186. Předloha královská o nařízení veřejné hotovosti.

9. srpna 1601. — MS. č. 1083 fol. 183 b v arch. města Prahy.

JMt Římský císař etc. od nejvyšších ouřednikuov a soudcův zemských království Českého, též rad svých soudu dvorského a komorního a osob ze všech krajův téhož království sněmem obecním volených, že jsou se na obeslání JMti ke dni uloženému sem na hrad Pražský poslušně a poddaně najíti dali, milostivě a vděčně přijímati a jich podle toho tajná činiti neráčí, že jest JMCská o to skutečně [se] starati a dle nejvyšší možnosti k tomu přičiniti ráčil, zdaliž by pro dobré a užitečné všeho křesťanstva, obzvláštně pak slavného tohoto království Českého a zemí k němu příslušejících, aby aspoň jednou s tak velikých a obtížných daní sjíti a stavové spolu s svými ubohými a téměř na nejvýš schuzenými poddanými polehčení v tom míti mohli, s tím ukrutným, dědičným a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem (kterýž jest toho nejednou než množstvíkráte při JMCské vyhledával) stálý a bezpečný pokoj učiniti a za tou příčinou někderé vzáctné osoby, kteříž by spolu s tureckými vyslanými o týž pokoj u Ostřihoma s pilností jednali, naříditi a na osobě své císařské a královské, aby takové jednání pruochod svuoj jmělo, ovšem nic sjíti dáti neráčil. Ale poněvadž nepřítel den ode dne vypravením svých lidí odkládá a všelijakých obmyslův, chytrostí a vejmluv k samému průtahu toliko se vztahujících až posavad požívá, k tomu cíli nepochybně směřujíc, aby JMCské lid válečný pod zpuosobem takové traktací neužitečně a beze všeho nařízení v poli zuostával a čas příhodný mařil, a k tomu JMti vyshní na daremných troštích tak dlouho držáni byli, až by svou jistě velikou mocí z Konstantinopole a z jiných vejchodních krajin do království Uherského vtrhnouti a, uhlídajíc svuoj fortel, podle navyklého obyčeje svého nějakou v témž království přední pevnost oblehnouti a k tomu nenadálým vpádem markrabství Moravskému a knížetství[m] Slezským (což snadně vykonati a, nechajíc Ujváru na straně, do již jmenovaných zemí veliký počet Tatarův a Turkuov pustiti muože) znamenitou a nevypravitedlnou škodu pálením, mordováním a zajetím nesčíslného počtu ubohých křesťanských lidí, (čehož Pane Bože ostříci rač) učiniti [mohl]: i vidělo se JMCské za potřebné býti, aby se proti dotčenému schytralému a obmyslnému nepříteli tolikéž opatrovati a, majíc se na dobré péči, těch cest jako křesťanská a poddaných svých věrných milých milující vrchnost obmejšleti a jich vyhledávati ráčil, kderak by tak škodlivému předsevzetí nepřátelskému v cestu vkročeno a všelijaké nastávající nebezpečenství od zemí těchto odvráceno býti mohlo.

K čemuž poněvadž jednomyslné snesení všech tří stavův království tohoto slouží a jistý vyměření, jak by v čas nastalé potřeby markrabství Moravské a knížetství Slezská, pokudž by jim nepřítel ublížiti a škoditi chtěl, retována a zachráněna býti měla. činí, z těch příčin ráčil jest JMCská z povinnosti své císařské a královské, jíž království tomuto a zemím k němu příslušejícím zavázán býti ráčí, z počátku psané nejvyšší ouředníky a soudce zemské a rady své, též osoby z krajův volené (ač by je byl v tyto pilná díla polní, kde by bez toho býti mohlo, jistě milostivě a rád ušanovati chtíti ráčili sem nevyhnutedlně obeslati, milostivě jich za to žádajíce a napomínajíce, aby se podle moci sobě ode všech tří stavuov království tohoto sněmem obecním propůjčené a dané předně o jistý počet lidu jízdného a pěšího, kterýž by se pro všelijakou, jakž dotčeno, nenadálou potřebu veřejné z království tohoto k retování a obhajování zemí k němu vtělených vypraviti měl, snesli a s JMCskou o to namluvili.

Za druhé. Aby taková vejprava při nejmenším za tři měsíce pořád zběhlé nařízena a při tom i to dostatečně opatřeno bylo, pokudž by se nepřítel Turek z dopuštění božího o město Vídeň (jakožto o jediničkou bránu a klíč k těmto ke všem křesťanským zemím) pokusiti a je obehnati chtěl. aby lid stavuov království tohoto povinen byl podle jiných témuž městu, aneb kdež by toho potřeba byla a ukazovala, na pomoc přispěti a přitáhnouti.

