25. Usnesení sněmu obecního, jens držán byl na hradě Pražském od 14.—24. ledna 1600.
Úřední zápis v kvat. "Bílej sněmův obecních. 1583—1602" č. 2, fol. Ni—0:5. v arch. zemském.
Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího šestistého v pátek den památky sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu u přítomnosti JMtí pánů komisařů od JMCské jakožto krále Českého k tomu nařízených ode všech tři stavův království Českého svolení a zavříni jsou.
Ve jméno velebné, svaté a nerozdílné Trojice, Otce, Syna i Ducha svatého, všejednoho pána Boha všemohoucího, na věky požehnaného, amen.
Jakož jest JMt Římský císař, Uherský a český etc král etc pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském všem třem stavům království Českého, věrným poddaným svým, rozepsati a položiti ráčil, na kterejžto sněm jest JMCská etc s jistou instrukcí vysoce urozeného pána pana Petra Voka z Rožmberka na českém Krumlově, správce a vladaře domu Rožmberského, urozené pány pana Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššího kancléře království Českého, pana Stefana Jiřího z Šternberka na Voticích, radu JMti v zřízené komoře, urozeného a statečného rytíře pana Humprechta Černína z Chudenic na Chudenicích, podkomořího v témž království Českém, rady, posly a komisaře JMti vyslati a stavům milostivě v známost uvésti dáti ráčil, kterakby JMt stavův království tohoto, věrných poddaných svých, kteříž jsou v této tak mnoho let pořád trvající otevřené válce proti tomu ouhlavnímu, dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku k milostivé otcovské žádosti JMti, neohlédajíce se na své vlastní a chudých poddaných svých veliké a všem vuobec vědomé nedostatky, z upřímné, věrné a poddané náklonosti téměř nad možnost svou svolené pomoci ochotně rádi činili, rozepsáním a položením tohoto sněmu v dalších takových pomocech milostivě rád chtíti ráčil ušanovati, nicméně podle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku osobou svou císařskou a královskou předložení sněmovnímu přítomen býti a [sej stavy o všecky království tohoto a zemí k němu příslušejících potřebné věci, jak by před tím ukrutným nepřítelem a všelijakým nebezpečenstvím v dobrým, stálým pokoji zůstávati [mohly], se namluviti a snášeti mohl: ale poněvadž sou v to znamenité a nevyhnutedlné potřeby vkročily, pro kteréž jest JMt tohoto sněmu z přinucené potřeby déleji odložiti, za slušnými a hodnými příčinami ano i pro toto ještě trvající nakažení morové osobou svou císařskou a královskou sem na hrad Pražský přijeti moci neráčil, milostivě JMt v tom se stavům omlouvajíc a další milostivou žádost svou předkládajíc, jakž táž instrukcí JMCské v sobě to vše obšírně vyměřuje. Kteroužto JMCské milostivou žádost stavové v svém uvážení majíce předně JMCské z tak milostivé a otcovské péče, kderou JMt o toto království a země k němu připojené míti a před nebezpečenstvím, kderé by je od toho krve křesťanské žíznivého nepřítele potkati mohlo, milostivě ochraňovati ráčí, poníženě a poddaně děkují a s milostivou [omluvou] [ Slovo toto schází v původním deskovém zápisu, doplnili jsme je z tištěných artikulů sněmovních. ] JMCské poddaně, poníženě a dobře spokojeni jsou.
Dále pak k milostivé JMCské žádosti o nížepsané artikule mezi sebou se takto namluvili a snesli: Předkem poněvadž nás Pán Bůh pro hříchy naše teď tak dlouho trvající a nám velice obtížnou válkou, morem, ohněm, krupobitím, také mnohejmi od povodní, větrův škodami, tolikéž i neúrodami zemskými a tím prvé neslejchaným mřením dobytka, z kderéhož někteří poddaní naši při horách svůj největší užitek a vychování své měli, navštěvovati ráčí, abychom se ku Pánu Bohu obrátili, za milost, hříchův odpuštění a jeho božskou pomoc a ochranu pokorně a poníženě prosili; nic méně i jeho božské milosti z toho, že JMCská nás i všeckno křesťanstvo před tou ukrutnou mocí tureckou až posavad milostivé ochraňovati ráčí, a že jest zase země Sedmihradská s některými pevnostmi v dolních Uhřích v moc JMCské uvedena, nad čímž potěšeni jsouc, JMCské toho z poddané lásky věrně přejeme, poníženě děkovali; což i kněží a správcové církevní lidu obecnímu na kázáních často ku paměti přivozovati, a též i vrchnost světská, ukazujíce sami na sobě dobrý příklad, je k tomu skutečně napomínati a přidržovati mají. Což také JMCská všem stavům tohoto království skrze mandáty své v známost uvésti a ku pobožnosti pro ukrocení hněvu Božského všecky vůbec milostivě napomenouti chtíti ráčí.
A poněvadž pak jest se obávati, že císař turecký toho nikoli nenechá, aby tohoto roku s velikou silou, tak jako i let minulých, do království Uherského na záhubu všeho křesťanstva nebo sám táhnouti anebo předního vizir baše vypraviti neměl, aby jemu s pomocí pána Boha všemohoucího tím lépeji a dostatečněji od JMCské jakožto nejpřednějšího monarchy křesťanského odpíráno býti mohlo, k milostivé JMCské, pána našeho nejmilostivějšího, žádosti ještě na tento rok, nešetříce svých příliš velikých nemožností (však s tou vejminkou, že JMCskou poníženě a poddaně prosíme, aby JMCská nás již po tomto roce v takové veliké a mimo všecky jiné země na království Uherské svolované pomoci více a dáleji potahovati milostivě neráčil,) o tyto níže psané pomoci sou se snesli a svolili.
Sbírka na lid válečný.
Předně na panstvích JMCské hejtmane a purkrabové, stav panskej, rytířskej, města, kollegiati, též všickni lidé duchovní, aby každý, kdožkoliv jaké lidi poddané mají, [z každého gruntu aneb [ Slova "z každého gruntu aneb" scházejí v původním deskovém zápisu; doplnili jsme je z tištěných artikulů sněmovních. ] ] z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) ještě tento rok jednu kopu míš., totiž v pondělí po památce svaté Trojice nejprve příští půl kopy míš. a na svatého Havla nejprve příštího vše léta tohoto šestnáctistého druhé půl kopy míš. aby skládali.
Pražané pak a jiná města JMCské a JMti císařové jakožto králové české, kteří třetího stavu užívají, místo té sbírky, kterouž sou stavové vyšší po jedné kopě míš. z poddaných mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě na hotové sumě opět zase třidceti sedm tisíc pět set kop míš. aby dali; totiž jednu polovici té summy v pondělí po památce svaté Trojice a druhou polovici při svatém Havle vše léta tohoto oc šestnáctistého.
A nad to vejšeji ten každý, kdož peníze na ourocích má, by pak podle toho i statek pozemský měl, aby z každého tisíce kop grošův č., což by tak mimo dluhy své týchž peněz na ourocích měl, šest kop grošův č. na dva rozdílné terminy, totiž v pondelí po svaté Trojici nejprve příští tři kopy grošův č. a na den svatého Havla při druhém terminu tolikéž tři kopy grošův č. s listy přiznavacími dáti byl povinen. Toliko které by vdovy aneb jiní lidé tak chudí byli, že by více statku než-li jednom do jednoho tisíce kop grošův č. jmění svého neměli, ti se v to nepotahují.
Sbírka z poddaných.
A dále k milostivé JMCské žádosti na tom jsou se s JMCskou všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství JMCské lidé poddaní, též pánův, rytířstva, měst, osob městských i duchovních i všech jiných lidí každý voddaný usedlý po jedné kopě dvanácti groších míš. rozdílně na tři terminy aby dali; totiž první termin při svatém Vavřinci, druhý při svatém Vácslavě, a třetí při vánocech vše tohoto roku šestnáctistého, vždy každého terminu po dvacíti čtyřech groších míš.
Z takové pak sbírky i ze všech jiných jak poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, tak k purkrabství Karlštejnskému náležející, ani žádní manové v této tak veliké obecní nás všech se dotýkající potřebě, by pak i z gruntův zběhli, vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání i také čeládka přístavná mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva groše míšeňská ku pomoci té sbírky hospodářům svým odvozovati mají. A také každý vovčák mistr po jedné kopě míš. a pacholek po půl kopě mlš. rozdílně na ty tři napředpsané terminy dávati mají.
Svobodníci pak, dědiníci, nápravníci, též svobodní rychtáři a dvořáci každý po šesti kopách míš., farářové i všickni lidé duchovni a kteříž jakékoli důchody k farám mají, by pak tu farářův nebylo, teda z far kollátor po třech kopách míš. též na tři terminy napředpsané, vždy třetí díl té své sbírky při jednom každém terminu, dáti a odvozovati mají. Též také jedenkaždý z obyvatelů tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, také i dědiníci a dvořáci, totiž šest kop. míš. na ty předpsané tři terminy vždy po dvou kopách míš. v táž místa předepsaná dávati a časně i s listy přiznavacími odvozovati byl povinen.
Pražané pak i jiná města JMCské i JíMti císařové jakožto králové české všickni, kteří třetího stavu užívají, aby vždyckny každý osedlý z domu svého po čtyřicíti osmi groších míš. na ty tři terminy svrchu psané, tak aby na každého po dvou kopách čtyrmecítma groších míš. z jednoho každého domu dáti přišlo, dáti a odvozovati mají. Však toho se při berních městských šetřiti má, aby měšťané možnější jiným chudším pomoc náležitou vedle možnosti jednoho každého činili, tak aby též pomoci svolené tím snázeji vycházeti mohly.
A poněvadž se zpráva dává, že by domové jak v městech Pražských tak i v jiných městech nepilně sčítáni býti měli, protož aby rychtářové JMCské v jednom každém městě, a kdež rychtářův JMCské není, primas a jedna osoba ouřadní na povinnosti své všecky domy, z nichž by se ta sbírka dáti měla, se vší bedlivostí sečtli, tak aby při též sbírce náležitá rovnost ode všech zachována býti mohla.
Nicméně domové náležití k nejvyššímu převorství království českého, panně abatyši kláštera svatého Jiří, též kláštera svaté Anežky a svatého Tomáše i všech lidi duchovních při městech Pražských a jiných městech bydlících od vrchností jejich, i kteří jsou v nově vystaveni, se vší pilností tak vyhledáni a sečteni býti mají, aby všickni z domův svých tu svolenou sbírku dávali a vyplňovali.
