NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 9. srpna 1601. — Zápis v kvaternu "Bílej sněmův obec. od r. 1583-1602 č.2" fol P15— P24, v zem. arch. král. Česk.

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho a věčného pána Boha na věky požehnaného Amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán pan Rudolf II., z boží milosti volený Římský císař, Uherský a český etc. král etc, pán náš nejmilostivější, nejvyšší úředníky a soudce zemské království českého, rady JMti soudův dvorského a komorního, též osoby ze všech krajův tohoto království sněmem obecním léta tohoto šestnáctistého prvního i předešlými volené na hrad Pražský milostivě obeslati a jim nemalé nebezpečenství, kteréž by na toto královští i země k němu připojené skrze toho úhlavního všeho křesťanstva nepřítele Turka přijíti mohlo, v známost uvésti ráčil, milostivě jich při tom napomínajíc, aby vedle moci sobě sněmem léta etc. devadesátého pátého ode všech tří stavův dané, co se veřejné hotovosti dotýče, a jak by v nastalé potřebě země k tomuto království připojené retovány a chráněny býti mohly, jisté snesení a nařízení učinily: i majíce to vše nejvyšší úřednici a soudcové zemští království tohoto, rady JMti soudův dvorského a komorního, též osoby ze všech krajův království tohoto výš dotčeným sněmem volené v svém uvážení a poznávajíce z toho milostivého JMCské předložení království tomuto a zemím k nènia pøíslušejícím nemalou potřebu toho býti, na tomto sou se podle moci sobě od stavův dané s JMCskou namluvili a snesli.

Předně, aby z panství JMCské, páni. rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách sou a statky pozemské mají, i jiní klášterové, též mistři kolegiáti, manové, dédiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoli statky svobodné a zápisné a jakéžkoli jiné a platy komorní městské i šosovní, též také kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakychžkoli užitcích mají, též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou, aby všickni listy přiznavací z statkův pozemských i svých handlovních a jiných všelijakých, též i peněz hotových vedle šacuňku léta etc. padesátého sedmého podle spravedlivého vyhledání hejtmanům krajským, a Pražané hejtmanům měst Pražských, co nejdřív možné a nejdéleji do svatého Jiljí nejprve příštího konečně odeslali; a tíž hejtmane krajští ihned potom dotčené listy těmto osobám, totiž Kryštofovi z Lobkovic, na Tachove a Pátku, JMCské radě, nejstaršímu komorníku, nejvyššímu hofmistru království Českého a téhož království nejvyššímu kamrmistru a na hradě Pražském nad apelacími presidentu, Adamovi z Šternberka, na Bechyni a Sedlci, JMCské radě a nejvyššímu sudímu království Českého, Volfovi Novohradskému z Kolovrat a na Lnářích a Vopalce, JMCské radě a nejvyššímu sudímu dvorskému království českého, Adamovi mladšímu z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské radě a komorníku. Hertvíkovi Zejdlicovi z Šenfeldu na Polný, Chocni a Přibislavi, JMCské radě a JíMtiCové jakožto králové české měst v království českém podkomořímu, z p á n u o v; Janovi z Klenového a z Janovic, na Žinkovech a Žitíně, JMCské radě a nejvyššímu písaři království Českého, Vácslavovi Plesovi Heřman-skému z Sloupna a na Stolanecb, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskému, Hendrychovi Kapounovi z Svojkova a na Béroničkách, JMCské radě, Kryštofovi Vratislavovi z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské radě, Ctiborovi Tiburcímu Žďárskému ze Žďáru a na Kladně. JMCské radě a hejtmanu Menšího města Pražského, z rytířstva na hrad Pražský beze všech odkladův aby odvedli, v kterýchžto listech přiznavacích jeden každý, co tak koli statku na ten čas vedle vejšpsaného předešlého šacuňku aneb jinač tím způsobem, jak se to léta oc. osmdesátého osmého a devadesátého pátého konalo, v držení a užívání jest, aneb jak mnoho peněz na úrocích aneb jiných statků handlovních má, též i sečtouce všecky lidi poddané své, aby z nich dvadcátého člověka náležitě, tak jakž na pěšího náleží, k mustruňkům nížepsaným vypraviti mohl, zejména aby dostavili.

A jestliže by se kdo při berni toho, co jest statek jeho téhož etc 57 léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se jaká proměna v tom čase, buďto že by statku přikoupil aneb uprodal, též že by mu poddaných přibylo aneb ubylo, neb že by se bratří a strejci o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhl a, čehož tak kdožkoliv v držení jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznal a z toho, co se komu podle téhož šacuňku počítajíc z pěti tisíc kop grošů? českých z statku pozemského a z půl třináctá tisíce kop grošův českých peněz na úrocích jednoho rejthara zbrojného, kterýž by pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené se vším tím, což k tomu náleží, a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, obojček a šturmhaub a při boku dobrou zbraň měl, vypraviti dostane, do týchž listův poznávacích doložil. Však na to se obzvláštní pozor dáti má. aby jeden každý, komuž šest koní vypraviti přijde, s těmi šesti koňmi osobu stavu panského nebo rytířského hodnou vypravil, a pakli by jich několik týž počet šest koní vypraviti měli, tehdy i ti aby vždycky se tak spolu snesli, s šesti koňmi osobu stavu panského neb rytířského vypravili. Jestliže by se pak při kterých statcích aneb jakémkoliv jmění taková proměna nacházela, že by se toho šacuňku předešlého léta etc. padesátého sedmého učiněného doptati nemohl, tehdy jeden každý sám se na způsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se spravedlivé zachovati má.

