1596, 4. září. — Orig. v archivu arcibiskup. Pražského. Recepta ab a. 1596.

Nejdůstojnější kníže a pane etc. Milostivý kníže! Psaní VMti, jemuž datum v Praze v pondělí den památky sv. Marty hospodyně Páně léta tohoto 96., jest mi dodáno, z kteréhož jsem porozuměl, jak vysoce jsou mne někteří protivníci moji při VMti omluvili, nad čímž velikou lítost nesu, že neohledajíce se sami na své chování tak hned beze všeho studu, jakoby to, což o mně z omylu rozsívají, v jisté pravdě tak bylo, VMt spravují, ješto sem se bohdá toho ničehož, což by předně proti pánu Bohu, potomně také proti řádnému kněžstvu katolickému mně na ten čas od VMti svěřenému, tudíž také proti službám božím a fundationes oltářním býti mělo, nedopustil. Nebo co se toho břicha pasení a měšce nahánění, jakž mně tíž protivníci moji z pouhé závisti, že toho sami k své marnosti dostati nemohou, vykládají, dotýče, mohu VMti v tom svou slušnou a náležitou omluvu učiniti, že při takovém nemalém farním hospodářství nemaje žádného člověka, kterémuž bych se bez nějaké škody svěřiti mohl, sám bezpochyby ke všemu (však služeb božích a řádu dobrého církevního nijakž nezameškávajíc) ač chci-li netoliko řádné kněžstvo svý ale i jinou čeleď velkou náležitě při tom vychovatii dohlídati a v tom péči a starost nésti musím. Nebo VMt jakožto pán milostivý to při sobě sami vážiti račte, kdyby mé péče a starosti v tom nebylo, že by tiž důchodové farní s svým příležitým hospodářstvím brzo k nějakému zmenšení přijíti mohli. To pak vše ne pro svůj vlastní zisk, věda, že s sebou při smrti nic odnésti nemohu, nýbrž pro samé zlepšení té fary a její nadání činím. Co se pak krchova, u svatého Martina slově, dotýče, ten v moci mé není a vládnouti mně ním obec a měšťané Krumlovští, poněvadž jsou to místo pro obecné dobrých poctivých lidí pochovávání s jistým vyměřením a povolením slavné paměti pana starého nebožtíka koupili a z obecní pokladnice i zaplatili, nedadí, jakož by se pak za tou příčinou, chtěvši jim jednoho času toho, aby se v tom ne všickni zvláště pak kacíři pochovávali, hájiti, brzké pozdvižení bylo stalo.

Abych pak důchody a beneficia oltářní všeckny sám do svého měšce naháněti a ty, kteříž je zasluhují, odtud odstrkovati měl, i v. tom mi se od těch, kteří mne tak při VMti sočí, křivda děje a bylo by mně náležitěji sobě při VMti do těch, zvláště pak do jednoho toho kněze Martina Ottu, jaků nezbednost, zpouru a neposlušnost ke mně zachovává a jak nebedlivě a neplně povinnost svou při kostele časem jen po libosti své vykonává, stížnosti klásti; ale všeho toho moje přílišná dobrota pomíjí jsouce té naděje, že aspoň sami v sebe nahlídnou, na povinosti své zpomenou a od předsevzetí svého nenáležitého ustoupí, rozuměti jest tomu, že jest takovým víceji o důchody těch nadání, kterak by je marně a skvostně beze vší práce utratiti mohli, činiti, nežli o služby boží.

Naposledy co se povinností a sbírek sněmem vyměřených dotýče, že bych i ty jakž náleží časně vypravovati neměl, jsem při VMti jistě nevinně hned omylně omluven, nebo to netoliko pořád-nejmi kvitancemi, ale pokudž by toho potřebí bylo i vlastní osobou JMti pána mého pána z Rožmberka i jinými officiály JMti dostatečně dovésti mohu, že jsem takových daní a povinností nikdá za sebou nezadržoval, nýbrž vždycky časně a někdy i mimo náležitost vypravoval a ještě posavad vypravovati se nezpěčuji. Odpovědí pak na milostivá poručení VMti že bych časně nedával, příčiny v tom jinší nejsou, nežli že mi taková poručení VMti časně dodávány nebývají, nebo mohu VMti v tom [v] pravděl zpraviti, že to poručení VMti poslední, co se faráře Zumberského dotýče, jemuž datum v outerý po sv. Trojici, mně teprva na den sv. Bartoloměje nyní minulého jest dodáno.

A protož VMti uctivě, náležitě a pokorně prosím, že tuto mou proti sokům mým pravdivou a důvodnou omluvu milostivě přijíti, k takovým omylným jejich zprávám ne hned víru přikládati, nýbrž i mne také vyslyšeti a mým milostivým pánem po všecky časy zůstati ráčíte, v kteréhožto milostivou ochranu poníženě se poroučím. Datum v Krumlově v středu po sv. Jiljí 96. VknMti poslušný kaplan