Kterážto sbírka aby se ihned na zejtři svatého Vavřince za ten první termin z měst Pražských nejvyšším berníkům a v jednom každém městě krajském berníkům krajským, tak jakž výš dotčeno, odvozovati začala; druhý pak termin na zejtři svatého Vácslava a třetí termin v pondělí po vánocích vše tohoto roku etc. šestnáctistého od každého obyvatele království Českého beze všech odtahův pod nížepsanými pokutami aby se zouplna skládal a berníkům krajským nížepsaným s listy přiznavacími, tak jakž jich forma při zavírce tohoto sněmu ukazuje, na každý termin svrchu psaný časně odvozoval. Z takové pak sbírky jak písaři, kteří by na hradě Pražském aneb kdežkoli v jakýchkoli povinnostech buďto JMCské neb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nebudou.
Sbírka z rozličných věcí.
Předkem aby z jednoho každého dčberu aneb kopy štik a kaprův, což se toho koli prodá, jedenkaždý z obyvatelův tohoto království po pěti groších bílých dali.
Item z každého vědra vína, kteréž se koli a od kohokoli vyšenkuje, aby též pět grošův bílých dáno bylo.
Item z každé láky sladkého pití po jednom tolaru, a kdež by se táž sladká pití z velkých nádob šenkovaly, tu aby se vždycky čtyřiceti pinet za jednu láku počítalo.
Item z dobytkův, kteří se koli na prodaj bijí, aby jedenkaždý povinen byl dáti: z vola uherského patnáct grošů č., z krmného domácího patnáct grošů č., z polského dvanáct grošů č., z domácího českého deset grošů č., z krávy a z jalovice šest grošů č., z telete každého tři groše č., z vepře krmného pět grošů č., z skopce, berana a kozla po jednom groši č., z ovce a jehněte po jednom groši č., z pinty páleného vína, kdož je koli z kvasnic dá páliti na prodaj, aby každý povinen byl dáti jeden groš český.
Však poněvadž se to v skutku shledalo, že se na též pálené v tomto království mnoho tisíc strychův obilí ročně vypotřebuje, a letos nás pán Bůh opět nemalou neourodou navštíviti ráčil, protož jsme se na tom snesli, aby žádný z obyvatelův tohoto království až do roka pořád zběhlého od zavření tohoto sněmu téhož páleného z sladův, ani žádného jiného obilí, ani z muk a prachu nepálil ani páliti nedal, tak aby ten počet obilí raději na chléb obrácen býti mohl, nežli by se k takovému bezpotřebnému nápoji spotřebovati měl. A kdož by se toho proti tomuto snesení dopustil, a též pálené z jakýchkoli sladů a obilí, muk neb prachů, jakž výš dotčeno, pálil aneb páliti dal, ten každý aby pět kop grošův českých tolikrát, kolikrát by se toho dopustil, propadl; kterážto pokuta od vejběrčích k té sbírce nařízených beze všeho přehlídání zvyupomínána a vedle též sbírky z měst Pražských nejvyšším berníkům, a v jiných městech berníkům krajským odvedena býti má.
Židé pak, kteříž zde v městech Pražských i jinde kdežkoli v tomto království jsou, jedenkaždý z mužského pohlaví, kterýž přes dvacet let stáři jest, dva uherská zlatá, ti pak, kteří pod dvaceti až do desíti let stáří jsou, po jednom uherském zlatém dáti povinni jsou.
Jakým řádem táž sbírka vycházeti má.
Ta pak sbírka výš dotčená z ryb, poněvadž se na větším díle dvou stavův vyšších dotýče, má od jednoho každého z obyvatelův tohoto království s listem přiznavacím na první termin při svatém Havle nejprve příštím a druhý při svatém Jiří léta budoucího šestnáctistého prvního berníkům krajským odsílána býti, a jedenkaždý má v tom beze všeho fortele věrně a spravedlivě [se] chovati.
Při jiné pak sbírce z mas, vína, sladkého pití, páleného má tento řád zachován býti: předkem JMCská v městech JMti též i císařové JíMti jakožto králové české skrze podkomoří a na panstvích JMCské skrze hejtmany, v městech pak a v městečkách i ve všech, též i v rychtách svobodných neb statcích dědiníkův, kdežby řezníci krámy své měli a víno se šenkovalo aneb pálené se pálilo, pánům a rytířstvu, též i osobám duchovním náležitých, jedna každá vrchnost má dvě osoby hodné naříditi a obzvláštní přísahu jim vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrů a starších přísežných řezníků i jiných lidí na to dostatečně a bedlivě vyptali, co jest minulého téhodne od kohokoli dobytka k prodaji zbito, a vedle toho vyptání a bedlivého vyhledání tu sbírku z mas aneb z dobytků? aby vybírali; a co se toho sejde, v městech a v městečkách královských a králové JiMti purkmistru a konšelům, jinde pak vrchnosti své poznamenáno aby dali. Kterážto sbírka potom při každém dole psaném termínu od pánův a rytířstva i duchovních, též i od purkmistra a rad z měst i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, berníkům nejvyšším na hrad Pražský časně posílána býti má.
Z strany pak vína šenkování a páleného pálení také na to ty osoby obzvláštně pozor míti mají, a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šenku načíti, než jim o tom oznámiti a hned, jakž víno načne, z každého vědra pět grošů českých dáti. Kteří pak pálené způsobem výš psaným z kvasnic a nejinač dají páliti, ti také každého téhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo páliti dal a prodal, mají oznamovati. Načež se také i oni sami bedlivě mají ptáti a ihned od každého tu sbírku vybírati a při tom se tak, jakož o masu dotčeno, zachovati.
Židé pak v městech Pražských a v jiných městech, kdež se koli v tomto království zdržuji, mají starším svým jeden každý touž sbírku výš psanou na dva terminy níže psané časně od sebe odvozovati. A židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilni býti a takovou sbírku časně a bedlivě vyupomínati a žádnému jí nepřehlídati; ani aby kdo měl tehdáž, když se sbírka dávati má, někam preč jeti, toho nemají, léčby sbírku prve dal, dopouštěti. A jestliže by co nedbanlivostí jejich a nějakým fortelem sešlo, aneb že by ta sbírka časně zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom také tak, jakž svrchu psáno stojí, má chovati a tu sbírku od židův vyberouc berníkům krajským odsílati.
A ty všecky sbírky z věcí nahoře psaných mají se od svatého Jiřího nejprve příštího začíti skládati a z měst Pražských i z židův pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským jeden termin při svatém Havle nejprve příštím, a druhý při svatém Jiří léta etc. příštího šestnáctistého prvního zouplna odvozovati pod pokutami nížepsanými.
Sbírka z komínův.
Předně a nejprve ze všech zámkův, hradův i tvrzí, sídel, klášterův a obydlí JMCské, též panských a rytířských, nicméně i z domův a dvorův, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní, manové, dědiníci a svobodní rychtáři svá obydlí měli, též ze všech hrazených měst a předměstí JMCské a JíMti císařové jakožto králové české panských a rytířských z každého komínu, by pak dva nebo tři spolu byly, anobrž kolikkoli ohňův pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, kdyžby toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvacíti [ Úřední zápis deskový má chybně "po dvanácti". ] groších míš. na dva terminy, totiž deset gr. míš. v pondělí po svaté Trojici a druhý termin na svatého Havla vše léta tohoto šestnáctistého týmž berníkům krajským s listy přiznavacími, jakž formy jich ukazují, aby odvozovali.
Však při tom kdožby tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ti jim v slušnosti a mírnosti pomoc na tuto sbírku z komínův činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínův táž sbírka vycházela.
Jakým řádem v městech táž sbírka se má vybírati.
Taková pak sbírka z komínův ode všech, jak se svrchu píše, spravedlivě má býti vybírána a skládána, kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském, též i na Vyšehradě a na Hradčanech i při všech jiných právích, též i z domův panských rytířských a duchovních spravedlivě vyhledati, vybírati a purkmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A purkmistři a konšelé v jednom každém z měst Pražských přijmouce k sobě touž sbírku od dotčených desátníkův a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se jí z kderého domu sešlo, na dva terminy výš psané, ničehož za sebou nezanechávajíc a s přijetím toho k jich víře a duši, že jsou se v tom spravedlivě zachovali, těm osobám k přijímání všech sbírek nařízeným ji odvozovati mají. Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání anebo vybírání té sbírky z kominův nespravedlivě zachoval, ten každý aby touž sbírku čtvernásob dáti byl povinen, a k tomu aby ztrestán byl. V jiných pak městech také tím vším způsobem aby táž berně z kominův od purkmistra a konšelův jednoho každého města spravedlivě byla vybírána a berníkům krajským s listy přiznavacími odsílána pod pokutou výš psanou.
Sbírka z krámův.
A jakož jest se JMCská s stavy na tom milostivě snésti ráčil, aby na všecky krámy domácích i dvorských kupcův, všelijakých řemeslníkův a handlířův, ano také i těch, kteříž náležejíce ke dvoru, sladká pití prodávají a šenkují, též i z židův, kdožkoli v čem kupčí a cokoli prodává, žádného ovšem nevyměňujíc, ano i na ty řemeslníky, kteříž krámův nemají, (kromě toliko samých krámův řeznických) podle spravedlivého uvážení v městech hrazených jistou sbírku uložili, a jakým by prostředkem rovnost mezi nimi nařízena a vyhledána býti mohla, ráčí JMCská sem do měst Pražských dvě osoby naříditi; a stavové k nejvyšším berníkům tyto osoby přidávají: z stavu panského Jana staršího z Valdštějna; z stavu rytířského Adama Ryzmberského z Janovic, radu soudu nejvyššího purkrabství Pražského; z stavu městského Kašpara Cejdlara, měštěnína Starého města Pražského.
A v jiných městech JMCské a JíMti císařové jakožto králové české hejtmany krajské, kteříž od času svatého Jiří nejprve příštího od JMCské po krajích vyhlášeni budou, s rychtáři JMCské, a kdežby rychtářuov nebylo, tedy s primasem téhož města k tomu nařizovati ráčí. Kteréžto osoby snesouce se o jistý den a místo podle instrukcí na to od JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských dané takovou sbírku podle spravedlivého uvážení v slušnosti a mírnosti na jednoho každého uložiti a, poznají-li v čem jaký nedostatek, to v dobrý řád uvésti mají.
