[1601.] — Souč. opis y arch. Kutnohorském a MS. č. 11.2 fol. 157—162 v arch. města Prahy.

JMt Římský císař a Uherský, český etc. král etc, pán náš nejmilostivější, ráčí ode všech tří stavův království tohoto českého, věrných [ Slovo "věrných" schází v rukopise archívu města Prahy. ] poddaných svých milých s obzvláštní vděčností milostivě otcovsky přijímati, že jsou se v tak velikém a vzáctném počtu k tomuto nynějšímu od JMCské etc. vysoce důležitých, znamenitých a všeho křesťanstva, obzvláště pak království Českého a zemí k němuS příslušejících se dotýkajících, nevyhnutedlných příčin a potřeb [k] rozepsanému sněmu obecnímu poslušně inaiiti dali a v tom milostivou vůli JMCské poddaně naplnili. A ačkoliv JMCská v své císařské a královské paměti milostivě snášeti ráčí, jaké jest se při předešlých sněmích obecních a zvláště na posledním, kterýž na hradě Pražském v pátek [ Rukopis archivu Pražského má: "ten pátek." ] po oktávu svr. Tří králův loňského roku držán byl, zakázáni všem třem stavům od JMti stalo, totiž že se všelijak k tomu dle nejvyšší možnosti své Ťsnažiti a přičiniti chtíti ráčí, aby s tím ukrutným, dědičným a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem dobrý, stálý a království[m] a zemím JMCské užitečný i bezpečný pokoj učiněn býti, a tudy z tak častého rozpisování a držení snémův obecních, jako i z těch ustavičných těžkých daní, nimiž jsou stavové drahně let pořád spolu s ubohými a téměř na nejvejš schuzenými poddanými svými velice stížení, zase sjíti mohlo, což by jistě JMCská, aby se to vše bylo tak vykonalo, netoliko milostivě rád viděti, nýbrž toho všem třem stavům království Českého jako i jiným zemím svým (obmejšlejíce v tom i ve všem jiném jich dobré a užitečně) věrně a srdečně příti ráčil; ale poněvadž z dopuštění pána Boha všemohoucího a pro hříchy naše k tomu jest za příčinou všelijakých rozmanitých, lstivých g schytralých [ Slova: "rozmanitých-schytralých" scházejí v rukopisu archivu Pražského. ] obmyslův téhož nepřítele Turka (nedavše JMCská na sobě v té příčině dokonce nic sjlti) přivedeno býti nemohlo, ano že čím dál vždy větší nebezpečenství na království toto České a země k němu příslušející se valí: mohou stavové toho při sobě zdravě povážiti, že JMCské jakožto nejpřednějšímu křesťanskému potentátu a ochránci i milovníku poddaných svých věrných milých jinače jest učiniti náležité nebylo, než aby jak v království tomto Českém tak i v jiných zemích sněmy obecní položiti, takové veliké a znamenité nebezpečenství stavuom podle starobylého obyčeje a pořádku přednésti dáti a spola s nimi o to se skutečně a se vší pilností snésti [Rukopis archivu Pražského má "starati,"] ráčil, jakými by prostředky tak škodlivému a záhubnéinu předsevzetí dotčeného nepřítele Turka časně v cestu vkročeno a s pomocí boží království toto s zeměmi příslušejícími před takovým nebezpečenstvím a pádem zachováno a opatrováno býti mohlo, jsouce JMCská k stavům království tohoto tě milostivé a nepochybné naděje, že po vyrozumění všech těch příčin a potřeb, které jsou JMCskou k držení tohoto sněmu přivedly a takměř přinutily, netoliko dobře s tím spokojeni budou, alebrž JMti z tak právě otcovského pečování a opatrování, kteréž o všecky obyvatele téhož království miti a to v skutku prokazovati ráčí, ještě poděkování učiní.

