298. Replika královská na předložené sněmovní snešení.

1597. — Rkp. t arch. města Prahy č. 112 fol. 44.

JMt Římský císař, Uherský a český etc. král etc. pán náš nejmilostivější, z odpovědi stavuov království tohoto českého, věrných poddaných svých milých, jaké by pomoci k milostivým žádostem JMCské etc. proti nepříteli Turku učiniti a svoliti chtěli, obšírně vyrozuměti a té milostivé a nepochybné naděje k nim býti jest ráčil, že povážíce bedlivě toho, v jakým znamenitým a velikým nebe-pečenství netoliko království Uherské a arciknížetství Rakouské, nýbrž také markrabství Moravské a knížetství Slezská a tak i království toto s strany ukrutného předsevzetí dotčeného velkomocného nepřítele postaveno jest, že z poddané lásky, kterouž jest JMCská etc. k sobe od nich každého času v skutku poznati ráčil, všecky žádosti JMti jim samým k dobrému beze vší odpornosti dobrovolně svolí a na sobě kurfirštům, knížatuom a stavuom svaté říše, tolikéž i jiným potentatům a zemím JMCské etc. dobrý příklad ukáží. Avšak poněvadž stavové na jeden každý artikul předložení sněmovního žádnou jistou a obvzláštní odpověď nedávají než ouhrnkem některé zadržalé reštanty a sbírky, kteréž při času sv. Havla nejprve příštího vycházeti budou, item z poddaných svých jako i Pražané a jiná města o mnoho méně nežli lonskébo roku s domuov svolují, a k tomu ještě i v to těch pět set koní a patnácte set pěších, o kderéž jsou se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští též rady JMCský etc., soudu komorního, jisté osoby z obce volený podle moci sobě od stavuov království tohoto předešlým sněmem propůjčené s JMCskou místo vejpravy veřejnosti docela snesli a narovnali, nicméně pomoc na zpevnění někderých zámkuov a pomezních míst v království Uherském, na nichž království tomuto a zemím k němu příslušejícím velice mnoho záleží, tolikéž i na vychování koní k ve zení střelby prachuov i jiných potřebných válečných věcí potahují, což vše k této nastávající tak duoležitý a nevyhnutedlný potřebě dosti malá pomoc býti se poznává: pro kteroužto příčinu nemohouce JMCská z tý milostivý a otcovský péče, kterouž o stavy království tohoto, aby s zeměmi k němu příslušejícími v dobrým a stálým bezpečenství každého času zuostávali, jmíti ráčí, bezelstně toho pominouti, na dotčených stavuov poddané svolení tuto svou milostivou repliku dávati a jich za to všelijak milostivě žádati a napomínati ráčí, poněvadž JMCský bez skutečný pomoci věrných pod daných JMti nepříteli Turku na tak mnoha místech odolati a odpírati i také něco dobrého a uži tečného zemím těmto i všemu křesťanstvu vyříditi nikoliv možné není, aby stavové při sobě všecky motivy neboližto příčiny v spisu jim předešle podaným dostatečně obsažené ještě bedlivě uvážili, a JMCské milostivou žádost s strany svolení těch dvou tisíc koní zbrojných a šest tisíc lidu pěšího (kderýž by JMt sám v službu přijíti dáti ráčil) a vychování ho v poli za osm měsícuov pořád zběhlých počítajíc [v] to vytažení a odtažení, z upřímné a věrné lásky beze vší další odpornosti a vej- minky poddaně naplnili anebo JMCskou na to docela ubezpečili, že svolení jich a všecky ty sbírky neboližto kontribucí při nejmenším sedmkrát sto tisíc kop m. vynesou a tím aby JMt ráčil jest ubezpečen bejti. Kderýž pak koliv prostředek sobě stavové z těchto dvou oberou a k němu přistoupí, JMCská etc. ráčí s tím milostivě spokojen býti a stavuov za to žádati, aby k vybírání a k složení svých pomocí kratčejší a bližší terminy pro všelijaké uznalé slušné příčiny i také v tom ve všem dobrý a prospěšný řád nařídili.