Kterážto sbírka v městech Pražských od rychtářův JMCské a jedné osoby radní a jedné z starších obecních, v jiných pak městech od rychtářuov JMCské a jedné osoby konšelské, kteráž by k tomu od týchž hejtmanův krajských, (kterým se od JMCské jisté poručení stane) obrána byla, na jich povinnosti aby se spravedlivě vybírala, a potom též na dva terminy, totiž v pondělí po svaté Trojici jedna polovice a při sv. Havle vše léta tohoto šestnáctistého druhá polovice z měst Pražských osobám tem, kteříž k přijímání sbírek voleni jsou, z jiných pak měst berníkům krajským odvozována býti má. V městech pak panských a rytířských, též osob městských jedna každá vrchnost příkladem jiných měst při všech krámích a prodavačích to, což by z krámův svých dávati měli, naříditi a, v tom se spravedlivě zachovajíc, to vše na terminy výš psané berníkům krajským odvozovati mají.
Nicméně také aby i lid obecní mužského i ženského pohlaví k takové důležité potřebě příčinu měl k opatření lidu válečného nemocného své pomoci činiti, má se v jednom každém kostele, buď v městech, v městečkách i ve všech truhlička obzvláštní, od níž pán a v městech primas jeden klíč a kněz druhý míti mají, k tomu naříditi a každou neděli i ve dni sváteční mají se lidé k skládání pomoci od kněží napomínati; a což se toho každého dne svátečního sebere, to se má do též truhličky ihned vsypati a vložiti a potom při svatém Jiří nejprve příštím a podruhé při svatém Havle léta tohoto šestnáctistého má se taková truhlička otevříti; a což se koli v ní peněz najde, ty jeden každý kollátor s listem přiznavacím, přijma to k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě podle tohoto sněmovního snesení zachoval, z měst Pražských nejvyšším berníkům a od jiných berníkům krajským dávati má, a oni nejvyšším berníkům to odvozovati mají na ten způsob, aby táž sbírka na zraněné nemocné krýgsmany obrácena byla.
O židech.
Židé pak všickni, kdeříž bud" v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, mimo sbírky výš psané z jednoho každého domu, kteréhož v držení jsou, po čtyřech kopách míš., totiž každého terminu, když se sbírka z domův městských dává, po jedné kopě a dvacíti gr. míš. aby dávali a starším svým odvozovali a vyplňovali. A oni starší židé takovou sbírku časně vybírati a nejvyšším berníkům pod skutečným trestáním časně odvozovati mají. K sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských JMCské rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, a v jiných městech, kdež židé jsou, primas jednoho každého města se nařizuje, tak aby je s pilností sečta takové domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková sbírka odvozovala, odvedli.
Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati a, vyberouc touž sbírku od židův, ji berníkům krajským odvésti má.
O dání moci nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským k nařízení řádu z strany sbírek etc.
A poněvadž stavové toho obzvláštní potřebu býti poznávají, aby tyto všecky svolené pomoci a sbírky dobrým řádem vybírány býti mohly, dávají JMCské nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc, kdyžby koliv co toho z strany vybírání těch sbírek na soud zemský vzneseno bylo a v čem okoliv nápravy potřebovalo, aby to, pokudžby toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli. A to nařízení jich tak Stálé a pevné býti má, jakoby to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo.
Svolené pomoci aby časně vycházely.
A kdož by koli na ty jmenované terminy takové sbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém terminu ve dvou nedělích pořád zběhlých zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též bernici v jednom každém kraji, neočekávajíce a neohlédajíce se na nic ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranní od desk zemských tomu každému pro neodvedení takových od něho i od podaných jeho tímto sněmem svolených sbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích, nábytcích jakýchkoli do té a takové sumy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli; pakliby na svršcích a nábytcích táž suma se shledati nemohla, tehdy díl statku do té sumy buďto zastaviti aneb prodati mohli. A cožby tak koli prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užiti má. A kteří by tak krajští berníci co z kterého statku a komuž by koli prodali, tomu aneb těm ve deky zemské aby jej vložiti mohli. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na JMCskou vznésti mají. A JMCská toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati, a več mu to obráceno bude, v tom sobě sám ten každý vinu dáti musí. A tíž berníci krajští mají z přiznavacích listů jednoho každého, jak se přiznal a též sbírky od sebe odvedl, pilně vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranný, kterýž od desk zemských pro nedávání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati, nežli patnácte grošů.
Pakliby tu co při vybírání takových sbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím způsobem (jakž nahoře o tom, kdož by časně berně dávati nechtěl) dobýváno býti má.
Kdož by pak statkův pozemských neměli, než toliko peníze na ourocích a takové vejš psané svolené pomoci časně neodvozovali, toho na nich berníci krajští listem zatykacím tím způsobem, jako % strany posudního pro předešle zadržalé pomoci, i pro tyto nyní svolené dobývati moci budou.
Vyhledalo-li by se pak, on by někdo v tomto království Českém v odvozování takových sbírek neupřímně se choval a, čím by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy každý dvojnásobně takovou svolenou sbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude. A berníci krajští předešlí i nynější na něm ji již způsobem výš psaným dobývati a k též sbírce přiložiti, také i všecky zadržalé berně zouplna zvyupomínati mají.
Berně z dědíníkuov.
Než co se dédiníkův a dvořákův dotyce, ti vedle šacuňkův svých spravedlivých z statkův svých z každé kopy grošů českých po půlpátu penízi českým sberouce na vejš jmenovaný čas krajským bernikům z listy přiznavacími odsílati mají.
O pohořalých a kterýmž by se krupobitím škoda stala.
Jestliže by se pak kterým osobám jaká škoda od ohně a krupobití (čehož pán Bůh milostivé ostříci rač) stala, tehdy ten z tolika osob, kolika by se taková (jakž naddotčeno) škoda stala, ani ti lidé berní obojích, totiž domovní i jiných tímto sněmem svolených sbírek, dávati povinni nebudou. Však ten každý, komuž by se táž škoda aneb lidem poddaným jeho stala, má se dvou neb tři osob sousedův svých stavu panského neb rytířského aneb jiných přísežných osob dobře zachovalých dožádati, aby takovou škodu, jaká a na čem se stala, spatřily, a ty osoby pod pečetmi svými berníkům krajským v známost uvésti mají. Však každý při odvozování týchž škod hleď se spravedlivě způsobem svrchupsaným zachovati. Ten pak, komuž jest se taková škoda stala, týž list s přiznavacimi listy podle berní a sbírek svých berníkům krajským odeslati má, tak aby tíž bernici věděli se čím spraviti a jak mnoho komu na berni a sbírkách vyraziti.
Vejminka o městech horních.
Města pak některá horní se vymiňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění přišla, jakožto Jochmstal, Slavkov, Šenfeld, Lautrpach, Přísečnice, Sunneperk, Bastianperk, Blatná, Hengst, Oberthal. A jestliže by se kdy i to našlo, že při některých jiných horách dělníci a jiní, kteříž se tu při těch horách pro potřebu zdržují, domy k schráně své sdělali a jměli, v kterýchžto domích žádných obchoduov by nevedli, než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli, ti též v tu daň a berni potahováni býti nemají.
Berníci nejvyšší jsou voleni tito:
z stavu panského: Jan Říčanský Kavka z Říčan na Cechnicích a Žichovicích, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského; z stavu rytířského: Přech z Hodějova na Tloskově, Lčovicích a Milivště, JMCské rada; z stavu městského: Vácslav Pražák z Hořkovce, primas Nového města Pražského.
Berníci z krajův:
v kraji Hradeckém: Jan Jiří Bachtl z Pantenova a na Smrkovicích,
Jan Koudelka z Hradce
v kraji Boleslavském: Petr Kauč z Kauče a na Domousicích, [sic] Jiřik Janda z Boleslave;
v kraji Chrudimském: Zikmund Karlík z Nežetic a na Slatiňanech, Samuel Klatovský z Chrudimě;
v kraji Čáslavském: Arnošt Robrnhap z Suché a na Ronově nad Doubravou, Jindřich Sixt z Čáslavě;
v kraji Kouřimském: Vácslav ze Vchynic a z Tetova a na Zásmucíeh, JMU arciknížete Maximiliana komorník, Jeremiáš Fošňák z Kouřima;
v kraji Vltavském: Aleš Netvorský z Břízy, Vít Bakalář z Sedlčan;
v kraji Prachenském: Jan Bukovanský Pinta z Bukovan a na Zbynicích, Mistr Daniel Šejnoha;
v kraji Bechynskénr [Jan] [Jméno "Jan" chybí v původním zápisu deskovém. ] Malovec z Malovic a na Kameně, Pavel Kába z Tábora;
v kraji Plzeňském: Diviš Markvart z Hrádku na Bělí a Nekníři, Vácslav Laninský z Plzně;
v kraji Podbrdském: Šťastný Vamberský z Rohatec a na Tínáni, Jan Modla z Berouna;
V kraji Žateckém: Kryštof Sekerka z Sedčic, Tomáš Štejr z Zátce;
v kraji Litoměřickém: Šťastný Vosterský Kaplíř z Sulevic a na Chcebuzi; Jan Knejsl z Litoměřic;
v kraji Slánském: Jiří Jan Pětipeský z Chýš a z Egrberku, Vít Modletický z Slaného;
v kraji Rakovnickém: Joachym Libštejnský z Kolovrat, Jan Zahrádka z Laustyně
A o službu s nejvyššími i krajskými berníky mají se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, tak jako teď po dvě létě pořád zběhlá učinili, narovnati, a berníci krajští k vydání jim povinností, kdyžkoli od JMCské sem do Prahy obesláni budou, mají se dáti najíti. Kteřížto nejvyšší berníci na větším díle vždycky aby zde v Praze byli přítomni; a JMCská také zde osobu jednu přísežnou, kteráž by z obyvatelův tohoto království byla, k týmž nejvyšším berníkům, též i k jiným písařům podle milostivé vůle své přidati moci ráčí; a berníci i tolikéž písaři povinni budou, kdy by se jim koliv poručilo a to za potřebu uznáno bylo, do kanceláře neb do komory české vejš jmenovaným od JMCské k tomu obraným a nařízeným osobám všech přijmuv a, na jaké minci peníze přijaté míti budou, jistou a pravdivou zprávu dávati a v tom se všelijak upřímně a věrně chovati mají.