Kdež aby stavové o tom o všem, co jest se loňského roku v království Uherském sběhlo a dalo, a v jakém způsobu všecky válečné věci z strany nepřítele Turka nyní postaveny jsou, dobrou a gruntovní vědomost jměli, JMCská jich milostivě tajiti neráčí, že jest se hned po zavření loňského sněmu v království tomto a v zemích k němu připojených o dobrý a zkušený lid válečný z rozličných národův, jejž by časně do království Uherského (a dříve než-li by nepřítel Turek mocí svou vytáhl) vypraviti dáti mohl, se vší pilností bedlivě starati a při nejvyšších svých, kterýmž spravování téhož lidu od JMti poručeno bylo, to skutečně naříditi ráčil, aby zásobíce se všemi válečnými potřebami a nástrojemi [sic] buď Budín, stolici králův Uherských, aneb Hořejší Bělehrad oblehli a dobytím z toho dvého jednoho města před častopsaným nepřítelem dobrý vejskok tudy získali a s ním se potomně s lepším fortelem v poli potkati mohli. Ale takovému předsevzetí stala se mimo všecku naději brzy veliká a škodlivá překážka, neb, byv JMCské lid toho konečného oumyslu štěstí svého (jakž se nadpisuje) koštovati, v tom jest novina přišla, že jsou se Francouzi a jiní drábi v Papě pozdvihli, nejvyššího nad Uherským lidem do želez a pout ukovati dali, kteří pak k tak nešlechetnému skutku povoliti nechtěli, ty ven z pevnosti (zmocnivši se jí [ Věta položená v závorce schází v rukopise Kutnohorském. ] ) vyhnali a nad to vejše i k nepříteli Turku některé osoby z prostředka svého, aby s ním o vzdání též pevnosti jednali, do Bělehradu vypravili; z čehož potomně to pošlo, že nejvyšší JMCské polní vida takovou zradu a obávajíce se, aby nepřítel takovou pevnost, na níž pro blízkost Rábu, ležíc ona v místě příležitém a odkad se Bělohradským a Budínským Turkům každodenními štráfy a přejímáním profiantuv škoditi může, velice mnoho záleží, oumysl svůj změniti a s lidem sobě svěřeným upřímo k Papě táhnouti, ji oblehnouti a drahně neděl, než-li jí dobyli, před ní ležeti museli. A poněvadž jest při již dotčeném obležení v pevnosti i v poli nemálo lidu zhynulo, a z jistých kundšaftův to se vyhledalo, že by jmenovaní Francouzi v Rábu nějaké tejné srozumění s jinými soldáty míti a o to oukladné usilovati měli, aby táž pevnost nepříteli prozrazena byla: i z přinucené potřeby museli nejvyšší (zvláště po smrti nebožtíka hraběte z Švarzenburku [ Rukopis Pražský má: "z Svarcburku." ] dobrý počet jízdných i pěších v Papě zanechati a sami s ostatním lidem k Rábu pro zachování a obhájení též pevnosti se obrátiti a tu tak dlouho očekávati, až by některé regimenty na počtu velmi ztenčené zase doplněny, též také do ležení potravy a jiné válečné potřeby od koulí a prachu přivezeny byly.

Z kteréhožto kratičkého oznámení stavové království tohoto rozuměti mohou, že předřečené pozdvižení těch Francouzů a obležení Papy největší příčina [Slovo to schází z rukopise Pražském.] jest byla všeho neštěstí, kteréž potom ztrátou dvou znamenitých pevností Baboče [ Rukopis Pražský má: "Baboči." ] a Kaniže na království Uherské a jiné křesťanské země jest uvedené. Neb zvěděv o tom nejvyšší polní generál tureckého císaře Ibrahim baša, že lid JMCské při Dunaji neužitečně leží, vytáhl jest z Dolejšího neboližto Řeckého Bělehradu se vší mocí a silou svou, pustiv hlas na všecky strany a tak se stavě, jako by k Varadínu táhnouti a tu pevnost oblehnouti, aneb do Sedmihradské země se vlouditi a ji podmaniti chtěl, ale spěšně [ Slovo to schází v rukopise Pražském.] se zase obrátiv podle řeky Sávy a Drávy k dolejší uherské krajině se dal a dobyv v krátkých dnech Baboče a Kaniže pospíšil a položiv se táborem svým po té straně, kdež by mohla retována býti, majíc při sobě lidu odevšad sebraného do sta třidceti tisícův, naposledy jest tu znamenitou a vzácnou pevnost (buď Bohu požalováno) vzdáním dostal a tou nešťastnou příhodou křesťanstvu velikou a nevypravitelnou škodu učinil. Neb takovou ztrátou netoliko Dolejší jezero Balatonské řečené zdélí za sedm mil (a okolo něhož nemálo zámkův a pevností leží dokonce opuštěné a pod nátiskem a mocí nepřátelskou zůstává, nýbrž také arciknížetství Rakouské, knížetství Štýrské, Korytanské a Kraňské a jiné až k moři Adriatskému ležící krajiny každodenním vpádům, zkáze a záhubě poddány jsou; a nebude-li v tom předně ochrany Buoha všemohoucího a potom časného a skutečného opatření, strach, aby ten ukrutný a litý nepřítel ještě tohoto roku (čehož Bože milostivě ostříci rač) o město Vídeň jakožto klič právej k křesťanstvu se nepokusil a k tomu i Hořejší jezero s okolní hojnou a od vína i obilí krajinou (což snadno Tatary svými dovésti může) pálením, mordováním i zavedením lidu do hovadské věčné služebnosti dokonce a docela nepohubil.

