1597, 9. února. — Orig. arch. arcibisk. Praž-k. Recepta ab a. 1597.

Důstojný a osvícený kníže etc. Podle toho, jakž sem léta 1566 ouřad sv. kněžství přijal od osvíceného důstojného pána, pana Antonína, arcibiskupa Pražskýho, náměstka VknMti, tak sem v řádu svaté církve zůstával a podnes zůstávám, nebo devatenácti let v městech Pražských při kostelích předních sem pracoval: u sv. Havla, u sv. Mikuláše, u sv. Jindřicha, kdež sem taky nad paní mateří VknMti nejmilejší při jejím pohřbu tu v kostele u sv. Jindřicha měl kázání při přítomnosti hojného panstva a jiných lidí dobrých; též taky u sv. Petra sem pracoval a v některých městech královských za správy pánů administrátorů kněze Jana Místopola, kněze Martina Mělnického, pana mistra Jindřicha, opata kláštera Slovanskýho, kněze Václava Benešovského a kněze Fabiana. A v těch mnohých letech žádný jak z pánů farářů Pražských tak z pánů osadních žádných žalob na mne nečinil, z ničehož nevinil, já také žádnému sem v ničemž neškodil, což páni farářové i jiní lidé s dobrým svědomí[m] mohou oznámiti. Nynější pak kněz Václav Dačický, pan administrátor, nemaje ke mně přístupu vzal příčinu, poslav psaní konsistořsků pečetí upečetěné, abych ňákej patent latine, jehož VMkcí připiš odesílám, psal, za ňakého člověka Matouše Šemberu sliboval, kterého sem nikda neviděl, s ním nemluvil a jeho v ničem povědom nejsem, a tak VknMt podvozoval; což že jsem nevykonal, v úšklivost sem jemu vsel. Druhá příčinu strany služebnice mé, že sní dítě mám: co je se tu stalo, více, milostivý kníže, toho bejti nemá. Kdy sem ho žádal, poněvaiiž mne v Stříbře zanechati nechtěl, neb páni Stříb[r]ští mne sou rádi míti chtěli, za mne jeho žádali, aby mne někde místem opatřil krom Prahy: tehdy on mne na nejvyšší vydřel; potom mi psaní poslal, jehož taky připiš VknMti odesílám, v něm poručil, abych se do měst Pražských přistěhoval, (k) komu a kde. toho nic neoznamoval, a ti jistí, kde mne dáti chtěl, nic se ke mně neohlašovali. Srozuměv já jeho obmyslům, jemu sem z vopatrování poděkoval, že s ním nic činiti nemám. A protož milostivý kníže, poněvadž já žádný kněz nejsem dlužník lidský, jemu panu administrátorovi ani žádnému z pánů farářů Pražských ani jiných nic sem neublížil, k VknMti se utíkám, sobě VkMt za pána vrchnost, fautora svýho beru, VkMti slibuji poslušnost a podle toho prosím, že mne ráčíte ňákým skrovným místkem opatřiti k času sv. Jiří prv příštího, poněvadž na svým zdraví velmi důležit nejsem; já se za VMkcí pánu Bohu nepřestanu modliti a souc pod ochranu VMkcí povinnost náležitou vykonávati, též i obcování, jakž náleží, dobré vésti. S tím se pánu Bohu a VkMti poručena činím. Odpovědi VknMti, čím bych se zpravil, buď oustní, jakž se ArkMti líbí, po tomto poslu žádám. Dáno v neděli po památce sv. panny Doroty 1597. VknMti nehodný kaplan kněz