93. Kněz Blažej Plzeňský, farář Benátský, arcibiskupovi Pražskému, že v Benátkách mnoho "bratří Boleslavských" čili pikhartů se nalézá, kteří jemu u vykonávání služeb božích překážky činí, desátků a jiných platů jemu nedávají; prosí za jinou faru.

28. listopadu 1600. — Orig. t arcibisk. arch. v Praze. Recepta ab anno 1600.

Vysoce důstojný a osvíceny kníže etc. Při tom, milostivý kníže, kdež jste při času sv. Havla teď pominulého skrze psaní učiněné panu hejtmanu Brandejskému a Benátskému, aby stateček můj spečetěn byl, o tom úřadu Benátskému [nařízení] učinil, což se jest hned tak stalo, a od osob některých z úřadu vyslaných s psaním od VknMti na faru k přečtení ukázáno mi jest, v němž doloženo jest příčiny, že bych bez opovědí a vší omluvy a vuole VknMti do měst Pražských se odstěhovati měl, v pravdě že při času sv. Vavřince přijevše do měst Pražských k VknMti jsem chtěl přijíti a, proč bych tu v Benátkách přes čas sv. Havla nemohl zůstati, [ukázati]: ale v to vkročila nemoc VknMti, nemohl jsem přístup míti; panu archidiakonovi a panu Janovi Svitavskému jsem sekretáři českému příčiny, pro kteréž by tu v Benátkách přes zimu býti nemohl, [předložil], kteréžto příčiny VknMti teď oznamuji.

První příčina tato jest, že tu v městě Benátkách větší díl bratrův Boleslavských, to jest pikhartů, počet jest, kteřížto sami sebe oddají, křtí a posluhují a mne v tom pomíjejí, nočního času z Boleslave přicházejí a nenáležitě do mé fary posluhovati přicházejí a chléb z oust, mých mi vydírají, též mi sacros liquores s stříbrným křižmářem v kostele ukradli, též mi krucifix na oltáři polámali, svátků blahoslavené panny Marie, též svatých apoštolův žádných svatkův nesvětí, svatých postův nedrží, v kostele při svaté mši a elevaci poklony nečiní, do chrámu Páně v středu, v pátek k letaniím se nescházejí; též chci-li do kostela k službě Buoží jíti, někdy sám zvoniti musím, kostel otevříti i světlo rozsvítiti i.a oltáři. Též z zámku, kde prve kněžím dávali pivo, to jest odjato, dříví za své peníze musím sobě dělati. A tak žádného řádu není, desátky mi zadržují, nač bych měl živ býti, nespravují, a tak velikou nouzi tu snáším. Co se tkne pikhartů, pan hejtman Brandejský zapovídá, též i komora JMti v království Českém přikazuje, nic nechtí na poručení JMti dbáti a dáti; a tak i životem svým nejsem bezpečen zbraňujíce pikhartům schůze jejich.

Z těch příčin, pokudž by vuole VknMti byla, od svatého Jiří z Benátek bych musel se odebrati, nemohouce k svým věcem přijíti bez milosti. Při VknMti přímluv jsem při dobrých paních katolických k VknMti hledal, kteréž VknMti odsílám a sám, nebohý, nouzi trpící starý kněz, strany kněh, též šatův i potrav v truhlách zapečetěný[ch] k VknMti se utíkám a pro lásku a milosrdenství pokorně prosím, své milosrdné a laskavé srdce ke mně chudému knězi starožitnému zavírati neráčíte, ale své milostivé dovolení k tomu dáti ráčíte, aby skrze pana hejtmana poručení úřadu Benátskému zase mé věci odpečetěny byly, abych teď k nastávajícím slavnostem adventu a k narození Pána Krista jak knihy, též i jiné věci užívati mohl. Já od času sv. Jiří, kde VknMt mne koli za faráře by postaviti ráčila, volně a poslušně jako věrný a poslušný kněz pořádný starožitný se zachovati, VknMt vždycky za mou nejvyšší křesťanskou duchovní [vrchnost] všeho křesťanského a pořádného kněžstva znáti a poslouchati a nikam bez vuole VknMti se stěhovati, nýbrž se tak chovati chci do smrti poctivě, aby na mě nikdy žádných žalob od řádných dobrých lidí slyšáno nebylo. VknMt pro Buoha žádám, že této jedny i druhé od dobrých pánuov katolických přímluv a mé ponížené žádosti milostivě povoliti ráčíte a mne v své milostivé a otcovské lásce míti ráčíte. Já za VknMt, Pánu Bohu se věrně rád chci modliti i za ten rod VMti pánuov Berkuov starožitný, aby Pán Buoh VMt v svém milostivém Božském opatrování míti ráčil.