A ačkoliv toto vypravování o tak žalostivé příhodě stavům království Českého i sice každému křesťanskému člověku srdečnou bolest přináší, avšak ještě jiné a k tomu podobné nebezpečenství: královstvím a zemím JMti z jiné strany tolikéž nastává. Vědí o tom zajisté všickni tři stavové království tohoto, s jakou obtížností a silnou [ Rukopis Pražský má: "úsilnou." ] prací ano i s prolitím krve křesťanské Sedmihradská země minulého roku pro dobré všeho křesťanstva dobyta a v moc JMCské uvedena jest; neb poněvadž JMCská nic užitečnějšího ani jiných cest a prostředkův platnějších, kudy a kterak by tomu ukrutnému a žíznivému [ Rukopis Pražský, "zuřivému." ] nepříteli další podstatný odpor se státi, a on od zemí a poddaných JMti I dalece zapuzen a odehnán býti mohl, vyhledati neb při sobě najíti moci neráčil, než kdyby táž země Sedmihradská předce v rukou a moci JMCské a křesťanstva zůstávala: na to jest se se vší snažnou piltí (nelitujíc v tom žádného jakžkoli velikého a téměř nesnesitedlného nákladu) vynaložiti ráčil, aby všecky pevnosti a hraničná místa v té zemi i před zemí k Muldavským a Valašským krajinám i tolikéž k Tureckým končinám ležícím [sic] lidem jízdným i pěším podle uznalé potřeby dostatečně osazeny byly, a to proto, že dobrá naděje jest, dokud JMCská častopsané země Sedmihradské v držení K býti ráčí, jsouce na tu stranu k Dolnímu Bělehradu z té země cesta [ SIovo to schází v rukopise Pražském. ] otevřena a meze rozšířené, ie ta dolní krajina království Uherského i s Budínem a jinými městy, kteréž na ten čas Turek drží, tím snázeji zase dosažena a v poddanost JMCské uvedena býti může.

Ale že se v tom náramně veliká překážka od nepřítele Turka a toho zpronevěřilého Zikmunda Bátory po všecky tyto časy dala a posavad ještě děje, usilujíc jeden každý z nich o to, aby se tak znamenité a pevné krajiny buď tajně a oukladně neb jakýmkoli jiným způsobem zmocniti mohl, v čemž se před již napřed jmenovaným Zikmundem dobře opatrovati a na péči míti sluší, neb majíc on posilu z okolního království a vzav sobě na pomoc nemálo Tatarův a snad i Turkův, s týmž lidem do gemě Muldavské vtrhl a ji jako i dobrý díl země Valašské opanoval a ty, jenž jsou po straně JMCské byli, zahnal v té nepochybné naději, že v neslušném a nevážném předsevzetí svém postupovati a Sedmihradskou zemi s pomocí Tureckou (s kterýmiž také, jak se zpráva činí, v tajném puntu stojí) divnými praktikami a obmysly se pokusiti chtíti bude; což kdyby se stalo a on touž zemi (čehož pán Bůh uchovati rač) dostati měl, znáti stavové bez obšírného vypravování mohou, jaká by z toho žalost, naříkání a dokonalá záhuba království Uherskému a jiným křesťanským zemím pojíti a JMCské tak pilná a pracná jednání, usilování i ten znamenitý náklad, který na to šel, nadarmo býti musel. K čemuž i to přistupuje, že Ibrahim pasa přes tuto zimu s dosti velikým počtem lidu válečného v Dolejším Bělehradě (jakž to jistí kundšaftové s sebou přináší) jest zůstal a to tím oumyslem, aby o blízce tu hned z jara (a dříve nežli by Turecký císař se vší mocí a nesčíslným vojskem z Konstantinopole vytáhl) nějakou pevnost k svému forteli dobýti a tím snadnější a volnější přístup do Sedmihradské země sobě učiniti mohl.