A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby v těchto nebezpečných časích toto království pro ochranu JMCské, království tohoto i zemí k tomuto království připojených také i lidem pěším náležitě opatřeno bylo, na tom jsme se poddané snesli, aby každý, tak jakž se nahoře píše, dvadcátého poddaného svého usedlého a z měst patnáctého k též potřebě zemské pohotově měli, tak aby vždycky dva z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s laduňky, s šturmhaubem a zbraní dobrou při boku a třetí halapartnu neb oštip dobrý a též zbraň dobrou a šturmhaub na hlavě měli, kteříž také v týchž listech přiznavacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají.

A když tak ti listové přiznavací těm nahořepsaným osobám odesláni budou, mají je ihned přehlídnouti, vejtahy z nich, co komu r.a týž mustruňk vyslati přijde učiniti, a ty k budoucímu mustruňku pohotově míti mají. Takoví pak mustruňkové lidu jízdného i také dvadcátého člověka pěšího teprva tehdáž, když tomu JMCská vedle rady a uvážení té věci s nejvyššími úředníky a soudci zemskými den v jednom každém městě krajském uložiti a mandáty svými otevřenými jmenovati ráčí, od osob nížepsaných konáni býti mají. Však jeden každý s tím počtem koní jízdných i také s dvadcátým člověkem pěším ihned zouplna pohotově býti a takového dne jmenování od JMCské k týmž mustruňkům očekávati má. A pakli by na koho vedle šacuňku celého koně vypraviti nepřišlo, tehdy s jinými před mustruňkem aby se snesl a takového koně zbrojného, jakž výš dotčeno, společně aby vypraviti povinni byli. A ti mustrherové krajští, jakž by v jednom každém místě lidi jízdný i pěší zmustrovali, zouplna-li se počet jich vedle listův přiznavacích našel, JMCské a nejvyšším úředníkům a soudcům zemským v známost uvésti mají. A kteříž by tak z obyvatelův království tohoto statky své ve dvou neb více krajích měli, ten jeden každý bude moci z těch statkův jakž lid jízdný tak i pěší, do kterého kraje se mu viděti bude, též i listy přiznavací poslati.

Tito pak mustrherové po krajích voleni jsou. V kraji Bechyňském: z stavu panského Fridrich Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Vitanovicích, z stavu rytířského Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích.

V kraji Prachenském: z stavu panského Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství král. Českého, z stavu rytířského Jan Hořčice z Prostého a na Bratronicích.

V kraji Slánském: z stavu panského Jan Novohradský z Kolovrat, na Buštěhradě a Kosatkách, JMCské mundšenk, z stavu rytířského Vácslav Pěti peský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích.

V kraji Litoměřickém: z stavu panského Zikmund z Vartmberka a na Zvířeticích, z stavu rytířského Petr Kostomlatský z Vřesovic a na Ploskovicích.

V kraji Kouřimském: z stavu panského Karel Mračky z Dube a na Pyšelích, z stavu rytířského Jeroným čejka z Volbramovic, na Chválách a Počernicích.

V kraji Čáslavském: z stavu panského Vlachyně z Říčan a na Studenci, z stavu rytířského Vácslav Popel z Vesce etc.

V kraji Vltavském: z stavu panského Jan z Vrtby a na červeném Hrádku, z stavu rytířského Adam Velemyský z Veleiuyšlovsi a na Volbramovicích.

V kraji Podbrdském: z stavu panského Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích, z stavu rytířského Vácslav mladší Vratislav z Mitrovic a na Litni.

V kraji Plzeňském: z stavu panského Vilém z Lobkovic na Tejně Horšovském a Čečovicích, z stavu rytířského Zikmund Chotek z Chockova a v Touškově nad Mží.

V kraji Žateckém: z stavu panského Linhart z Felsu a na Andělské Hoře, z stavu rytířského Krištof Fictum z Fictum a na Klášterci.

V kraji Boleslavském: z stavu panského Jindřich Křinecký z Ronova a na Rožďalovicích, z stavu rytířského Jiřík Vančura z Řehnic a na Studénce.

V kraji Hradeckém: z stavu panského Albrecht Gotfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, z stavu rytířského Mikuláš z Bubna a na Žanberce.

V kraji Rakovnickém z stavu panského Vilém Sviták z Landštejna a na Sosni, z stavu rytířského Vácslav Chotek z Chockova a na Žihli.

