1596, 21. června. — Koncept v archivu areib. v Praze. (Recepta ab a. 1596.)

Zbyněk z Buoží milosti arcibiskup Pražský etc. Urozený a nám v Pánu Buohu milý pane Petře. Odpověď na psaní naše troje již jednu od vás jsme dostali a v ní dostavujete, jakobyšte se na předešlé toho spravili, o čemž my nevíme, ani se při kanceláři naší nachází, míněji pak ouředníku špitálu našeho blíž mostu v Starém městě Pražském strany té věci [...] buď psali aneb s nim mluvili, o tom vědomost máme. Co se suplikování těch k faře naší Pšovské náležitých dotýče, nejsme toho nic vděčni, že ti jistí chtěli by nám, jaké bychom jim na tu faru faráře dosazovati měli, představovati, ješto my sobě jim ani žádnému vyměřovati nedáme, až pak na již mrtvého arcibiskupa, předka našeho, to strkati, o něm zváti nestydatě a jinače než pravdu mluviti smějí, což k víře podobné není. Nebo on jsoucí arcibiskup katolický, ne husitský, ani konsistoriánský, k tomu jest povolení svého nikdá nedal, a poněvadž ta fara naše vlastní katolická vždycky jest byla, ještě nejsme toho oumyslu to měniti, jakož i jiný od té fary se odlučovati, aniž vám jich odtud vedle zřízení zemského odcizovati slušné a svobodné bude. A protož což tak od starodávna jest zařízeno, nenadějem se, abyste co před sebe bráti jměli, neb toho jiní vyšších stavův nečiní a o to se nepokoušejí; té jsme naděje k vám, že té neslušné žádosti jich budete věděti kterak předjíti.

Dále v suplikací své dostavovati smějí o nějaké obilí sem dovezené: o tom vědomosti nemáme, aby mělo nám opravování kostela neb toho záduší náležeti, než že jest takové obilí vlastně knězi Valentinovi témuž faráři jako zasloužené náleželo a my jakožto vrchnost jeho, jsouce on řádu křižovníckého katolický kněz a farář náš, slušně to i jiné jsme tu, kdež se nám vidělo, obrátiti mohli. Tak také strany pani Kateřiny Dvorecké se domlouvají: budeli co chtíti jako vy s poddanými svejmi nového začínati, bez vaší a poddaných vašich starosti budeme mý věděti, kterak práva našeho proti ní obhajovati. Tím jsme vás toho na odpověď, kterouž spokojeni bejti nemůžeme tajiti nechtěli, poněvadž se nám tu mnoho od vás chce vyměřovati a faře naší ujímati; čehož bychom povděčni byli, aby k nám od vás jinačejší v té věci ušetření, nežli jest, bylo, dalších zaneprázdnění s neslušnejmi takovými žádostmi nám i sobě abyste nečinili, poněvadž kněží, kteří tu od nás dosazováni bývají, pořádní a těm, kteříž toho tak žádostiví jsou, pod obojí podávají; vsak pouhá spůrnost těch poddaných a vaše jím folkování to se spatřuje. A pokudž byste v tom srozumění a dobrém sousedství s námi zůstávali, tak abychom tu kdež náleží příčiny vznášeti neměli; odpovědi od vás očekávati budeme. S tím se vám ve Všem dobře míti vinšujíce. Datum v Praze v domě našem arcibiskupském v pátek po památce svat. Víta léta 96.