Z čehož ze všeho patrně a zřejmě se poznává, že všudy a ze všech stran velikým nebezpečenstvím obklíčeni jsme, jehož chceme-li zniknouti a ujíti, a má-li toto království s zeměmi k němu příslušejícími v dobrém pokoji (jako kdy prve) zůstávati, tehdy zajisté potřeba toho [Slovo to schází v opise Kutnohorském.] bezelstná ukazuje, aby stavové z své přirozené poctivé mysli a z té poddané lásky a náklonnosti, kterouž [Slova "kterouž — času" scházejí v rukopise Pražském.] jsou. vždycky a každého času k JMCské v skutku prokazovali, na všecky níže doložené artikule a milostivé žádosti JMKské neprodlívajíc nastoupili a JMCskou krále a pána svého nejmilostivějšího skutečnou a podstatnou pomocí neopouštěli; neb jim to výborně dobře vědomé jest, že JMti nikterakž možné není, bez svolení stavův království tohoto a jiných zemí tak velikomocnému nepříteli den ode dne k nám se blížícímu a na tak rozdílných místech odolati a odpírati. A kdyby v milostivý své naději zmýlen býti a žádné pomoci od častopsaných stavův království tohoto dostati a na to se ubezpečiti jmíti neráčil, již by všemu světu známo bylo, že v tom ve všem (co by se k dobrému a užitečnému zemím těmto schylovati mohlo) na JMCské milostivým pečování, bedlivosti a otcovským napomínání i výstrah dávání ovšem nic jest nescházelo; ale ráčí JMCská té celé a dokonalé důvěrnosti k týmž stavům království tohoto českého býti, že toto nastalé nebezpečenství, kteréž větší býti nemůže, při sobě pilně pováži, k srdcím svým pilně připustí a nad týmiž JMCské milostivými žádostmi (poněvadž se tu nic neslušného nevyhledává) žádné stížnosti míti nebudou, nýbrž se na to ohlédnou, co dobrého a užitečného jim všem z toho, když lid válečný opodál od tohoto království proti nepříteli obrácen a tam jemu odporovati bude, pojíti může, a to z těchto dvou podstatných příčin: jedno (což rozum sám ukazuje), že mnohem podstatněji a chvalitebněji jest, cizího ohně u souseda brániti a hasiti pomáhati, než toho s nebezpečenstvím do vlastního domu svého dočekati a tu teprva s nenabytou škodou svou (an by již pozdě bylo), hasiti a jej brániti chtíti etc.; za druhé, že také mnohem snesitedlněji a lehčeji přichází, díl statku svého v čas nastalé potřeby pryč dáti, nežli potom všeho všudy nasaditi a opykati a k tomu ženu, děti, život i hrdlo ztratiti, nad to vlasti své budoucně zbaven býti.

A protož JMCská ve jméno pána Boha všemohoucího (kterýž tomuto jednání, aby předně ke cti a chvále jména jeho nejsvětějšího a potom ke všemu dobrému všeho křesťanstva, obzvláště pak království českého a zemí k němu příslušejících šťastně předsevzato a konáno býti mohlo, svou svatou pomocí přítomen býti rač) při častopsaných třech stavích království tohoto milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby pro obhájení víry svaté křesťanské a zachování království Uherského, též i těchto a jiných křesťanských zemí k milostivému zalíbení JMCské a znaje toho tak vysoce důležitou a nevyhnutedlnou potřebu býti, ještě za tento rok v poli tři tisíce koní zbrojných a arkabuzírských a k tomu dvanácte tisíc lidu pěšího chovali a to tak dostatečně (uložíc na to důklad takový, kterýž by na zaplacení téhož lidu vystačiti mohl) opatřili, aby okolo prvního dne měsíce máje aneb nejdéle k prvnímu dni měsíce junii jinak června nejprve příštího tisíc arkabuzírských rejtharův a dva regimenty knechtův, každý ze čtyř tisícův, konečně a jistotně způsobeni a objednáni a za šest neb sedm měsícův pořád zběhlých, ostatní pak dva tisíce zbrojných koní a čtyři tisíce knechtův okolo prvního dne měsíce augusti neboližto srpna potom příštího za čtyry měsíce pořád zběhlé (nepojímajíc v to vytažení a odtažení), a tak všeho všudy lidu v počtu patnácte tisíc na svůj vlastní groš chovali, nicméně taky správu neb disposicí lidu válečného jako i zhotovení pštoluňkův a zmustrování téhož lidu a co tomu více podobného jest (vším tím způsobem, jakž jest se to loňského roku dalo) v moc dali a v tom se JMti upřímně důvěřili; s tím dalším doložením, pokudž by stavové království tohoto (ač se toho JMCská nadíti neráčí) menší a skrovnější počet, než se při nich vyhledává, svoliti chtěli, aby potomně toho, když by nepřítel Turek s Tatary svými Ujváru se zmocniti (což velmi snadně dovésti může) aneb jej na straně zanechajíc vpád do markrabství Moravského učiniti chtěl a všecko všudy popálil, pohubil a pomordoval, nelitovali a s velikou svou obtížností, ne příležitostí a mnohem větším nákladem (než-li by na tento počet lidu jízdného a pěšího šel) témuž markrabství Moravskému neb knížectvím Slezským na pomoc a retuňk přispěti museli, jakž pak toho čerstvý příklad před očima jest, co jest se léta pominulého devadesátého čtvrtého z strany retování Komárna sběhlo a dalo.

A poněvadž také termínové k vybírání a složení svolených pomocí dosti prodlouženi bývají, a jestli se lid válečný jízdný i pěší časně (jakž toho z vejš oznámených příčin nevyhnutedlná potřeba ukazuje) v službu přijíti a vypraviti má, tehdy se to jinače státi a vykonati nemůže, leč skrze anticipací a zásobení se dosti veliké sumy peněz, kteráž by potomně z svolených sbírek zase splacena býti mohla, což ale JMCské pro ta každodenní znamenitá vydání JMti učiniti možné nikoli není, za ťo JMCská týchž stavův milostivě a otcovsky žádajíce, aby oni placení lidu válečného buď sami (jak igou to zprvpočátku také činívali) na se přijali, anebo při nynějším sněmu to tak podstatně opatřili " i nařídili, aby nejvyšší ouředníci zemští vždycky a každého času takovou anticipací a objednání peněz kdežkoli v své moci měli a jí se zásobili, a tudy týž lid válečný s velikým prospěchem v poli zdržán a časně svou záplatu s zastavením všelijakých škodlivých spletkův dostati mohl.

