220. Mandát Rudolfa Il, aby správcové církevní lid napomínali k pokání za příčinou válečného tažení proti Turku a aby zvoněno bylo k modlitbám,
. 1596, 1. červen. — MS. z archivu města Prahy, st. č. 1083. fol. 25 n. 6. 112.
Rudolf Druhý etc. Věrni milí! Věděti vám dáváme, že majíce před sebou proti tomu úhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva Turku znamenité do pole vojenské tažení, toho jakožto křesťanský císař předně šetříme, aby pán Bůh všemohoucí v hněvu svém spravedlivém ukrocen býti ráčil, všeliké nešlechetnosti a nepravosti, jimiž od nás Jeho božská milost rozhněván býti ráčí, aby se přetrhovaly, a na to místo ctnost, šlechetnost, pokora a bázeň boží se rozmnožila a rozmáhala, a k tomu vzývání a srdečné modlení i volání ku pánu Bohu všemohoucímu, kteréž nemálo přestalo, pominulo a zvetšelo, v tyto obecné nastalé nebezpečné a poslední časy při vyšších a nižších stavích, zvláště při obecném lidu zase [v]zvyklost a pravé pobožné užívání aby přivedeno býti a rozmoci se mohlo, jakož jsme pak již v svaté říši i v jiných krajinách a zemích našich dědičných o tom dostatečné nařízeni učiniti ráčili, a tolikéž tímto mandátem naším v království českém, markrabství Moravském i v jiných zemích k němu náležejících podle jistého při pominulém sněmu obecném s stavy království tohoto snesení a v té příčině nám od důstojného Zbyňka Berky, etc arcibiskupa Pražského, rady naší, věrného milého, daného zdání, tak aby se v níže poznamenaných artikulích jeden každý z vyšších a nižších stavův, věděl všelijak pobožně a náležitě zachovati, nařizujem a ustanovujem:
Předně, duchovní správcové, aby lid ku pokání, k pobožnosti, k postům, k skutkům dobrým a častým modlitbám horlivě napomínali; a poněvadž jsou loňského roku některé pobožné modlitby a litanije vytištěné, bude jich jeden každý v tak důležité všeho křesťanstva potřebě k prospěchu a vzdělání svému i obecnému moci užívati.
Dále i to konečně míti a přísně přikazovati ráčíme, aby v každém městě Pražském i v jiných městech našich, městečkách, vesnicích, kdež kostelové jsou, po všem království českém a markrabství Moravském, i jiných zemích k němu příslušejících, letního času ráno v sedm hodin napůl orloji, též o poledni a při západu slunce, a v zimě na osm hodin ráno a tolikéž o poledni v zvon veliký, a jinde v jistý zvon k tomu obzvláštně nařízený, čtvrt hodiny pořád hlasitě zvoněno bylo, a před tím a po tom zvonění půl hodiny na žádném kostele ani klášteře zvoniti se nemá, tak aby lidé, zvlášť obecní a pracovití, rozeznati mohli, kterým zvonem proti Turku k modlení napomenutí se děje; a když takové zvonění se uslyší, aby všickni mužského i ženského pohlaví, mladí i staří, kteréhož stavu neb povolání jsou, na kterémž koli místě a při jakýchž koli pracech i u jídla koho takové zvonění zastihne, ihned na kolena svá padnouce, pána Boha všemohoucího za ukrocení jeho spravedlivého hněvu, za milost, vítězství a přemožení toho úhlavního nepřítele a zachování cti a chvály božské a víry křesťanské se vší ponížeností a skroušeným srdcem upřímně prosili, a k Jeho božské milosti dotud, dokudž se zvoniti bude, volali, a na sobě jeden každý hospodář všem v jeho domě přebývajícím dobrý příklad ukázal. Kdež aby se to ve všech panstvích i jiných městech, městečkách, na ryncích, v ulicích, ve všech, na polích i jiných místech obecních tolikéž zachovalo, má jedna každá vrchnost nad tím ruku držeti, při tom všeliké rozpustilosti, oplzlost. přisahání, hanebné láni, hromování a jiná zlořečení se vší bedlivostí přetrhovati a zastavovati, neposlušné pak a spurné vyměřenými pokutami, totiž vyšší a možnější na penězích, chudší a prostější vězením, a sedláky ve všech stáním v trlici trestati a jim toho nikterakž nepřehlídávati. Nadto výše všeckny hry karetní a kostní napořád při všech lidech má všeliká vrchnost tolikéž pod jistými a neprominutedlnými peněžitými a jinými pokutami zapo vediti a hráčům skrze rychtáře v městech, městečkách a ve všech peníze jich do pokladnice obecní pobrati, je pak vězením dobře ztrestati dáti.
