Věk sedmnáctý pro národ český nad jiné osudný začal v morovém povětří. Rudolf II. v měsíci září 1599, když rána morová již v červenci počínala proskakovati v městech Pražských, odebral se s dvorem svým do Plzně, kdež až do měsíce června 1600 přebýval. Mezi tím časem potřeboval císař peněz, válečné pomoci proti Turku, a proto měl sněm český opět býti svolán. Morová nákaza byla tomu na překážku. Komora česká, kteráž z měst Pražských před morem utekla se do Rakovníka a v druhé polovici měsíce prosince 1599 odstěhovala se k císařskému dvoru do Plzně, odpověděla na dotaz císařský v příčině té, že Praha jest k zasedání sněmovnímu předce místo nejvhodnější a poměrně nejzdravější. Při čemž zůstalo. Královští komisaři Petr Vok z Rožmberka, Zdeněk z Lobkovic, Štěpán ze Šternberka a Humprecht Černín z Chudenic zahájili na místě císaře a krále sněm na hradě Pražském ke dni 14. ledna 1600 svolaný a předložili stavům postuláty královské, o nichž dříve konány porady v komoře české, dvorské a vojenské kanceláři. Žádali 2000 jízdných, 8000 pěších na šest měsíců; placení lidu válečného měli stavové sami do ruky vzíti nebo peníze skrze nejvyšší úředníky zemské opatřiti; najímání, přehlídka vojska a všechna ostatní správa aby císaři byla ponechána. Vedle pomocné výpravy vojskem a dobrovolného příspěvku na dostavení a opevnění uherských pevností (posudné a berně minulého roku svolené zůstávaly v platnosti) žádali za obnovení opatření, vyjednávání v příčině vzájemné ochrany zemí koruny České s ostatními dědičnými zeměmi Rakouskými proti Turku; podali k uvážení artikul o zvelebení hornictví; učinili připomenutí, aby vedle sněmovního usnesení vypraveny byly jisté osoby k prohlédnutí hranic ťštokrámůŤ v lesích pomezních, práva městská aby srovnána byla se zřízením zemským a slíbili konečně, že sporná věc o dovozu soli z Bavor do Čech brzy bude vyřízena. Mimo předlohu žádal císař ještě, aby panství Mělnické na dalších deset let zastaviti a ves Zadní Bubeneč nejvyššímu purkrabství náležející k oboře královské mohl připojiti.

Zasedání sněmovní dlouho netrvalo. Na den 14. ledna rozepsaný sněm sešel se dne 15. t. m. k vyslechnutí proposice královské, a již 20. t. m. podávali sněmovní komisaři zprávu císaři do Plzně, jaké stalo se usnesení. Svolené peněžité pomoci nevystačovaly na všechny postuláty v sněmu předložené; komisaři očekávali, že císař nebude spokojen a podá repliku; proto připomenuli, že svolení stavův s těží jen dosaženo bylo a že by námitky proti tomu nic neprospěly, ba spíše že výsledek sněmu by mohly ohrožovati. Císař, uznav přednesené mu důvody za platné, přijal dne 21. ledna t. r. svolené pomoci s podmínkou, aby ze sbírky nebyla města vyloučena pro škody ohněm, krupobitím způsobené, když požár jeden nebo dva domy ztrávil aneb krupobití jenom část pozemků vesnice zasáhlo. Někteří sněmovníci z vyšších stavů, nečekajíce ani na ukončení sněmu, rozjížděli se, báli se moru, kterýž ještě v městech Pražských, ač zřídka, se objevoval; jiní chystali se na cestu k sněmu moravskému, a zástupcové měst pro nemírnou drahotu (t. r. až z Norimberka do Cech obilí vozeno a prodáván korec po kopách) a možnou nákazu také k domácímu krbu pospíchali.