A když tak všickni tři stavové k této JMCské žádosti (jakž pak k nim té celé naděje býti ráčí) přistoupí a tuto na ně vloženou pomoc z své dobré a svobodné vůle svolí, neráčí JMCská chtíti pominouti, nežli jakž při kurfirštech, knížatech a stavích svaté říše, tak i při jeho svatosti papežské a JMti králi Hispánském a jiných křesťanských potentátích skrze posly své o též podstatnou pomoc se vším dostatkem jednati dáti a sumou celým oumyslem svým o to péči míti, aby odevšad dobrý a statečný lid válečný i s zkušenými nejvyššími dostati moci ráčil, a tak tato vejprava bez obzvláštního užitku a platnosti království a zemím JMti i ku potěšení všemu křesťanstvu nebyla. Podle toho JMCská neráčí za potřebu uznávati, aby stavové svého calmistra obzvláštního v poli chovati měli, poněvadž všecky mustruňky sám skrze své lidi spatřovati [ Rukopis Pražský má: "spravovati. ] a je říditi poroučeti ráčí. A protož se JMti vidí, že pro uspoření bez potřebného nákladu dobře s toho sjíti může.

A jakož také vysoce důležitá potřeba ukazuje, aby stavové tolikéž na ten jistě [ Rukopis Pražský má: Jistý." ] pilný a velice potřebný artikul, kterak by v čas nastalé potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti a všelijaké nepřátelské moci, pokudž by zemím těmto nenadálými vpády i jinak škoditi oumyslu byl[aj, odpírati pomáhati měla, obzvláštní pozor a péči měli: i ráčí JMCská stavův poddaných svých věrných milých milostivě žádati, aby při tomto nynějším sněmu obecním o to se společně namluvili a na některé rozumné a těch věci povědomé osoby pomyslili a jim plnou moc dali, aby jménem a na místě stavův s vyslanými z jiných okolních zemí v jisté uložené místo (kteréž by k tomu JMCská milostivě obrati a jim o tom časně věděti dáti ráčil) najíti dali a tu dále, co by za nejlepšího a nejužitečnějšího království a zemím JMCské jednomyslně uznáno bylo, to s JMCskou a s týmiž vyslanými uvážiti a na místě postaviti mohli.

Kdež také stavové království Českého o tom dobrou vědomost mají, že poslední termín domovní berně při času sv. Mikuláše již minulého jest vyšel, a posudní na vychování dvoru JMCské z upřímné a poddané lásky od stavův svolené tolikéž o sv. Filipu a Jakubu nejprv příštím vycházeti bude: i poněvadž na zdržení a zachování hraničných míst v království Uherském království tomuto a zemím k němu příslušejícím vysoce mnoho záleží, a protož JMCská týchž stavův milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby oni dotčenou domovní berni a posudní (počna od vyjití posledních terminův) ještě za jiná tři léta pořád zběhlá způsobem a řádem předešlým dobrovolně svolili, nicméně také o to se společně namluvili a snesli, aby k těm dvadciti gr. č. (kteréž se až posavad z každého domu obyčejné vybíraly) při nejmenším ještě jiných šest gr. č. za tou příčinou přiraženo bylo, aby lidu válečnému na hranicích sloužícímu, a na nějž ročně podle rozvrženi učiněného, a že se v některých místech větší počet než kdy prve téhož lidu chovati musí, do čtyrykráte sto tisíc sedmdesáte čtyry tisíce zlatých vychází, tím jistší záplata (na niž by se ubezpečiti mohlo) státi, a tudy království toto s zeměmi příslušejícími před všelijakými outoky a vpády nepřátelskými tím bezpečněji býti a zůstávati mohlo.

A poněvadž se tu od JMCské jiného nic než sama toliko ochrana a zachování téhož království Českého neobmejšlí " není žádné pochybnosti, než že stavové k takové žádosti JMCské (kterýž by pak nejraději stavův v tom ušanovati a, čehož by se nad ordinami svolení jich k doplnění výš psané sumy nedostávalo, to z svého vlastního měšce doložiti chtíti ráčil, avšak to pro jiná každodenní veliká, znamenitá a k víře téměř nepodobná vydání učiniti moci neráčí), beze vší odpornosti dobrovolně přistoupí a tak v obou artikulích k JMCské se volně a hotově i poddaně ukáží; nicméně také to nařídí a opatří, aby výběrčí k vybírání dotčených pomocí možní a dobře usedlí lidé voleni a obráni byli, neb jest se to častokráte v skutku shledalo a našlo, že mnozí z vejběrčích krajských (vykročivše časnou smrtí z tohoto světa) nemálo restantův jsou po sobě zanechali, k nimž JMCská nemajíc se na čem hojiti přijíti nikoliv moci neráčil.

