NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1596, 16. října — MS. č. 1083 (st.) 112 (n.) fol. 37 v arch. měst. v Praze.

My Rudolf Druhý etc. Věrní milí! Jakož o tom vědomost a v paměti máte, že sme let předešlých mandáty našimi všech vůbec milostivě napomenouti ráčili, aby podle vejsad a privilejí na vzdělání hor viničních okolo měst Pražských ve třech mílech od týchž měst vzdálí od slavných pamětí předkův našich králuov českých a císařův Římských daných, všickni nákladníci týchž hor vinice své, pro vyhledání důchodu našeho perkrechtního dědičného, kterýž nám podlé týchž privilejl spravedlivě náleží, oznámili a je při ouřadě našem perkmistrském do kněh zapsati dali a perkrecht nám z nich spravili; že pak mnozí, na takové naše milostivé napomenutí a poručení málo dbajíce, k nám neposlušně se ukázali, a netoliko o vinicech starých, na které hoře kdo co a kolik strychův neb vnově vzdělaných a rozšířených má, perkmistru našemu sou neoznámili, ale ani provazcem, mírou obyčejnou viničnou, v majestátu císaře Karla Čtvrtého slavné paměti předka našeho nařízenou, vyměřiti a do kněh ouřadu našeho zapsati a sobě vložiti nedali, nadto také někteří, jakž spraveni býti ráčíme, skupujíc vinice v dobrém položení, bez opovědi při ouřadě našem perkmistrském je na pole vzdělávají, a jiní mnozí pro nedbanlivost je spouštějí, též jinde mimo ouřad náš perkmistrský k tomu od nás nařízený je sobě zapisovati dávají, což vše nám nemůže než stížné býti, zvlášť když se to na újmu důchodu našeho perkrechtního děje: i nechtíce se tomu, aby důchodové naši dědiční buď od světských neb duchovních zmenšováni býti měli, dále dívati, protož jakž předešlými tak i tímto mandátem naším, aby Se vždy žádný nevědomím slušně vymlouvati nemohl, všem vůbec i jednomu každému obzvláštně, kteříž koli okolo měst Pražských vinice bud staré nebo vnově vzdělané ve třech mílech vzdálí máte, neb na dědinách svých rozdělávati dopouštíte, poroučeti ráčíme, abyste dědiny tak na vinice vzdělané, o úřadem naším perkmistrským (na kterýchž pak koli panstvích, gruntech horách a místech, buď ty klášterský, konventský a zádušní leží) na strychy rozměřiti, i také jak ste k nim a po kom přišli, buď trhem, postoupením, dáním, kšaftem, nápadem, neb po rozsudku zvodem a zmocněním, jakž předešlí mandátové o tom plněji znějí, při ouřadě perkmistrském se přiznali, a do kněh téhož ouřadu a ne někde jinde po straně, beze všech odtahův a vejmluv ihned vložiti a vepsati dali. Pakli by kteří jakž na předešlé naše tak i tyto vuobec vyšlé mandáty a poručení poslušně se nezachovali, a toho, jakž již dotčeno, neučinili, ti a takoví ať konečně vidí, že my podle často dotčených výsad a privilejí předkův našich a obzvláštně někdy císaře Karla toho jména Čtvrtého a krále Vladislava, také císaře Ferdinanda slavných pamětí potvrzení, z takových neoznámených a v knihách ouřadu našeho perkmisterského nezapsaných vinic vlna pod žádným vymyšleným obyčejem do měst Pražských uvozovati dopustiti neráčíme; jakž sme pak již poctivému Vavřinci Šotnovskému z Závořic, [sic] jakožto vnově zvolenému perkmistru našemu hor viničních, o tom poručiti a to tak naříditi ráčili, že jisté osoby v branách, u přívozův i jinde všudy, kudy se vína do měst Pražských uvozují, ař 1 zeny budou, kdoby koliv sobě vína do měst Pražských [z vinice] v těch třech mílech okolo Prahy (žádného ovšem nevymíňujíc) uvozovati dáti chtěl, ten každý aby jim certifikaci anebo kundšaft, má-li ji v knihách úřadu našeho perkmistrského zapsanou, přinesl a ukázal; pak-li by toho neučinil, tehdy aby často psaný perkmistr taková vína tu ihned, aneb kdežby je potom kolivěk ve všech třech městech Pražských, též na Hradčanech, Vyšehradě, Oujezdě, na předměstích a za branami, buď na zboží duchovním neb světském, u kohož koli složené postihl a našel, jako v pokutě nám propadená podle často jmenovaných privilejí bral a do sklepův našich na hrad Pražský dodával.

A poněvadž čas sbírání vína se přiblížil, všech vuobec, kteříž vinic od perkrechtův pořádnými majestáty aneb schválenými vejsadami předkův našich a od nás osvobozených a na sebe pořádně a správně převedených nemáte, napomínáme, aby jeden každý perkrecht nám z každého strychu viničného 32. krej. jako za 8 pinet vína, jeden každý žejdlík po třech bílých penězích počítajíc, náležitý, hned po sebrání vína ve dvou nedělích pořád sběhlých, tolikéž i ourok peněžitý z chmelnic, zahrad, i polí a luk, a čím spravedlivě povinovat jest, dalšího o to od perkmistra našeho oustního neb listovního napomenutí neočekávajíce, dal a spravil a v tom se náležitě a spravedlivě beze všeho fortele zachoval.

A kdožby koliv co toho buď proti předešlým neb nynějším mandátům před sebe bral, a tak jakž sme tu vuobec pro vejstrahu vyhlásiti tyto mandáty opět znovu vydati a v místa náležitá rozbiti [sic] poručiti ráčili, se nezachoval, k tomu každému podlé dotčených předkův našich slavné paměti privilejí, též mandátův skutečně přikročeno býti má. A protož vědouc o tom všickni i jeden, každý, budete se věděti před škodami a těžkostmi jak opatrovati, vystříhati a vyvarovati, jinače nikoliv nečiníc, neb na tom jistou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě Pražském v středu den s. Havla opata léta etc 96.