zdí, bran a vystavení špitálu učiněna byla.