Za druhé i to také bez zvláštního užitku by nebylo, kdyby stavové tolikéž o tom podstatné vyměření učinili, aby vejběrčí krajští stavu rytířského druhým vejběrčím stavu městského v přijímání a odvozování svolených pomocí upřímně a, jakž tím povinni jsou, nápomocni byli a na pilnostech svých v tom nic sjíti nedali a tak svých služeb spravedlivě zasluhovati mohli.

Vedle toho JMCská tolikéž stavův království tohoto českého milostivě tajná činiti moci neráčí, že předešle, když jest se z každého věrtele piva bílého i ječného po dvou neb třech groších toliko dávalo a vybíralo, a tak mnoho pivovarů v království tomto tehdáž nebylo, víceji posudnýho než nynějšího času z těch svolených šesti grošův č. vycházívalo, kteréžto posudný také mnozí z obyvatelův podle vyměření sněmovního na určité terminy nespravují a neodvozují, nýbrž za sebou je dosti dlouho zadržují; k čemuž i to přichází, že zatykačové při mnohých z strany dobývání téhož posudnýho žádné platnosti s sebou nepřinášejí: a protož JMCská za obzvláštní potřebu svou i zemskou uznávati ráčí, aby stavové pro zachování slušné rovnosti a zastavení všelijakých neslušných obmyslův a fortelův při tomto sněmu dostatečné o to promluvení s sebou měli a, jakž nejpodstatněji býti může, to tak nařídili a opatřili, aby jeden každý z výběrčích posudního svoleného v svém kraji (hned po zavření téhož sněmu) všecky pivovary sám určitě shlídl, spatřil a se vší pilností to v pořádný a opravdový popis uvedl, jak mnoho várek a na kolik věrtelův bílého i ječného piva v jednom každém pivovaru do týhodne se svaří a v létě i v zimě vystaviti se může, tak aby to potomně v ta místa, kdež náleží, odeslali, a JMCská o tom o všem dostatečnou a gruntovní zprávu jmíti i také nač se docela (aby to se škodou JMCské nebylo) ubezpečiti věděti mocí ráčil, o stavích poddaných svých věrných milých žádné pochybnosti nemajíce, než jim se v tom milostivě důvěřujíce, že to vše i také, aby posudný časně a pod jistými vyměřenými pokutami od jednoho každého beze všeho ušetření vycházelo a vybíráno bylo, k náležitému svému vyřízení přivésti nepominou; i tolikéž to opatřiti věděti budou, aby nižádný z obyvatelův království tohoto škody ohněm, krupobitím i povodněmi vzaté na berni sobě porážeti nemohl, nýbrž z té vejminky aby dokonce sešlo. Začež, aby stavové v tom žádného rozmýšlení neměli, JMCská toho při nich milostivě a otcovsky vyhledávati a žádati ráčí.

A poněvadž při vybírání berní domovních velicí neřádové se spatřují, ráčí JMCská toho milostivě žádostiv býti, aby s povolením stavův nejvyšším berníkům zemským i krajským, jak by se při povinnostech svých říditi, chovati a spravovati měli, instrukcí vydati poručiti moci ráčil.

A kdež jsou tak často jmenovaní stavové království tohoto z nejedněch předložení sněmovních dostatečně tomu vyrozuměli, že toho veliká potřeba ukazuje, aby Ostřihom, Komárno a Ujvár s některými jinými zámky před markrabstvím Moravským ležícími lépeji zpevněni, a ti nedostatkové, kteříž se při týchž staveních spatřují a nacházejí, pro lepší bezpečenství napraveni byli: a protož JMCská tolikéž milostivě žádati ráčí, poněvadž již dotčené pevnosti tomuto království a markrabství Moravskému za silnou zeď a baštu jsou, aby stavové království tohoto na dostavení, zopravení a zpevnění lépeji týchž hranic a zámkův (neb od nepřítele bez pokušení nebudou) deset tisíc kop míš. z věrné náchylnosti a jim samým k dobrému svolili a podle toho tímto sněmem to dostatečně nařídili, aby taková svolená pomoc těm osobám neb v to místo, kdež by od JMCské potomně poručeno bylo, proti kvitancí se odvedla, jakož pak JMCská pochybovati neráčí, že dotčení stavové takové při nich hledáni netoliko za slušné a potřebné uznají, ale také to volně a rádi učiní a vyplní.