Povoleni a v moc uvedení JMCské sbírek od stavův svolených.
A na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napředpsané sbírky a pomoci JMCské, jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu, v moc uvedli na ten způsob:
Předkem aby JMCská podle milostivého JMti zakázáni z týchž od nás svolených pomocí dva tisíce koní, kteréž se JMCské k tomu nejužitečnější viděti budou, do pštoluňku svého milostivě přijíti dáti ráčil, nad kderýmiž nejvyšší i rytmistři z národu českého a z těch osob, kteréž stavové JMCské poznamenaných [sic] poníženě podají, aneb jiných z země této obyvatelův a rodičův voleni býti mají, kterýmž z této nahoře svolené sbírky přede všemi jinými krýgsmany placeno býti má. A aby se při tom tím lepší řád zachovával, volili sou stavové Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře radu, nejstaršího [ Zápis deskový má "nejvyššího." ] komorníka, nejvyššího hofmistra království Českého a téhož království nejvyššího kamrrnistra, též nad apelacími presidenta, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci od berně k placení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí, a komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal a, bylo-li by co nápravy hodného, JMCské tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval. A berníci nejvyšší povinni budou každého času, kdyby jaká vejprava s penězi do země uherské státi se měla, nadepsanému Kryštofovi z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království Českého, to vždycky časně v známost uvozovati. A za takovou práci má se jemu jeden tisíc kop míš. od nynějších berniků nejvyšších z těchto pomocí svolených dáti. Na ostatní pak sumu peněz nemalou, co jí po těch dvou tisících koních zůstane, ráčí JMCská podle vůle a libosti JMti lid válečný, který by se JMti nejlépe hodil, moci dáti přijíti; toliko z té vší sumy povolené k milostivému JMCské zalíbení stavové k tomu, aby na stavení některých pevností, na kterýchž království tomuto a zemím k němu připojeným nejvíceji záleží, do desíti tisíc tolarů vynaloženo bylo.
Potom také aby o tom, jaký lid na tu ostatní sumu přijat, i také kterak se těm dvěma tisícům lidu jízdného platiti bude, ano i v která místa a k jakému užitku těch deset tisíc tolarů, tolikéž i kterak předešlé k týmž stavením svolené pomoci vynaložené jsou, nicmémě i jak se lidu hraničnému a co na které pevnosti platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili jsou k tomu za komisaře zemské z stavu panského Jindřicha Křineckého z Ronova na Rožďalovicích, z stavu rytířského Sezimu Miřkovského z Tropčic a na Verušičkách. Však pokudž by která z týchž osob volených pro nedostatek zdraví svého k sobě přijíti a toho vykonati nemohla, dávají stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tu moc, aby oni na místě jich buď osobu jednu neb druhou, která by se jim k tomu hodná býti viděla, voliti a naříditi mohli Kteříž podle sobě od JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledávati, očitě spatřiti a na to na všecko dostatečně se vyptati, nejvyššímu hofmistru království Českého, též i při každém soudu zemském nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a potom při budoucím sněmu všem třem stavům tohoto království to v známost uvésti mají, a o službu jejich nejvyšší úředníci a soudcové zemští s nimi narovnání jisté učiniti, kteráž jim z výš psaných sbírek od stavův placena býti má.
O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákův cizích národův.
Však poněvadž jsou stavové skrze mustruňky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to JMCské poníženě prosí a při tomto svolení sněmovním z mnohých a velikých příčin to sobě znamenitě vymíňují, poněvadž jsou toto svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové krom těch dvou tisíc koní, nad kterýmiž nejvyšší a rytmistři Cechové býti mají, pokládáni a držáni nebyli. A poněvadž se jim a poddaným jich roku minulého ano i předešlých let od těch vojákův, kteří v tomto království mustrováni byli, také i skrze toto království táhli, veliká škoda dala, tak že mnozí z nich netoliko na dni, ale i na týhodne před uloženým dnem v ta místa, kdež mustrováni býti měli, přijeli, v hospodách trávili, všeho sobě dosti dáti poroučeli a žádnému nic nezaplatili, nýbrž ještě vyjíždějíce z měst poddané jich šacovali, že jim peníze dávati museli, jim koně brali, rybníky skopávali, také potom i pod praporcem táhnouce, kde noclehy měli, chudým lidem nic neplatili, nýbrž velikou škodu jim zdělali: protož stavové JMCské ponížené prosí, aby to při nich milostivě přetrhnouti ráčil; nebo stavové se v tom poníženě JMCské ohlašují a to sobě vymiňují, komu by se od takových vojáků, kteří by buď pod praporcem nebo k mustruňku táhli, taková škoda a neplacení chudým lidem stala, poněvadž by z čeho berně dáti neměli, aby sobě to, dadouce takové škody a pozůstalé dluhy spravedlivě před osobami víry hodnými sčísti, na těch berních a sbírkách zemských poraziti mohli, jakož jest se pak i JMCská předešlého roku s stavy o to milostivě tak snésti a k tomu, aby se takové porážky daly, povoliti ráčil; však někteří berníci krajští až posavad toho proti jistému sněmovnímu snesení některým osobám pasírovati nechtějí. Což aby se ještě stalo a to předešlé snesení svůj průchod mělo, a kdo sou takové vznešení časně na JMCskou učinili, aby tý porážky užíti mohli, se s JMCskou stavové poníženě snesli. Takové pak vejražky beze vší škody JMCské se státi a zase jednomu každému nejvyššímu, rytmistru nebo hejtmanu při jeho záplatě poraženy býti mohou, když toliko ten artikul do pštoluňkův týmž vojákům vydaných doložen bude. Což aby se stalo, JMCské stavové poníženě prosí.
A jestliže by také bez toho býti nemohlo, než že by vždy některý neveliký počet lidu válečného skrze toto království táhnouti musil, tehdy také JMCské poníženě prosí, že nad tím JMCská ochrannou a přísnou ruku milostivě držeti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři nebo hejtmane takové reversy, jakž sněmem minulým vyměřeny jsou, poněvadž to v jiných zemích činiti musejí, od sebe dávali, a takových neužitečných vejmluv, jak loňského roku se dalo, neužívali. Však i za to stavové JMCské poníženě prosí, aby JMCská, kdyby, jakž vejš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu JMCská časně komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti měl, to také časně v známost uvésti, též i mustrherům, kteří by tejž lid mustrovati měli, aby se časně k místům uloženým sjížděli, tak aby na ně tejž lid válečný dlouho nečekal, milostivě poručiti ráčil.
O Loketských, Chebských a Kladských.
Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, s těmi JMCská podle milostivé vůle své o pomoc jich, kterouž by složiti měli, jednati dáti moci ráčí; a což tak od nich svoleno bude, to také ne jinam než na ten válečný způsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má.
O městech horních.
Z strany pak měst horních a těch, kteříž ještě k třetímu stavu připojeni nejsou, JMCská s stavy tohoto království jest se na tom milostivě snésti ráčil, aby s týmiž městy o ty pomoci na tento rok od komory JMCské české jednáno bylo. Než z strany takových pomocí po předešlá léta zadržalých toho se, kdoby s nimi o ně jednati měl, při předešlých sněmích zůstavuje. Jestliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěly, tehdy to minulým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a co týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinny budou. A což se tak vedle mírné rovnosti od nich dáti míti bude, to také ne jinam, než k jiným berním a sbírkám zemským nejvyšším berníkům složeno býti má.
O přijetí počtu od předešlých berníkův.
A poněvadž na přijetí počtův berničných JMCské i stavům nemálo záleží, a nejvyšší berníci za to obzvláštně a velice prosí, aby na též počty, s nimiž pohotově jsou, tím dříve zasednuto a to již jednou na místě a konci postaveno bylo: i na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby takoví poctové od nich přijati byli, na kteréž v pondělí po Svátosti nejprve příští osoby od JMCské nařízené a od stavův volené, totiž na předešlý rok etc. devadesátý devátý z stavu panského Kryštof z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království Českého a téhož království nejvyšší kamrmistr, též nad apelacími president, Adam z Šternberka, na Bechyni a Sedlci, JMCské rada a nejvyšší sudí království Českého, Jan Jiří z Švamberka, na Vorlíku, Ronšperce a Boru, JMCské rada, Jan Sezima z Sezimova Oustí a na Ouští, JMCské rada; z stavu rytířského: Humprecht Černín z Chudenic na Chudenicích a Ouňovicích, JMCské rada a podkomoří království Českého, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCskó rada, Václav Budovec z Budova a na Sezemicích, JMCské rada nad apelacími, Jeroným čejka z Olbramovic na Chválách a Počernicích; z stavu městského: Jan Tejvl, měštěnín Starého města Pražského, Vácslav Trejtlar, měštěnín téhož Starého města Pražského, Vácslav Kundrát, měštěnín Nového města Pražského, Jiřík Gehl z Podhorštejna, primas Menšího města Pražského; na rok tento šestnáctistý z stavu panského: Vácslav nejstarší Berka z Dube a z Lipóho, na Rychniburce, Budišově a Osovým, JMCskó rada a nejvyšší komorník království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat, na Lnářích a Vopalce, JMCské rada a nejvyšší sudí dvorský království Českého, Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada, Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic na Mladém Boleslavi a Kosmonosích, JMCské rada; z stavu rytířského: Ctibor Tiburcí Ždárský ze Ždáru a na Kladně, JMCské rada, Adam Předenice z Předenic a na Dešenicích, JMCské rada, Matyáš Štampach z Štampachu, na Kornhauze a Srbči, Jan Boreň ze Lhoty a na Míkoviclch; z stavu městského: Jan Holec jinak Kukla z Turaperku a Jan Kyrchmejer, měšťané Starého města Pražského, Jiřík Zygel z Chncenic, měštěnín Nového města Pražského, Melichar Origes, měštěnín Menšího města Pražského, zasednouti, a ihned odtuď se nerozjíždějíce je na místě a konci postaviti tak, najde-li se, že ti berníci dotčeně počty pořádně vykonají, aby při soudu zemském nejprve příštím kvitováni býti mohli.
O veřejné hotovosti.
Z strany pak veřejné hotovosti a kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla, poněvadž ten artikul v sněmích, kteří léta etc. 93. a 96. držáni byli, dostatečně vysvětlen a JMCské v moci zůstaven jest tak, kdykoliv JMCská osoby k tomu volené z království tohoto a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjely, a ten artikul potřebný na místě a konci postavily, protož toho ještě stavově při tom zanechávají.