Co se pak nadepsaných pět set koní a patnácte set pěších dotýče, poněvadž jsou stavové z JMCské etc. předložení sněmovního nepochybně tomu dostatečně vyrozuměli, že místo veřejnosti (na kderúž by veliký a znamenitý náklad stavuom jíti musil) nejvyšší ouředníci a soudcové zemští též rady soudu komorního a osoby z obce volený o týž počet jsou se s JMCskou etc jednomyslně snesli a na tom docela zůstali, aby neprodlévajíc v službu přijat a do Uher na náklad stavuov království tohoto pro odpírání vpáduom nepřátelským, kdež by toho největší potřeba ukazovala, i také pro zachování mezi zeměmi královstvím tímto a k němu příslušejícími a připojenými slušné rovnosti, též také dobrého přátelství, zvláště že někteří z nich počet svůj jízdných i pěších před některou nedělí do Uher sou vypravili a jiní také toho oumyslu sou tak se zachovati, stěžně vypraven byl; což k zjinačení (jakž stavové sami rozumně toho povážiti mohou) nikoliv přijíti nemůže, nýbrž pruochod svuoj jmíti a naplněno býti musí.

Z těch i z jiných bezelstných vysoce duoležitých příčin ráčí ještě JMCská věrných poddaných svých milých za to milostivě a otcovsky žádati, aby některé příhodné prostředky a cesty se vší pilností obrali a často psaný počet lidu jízdného i pěšího ihned bez dalších odkladův v službu přijíti dali, a na svuoj vlastní náklad (však bez ublížení a újmy těch dvou tisíc koní zbrojných a šest tisíc lidu pěšího nebo místo toho sedmkrát sto tisíc tolarův, tak aby se vejš dotčenému snesení a dokonalé přípovědi zadosti stalo) v Uhřích chovali.

A jakož jest také JMCská etc. stavuom v známost uvésti poručiti ráčil, že toho obzvláštní potřeba ukazuje, aby pro lepší ochranu království tohoto a zemí příslušejících někdeří zámci v království Uherském na stavení opraveni a zpevněni byli, za to milostivě žádajíce, aby netoliko to, co na předešlých sněmích od nich svoleno jest a posavad ještě zouplna spraveno není, ihned od sebe odvedli, nýbrž také větší pomoc na zpevnění Ostřehoma, Komárna, Kokorna a Vácu z poddané lásky svolili a v tom se poddaně a povolně ukázali: i poněvadž jsou stavové na tento jistě duoležitý a potřebný artikul žádné konečné odpovědi nedali, JMCská jim to zase ku paměti přivozovati a jich milosrdně žádati ráčí aby pro ochranu království tohoto a zemí příslušejících (ač mají-li před dokonalým pádem a záhubou zachráněny bejti) ty zadržalé reštanty bez meškání zvyupomínati a odvésti nařídili, i také, jakž dotčeno, na zpevnění a spravení jmenovaných míst a zámkuov, tolikéž na vychování jistého počtu koní k vezení střelby, prachuov a jiných válečných nástrojuov a potřeb jistou pomoc, (na niž by se JMCská ubezpečiti moci ráčil) dobrovolně svolili.

S strany lidu válečného a zvláště jízdného, kderýž skrze království toto a zemi příslušející i svaté říše do Uher táhnouti a jeti musí, JMCská podle žádosti stavuov při nejvyšších, rytmistřích, kteříž ty rejthary poved[o]u, aby dřív, nežli by od komisařuov na pomezích přijati byli, od sebe dostatečný revers dáti povinni byli tak a na ten zpuosob, jestliže by od téhož lidu neb od osob jich samých komužkoli z obyvateluov a poddaným jejich jaká škoda se stala, aby toho na nich zase postihati a jim to na službách a žoldech jich sraženo býti mohlo, to dostatečně nařídili. Avšak při tom za obzvláštní potřebu uznávati ráčí, aby od stavuov jisté osoby v krajích za komisaře, kteříž by často psaný lid skrze zemi vedli a doprovodili, voleny byly.

