354. Ladislav ze Šternberka stěžuje si Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému, na svou sestru Marii, že se vsi Vrčené (u města Nepomuku), jim společné, katolického kněze Jana proti jeho vůli vyobcovala a jiným nepořádným knězem nahradila, jehož i do kostela v klášteře pod Zelenou Horou uvedla, že každoroční pouť k sv. Vojtěchu na Zelené Hoře přetrhnouti se snaží a lidem do kostela sv. Jakuba v městě Nepomuku choditi zbraňuje; žádá arcibiskupa za vyšetření těchto záležitostí.

1597, 20 srpna. - Orig. arch, arcibisk. Pražsk. Recepta ab a. 1597.

Službu etc. S velikou žalostí na VknMt vznáším, co jest mne od paní Marie, sestry mé, v náboženství a kostelích na mnoze zlého a nesnesitedlného potkalo, a to ve čtyřech příčinách těchto:

první toho jest se dočinila, majíce já s ní ves společní řečenou Vrčeni a tak mnoho lidí osedlých v ní jako i ona a vědouce, že to z polovice rozděleno jest a v společnosti zůstává jak táž celá ves tak tolikýž kostel i fara k ní příslušející, kteráž vždyckny od kláštera Zelenohorského aneb potom města Nepomuka kaplanem opatřena bejvala, neb velmi blízko ne dokonce čtvrt míle od města Nepomuka a kláštera leží; jakž jí polovice toho ode mne postoupeno bylo, beze všeho gruntu, podstaty aneb jakého slušného smyslu do též vsi k nějakému knězi Janovi katolickému a pořádnému, (neb nikdy tu kněz jinýho náboženství nebejval), po dvou osobách oznámiti dala, aby se o sv. Jiří prv příštím to jest pominulým léta etc. 96. vystěhoval, anebo že ho se vším vyházeti dá. Což on vznesši to ta mne dal panně tu povlovnou odpověď, že žádá příčiny toho věděti, pro kterou by se vystěhovati neb vyházeti měl. I bylo mu zase na to vzkázáno, nebude-li dobrovolně chtíti, že bude museti, ona že jednušek ani jezevců na svých gruntech nepotřebuje, ježto tu jejího vlastního dědičného nic dokonce není. Po kterémžto vzkázání opět týž kněz Jan za mnou do Prahy jel, chtěvši to dáleji, kdež náleží, vznésti.

Tu jest panna šlechtična připověděla, jak o to i o jiné nedorozumění, očby summou o všeckno mezi námi činiti bylo, skrze JMti pana Volfa Novohradského z Kolovrat a pana Adama z Šternberka se porovnati dáti, od čehož sem já pod jistejmi vejminkami, aby se tím neprotahovalo, nebyl. A tak táž věc na smlouvě byvši, však nežli konec vzala i také dříveji příští téhož sv. Jiří, (k) kterémuž jest téhož kněze z fary vypověděla, podtají mimo vši nadějí lidskou, nechtěvši kněz kostelníkům od sebe klíčův dáti, zámek od kostela sraziti poručila a jiného pleticháte, kterej k hořejší ani k dolejší konsistoři nenáleží a žádnejm se knězem jmenovati nemůže, také formátův svých pořádných nemaje, nýbrž nedávno nad ženou svou zradivši od ní útek, teprv na kněžstvo se dal a tu u ní za kněze se vydává, tam sama uvésti dala, že ho sobě zkoštovati musí. Kněz pak předešlej prvnější, viděvši takovou věc velikou, v tom kostele jest víceji sloužiti ani do něho choditi nechtěl. A ten její kněz v jiném domě skryvši se, jehož jest sobě opět podruhé po dosti dlouhém čase již sama tam uvedla, že ona jeho tu dosazuje a kostel mu poroučí, na to aby kázání učinil. O čemž já opět nevěděvši žádného slova jí nic říkáno nebylo, spoříc to vše k tomu času, až dotčení páni smlouvcové přijedou, chtíc to předložiti, coby se tu mohlo zběhnouti, státi a jak to panně Marii vyloženo bejti má, neb i ještě do téhož sv. Jiří podál bylo. Což skrze takovou všetečnost její jaký se mohly i mordy sběhnouti jakož i ještě nějaké zaneprázdnění by povstalo, neb sami poddaní moji v té vsi v tom za opatření prosí, aby tu trpín nebyl a tak ta věc zůstávala, až sem já déleji na žádnou smlouvu a porovnání čekati nemohl a to z mnohejch hodnejch příčin sobě danejch.