O vyzdvižení hor.
A jakož jest opět JMCská při stavích milostivé vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterými by hory v tomto království zase vyzdviženy býti mohly, pomyslili a takovou tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli, to jsou stavové v uvážení své vzali. A poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje, na tom sou se snesli, aby se osoby, kteréž minulého sněmu k tomu voleny jsou, konečné v pondělí po sv. Vítu nejprve příštím do Prahy sjely a nazejtří na to zasedly a mezi sebou to vše, což loňský sněm ukazuje, i také zlé a nehodné mince, které se do království českého přinášejí, jak by ty vybyty býti mohly, uvážily a to JMCské a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly.
O meze a štokrámy.
Z strany pak spatření mezi a hranic království tohoto, kdež se na dlouhá léta pod štokraum lesové prodávají, poněvadž k tomu na předešlém sněmu jisté osoby voleny jsou, protož aby se ty osoby předešlým sněmem volené v pondělí po sv. Prokopu nejprve příštím do Honspachu sjely, to vše spatřily a, jakž předešlý sněm ukazuje, vyřídily. Jestliže by se pak kdo z obyvatelův tohoto království, jehož se při tom dotýkati bude, na týž den tam do Honspachu také najíti nedal aneb jiné hodné osoby na svém místě neposlal, toho komisaři zemští soudu zemskému oznámiti mají a, več mu to soud zemský obrátí, tím se spraviti museti bude. A dále vezmouce soud zemský od týchž komisařů o těch štokrámích zprávu nařídí v tom s milostivým vědomím JMCské to, co za slušné uznají. A co by tak týmž osobám sněmem voleným na outratu dáno býti mělo, to se soudu zemskému k uvážení a v moc dává. A na místě Viléma z Vřesovic etc. mrtvého Hendrycha Kauce z Kauce oc jsou volili.
O zarážení nových silnic z knížetství Bavorského.
A jakož jest JMCská milostivě v tomto přednesení sněmovním stavům tohoto království zakázati ráčil z strany nemírné drahoty soli v tomto království a zarážení nových silnic, poněvadž ta věc tomuto království velmi škodlivá býti chce, že JMCská ráčí chtíti to v lepší způsob uvésti etc.; z kteréžto JMCské tak milostivé otcovské péče stavové JMCské poníženě a poddaně děkují. A poněvadž jsou předešle nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního podle moci sobě od stavův tohoto království sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně 1599 v pátek den Svátosti a zavřín téhož léta v pátek po neděli Jubilate, kteříž jsou se tak podle téhož sněmovního snesení na hrad Pražský sjeli a tu věc v pilné uvážení své vzali a, což za potřebné býti uznali, to v spis uvedše JMti jsou podali, v kterémžto spisu jsou veliké těžkosti a obtížení tohoto království JMCské přednesli, kteréž pro příčinu tohoto nového předsevzetí JMti knížete Bavorského a zaražení v místě novém prve nebývalém skladu solního, kterýž od starodávna podlé znamenitých nadání a privilejí od slavné paměti císařův Římských a králův Českých v mřstě Pasově jest byl, a odtud dále cestami a stezkami vysazenými a osvobozenými ku prospěchu tohoto království k skladům pořádným sůl bezpečně v slušné a mírné ceně přicházela, a zase proti tomu ladurikové od obili, omastkův a jiných věcí ven z tohoto království vycházeli, ježto proti tomu touto proměnou a nadsazováním a přivyšováním od JMti knížete Bavorského a JMti arcibiskupa Salcpurského na tom poctu prostic soli, kterýž ročně do tohoto království přicházel, na sta tisícův kop z tohoto království Českého se peněz vynáší: JMCské stavové tohoto království jakž předešle i nyní za to poníženě prosí, poněvadž tento artikul netoliko lidí možnějších, ale i každého nejchudšího a vůbec všech obyvatelův tohoto království se dotýče, aby JMCská tím tak pilným a potřebným artikulem odkládati neráčil. A protož jsou se s JMCskou na tom všickni tři stavové tohoto království snesli, poněvadž jest toho tak veliká potřeba, jakž se nadpisuje, aby ta věc konečně mezi tímto časem a příštím soudem zemským svatojeronýmským k místu přivedena byla. A stavové JMCské, jakožto králi českýmu, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám JMCské soudu komorního tu moc k uvážení dávají, aby JMCská o touž věc komisaře své buďto k JMti knížeti Bavorskému, arcibiskupu Salcpurskému do Pasová, anebo v kterážkoliv místa by toho potřebu býti ráčil poznati, vyslati a o touž drahotu v soli a stížnost o zarážení nových silnic a skladův jednati dáti; podle kterýchžto JMCské komisařův, ráčí-li toho JMCská, nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního potřebu poznati, aby i komisaře od tohoto království voliti a naříditi mohli, kteříž by jsouc od stavův tohoto království vysláni a majíce na to listy mocný pod pečetí zemskou od stavův tohoto království, o čež obzvláštní relací ke dekám zemským od stavův učiněna jest, toho všeho, což by v té příčině JMCské jakožto králi Českému a tomuto království s nejlepším zjednáno a vyřízeno býti mohlo, týmž JMCské komisařům od stavův tohoto království všelijak s pilností nápomocni byli, tak aby beze všech dalších odkladův k místnému dokonání to přivedeno bylo, s takového velikého nad předešlý způsob na sta tisíce peněz z tohoto království za touž sůl vynášení aby sešlo.
O srovnání práv městských s zřízením zemským.
Co se pak práv městských s zřízením zemským srovnání dotýče, poněvadž jsou stavové za věc potřebnou bejti uznali, aby předně od menšího počtu té nesrovnalosti práv městských s zřízením zemským vyrozumíno bylo, protož jsou z prostředku svého Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království českého a téhož království nejvyššího kamrmistra, též nad apelacími presidenta, Vácslava nejstaršího Berku z Dube a z Lipého na Rychmburce, Budišově a Vosovým, JMCské radu a nejvyššího komorníka království Českého, Adama ze Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské radu a nejvyššího sudího království Českého a Hertvíka Zejdlice z Šenfeldu na Chocni, Polně a Přibislavi, JMCské [radu] [ blovo "radu" schází v původním zápisu deskovém. ] a JíMti císařové jakožto králové české měst podkomořího, z pánuov, Jana z Klenového a z Janovic, na Žinkovech a Žitíně, JMCské radu a nejvyššího písaře království Českého, Kryštofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské radu, Ctibora Tiburcího Žďárského ze Ždáru a na Kladně, JMCské radu, Jindřicha z Písnice a na Hertmberce, JMCské radu a prokurátora v království Českém a Václava z Kaliště a z Ottrsfeldu, z rytířstva, Melichara Haldiusa, měštěnína Starého města Pražského, Eliáše Rozina z Javorníku a Mistra Bartoloměje Havlíka z Varvažova, měšťany Nového města Pražského, Vácslava Piacela z Elbinku, měštěnína města Hradce nad Labem, volili, aby se hned po sirotčích dnech po soudu zemském letničném nejprve příštím do zeleného pokoje na hrad Pražský sjeli, koho se jim za potřebí býti uzná, k tomu povolali a to vše uvážili, potom to jiným osobám z krajův voleným v známost uvedli, tak aby to již při nejprv příštím sněmu dokonce na místě postaveno býti mohlo.
O drahotě řemeslníkův.
Z strany pak drahoty řemeslníkův poněvadž k uvážení té věci jisté osoby na sněmu, kterýž léta etc. 97 držán byl, volené sou, protož aby se také ty osoby v outerý po sv. Víte nejprve příštím na hrad Pražský sjely, to před sebe vzaly a tak, jak sněmovní snesení vyměřuje, to vše k místnému svému vyřízení přivedly; a místo Matouše Zlutickýho z Bernarečku Vácslava Pražáka z Hořkovic, primátora Nového města Pražského, jsou volili.
Povolení JMCské o zástavu panství Mělnického.
Jakož jest JMCská toho při stavích milostivě vyhledávati a žádati ráčil, poněvadž teď při času sv. Jiří nejprv příštího léta z strany zástavy panství Mělnického od stavův předešle JMCské povolená vycházeti budou, a JMCská tak k tomu času pro mnohá znamenitá válečná i jiná nevyhnutedlná vydání takovou sumu peněz shledati moci neráčí, aby stavové od času sv. Jiří ještě do desíti let k zástavě téhož panství Mělnického JMCské povolili; na kteroužto milostivou žádost JMCské stavové k tomu, aby též panství Mělnické JMCská buď synu někdy Joachyma z Kolovrat aneb komukoliv jinému z obyvatelův tohoto království do týchž svrchupsaných desíti let zastaviti moci ráčil, své povolení dávají.
Povolení k směně o ostrov v řece Vltavě a ves Zadní Bubeneč k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležející.
Jakož jest JMCská to stavům milostivě v známost uvésti ráčil, že té milostivé vůle býti ráčí, ostrov v řece Vltavě u vsi Zadního Bubenče ležící, i s touž vsí a jejím příslušenstvím k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležitou, obzvláštně pro kratochvil JMti k Voboře Staré u vsi Vovenče proti k témuž úřadu nejvyššího purkrabství slušné odměně připojiti, žádajíc milostivě stavův, aby [k] takové směně povolení své dali: k kteréžto žádosti JMti stavové povolují a osoby nížepsané tímto sněmem nařizují, aby ony JMCské týž ostrov i se vsí Zadním Bubenčem a s jejím příslušenstvím do desk zemských vložily a proti tomu to, což JMCská za odměnu slušnou proti témuž ostrovu a vsi jmenované na uznání nížepsaných osob učiniti ráčí, zase od JMCské k zemi a témuž úřadu nejvyššího purkrabství Pražského k dobrému přijaly; z stavu panského Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království Českého a téhož království nejvyššího komrmistra, též nad apelacími presidenta, Adama Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMti císaře Římského radu a nejvyššího sudího království českého, Jana Jiřího z Švamberka na Ronšperce, Boru a Vorlíku, JMti císaře Římského radu, Hertvlka Zejdlice z Šenfeldu na Polný, Chocni a Přibislavi, JMCské radu a JíMti císařové jakožto králové české měst podkomořího; z stavu rytířského Hendrycha Kapouna z Svojkova a na Běroničkách, JMCské radu, Kryštofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské radu, Ctibora Tiburcího Žďárského ze Žďáru a na Kladně, JMCské radu a hejtmana Menšího města Pražského, Přecha z Hodějova na Milivště, Tloskově a Lčovicích, JMCské radu.