Dále, mimo neděle a svátky každého téhodne v pátek ráno má se všecken lid k službám božím, ke mši svaté, k procesí a litanii scházeti, kdež kněží a farářové budou povinni týž lid k vyznání hříchův, ku pokání a polepšení životů, zvláště pak ku postům a nábožným každého dne modlitbám, aby všickni před pánem Bohem se ponížili, hněv jeho pokáním krotili a za vítězství nad ukrutným všeho křesťanstva nepřítelem Turkem pokorně a skroušeným srdcem žádali, napomínati. Což z počátku psaný arcibiskup jako i jiní v zemích k království tomuto příslušejících biskupové netoliko při svých hlavních, nýbrž také v jiných kostelích, klášteřích a farách, jako i konsistoř pod obojí přijímajících vedle společného v městech Pražských sneseni i při svých jiných kostelích to náležitě naříditi a zachovati mají. Jakož sme pak při dvoře našem, aby na každý pátek takové kázání a nábožné modlitby se daly, naříditi ráčili, a pokudž jedné možné bude, při takovém náboženství sami osobně bývati míníme: tak také činiti mají všecky vrchnosti, chodíce v každý pátek na takové kázaní a litanije, dávajíce na sobě křesťanskému lidu dobrý a chvalitebný přiklad; po kterémžto kázání má držána býti zpívaná mše ve všech kostelích, a dokudž se takové kázání, mše, služby Boží a náboženství ve dny páteční držeti a působiti budou, v městech, v městečkách a vesnicích nemají se žádni krámové otvírati, prodáváno ani kupováno, ani čímž jiným zaneprázdňováno býti, nýbrž mají každá vrchnost lid domácí, přespolní (žádného nešanujíce) do kostela k službám božím konečně míti a přidržeti.
Naposledy také tomu chceme, aby v těchto zarmoucených časech a nastalých úzkostech a těžkostech ode všech pánův a rytířstva, měst i jiných na zemi obývajících, ve všech městech a městečkách, v vesnicích a krčmách, v tuto na nás dopuštěnou pokutu božskou, všecka posvícení, tance, kvasy, hodování a všelijaké světské kratochvíle (kromě veselí svadebních, při nichž se tance poctivé a náležité dopouštějí) dokonce zapověděny a zastaveny byly, což všecko od kněží na kázáních, v městech i ve všem království a zemích k němu příslušejících lidem vůbec oznámeno a přitom skrze též kněží a správce lidu předkládáno býti má, aby se lidé od žádostí a světských rozkoší, od obžerství a jiných hříchův zdržovali.
I aby lid křesťanský nám poddaný k takovému pokání činění a srdečným modlitbám a prosbám pohnut jsouc, skrze to milosrdný a dobrotivý pán Bůh v hněvu svém milostivě ukrocen, spravedlivé trestání a pokutu od nás odejmouc a z svého nevypravitedlného milosrdenství a všemohoucnosti nám proti tomu úhlavnímu dědičnému nepříteli Turku štěstí, vítězství a přemožení dáti ráčil, a to všecko od Jeho božské milosti aby obdržáno býti mohlo: protož vás všech i jednoho každého obzvláštně napomínáme a poroučeti ráčíme všem vrchnostem duchovním i světským, tolikéž všem stavům a hospodářům, kteříž poddané své, též syny, dcery a čeládku máte, abyste se netoliko sami ku pokání a šlechetnému obcování, a tak ku pánu Bohu každého dne volajíce a nábožně a pokorně se modlíce obrátili, a v každý pátek do kostelův chodíce službu boží vykonávali, ale též poddané, dítky své a čeládku, s pilností a skutečně k tomu vedli a měli a nad tímto naším pobožným a křesťanským vůbec rozepsáním a poručením, aby se tomu všemu všudy a všelijak (jakž poroučeti ráčíme) zadosti dalo, skutečně ruku drželi, a kteříž by pak proti tomu všetečně činili, bez promíjení, jednoho mimo druhého v tom nešetříce, náležitě a konečně trestali, vědouce, že na tom na všem jistou a konečnou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po svaté Trojici léta etc devadesátého šestého.[
Viz podobný mandát ze dne 14. ledna 1594 v VIII. d. Sn. Č. str. 444 etc. Roku pak 1596 vydán také latině mandát arcibiskupa Pražského k správcům církevním, kterýž mutatis mutandis srovnává se s českým císařem vydaným.]