I poněvadž se tu, milostivý kníže, již brzo v to nahlídnouti musí, já VknMti ve vší poníženosti prosím, že téhož ne kněze než lotra z téhož chrámu vyvrcti, jej zase renovovati a též zadusí jinejm hodnejm kaplanem, jakž od starodávna bejvalo, dosaditi ráčíte, neb panna Marie nikda toho ničímž neukáže, byť i vod kroniky České začala i od toho času, co království Český víru svatou přijalo, aby na tom panství Zelenohorským vždycky od starodávna jaké jiné náboženství držáno a zachováno bejvalo nežli podle římského a katolického způsobu. A ten toho důvod jest: byvši to celý panství Zelenohorský vždyckny předešle k duchovenství k témuž klášteru pod Zelenou horou přináležející, až teprva JMCská císař Ferdinand slavné paměti na přímluvu snažnou syna svého, JMti arciknížete Ferdinanda též slavné paměti, to duchovenství a ten statek Zelenohorský za dědičné panu dědu mému dáti ráčil, za tou nejvíceji příčinou, aby v tom rodu a náboženství zůstávalo. A tak jest se od téhož pana děda potom otce i také bratří mejch též ode mne tomu všemu zadosti dalo, a nikda od žádného z nás z toho vykračováno nebylo.

Druhé pak nemajíce ona na tom dosti, maje s ní též kostel společní na zámku Zelené hoře, jakž vejminka v dílčích cedulích o tom, jak by se mše svaté bez překážky jeden druhého konati měly, vyměřuje, kterýž jest založení sv. Vojtěcha, tak jakž se v kronikách Českých najde, tu jsouc všemu království českému na tom vrchu požehnání dáno, ne jeden div se od téhož svatého učiněnej nacházejíc, o kteréžto pouti každoročně v provodní neděli všem, jak slavná se držívá, vědomé jest, a že ten obyčej při té pouti zachován bejvá, kněží[m], kteří tu od mnoha míst přijdou, voběd přistrojiti dáti, též všechny chudé lidi, kteří se tu sejdou, v ten den krmiti a každému po sedmi penězích dáti má. Toho jest ona v společnosti se mnou nijakž učiniti aniž sama neřku-li přítomna býti ani [sic] jiným lidem, kterýmiž tu vládne, k té pouti jíti zbránila, chtíc i s tím obmyslem k tomu přivésti, aby taková pouť a náboženství, o kterýmž i ve dekách zemských jest, jak se držeti a ten chrám Páně užívati má, v nic přijíti mohla, jakož by se i lehce stalo, což ona hned z prvopočátku i teď dále před sebe bére. Ale já sem takový náklad podle též zvyklosti a starého obyčeje na ty duchovní lidi, muziku a ten chudej lid sám předce zouplna činiti dal; v čemž souce ona i ouředníci její napomenuti ani hovádka k tomu přidati nechtěli, dávajíc tu odpověd, že panna Marie nepotřebuje toho žádného spolku, v tom aby se jí pokoj dal, neb její spasení že na tom nezáleží.