O vytištění vnově zřízení zemského a vytažení artikulův z sněmův, kteří do zřízení zemského pojati a vloženi býti mají.
Také sou sobě stavové ku paměti přivedli, kterak od léta etc. 65., když toto nynější zřízení zemské, jehož se užívá, vůbec vydáno a tištěno bylo, na mnoha sněmích, zvláště pak na tom, kterýž léta etc. 75. na hradě Pražském držán byl, někteří předešlí artikulové na díle proměněni a někteří ne malí než velicí znovu za právo ustanoveni a nařízeni jsou a ti ještě až posavad do téhož zřízení zemského nepřišli, pročež mnozí lidé, čím by se dokonale spraviti měli, nevědí, a páni soudcové tohoto království někdy na zřízení zemské a někdy na sněmovní snesení souditi musejí: i aby ta věc ku pohodlí všech stavův tohoto království v dobrý řád uvedena býti mohla, na tom jsou se všickni tři stavové spolu snesli a z prostředku svého Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské nejstaršího komorníka a nejvyššího hofmistra království českého a téhož království nejvyššího kamrmistra, též nad apelacími presidenta, Vácslava nejstaršího Berku z Dube a z Lipého na Rychmburce, Budišově a Vosovým, nejvyššího komorníka, Adama z Šternberka, na Bechyni a Sedlci etc. nejvyššího sudího království Českého, Volfa Novohradského z Kolovrat na Lnářích a Vopalce, nejvyššího sudího dvorského království Českého, Hertvika Zejdlice z Šenfeldu na Polné a Chocni, JMCské radu a JíMti císařové jakožto králové České měst v království českém podkomořího, Jana Vácslava z Lobkovic na Veltrubicích a Jiřetíně, JMCské radu a hejtmana Starého města Pražského, Theobalda Švihovského z Ryzmberka a z Švihová a na Horažďovicích, JMCské kráječe a nejvyššího berníka království českého, z pánův, Jana z Klenového a z Janovic na Zinkovech a Zitíně. nejvyššího písaře království Českého, Humprechta Černína z Chudenic na Chudenicích a Ouňovicích, podkomořího království Českého, Jana z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, purkrabě kraje Hradeckého, Hendrycha Kapouna z Svojkova na Běruničkách, JMCské radu, Kryštofa Vratislava z Mitrovic na Lochovicích a Libomyšli, JMCské radu, Adama Předenici z Předenic na Dešenicích, JMCské radu, a Jiříka mladšího Vratislava z Mitrovic na Zalš! a Protivíne, purkrabí hradu Pražského, z rytířstva volili, aby mezi tímto časem a soudem zemským letničným nejprv příštím ty všecky artikule, kteříž sněmy obecnými od léta etc. 65. za právo ustanoveni jsou, z týchž sněmů vytáhnouti dali a, kde v které místo ten jedenkaždý nový artikul do zřízení zemského vepsán býti má, též kteří artikulové předešlí těmi sněmy v zřízení zemském napraveni jsou, kasírováni a z téhož zřízení zemského vypuštěni býti mají, to vážili a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským při témž soudu letničném nejprv příštím to přednesli. Uzná-li to soud zemský, že to dobře a platně vyřízeno jest, aby to vůbec přečísti a s milostivým dovolením JMCské jakožto krále Českého zřízení zemské znovu s těmi do něho vloženými a napravenými artikuly tisknouti dali, tak aby se jedenkaždý čím spraviti a na zřízení zemské bezpečně spolehnouti mohl.
Vyměření z strany soudu purkrabství kraje Hradeckého.
A poněvadž o soudu purkrabství kraje Hradeckého v zřízení zemském žádné zmínky se nenachází, protož aby purkrabě kraje Hradeckého vejsadu téhož soudu, také i starodávní paměti, pokud a jak daleko se týž Soud vztahuje a oč na něm souzeno býti má, nahořepsaným a od stavů k tomu voleným osobám přednesl, aby v to nahlídnouti a též soudu zemskému přednésti mohly, tak aby také tejž soud, a co mu z práva náleží, s milostivou volí JMCské zřízením zemským stvrzen býti mohl.
O soudu mezním.
Nicméně poněvadž se také v řízení zemském žádného processu soudu mezního, kteréhož se v tomto království mnoho užívá, jak ten jíti a držán býti má, nenachází, toliko Jakub Menšík z Menštejna na Mokropsech, místosudí království českého, jistou a potřebnou knížku s nemalou prací svou k budoucímu prospěšnému užitku království tohoto, jak se ten soud začíná a osazuje, též i jak se vozsudkové spravedliví podlé předešlých starobylých zvyklostí a nálezů činiti obyčej mají, sepsal: protož aby purkrabě hradu Pražského spolu s týmž místosudím na touž knížku zasedli, ji ještě přehlídli a týmž nahořepsaným osobám ji podali, tak aby v ni bedlivě nahlídnouti a také soudu zemskému přednésti mohly, uzná-li se, jakž naděje jest, hodnou a potřebnou býti, aby s milostivou volí JMti císaře vytištěna a zřízením zemským stvrzena býti mohla.
O soudu mlynářův přísežných.
Naposledy také poněvadž všickni tři stavové tohoto království mlynářův přísežných k spatření jezů, stavů, prahů a toků vod často potřebují, kteříž jisté vyměření a cejchy, jak by se k sobě lidé v takových příčinách chovati měli, dělati obyčej mají, však tolikéž v zřízení zemském o té jejich práci a povinnosti žádné zmínky se nenachází: protož aby Pražané Starého a Nového měst Pražských starobylé vejsady, paměti a zprávy, pokud a jak daleko se týž soud mlynářský vztahuje a jaký se řád při něm od starodávna zachovával, týmž nahořepsaným osobám časně podali, tak aby v to nahlídnouti a také soudu zemskému to přednésti mohly. A uzná-li se za slušné, s milostivou volí JMCské aby také zřízením zemským ten soud byl potvrzen.
O bernících krajských.
Jakož jsou sobě všickni tři stavové tohoto království na tomto sněmu obecním do berníků krajských nemálo stížili, kterak mnozí jsouce od stavův tohoto království na bernictví krajské voleni při ouřadě svém a práci na ně vložené velikou nerozšafnost zachovávají, mnohým se dřív terminů sněmem vyměřených v statky uvazují, a když se pak podle povinnosti své po vyšlém času a terminu pro neodvedení pomocí a daní sněmem vyměřených uvazují, veliké a nemírné škody proti všemu rozumu a dobrému svědomí a beze vší šetrnosti s velikou obtížností lidskou na lidech pro samý toliko nějaký oužitek a zisk svůj, nevynaloživše nikdy toho tak mnoho, užiti žádají; nad to vejše, an o tom v sněmu žádná zmínka učiněna nebyla a není, obzvláštně od kvitancí vydávaných platiti musejí, a když toho neučiní, kvitancí proti přijaté berni, kontribucí a všech pomoci vydati se zbraňují, za kderýmižto příčinami mnozí stavové v nemalém nebezpečenství zůstávají: i na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, aby berníci krajští od žádného z stavův větších škod nežádali, nežli což by tak za samou příčinou uvázání pro nevyplnění svolených pomocí vynaložili, od kvitanci žádného nového placení nevymejšleli, nýbrž beze vší odpornosti je vydávali a na své službě přestávali. Pakli by kteří berníci krajští takové veliké škody podle předešlého anebo tohoto nynějšího sněmu od osob z stavův vždy žádati chtěli a žádali a na mírné věci přestati nechtěli, tehdy jeden každý bude se moci o touž věc k nejvyšším berníkům utéci, a co by od týchž nejvyšších berníkův uznáno a vyměřeno bylo, na tom strany povinny budou přestati.
O přidání dvou dní k soudu zemskému.
Jakož jest JMCská na stavy milostivě vznésti a sobě ku paměti přivésti ráčil, že léta etc. 96. na sněmu obecním k soudu zemskému dva dni po sirotčích dnech z příčin v témž sněmu doložených přidány do tří let pořád zběhlých byly, kterážto tři léta již jsou minuly a vyšly, i poněvadž JMCská toho obzvláštní potřebu uznávati ráčí, aby pro spěšnější vyslyšení obeslání z partyt a nepořádných půjček, a zvláště kdež by se pokut JMti dotýkalo, zase dva dni po sirotčích dnech k soudu zemskému přidány byly: i znajíce stavové žádost JMCské slušnou býti, takové dva dni k soudu zemskému po sirotčích dnech, počnouc hned od tohoto sněmu zemského postního do tří let pořád zběhlých přidávají, a úředníci a soudcové zemští se nerozjíždějíc při soudu trvati a zůstávati povinni budou.
O přidání tří dní k soudu komornímu.
A jakož také nemalé naříkání a stížnost veliká a zvláště od stavu třetího městského jest, že pořad práva ano i exekucí právní svého průchodu (a to skrze ta častá od mnohých stran skrze jich obmysly na revisí braní) míti nemohou, bezpečíc se na to, že takové revisí v mnoha letech k vyřízení svému nepřicházejí: i na tom jsou se s JMCskou stavové snesli a k soudu komornímu tři dni, počnouc hned od nejprv příštího soudu komorního, až do tří let pořád zběhlých, v kterýchž takové revisí vyřizovány býti mají, přidávají; a úředníci a soudcové zemští, též rady soudu komorního při těch třech dnech k soudu přidaných se nerozjíždějíc trvati povinni budou.
Povolení nejvyššímu komorníku království Českého.
Jakož jest Václav nejstarší Berka z Dube a z Lipého na Rychmburce, Budišově a Vosovéra, nejvyšší komorník království Českého, na stavy vznesl oznamujíc, kterak při dvoře Dehnickém, k ouřadu jeho náležitém velicí nedostatkové od obilí a dobytkův se nachází, žádajíc stavův, aby k spravení a opatření toho z peněz obecních čtyry sta kop grošů č. vydáno bylo: kteroužto žádost jeho stavové znajíce býti slušnou, aby jemu takové čtyry sta kop grošů č. z berně léta etc. 96. z peněz od stavův ku potřebě zemské vymíněných pro opatření a zlepšení téhož dvoru vydány byly, své povolení dávají. Však podle uvolení svého bude povinen, jakž by tu sumu na zlepšení téhož dvoru vynaložil, počet pořádný učiniti.
Povolení nejvyššímu písaři království Českého.