A jakož sou dále stavové i tomu dostatečně vyrozuměli, že lid válečný na hranicích království Uherského (kterémuž stavové a země příslušející platili; v veliký nouzi a bídě postaven a obávati se jest, pokudž časného jim placení nebude, že by od nepřítele někteří zámci nenadále podmaněni a odňati bejti mohli: i poněvadž na zdržení a zachování dotčených pomezí a hraničných míst tomuto království a zemím jeho vysoce mnoho záleží, JMCská etc. té milostivé důvěrnosti k stavuom, věrným poddaným svým milým, bejti ráčí, že to sněmem tímto dostatečné naříditi a opatřiti nepominou, aby všecky na svolených pomocech ještě pozůstávající reštanty, což nejdřív možné, [pod] pokutami sněmem vyměřenými s pilností zvyupomínány a podle jiných pomocí na zaplacení a spokojení toho ub[oh]ého lidu válečného a nejinač obráceny byly, nicméně také JMCské jistý a dostatečný vejtah, co by tak koli takových reštantuov zadržáno bylo, vydati nařídili.

Co se vyhledávání dalších a větších pomocí při Svatosti papežské a jiných křesťanských potentatuov [sic], též také kurfirštech, knížatech a stavích svaté říše a tolikýž jiných zemích JMCské dotýče, mohou se stavové na to ubezpečiti, že JMCská na milostivý péči svý, co by k dobrému a prospěšnému všemu křesťanstvu a zvláště zemím těmto býti a se vztahovati mohlo, ovšem nic sjíti dáti chtíti neráčí, jakož jest podle [... ] již z dotčených míst příjemnou a dobrou odpověď dostati ráčil.

Naposledy jakož stavové v odpovědi své toho dokládají, že s strany defensí s vyslanými z markrabství a jiných zemí k království tomuto příslušejících bedlivě promlouvati a na čem by se koli snesli, o tom JMCské etc zprávu svou poddaně učiniti chtějí, s tímto při tom doložením, přišlo-li by k tomu, že by se jaká vejprava podle téhož snesení lidu válečného od nich státi musela, tehdy že sobě to ponížené vymieňují, aby z těchto svolených pomocí, které by do toho času ještě vyplněny nebyly, dokonce sešlo a za stavy zuostávalo: což JMCský s nemalým podivením jest, neb poněvadž stavové na vychování lidu válečného (jakž z počátku této repliky doloženo) mimo všecku naději JMti dosti malou pomoc svolují, a když by ten lid v službu přijat a v poli proti nepříteli chován, v tom pak čase z dopuštění Božího veřejnost pro obhájení vlasti nevyhnutedlně a bezelstně vyzdvižena a v ta místa, kdež by toho největší potřeba ukazovala, obrácena bejti musela, jaká by nenabytá a znamenitá škoda a jiní velicí neřádové a spletkové, kdyby tomu přijatému a v poli sloužícímu lidu válečnému záplata se státi neměla, z toho pojíti mohli, to stavové sami při sobě rozumně a zdravě povážiti mohou; ano že by jiným zemím k království tomuto příslušejícím jako i k některým svaté říše korfištuom a knížatům též i obzvláštním krajuom velmi zlý a škodlivý příklad na tom dán byl, neb poněvadž sou se na tom ustanovili, aby netoliko jistý počet pěších i jízdných na svuoj vlastuí duoklad v poli proti nepříteli za několik měsícuov pořád chovali, nýbrž také, kdyby toho těmto i jiným zemím JMCský tak duoležitá a nevyhnutedlná potřeba (čehož pán Buoh uchovati rač) nastala, s jiným obzvláštním a znamenitým lidem bez újmy toho nahoře jmenovaného a v poli držícího počtu jízdných a pěších proti dotčenému nepříteli táhli a jeho tyranskému předsevzetí podstatně odpírali, snadno by v tom tím příkladem oumysl svuoj změniti mohli; a protož JMCská často psaných stavuov poddaných svých věrných milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby z již oznámených příčin na tom se jednomyslně a poddaně snesli, aby všecky svolené pomoci ne jinam než na vychování vejš jmenovaného lidu těch dvou tisíc zbrojných a šest tisíc pěších obráceny a vynaloženy byly. Jestliže by pak vždy k tomu z dopuštění Božího přišlo a veřejnost vyzdvižena bejti musela, tehdy aby ji stavově na obzvláštní důklad svuoj (bez zadržování za sebou všech svolených pomocí) vypravili. A tak JMCská k vejš psaným stavuom té milostivé a konečné naděje bejti ráčí, že bez dalšího replikování ke všem těmto žádostem dobrovolně přistoupí a v tom se poddaně a povolně najíti dadí.




Přihlásit/registrovat se do ISP