Naposledy JMCská v obzvláštním spisu všem třem stavům království Českého některé artikule, jako z strany měst horních v království tomto, aby všech takových daní osvobozeni byli, item o štokrárny, které se na dlouhé lhůty prodávají, tolikéž z strany těch dlouho trvajících rozepří a nesnází o meze a hranice mezi královstvím tímto a knížectvím Bavorským vzniklých, aby aspoň jednou tak důležitá a potřebná věc, jako i ten pilný artikul z strany plavby po Labi až do moře pro dobré a užitečné všech obyvatelův království tohoto k svému brzkému a dokonalému vyřízení přivedeny byly, podávati a jich za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby dadouc takový spis sobě přečísti všecky ty artikule bedlivě a s pilností povážili a tak tento sněm (naplněním JMCské milostivé žádosti) pro uvarování zbytečných outrat což nejdříve k šťastnému skončení přivedli.

A což tak často jmenovaní stavové království českého na všecko toto milostivé přednesení JMCské z upřímné lásky učiní, mohou tím jisti býti, že to [ Slova: "JMCské z upřímné — že to" scházejí v opise Kutnohorském. ] [u] JMCské v žádné zapomenutí přijíti nejma, nýbrž že to výš dotčeným stavům všem společně i jednomu každému zvláště vší milostí svou císařskou a královskou skutečně zpomínati a nahrazovati a v potřebách jich obecních i obzvláštních podle vší náležitosti a možnosti opouštěti je chtíti neiáčí, nicméně také stavy podle starobylého chvalitebného pořádku, že jim takové dobrovolné svolení na jejich privilejích, svobodách, starobylých zvyklostech a pořádcích beze škody a újmy býti má, dostatečným reversem opatřiti a jejich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.

JMt Římský císař, Uherský a český král, pán náš nejmilostivější, všech tří stavův království tohoto českého milostivě tejna nečiniti ráčí, ačkoliv jest se při pominulých obecních sněmích jisté snesení mezi JMtí a stavy z strany horních měst, jmenovitě Joachimstálu, Slavkova, Šenfeldu, Lautrpachu, Přisečnice, Sonnenperku, Sebastianperku, Blatné, Hengstu a Abrtalu etc., aby všelijakých daní a svolených pomocí spolu s havíři a těmi, kteříž se tu při horách pro potřebu zdržují, osvobozeni byli, stalo; avšak že jsou jiná města horní velikou svou nemožnost a chudobu JMCské ve vší poníženosti též přednesly, obzvláště pak obyvatelé města Hory Kutný oznamujíc, kterak by sami svým chatrným jměním bez všelijakých pomocí jiných lidí po tyto těžká neúrodná léta hory pavovali a tudy je před pádem zachovali, toho snažně a pokorně vyhledávajíce, aby jsouce v tom tolikéž ušetřeni těch svolených pomocí dávati a spravovati povinni nebyli: i může se to stavům v pravdě oznámiti, že na poručení JMCské po bedlivém vyhledání jest se našlo, že v půl pátém létě sami Horníci přes osm a třicet tisíc tolarův jsou cupusu dali a tak veliký náklad na hory učinili, ješto málo se přespolních kverkův nachází, kteří by dosti skrovnou sumu peněz na pavování týchž hor vynaložiti chtěli; ano také i ta správa se JMti činí, že mnohdykráte povodněmi a nenadálými přívaly velikou škodu Horníci při hutích a na dříví pociťují a berou, tak že z nevyhnutedlné potřeby JMCská (nechtíc, aby hory k snížení a spuštění přicházeti měly) je časem penězi zakládati ráčí. Z čehož se rozuměti může, kdyby jmenovaní Horníci těmito daněmi a kontribucími stěžováni býti měli, že by Hora jakožto slavný klenot zemský k dokonalé záhubě a pádu přijíti musela.

A protož JMCská stavův poddaných svých věrných milých za to milostivě žádati ráčí, aby takovou stížnost a poníženou prosbu dotčených horních měst v své bedlivé uvážení vzali a v té věci jisté a spravedlivé vyměření učinili, s tím při tom doložením, pokudž by kteří u Hory se nacházeli a toliko na foch jediný kukus pavovali (aneb že by dokonce na hory nic nenakládali), však pod tím jakéžkoli obchody vedli a provozovali, ti a takoví aby po bedlivém toho vyhledání k spravování dotčených svolených pomocí skutečně přidržáni byli.

A jakž také stavům království tohoto v dobré paměti zůstává, že při minulém loňském i jiných předešlých sněmích na tom zůstáno, ano i komisaři k uvážení toho potřebného artikule, jakým způsobem a prostředkem by hory v království tomto zase vyzdviženy býti mohly, jsou nařízeni byli, ale poněvadž jest tak potřebná věc až posavad pro všelijaké překážky, kteréž jsou v to vkročily, předsevzata a k svému náležitému vyřízení přivedena býti nemohla, JMCská dotčených stavův, poddaných svých věrných milých, za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby uvážením té věci dále neodkládali, nýbrž ji na místě postavili, též také na místě zemřelých komisařův jiné osoby volili a tak sobě tento pilný a důležitý artikul k skutečnému fedrunku poručený jměli etc.