Jakož jest Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, nejvyšší písař království českého, na stavy vznesl oznamujíc, kterak by jemu po dva sněmy po čtyřech stech kopách míš. na stavení domu k ouřadu jeho náležitého od stavův povoleno bylo, ale že již takové peníze a pomoc na týž dům jest vynaložena, žádaje stavův, aby ještě dvě stě kop míš. k dostavení toho domu dovolili: k kteréžto žádosti jeho slušné stavové, aby jemu od berně z těch peněz léta etc. 9ti. kteréž stavové pro potřeby zemské sobě vymínili, takových dvě stě kop míš. na dostavení téhož domu dáno bylo, povolují; a jak by takovou sumu na zlepšení a opravení toho domu vynaložil, bude povinen z toho počet pořádný učiniti.
Žádost stavův o sněm obecní.
Také stavové JMCské poníženě a poddaně žádají, aby JMCská tím neprodlévajíc podle svého milostivého zakázáni sněm obecni pro jejich obecní potřeby milostivě rozepsati poručiti ráčil.
O doktořích.
A kdež pak již v království tomto velmi malý počet osob jest doktorův v lékařství zběhlých, kteřížby lidem vyššího i nižšího povolání v čas potřeby ku pohodlí zdraví jich posluhovati mohli, stavové nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem moc dávají, aby tři doktory aneb lékaře, lidi hodné, objednati a s nimi o službu smluviti a uhoditi, i také v kterých by místech kteří bytností svou býti měli, i odkad a co by jim služby placeno býti mělo, naříditi mohli.
Žádost Jana Novohradského z Kolovrat a na Kosatkách.
A jakož jest Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, JMCské mundšenk, na stavy království českého vznesl, co se svrškův a nábytkův dotýče, kteříž při zámku Karlštejně a při dvořích k témuž zámku náležitých po smrti Joachyma Novohradského z Kolovrat etc. na onen čas purkrabí Karlštejnského, otce nadepsaného Jana Novohradského z Kolovrat, jsou zůstali, pravíce on Jan z Kolovrat, že by ty svršky a nábytkové jemu jakožto dědici vlastně náležeti měli, žádajíce při artikuli sněmovním léta etc. 77. o též věci nařízeném zůstaven býti: i poněvadž se to z téhož artikule sněmovního našlo a to týmž sněmem nařízeno a opatřeno jest, aby při témž zámku Karlštejnu a dvořích k němu náležejících vždycky na časy budoucí jedenkaždý z purkrabův Karlštejnských svrchkův a nábytkův za pět set kop gr. zanechati a postoupiti povinen byl, a protož stavové království Českého ktomu jsou za komisaře volili a nařídili z stavu panského: Jana Sezimu z Sezimova Oustí a na Ouští, Adama mladšího z Valdštejna a na Hrádku nad Sázavon, JMCské rady; z stavu rytířského: Ctibora Tiburcího Žďárského ze Žďáru a na Kladně, JMCské radu, Jeronýma Čejku z Olbramovic na Chválách a Počernicích, aby oni v outerý nejprve příští, to jest ten outerý po sv. Fabiánu a Šebestianu na zámek Karlštejn sjeli a tu ve všecky svršky a nábytky při zániku a dvořlch aby nahlídli a, zanechajíc svrškův a nábytkův při témž zámku Karlštejnu a ve dvořích, cožby spravedlivě za pět set kop gr. stálo, ostatní svršky a nábytky aby on Jan Novohradský z Kolovrat sobě volně vzíti a odvézti dáti mohl.
Vejminka o Berounských.
Jakož sou vyslaní od purkmistra a konšelův i na místě vší obce města Berouna na stavy vznesli žádajíc, poněvadž jsou roku pominulého skrze oheň tak velikou a téměř nenabytou škodu vzali a v velikém nedostatku až posavad zůstávají, aby stavové k JMCské se přimluvili, aby JMCská jim dotčeným Berounským placení berní a jiných pomocí milostivě odpustiti ráčil: i na takovou jich žádost stavové se k JMCské přimlouvají, tak aby JMCská k tomu své milostivé povolení dáti a tohoto roku placení berní a jiných pomocí milostivě je osvoboditi ráčil.
O lidech rozpustilých.
A jakož se mnozí ze všech tří stavův nacházejí, kteříž předně proti přikázáním božím, též proti všem dobrým mravům bezbožně a lehkomyslně, nepamatujíce jak na pána Boha a poctivost svou, tak ani na vzáctnost starožitných rodův a předkův svých všem vůbec k velikému pohoršení a zlehčení živi jsou; a poněvadž pak všickni tři stavové vskutku to poznávají, že všecky a všelijaké těžkosti na nás pro hříchy naše pán Bůh dopouštěti ráčí, pročež také tímto sněmem to, aby všickni ku pánu Bohu skroušeným srdcem se obrátili a pokání činili, nařízeno jest: protož aby takoví bezbožní a rozpustilí všelikého stavu lidé tím spíšeji k napravení náležitému přivedeni býti mohli, na tom sou se stavové s JMCskou snesli, aby ty takové rozpustilé lidi, kteříž žádných povolání, povinností ani služby na sobě nemajíce toliko bezbožně a zahálčivě živi jsouce v městech Pražských i v jiných městech v tomto království se zdržují, zejména JMCské a soudu zemskému nejprve příštímu a tak potomně vždycky od purkmistra a konšeluov, kdežby se tak zahálčivě zdržovali, v spisu poznamenané podávali, JMCská neb soud zemský aby to naříditi ráčil, kterak by takové osoby nebo přátelům v jich moc aneb na pomezní zámky království Uherského dodáváni býti mohli. A dále stavové JMCské a soudu zemskému to v moc dávají, jakžkoli JMCská a soud zemský to nejlepěji naříditi ráčí, pro uvarování příčinou týchž lidí hněvu Božího i také ušetření rodu a přátel jich poctivých, to vše aby podniknouti a ve všem tom poslušně se zachovati povinni byli.
Forma listu přiznavacího na sbírku.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den svatého Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po svatých Fabiánu a Šebestianu [stalo], aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečnému z ryb, vlna, masa, páleného vína jistou sbírku počnouc od zavření sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých na dva terminy, totiž první při svatém Havle nejprv příštím a druhý při svatém Jiří léta příštího šestnáctistého prvního dal: i podle takového sněmovního snesení já napředpsaný N. prodal jsem a prodati, též zbíti v krámích na prodaj dal od N. dčberův aneb kop kaprův a štik, N. věder vína, N. pinet páleného vína, z čehož mi se vedle téhož sněmovního snesení při tomto terminu N. N. kop grošův sbírky dáti přijde; od lidí pak poddaných svých nařídiv to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, z dobytkův na prodaj zbitých, z páleného přijal jsem N. kop grošův českých, což vše spolu krajským berníkům odsílám. A že sem se v tom ve všem spravedlivě, tak jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, ze všeho toho, co sem prodal aneb prodati dal, tu berni zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastuí k tomuto listu dal sem vědomě přitisknouti. Jenž jest psán a dán etc.
Však toto se při tom vyměňuje: jestliže by kdo v tom polouletí nic vína, ryb, mas, páleného aneb toho něčeho, nač tato sbírka svolena jest, neprodal, to každý má do listu přiznavaciho zejména doložiti a toho se odsvědčiti.
Forma listu přiznavaciho městům.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kderýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po svatých Fabiánu a Šebestianu [stalo], aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení lidu válečného z ryb, vína, masa, sladkého pití, páleného, počnouc od zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých na dva terminy, totiž první na sv. Havla nejprv příštího, a druhý na sv. Jiří léta příštího šestnáctistého prvního dal: i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purkmistr a rada města N. majíce k vybírání té sbírky dvě osoby hodné nařízené, kteříž od spolusouseduov našich tak a tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, tu sbírku vybrali, od nich sme registra i peníze, což od koho vybráno jest zouplna přijali. Které se sešlo při tomto terminu N. z N. dčberův, kop kaprův a štik, N. věder vína, N. lák sladkého pití, N. volův uherských krmných, N. polských, N. domácích, N. krav, N. jalovic, N. telat, N. vepřův krmných, N. skopcův, beranův a kozlův, N. ovcí, jehíiat, N. pinet páleného. A že sou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehéhož, pokud jim nejvejš možné bylo, žádnému nepřehlídli ani ničehéhož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili. Od poddaných pak našich také co se jim dáti dostalo, aby se to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, vybíralo, to jsme též dostatečně nařídili, čehož se sumy N. nachází. A to oboje teď příležitě berníkům krajským odsíláme. A že jsme se od osob svých také v tom vedle téhož sněmovního sneseni spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu etc.
Forma Listu přiznavaciho na sbírku.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po svatých Fabiánu a Šebestianu [stalo], aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na placení lidu válečnému podle téhož sněmu proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku svolenému z jednoho každého poddaného osedlého po jedné kopě míš. na dva terminy rozdílně z měšce svého vlastního dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení lidi poddané své osedlé všecky jsem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází osob osedlých N. a ovčákův mistrův N. a pacholkův ovčáckých N. A že sem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při terminu pondělího po památce sv. Trojice nejprv příštího po půl kopě míš. a při sv. Havle téhož léta též po půl kopě míš. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N., aniž také od ovčákův k sobě více nepřijal, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu přiznávajícímu přitisknouti jsem dal. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavaciho od osob těch, kteříž peníze na úrocích mají.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestiaau, ode všech tří stavův království Českého stalo, aby jedenkaždý z obyvatelův království tohoto, by pak i statek pozemský měl, z každého tisíce kop grošův českých, což by tak mimo dluhy své peněz na úrocích měl neb měli, šest kop grošův českých, však na rozdílné terminy, totiž první v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla vše léta tohoto šestnáctistého dáti povinen byl (kromě vdov a sirotkův aneb jiných lidí, kteříž by více statku a jmění svého nežli do jednoho tisíce kop grošův českých neměli, ti že se v to nepotahují): i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že více peněz hotových na úrocích mezi lidmi nemám nežli toliko sumu N., z kteréž uii se podle dotčeného sněmovního snesení dáti dostane N. To přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já z počátku psaný N. pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitisknouti dal. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavaciho z poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském držán byl léta etc. šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu, ode všech tří stavův stalo na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z jednoho každého poddaného osedlého, totiž za tento rok na tři terminy rozdílně jednu kopu dvanácte grošův míš. aby dáno bylo, podle kteréhožto svolení poddané své sem všecky sčísti dal, kterýchž se nachází osob osedlých N. A nařídiv to tím vším způsobem, jak sněmovní sneseni ukazuje, od lidi poddaných svých takové vejš psané sbírky prvního terminu při sv. Vavřinci, druhého při sv. Vácslavě, třetího při vánocích, vše léta tohoto šestnáctistého, vždy každého terminu po čtrmecítma groších míš. jsem vybral a k sobě přijal, čehož všeho učiní N. Kteroužto sbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacim odsílám. A že jsem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl, jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavaciho těm, kteříž lidí poddaných osedlých nemají kromě dvorův poplužních, na nichž bydlejí.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jako jest se jisté svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto etc. šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu [stalo], aby jedenkaždý z obyvatelův tohoto království, kterýž toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, z dvoru toho tolik jako dědinici a dvořáci, totiž šest kop. míš. na terminy tři rozdílně, totiž nazejtři sv. Vavřince, druhý na zejtří sv. Vácslava, třetí v pondělí po vánocech vše tohoto roku šestnáctistého vždy po dvou kopách berníkům krajským dávati a odvozovati byl povinen: i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že žádných lidí poddaných osedlých nemám kromě dvoru poplužního N., na němž bydlím, z kteréhož mi se vedle téhož svolení sněmovního na tři terminy rozdílně svrchu dotčené dáti dostane N. To přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já zpočátku psaný N. pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitisknouti dal.
