28. Kněz Tomas Soběslavský, písař konsistoře a konsistoridn, žaluje na administrátora consistoře podobojí pro nesprávu a nezachováváni řádu církevního.
V SOBĚSLAVI, [1600]. — Orig. v arch. Třeboňském.
Nespráva administrátorova, za kterou se nechce styděti.
1. Aby mezi sebou svorni a jednomyslní v učení a církevních řádích byli a na svou přísahu pamatovali, ji ve všem plnili a od učení předkův svých, kteréž, když jim kalich propůjčen byl, za katolické jest přijato a schváleno, nijakž neodstupovali. Ale on administrátor nechá, aby každý co chtěl a jak chtěl dělal v kostele a sloužil, kdy mu se líbí, a třebas jeden pět nebo šest far držel a jiní aby zaháleli a bez far byli, (an jim žádný dosti učiniti nemůže, moha na své faře každý přestati a živ býti,) nešporův, jitřní k slavnostem nedrží, ani o slavnosti dvojího kázání a na nešpoře nekáží, ale jako všední dny tak odbývají a žádného rozdílu mezi svátkem nechovají, opouštějí nejinak než jako ve vsi. Kollekty mění při mši i na nešpoře, pros a responsořův církví nařízených při pohřbích nikdy u žádné fary nezpívají, luterány, kalvíny, pikharty fedruje a nekněží franfurtské k oltáři do kostelův našich připouští, ježto se toho nikdy předkové naši nedopouštěli, a zprosta žádné péče a starosti o náboženství nemá a míti nechce.
2. Aby posty a jiné církví svatou ustanovené svátky náležitě světili. On ví dobře, kdo v postě u vigilje v sobotní dny masa jedí, tance v farách provozují, však jim nic neříká, vše prohlídá, ježto kdyby se toho který kněz za předkův našich dopustil, v žaláři by ohniti musel. Item, sám vyměřuje Církví zapověděné svátky světiti a, kdo by měl na ty dny kde kázati, spisuje.
3. Aby lidi k zpovědi vedli. On sám, mnoho-li jest jich zpovídal, ať je na rejstříku poznamenaných podá, an se jeho netajnosti všickni děsí a obávají, netoliko že se jemu svých duší svěřiti nesmějí, ale ani před ním v radě konsistoriánové v konsistoři, což pravého a dobrého jest, přimlouvati se žádný téměř nesmějí, neb je hned nepřátelům jejich pronáší, jak se kdo k čemu přimlouval.
4. Aby mezi sebou ženatých kněží a kuběnářův nemívali a jich netrpěli. Ale on netoliko je v konsistoři trpí, ale sám kuběnu má, a když její ještě živ byl, u sv. Jiljí jsa farářem s ní dítě zplodil, které v Slovanech zakopáno; a kteří kněží ženati nejsou, ty z konsistoře propouští a ženatými ji sobě osaditi chce, jako kněze Václava, Petrského faráře, kněze Jiříka, faráře u sv. Michala v Opatovicích, a neženatých konsistoriánův opatrovati nechce, nýbrž ženaté knězi na farách v městech Pražských, kteří i děti plodí, trpí, jako u Matky boží před Tejnem, u svatého Haštala, u sv. Jiljí, a do měst království tohoto konfirmuje: na Tábor, do Sedlčan, do Loun, Berouna a jinde.
5. Aby nižádnému k vůli neb libosti při kostelích církevních řádův a služeb božích neměnili. On pak téměř a jiní všickni, jak sami konsistoriánové někteří, tak sami farářové jak kdo míti chce a jim zaplatí, tak slouží a vedle vůle jich činí, aby se jim líbili, iuvocationem sanctorum nedrží a za mrtvé se nemodlí, což předkové naši prve vše a zouplna vykonávali a s kapitolou v tom se srovnávali.
6. Aby všeckny ceremonie ve všech kostelích, tak jak jsou je od starodávna držívali, i budoucně (tak jakž i nyní se užívají) bez proměny drželi. On sám administrátor je opouští a sumou jich vykonávati neumí. Na sv. Jana evangelistu vína nesvětil a jiné. Tak pěkně spravuje a katolíkům nakládá.