Dále i to stavové v svých pamětech snášejí, že jsou tolikéž jisté osoby k spatření a shlédnutí štokrámův při hranicích království tohoto sněmem nařízeny byly; i ačkoliv jest se v tak důležité a potřebné věci od týchž nařízených komisařův poněkud začátek stal, tak že jsou (podle relací JMCské od nich učiněné) Hanšpachské lesy, jichž Anna Šlejnicová z Ledkovce v držení jest, též jiné lesy, které k statku Duchcovskému a k statku Bílínskému náležejí a pod štokrámy puštěny jsou, očitě shlídli a spatřili, avšak poněvadž při Krupce, červeném Hrádku, Přísečnici, Přimdě a jiných k Falcu ležících místech nemálo takových štokrámův jest, kteříž tolikéž očitého spatření a ohledání potřebují: a protož JMčská milostivě žádati ráčí, aby komisaři nařízení tolikéž tím dříveji na ta místa vyjeli, a po učiněné relací své ta všecka věc podle vyměření sněmovního snesení soudu zemskému přednesena a dostatečně uvážena a, což by království tomuto užitečného bylo, to nařízeno, nicméně také mezníci při hranicích (kteří by stále a nepohnutedlně tu zůstávali) postaveni byli.

A kdež také mezi královstvím českým a falckrabím u Wejdhausu, též knížetem Bavorským u Domažlic o hranice a meze od dávních let rozepře jsou vznikly, kteréž až posavad k žádnému vyřízení nepřicházejí: i vidí se JMCské za potřebné býti, aby takovým sporům pro zachování dobrého sousedství tolikéž a což nejdříve možné místní a spravedlivý konec učiněn byl.

Naposledy jakž jsou stavové království tohoto českého tomu z nejedněch předložení sněmovních taky dostatečně vyrozuměli, jací by znamenití užitkové všemu tomuto království z plavby po Labi až k moři přicházeti mohli, i poněvadž jest z poručení JMCské paumistr z města Vratislavě obě řeky Labe a Vltavu počnouc od Litoměřic až k mostu Pražskému bedlivě shlídl a změřil a JMCské o všem gruntovní zprávu učinil, toho tvrdíc a důvody jistými (ačkoli jsou v tom starší a přísežní mlynáři Pražští jakás rozmýšlení měli) dokazujíc, že táž plavba tím způsobem, jakž to dotčený paumistr předsevzíti chce a těmi nástroji, jichž jest model JMCské vyrýsovaný podal, stále a trvanlivě způsobena býti může, a tudy že mlejnům voda neujde, nýbrž ještě silněji na ně půjde: a protož JMCská té milostivé vůle býti ráčí, při kurfirštech a knížatech i jiných stavích svaté říše, kteří Labi přisedí, toho se vší pilností milostivé vyhledávati a k tomu se všelijak snažiti a přičiniti chtíti, aby taková potřebná a užitečná věc náležitě fedrována a aspoň jednou (beze všech dalších odkladův a všelijakých překážek) vyřízena a na místě postavena byla. Ale poněvadž tolikéž obzvláštní a důležitá potřeba ukazuje, aby stavové jisté osoby, kteří by k jednání a na místě postavení toho všeho potřebovati se mohly a s pilností to uvážily, odkud by důklad na takové dílo vycházeti měl, a jak by jezy (po spatření jich) zvejšeny a k tomuto předsevzetí zhotoveny, též také kde by sklad neboližto underlak zaražen býti měl, z prostředka svého volili: a protož týchž stavův JMCská za to tolikéž žádati ráčí, aby se při tomto sněmu o tak důležitou věc společně namluvili a týž osoby (kteréž by tak jmenovali a k tomu obrali) ke všemu tomu, co se nadpisuje, zmocnili, nicméně také nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, aby plnomocenství od země shotoviti a spečetiti dáti mohli, tolikéž moc dali, té milostivé a nepochybné naděje k častopsaným stavům království tohoto jsouce, že to všecko netoliko k náležitému vyřízení přivésti, nýbrž také i těch cest vyhledávati a obírati nepominou, kterak a jakým by způsobem neb prostředkem všecka cla a mejta, kteráž při Labi v království tomto proti starobylému způsobu velice zvejšena jsou, zase minouti a s nich sjíti mohlo, tak aby ti; jenž pod kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše sedí, od svých cel upustiti se nezpečovali, ale mnohem vetší příčinu jměli příkladem obyvatelův království tohoto (když by počátek toho, jakž napřed doloženo, učinili) tuto jistě užitečnou a všem stavům i obyvatelům království Českého prospěšnou věc dle možnosti upřímně fedrovati.