Forma listu přiznavaciho z komínův.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest [se] svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřin téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na zaplacení lidu válečnému ze všech zámkův, hradův, tvrzí, sídel a obydlí JMCské, panských a rytířských, nicméně i z domův, na kterýchž by lidé stavu panského a rytířského i osob městských své obydlí měli, též ze všech hrazených měst, předměstí JMCské, JíMti císařové panských a rytířských, z každého komínu, kterýž by nad střechu vycházel, po dvacíti groších míš. na dva terminy, totiž první v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla léta tohoto šestnáctistého vždy po desíti groších míš. dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení všecky komíny z zámku, hradu, tvrze, sídla a obydlí, též z hrazeného města a předměstí jsem sčísti a vyhledati dal, kterýchž se nachází N. A že jsem více komínův na N., z kderýchž sbírku při tomto terminu N. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N. to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto přiznavacímu listu jsem přitiskl. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího městům z komínův.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu, stalo, aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na splacení lidu válečného z jednoho každého komínu po dvacíti groších míš. na dva terminy, prvni v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla vše léta tohoto šestnáctistého po desíti groších míš. dáti povinen byl: i podle takového snesení sněmovního my purkmistr a rada N., majíce k vybírání té sbírky z dotčených komínův dvě osoby hodné nařízené, kteříž od spolusousedův našich tak a tím vším způsobem, jakž snesení sněmovní ukazuje, tu sbírku vybrali, od nichž jsme registra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali, kterýchž se našlo N. A že sou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehéhož, pokud jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli a nevypustili, ani ničehéhož za sebou nenechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž sou k té práci učinili. Což teď příležitě berníkům krajským odsílajlc, že sme se od osob svých tak v tom vedle téhož snesení sněmovního spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet naši městskou menší k tomu listu přiznavacímu přitisknouti jsme dali. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavaciho z poddaných, kněží a vovčáků na termin svatovavřinský, svatovácslavský a vánoční.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražským léta tohoto šestnáctistého v pátek den sv. Šťastného a zavřín téhož léta v pondělí po sv. Fabiánu a Šebestianu, stalo, aby na zaplaceni týmž sněmem svolenému lidu válečnému každý poddaný usedlý po jedné kopě dvanácti groších míš. rozdílně na tři termin y totiž první při sv. Vavřinci, druhý při sv. Vácslavu a třetí při vánocech vše tohoto roku šestnáctistého, každého terminu po čtyrmecítma groších míš., a každý farář po jedné kopě míš.. mistr ovčák při tom každém terminu po dvacíti groších, pacholek ovčácký po desíti groších míš. při týchž terminích dal a odvedl: podle kteréhožto svolení poddané své všecky jsem sčísti dal, kterýchž se nachází osob osedlých N., farářuov N., mistrů ovčáků N., pacholků ovčáckých N. A nařídiv to tím vším způsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných svých, farářův, mistrů ovčáků, pacholků ovčáckých takové výš psané sbírky při terminu N. vše léta tohoto šestnáctistého, čehož v jedné sumě učiní N. kop N. gr., jsem vybral a k sobě přijal, kteroužto sbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám. A že sem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Jehož jest datum etc.
Závěrek sněmu.
Avšak toto naše dobrovolné svoleni sněmovní, kteréž z žádné povinnosti, než na milostivou JMCské žádost z své svobodné dobré vůle mimo všecka jiná léta a daně přes paměti lidské i téměř nad možnost svou a poddaných svých a mimo jiné všecky země činěné pomoci všickni tři stavové království českého jsme učinili, nemá býti k žádné újmě, škodě a nějakému protržení privilegiím, právům, svobodám, ani starobylým zvyklostem a pořádkům nyní i na časy budoucí a věčné. A JMCská jakožto král Český, jak na toto naše svolení sněmovní, tak také na jiná předešlá, na kteráž až posavad žádní reversové dáni nejsou, reversy dostatečné podle milostivého JMCské uvolení stavům dáti poručiti ráčí, začež stavové JMCské poddaně a poníženě prosí.
Relatorové z stavu panského:
Kryštof z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Římského císaře rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království českého a téhož království nejvyšší kamermistr a president nad apelacími.
Vácslav nejstarší Berka z Dubé a z Lipého, na Rychmburce, Budišově a Osovým, JMti Římského císaře rada a a nejvyšší komorník království českého.
Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMti Římského císaře rada a nejvyšší sudí království Českého.
Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích a Vopálce, JMti Římského císaře rada a nejvyšší sudí dvorský království Českého.
Jan Jiří z Švanberka na Ronšperce, Boru a Vorlíku, JMCské rada.
Jan Sezima z Sezimova Oustí a na Ouští, dědičný kráječ království českého.
Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou, Lovosicích, Štěpanicích a Kyšperce, JMti Římského císaře rada a komorník.
Joachym Voldřich z Hradce na Hradci a Telči, JMCské rada.
Hertvík Zejdlic z Šenfeldu, na Polné a Chocni, JMCské rada a JíMti císařové jakožto králové České měst podkomoří.
Matouš Děpolt z Lobkovic na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství království Českého, JMCské rada.
Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic na Mladém Boleslavi a Kosmonosích, JMCské rada.
Jan Vácslav z Lobkovic na Běronicích a Veltrubech, JMCské rada a hejtman Starého města Pražského.
Zikmund Smiřický z Smiřic, na Skalách, Dubu a Kostelci nad černými Lesy, JMCské rada. [In margine:] P. Adam z Valdštejna p.
Jan Kavka Říčanský z Říčan na Štěkni a Cehnicích, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského. Adam Havel z Lobkovic.
Kašpar Melichar z Zerotína na Nových Dvořích a Vovčářích. [In margine:] P. komorník nejvyšší p.
Vilém z Lobkovic na Tejně Horšovském, JMCské kráječ.
Hynek z Roupova.
Petr Karel Holický z Šternberka a na Českém Šternberce. [In margine:] P. sudí nejvyšší p.
Teobald Švihovský z Ryzmberka a z Švihová a na Horažďovicích.
Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosatkách. [In margine:] P. Volf z Kolovrat p.
Karel Mracký z Dube a na Pyšelích.
Vácslav mladší Berka z Dube a z Lipého a na Zákupí. [In margine:] P. sudí nejvyšší p.
Jan Kryštof z Valdštejna a na Hostinným. [In margine:] P. Adam z Valdštejna p.
Relatorové z stavu rytířského:
Jan z Klenového a z Janovic, na Zinkovech a Žitíně, JMti císaře Římského rada a nejvyšší písař král. Českého.
Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory na Podsedicích a Vchynicích, JMCské rada, purkrabě kraje Hradeckého a správce nejvyššího jagrmistrství v království Českém.
Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běroničkách, JMCské rada.
Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada.
Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, JMCské rada.
Přech z Hodějova na Tloskově, Lčovicích a Milivským klášteře, JMCské rada. [In margine:] P. Hertvík Zejdlic p.
Štastnej Mošovskej z Moravěína, rytíř sv. Jana Jerozolimitánského a komendator v Glacku, Firštenfeldu, Lemberku a Goltperku, JMCské rada, truksas a hejtman hradu Pražského.
Jiřík mladší Vratislav z Mitrovic a na Zalší, purkrabě hradu Pražského.
Vácslav Budovec z Budova, JMCské rada nad apelacími.
Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egerberku a na Blahoticích. [In margine:] P. Zejdlic p.
Daniel Beneda z Nečtin a na Přemyšlení. [In margine:] P. místosudí p.
Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách.
Linhart Štampach z Štampachu na Libouši a Hogensdorfu.
Adam Zapskej z Zap a na Dubci. [In margine:] P. čejka p.
Jan Boreů ze Lhoty a na Míkovicích. [In margine:] P. písař nejvyšší p.
Zikmund Sluzskej z Chlumu na Tuchoměřicích.
Mikuláš z Bubna na Liticích a Žamberce.
Zikmund Zapskej z Zap a na Průhonicích.
Jan Sluzskej z Chlumu a na Klecanech.
Jiří Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích.
Myslibor Bořek Hamza z Zábědovic a na Hořeňovsi.
Abraham Gerštorf z Malšvic a na Samšině.
Albrecht Bryknar z Brukštejna a na Tismicích, JMské truksas. [In margine:] P. purkrabě kraje Hradeckého p.
Vácslav Vratislav z Mitrovic a na Litni.
Mikuláš Velemyský z Velemyšlovsi.
Vácslav Mitrovský z Nemysle.
Voldřich Španovský z Lysova.
Voldřich Bechyně z Lažan.
Jan z Proseče a na Jirnách. [In margine:] P. čejka p.
Daniel Skalský z Dubu a na Slušticích.
Vácslav z Kaliště a z Ottersfeldu.
Radslav Hrobčický z Hrobčic na Buděnicích.
Natanael Kopal z Ryzmberku.
Pražané všech tří mést Pražských, Horníci a
jiní poslové z měst království českého přiznali
se na místě svém i na místě jiných spolusousedův svých
od kterýchž k tomu jednání sněmovnímu byli vysláni.