Za třetí. Ačkoliv jsou sobě stavové království tohoto sněmy obecnými to vysoce vymínili, jestli by k tomu přišlo a lid z téhož království veřejně táhnouti měl, aby roční domovní berně za stavy k takový potřebě zuostávala: avšak to JMCská týmž nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským a radám svým, i osobám z krajuov voleným k uvážení podávati ráčí, jak by JMteni možné bylo, při tý vejmince lid válečný, kterýž se na hranicích a pomezích markrabství Moravského a knížetství Slezských proti nepříteli Turku ustavičně držeti musí, vychovati a jemu platiti, poněvadž táž domovní berně nejinam než na takový hraničný lid obrácena bývá; ano že by týmž zpuosobem táž veřejnost špatnou a téměř žádné platnosti nepřinesla, a z ztráty někderého hraničného zámku neb pevnosti, (již by lid válečný, kdyby vychování svého neměl, z přinucené potřeby opustiti musil) ještě větší žalost a nenabytá škoda království tomuto a zemím k němu příslušejícím pojíti mohla. A protož JMCská častopsaných nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských, i tolikéž rad svých a volených osob z krajuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby z již jmenovaných a jiných slušných a podstatných [příčin] s tý vejminky dokonce sešlo, a vejš dotčená veřejnost bez zadržení domovní berně od nich aby nařízena byla.

Naposledy jakož týmž nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským království tohoto Českého a radám JMti, jako i osobám z krajuov voleným dobře vědomé jest, že by stavuom a obyvateluom království tohoto, kdyby na poddaný své k takové veřejnosti šaty jednati, zbroje, ručnice a bráně a jiné potřebné věci jim zpuosobiti a objednati měli, veliký a znamenitý náklad na to nevyhnutedlně jíti musil: i snáší se při JMCské, že by dotčeným stavuom a obyvateluom mnohem snázeji a s menší obtížností přišlo i také větší platnost přineslo, kdyby místo tyto vejpravý a veřejného tažení tak mnoho na hotový sumě, co by sice na vychování toho počtu lidu jízdného i pěšího, o nějž by se tak JMCská s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými a radami svými, těž osobami z krajuov volenými milostivě snésti a narovnati ráčil, za ty tři měsíce pořád zběhlé dáti přišlo, odvedeno bylo. Kteréžto peníze aby v jistým bezpečným místě pospolu zuostávaly, a nima nižádný aby hejbati neb jinam jich obraceti nemohl a moci neměl. Než kdyby tak veliká, vysoce duoležitá anebo nevyhnutedlná potřeba království tomuto a zemím k němu příslušejícím nastala, tehdy aby z těcli peněz ihned stěžně lid dobrý a zkušený najat a k ochraně markrabství Moravského a knížectví Slezských, aneb kdež by toho největší potřeba ukazovala, obrácen a vypraven byl. A tak by nebylo potřebí stavuom o vejpravu poddaných svých (kteří by doma při hospodářstvích a pracech svých předce zuostali) tak velikou starost a péči nésti.

A protož JMCská té milostivé, duověrné a nepochybné naděje k často jmenováným nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským království Českého, též k radám svým a k osobám od stavů ze všech krajuov voleným býti a za to milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby se v tyto příčině s JMCskou poddané snesli, již dotčený prostředek sobě oblíbili, a tak ve jméno pána Boha všemohoucího všecku tuto užitečnou a království českému i zemím k němu příslušejícím vysoce potřebnou věc k šťastnému vyřízení (nerozjíždějíce se odsad, nýbrž pospolu až dokonce zde zůstanouce) přivedli, nicméně také jisté nařízení strany mustruňkuov, kdy by po krajích království tohoto jízdného toliko lidu (na čemž by na ten čas podle milostivého JMCské zdání dosti bylo) položeni býti [měli, učinili]. A JMCská netoliko při stavích markrabství Moravského, též při knížatech a stavích knížetství Slezských o takovouž pomoc skrze komisaře své vyhledávati a s nimi jednati dáti, nýbrž také kurfiršty, knížata a stavy svaté říše, kteří s korunou českou dědičné smlouvy mají i také jisté statky pod léno drží, milostivě napomenouti chtíti ráčí, aby jeden každý z nich s počtem lidu svého (čímž podle týchž smluv i také závazkuov svých lenních povinni jsoui pohotově jsouc na další oznámení a rozkaz JMCské očekávali a. kde by jim poručeno bylo, pro ochranu království tohoto a zemí k němu příslušejících na pomoc táhli. A tak JMCská častopsaným nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským království českého a radám svým, i tolikéž osobám z krajuov voleným milostí svou císařskou a královskou nakloněn býti a jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem zuostávati ráčí.