Zasedání uzavřeno dne 24. ledna a artikule sněmovní vydány tiskem dne 28. ledna u Jana Otmara Jakubova. Z artikulů vidíme, že sbírka na lid válečný svolena po způsobu předešlých let; z jednoho osedlého 1 kopa m., Pražané a jiná města královská dali relutum 37.500 kop m., z peněz na úrocích z 1000 kop šest kop m., každý poddaný 1 kopu 12 gr. m., čeládka, podruhové z každé kopy platu příspěvek po dvou gr. m., mistr ovčácký 1 k., pacholek půl k., svobodníci, dědiníci, nápravníci, dvořáci po 6 k. m., farářové 3 k. m., ze dvoru poplužního po 6 kopách m., Pražané a v jiných městech obyvatelé z domu 48 gr. m. Do sbírky z rozličných věcí pojaty ryby, víno, sladké pití, dobytek, pálené, kteréž pro neúrodu téhož roku zakázáno vyráběti. Více uložena sbírka z komínů, z krámů, z židů, a učiněna opatření na odvádění dobrovolných příspěvků v kostelích pro nemocné vojáky. S Loketskými, Chebskými, Kladskými mělo se opět vyjednávati. Peníze ze všech sbírek sešlé dali stavové v moc císaři, aby najato bylo 2000 jízdy, nad níž nejvyšší a rytmistři Čechové aby byli; z ostatní pak sumy postaveno býti mělo pěší vojsko, a 10.000 tolarů vynaloženo na stavení pevností uherských. Přehlídka jízdy v království svolena s tou podmínkou, kdyby obyvatelstvu vojskem jaká škoda se stala, že na sbírkách zemských to sobě porazí. V příčině veřejné hotovosti a vzájemné pomoci jedné země druhé usneseno, že na vůli císařově zůstává věc vyříditi vedle artikulů sněmovních z let 1593 a 1596. Vedle pomocí peněžitých a výpravy válečné svoleno k žádosti císařově další zastavení panství Mělnického, připojení vsi Zadního Bubenče k oboře královské; vyřízen v proposici k uvážení předložený artikul o vyzdvižení hor, o mezech a štokrámech, uváženo zvláště všech obyvatelův možných i chudých se týkající dovážení soli a srovnání práv městských se zřízením zemským. Projednáváno o drahotě řemeslníkův, o novém vytištění zřízení zemského, o soudu purkrabství kraje Hradeckého, aby věděti se mohlo, oč na něm souzeno býti má; podobně o soudu mezním, poněvadž v zřízení zemském žádné zmínky se nenalézá, jak držán býti má, aby knížka Jakubem Menšíkem o tom sepsaná přehlídnuta, vytištěna a zřízením zemským stvrzena byla. Uloženo Pražanům Starého a Nového města, aby vyšetřili, jak daleko soud mlynářský se vztahuje, nejvyšším úředníkům zemským dána moc, aby nedostatku lékařů zvláště za času nákazy odpomoženo bylo ustanovením tří doktorů, kteříž by placeni byli z peněz zemských a jimž by ukázáno bylo, kde v kterých městech by přebývati měli. Usneseno, aby lidé zahálčiví, rozpustilí, kteříž bezbožně, lehkomyslně živi byli, k nápravě přivedeni nebo na zámky pomezní v Uhřích byli dodáváni. Konečně dáno svolení k prodloužení soudu zemského, komorního; povoleny jisté sumy nejvyššímu komorníku na zlepšení dvoru v Dehnicích a nejvyššímu písaři na opravu starého domu náležitého k jeho ouřadu; Janovi Novohradskému z Kolovrat dovoleno vzíti svršky a nábytek při zámku Karlšteinu po otci jeho zůstalé, a konečně projevena žádost všech stavův, aby císař sněm brzy rozepsal, na němž by obecní potřeby mohly býti vyřízeny. Ve schůzi zvláštní přijalo rytířstvo na sněmu shromážděné do stavu svého Václava Radnického ze Zhoře.