Třetí, klášter pod Zelenou horou ležící, kterémužto všeckno to panství Zelenohorské na onen čas přináleželo, v němž jest vždyckny opat chován byl a na své vychování poctivé důchody ze tři vsí, totižto i z té vsi Vrčené, druhé Sedliště a třetí Soběsuk sou jemu vypravovány bejvaly, nad to vejšeji dědiny, louky, štěpnice slově opatské, též mlejn, rybník a potoky, to vše k týmž důchodům přináležejíce, o čemž též zmínka v týchž dílcích cedulích se činí; z kteréhožto kláštera vždyckny předešle jak do města Nepomuka tak také do též vsi Vrčeně kaplani sou se dosazovali, ona pak roku tohoto na den památný sv. panny Markéty souce v témž klášteře kostel na to jméno založen, o pouti v nebytí mém doma toho lotra kněze svého tam uvedla, jemu v něm sloužiti kázala, a tak jak prve jeden kostel tak již i druhý zprznila, čehož pánu Bohu žel. Z té příčiny se toho též při VknMti jak v první příčině tak i v této třetí, aby co nejdříveji opat do téhož kláštera dosazen byl, vyhledává, neb já se v to podvoluji, kdež tak týž klášter zbořený jest, na svůj náklad chci to dáti tak opatřiti, aby týž opat svou bytnost míti a slušně opatřen bej ti mohl.

Čtvrté, v městě Nepomuce jest kostel též náš společný založený sv. Jakuba Velikého, v kterémžto my se všichni z toho rodu klademe. Nechce dáti témuž půl městu a zbraňuje lidem svejm do kostela choditi, než aby do té vsi Vrčeně se scházeli. Též knězi Ondřejovi odtudž desátky zapověděla vyplňovati a dávati, tak že on nebohý nemá nač živ bejti, a kdyby dobroty jeho a potom nemalý fedruňk z mého vlastního měšce nebylo, jistě žeby tu zůstati nemohl. V kteréžto stížnosti VknMti žádám, že to tak milostivě při ní naříditi poručiti ráčíte, aby což témuž knězi lidé poddaní její spravedlivě desátku povinni sou, aby mu to též bez odtahu dáno a zapraveno bylo.

A aby VknMt tím lípeji vyrozuměti moci ráčila, očby se ona dalšího pokusiti směla, prosím, že sobě tu suplikací, kterouž jest JMCské na ni nějakej Ludvík Šivanský Vlach, co jest mu na den slavný hod velikonoční v přítomnosti mé i snad dobře sta osob v kostele mém vlastním před oltářem učinila, podal, v kanceláři české vyhledati dáti ráčíte. Tu VknMt v samé pouhé pravdě najíti ráčíte, co jest se od ní stalo neb nestalo. Načež jest mi dobré paměti JMt pán z Hradce, nejvyšší purkrabě Pražský, to oznámiti ráčil, souce já s ní na soudu o ten statek Zelenohorský, že jest ona připověděja, jestliže jí co soudem padne a obdrží, že, dokud živa, nechce ničehož toho náboženství měniti, rušiti, nežli při tom toho zůstaviti, jakž předešle vždyckny bylo a tehdáž za mne jest, a tak nebyvši tehdáž žádného pana arcibiskupa v království Českém, tím nějakým spůsobem ta věc k ututlání přišla; děje-li se pak to od ní, co jest mi týž dotčený pan purkrabě praviti ráčil, to na voko světle každého dne čím dál víc se spatřiti může. Jakož nemohl-li bych tak nějak rychlého opatření v této věci od VknMti dostati, tehdy VknMti nejsníženěji pro Boha prosím, že v tom mne a lidi poddané, pana Ondřeje bratra mého rozumu zdravého nemajícího a spravedlivost tu, kteráž sama v sobě vyšší bejti nemůže, tak ochrániti a k sobě JMCskou, pána nás všech nejmilostivějšího, v jedné, druhé, třetí i čtvrté příčině na pomoc vzíti, aby aspoň komisaři jistí v brzkým čase o to nařízeni byli, jednu každou věc obzvláštně spatřiti, dobrou zprávu vzíti i o tom, co ve dekách zemských jest, vyrozuměti a zase nemeškaje relací o tom učiniti mohli. V čemž se v jednom, druhém, třetím i čtvrtém VknMti k brzké ochraně poručena činím a za brzkou odpověď VknMti velice prosím. S tím milost a ochrana pána Boha našeho s námi se všemi bejti rač. Datum v vrchním městě Pražském Hradčanech v středu den svatého Bernharta léta etc. 97.




Přihlásit/registrovat se do ISP