Zmínili jsme se, že svolené sněmem pomoci císaři nestačovaly; požádal tudíž presidenta komory české Štěpána Jiřího ze Šternberka, aby mu zaopatřil půjčku 100.000 tolarů; kterýž však marně s některými osobami vyjednával, nikdo na zastavené již panství Chomutovské tak velké sumy nechtěl půjčiti; protož navrhl císař, není-li možné celou sumu na jednom místě obdržeti, aby se snažil zjednati peníze od více osob. Což také se dělo. Mezi jinými vyjednáváno s Janem Novohradským z Kolovrat, jenž po otci mnoho peněz na hotovosti zdědil. S finančními záležitostmi sněmovními souvisí několik ještě jiných zajímavých kusů. Takž žádal Jáchym Libštejnský z Kolovrat císaře, aby usnesení stavův, kterýmž zvolen byl za berníka kraje Rakovnického, zrušil, poněvadž nemá statkův v kraji Rakovnickém, nýbrž v Plzeňském. Viděti, že úřad krajského berníka nebyl nejpříjemnějším zaměstknáním. Daně pro neúrodu a jiné nepohody (zvláště mření dobytka) těžce se scházely; nejvyšší úředníci zemští upomínali berníky krajské, aby nedoplacenou berni z let 1596 až 1599 zvyupomínali a odvedli. Dne 4. března t. r. přimlouval se arcibiskup Pražský k nejvyšším berníkům, aby probošt chudého kláštera Zderazského a převor Matky boží Sněžné v Praze i potřební lidé jich, kteříž toliko pod ochranu a v poddanosti k těm klášterům náležejí, živností žádných nevedou, od berní byli osvobozeni, poněvadž ani předešle nebyli obtěžováni. Důležitý jest seznam stavů panského a rytířského i měst královských a věnných v kraji Hradeckém, pokud se k berni přiznali z poddaných a z počtu komínů. Zajímavé jsou zprávy, kolik městům v království za ubytování vojska před a po soupisu vojska bylo zaplaceno. Ze seznamu viděti, že placeno za praporec denně přes 30 kop m.; takž dáno Německobrodským, kdež jeden praporec za 4 neděle ležel, 924 kop, Humpoleckým a Želivským na 1 praporec za půl druhé neděle 347 kop, Jihlavským na 1 praporec za 2 neděle 462 kopy, Přibyslavským na 1 praporec za 3 neděle 693 kopy, Jeníkovským na 1 praporec za 2 neděle 462 kop, Pelhřimovským na 2 praporce za 2 neděle 924 kop, Řelčickým na i praporec za io dní 330 kop, Pacovským na 1 praporec za 10 dní 330 kop atd. Však ne všem dostalo se správného zaplacení; takž na př. čteme v žádosti Kouřimských na komoru českou vznešené, že mnozí z obyvatelův, aby lid vojenský uživiti mohli, ve všechno se vzdlužili, ano někteří i šaty rozzastavovali, prodali, ale zaplacení žádného nedostali. Vojsko odtáhlo a na místě peněz zanechali lidem dlužní úpisy nebo prosté cedulky s podpisem; na dluzích zůstalo 1208 kop m.

Z akt náboženských, o nichž sice na sněmu veřejně nejednáno, jichž následky však zjevily se brzy, připomínáme některé kusy. Tak zvláště pamětihodný jest list arcibiskupův, jímž oznamoval kardinálovi Cinthiovi Aldobrandinimu do Říma a prosil, aby i papeži oznámeno bylo, v jakém nebezpečí nalézá se věc katolická v Čechách. Zmiňuje se o nařízeném vypovězení kapucínů z Prahy, a že jest obava, aby ťkacířský lidŤ i ostatní duchovenstvo z měst Pražských nevyhnal nebo je nepobil. O sobě praví: ťDe me, qui jam semel sum jussus discedere, nihil conqueror: paratus enim sum, quacunque hora Domino Deo placuerit, pro grege mihi commisso sanguinem profundereŤ. Podobá se, že arcibiskup také viněn byl z účasti tajného vyjednávání o následnictví trůnu, a z dalších některých dosud neznámých zpráv uvidíme, že připravovaný podkop uchystán byl vlastně proti nekatolíkům. Zaznamenáváme dále zprávy o vyjednávání arcibiskupa Pražského v příčině navrácení mu panství Vltavo-Týnského; ohrazení Viléma z Lobkovic, hejtmana kraje Plzeňského proti libovolnému osobování si arcibiskupa Pražského práva kolátorského na jeho panství; omluvu Novo-Strašeckých, při hejtmanu panství Křivoklátského, že na faru kněze podobojího si uvedli, a konečně zprávu faráře Benáteckého zaslanou arcibiskupovi o ťbratřích BoleslavskýchŤ v městě Benátkách.

Nemalé důležitosti státoprávní jsou listiny, kteréž týkají se nástupnictví po císaři a králi Rudolfovi II., z nichž již při r. 1599 uveřejnili jsme list arciknížete Maximiliana ze dne 22. května 1599. Viděti, jaké zakryté děly se machinace, o nichž zmíníme se při sněmích r. 1601 a 1602.