V kraji Chrudimském: z stavu panského Jan Bezdružický z Kolovrat a na Bystrém, JMCské rada, z stavu rytířského Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích.

V městech pak Pražských hejtmane jednoho každého města týž lid jízdný i pěší, který jim vypraviti přijde, mustrovati mají.

Jestliže by pak kdo k tomu času listu svého přiznavacího hejtmanům krajským časně neodvedl a neodeslal anebo k mustruňku počtu svého koní jízdných i lidu pěšího neposlal aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, več to tomu každému JMCská s nejvyššími úředníky a soudci zemskými obrátiti ráčí, tím se každý spraviti a sobe sám vinu dáti musí. A kdyby k týmž mustruňkům přišlo, a od nich že by již ten lid jízdný i pěší zmustrován a od mustruňkův do pole vypraven býti měl, tu jedna každá vrchnost týž lid válečný, kterýž vyšle, sama vypraviti a potom v poli jízdné na svůj náklad vychovati aby povinna byla, na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou sbírku učinili, tak aby jich vždycky dvadceti jednomu na tejden po jedné kopě míš. aneb čím by se výše vychovati mohl, dávali, však aby žádný též sbírky od poddaných dříve vyzdvižení téhož lidu válečného nevybíral, ani také mimo to, co se svrchu píše, aby ničímž více z strany té výpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval, a to pod pokutou takovou, jakou by mu soud zemský nalezl a vyměřil.

Takový pak lid jízdný i pěší k ochraně tohoto království a zemí k němu připojených, též také kdyby město Vídeň od nepřítele Turka oblehnuto bylo, s radou a uvážením nejvyšších úředníkův a soudcův zemských buď na díle aneb všecken má se užívati a nikam jinam se neobraceti. [K] kterémužto lidu jízdnému i pěšímu volili jsou dvě osoby, totiž Petra Voka z Rožmberka a na Českém Krumlově, vladaře domu Rožmberského, Kryštofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království Českého a téhož království nejvyššího kammermistra a na hradě Pražském nad apelacimi presidenta, z nichž který se koli JMCské líbiti bude, k té práci aby byl potřebován. Á ten nejvyšší, který k tomu z těch dvou osob tak od JMCské potřebován bude, s milostivým vědomím JMti a radou nejvyšších úředníkův a soudcův zemských nejvyššího leitenampta, též rytmistry a hejtmany i jiné všelijaké správce vojenské voliti má.

A co by se nejvyššímu, též i těm jiným oficírům a pomocníkům jeho služby dáti mělo, to JMCská a nejvyšší úředníci a soudcové zemští na místě a konci postaviti moci ráčí. K kteréžto potřebě aby se tíž nejvyšší úředníci a soudcové zemští v sumu mírnou, což by k tomu zapotřebí bylo, až do padesáti tisíc kop míšeňských vzdlužiti mohli, kterážto suma, jak by zaplacena býti měla, o to se při budoucím sněmu mezi stavy království Českého snesení jisté státi má.

Však kdyby týž lid válečný jízdný a pěší způsobem nahoře psaným vyzdvižen a do pole vypraven býti měl, tehdy vedle výminky v sněmu léta etc. devadesátého pátého učiněné oba díly berně domovní za stavy tohoto království zůstati mají. Nebo ze dvadclti osob toliko osm kop a čtyřiceti grošův míšeňských berně domovní se sejde, a na vychování dvadcátého člověka dobře dvakrát tak mnoho počítajíc naložiti se dostane. Však poněvadž krajové v tomto království ne všickni k těm místům, kdež se nebezpečenství obávati jest, blízko přísedící jsou, jestliže by z dopuštění božího k tomu přišlo, že by ten lid jízdný i pěší na díle nebo všecken vyzdvižen býti musel, na tom jsme se snesli, aby ta všecka pomoc od nás svolená tak byla rozdělena, aby krajové Bechynský, Prachenský, Podbrdský a Vltavský ti čtyři spolu, též Čáslavský, Chrudimský a Kouřimský spolu, item Boleslavský, Hradecký a Litoměřický též spolu, a Slánský, Žatecký, Plzeňský a Rakovnický také spolu byli spolčeni. A kdyby k takovému vyzdvižení lidu pěšího i jízdného přišlo, kde by se a v kterém místě ti tak spolčení krajové spolu strhnouti a v které místo, jakž výš dotčeno, nečekajíc na jiné kraje, se obrátiti měli, také i z měst Pražských lid zmustrovaný [k| kterým krajům připojiti by se měl, to vše při milostivém JMCské a nejvyšších úředníkův a soudcův zemských uvážení aby zuostávalo. Však jestliže by toliko díl toho lidu a ne všecken ze všech krajův království tohoto vyzdvižen byl, tehdy toliko ti, kteří vyzdviženi budou, tu berni domovní sobě poraziti mají, jiní pak zouplua ji odvésti mají a povinni budou, s takovou při tom žádostí, aby JMCská o podobnou hotovost s stavy markrabství Moravského, knížetství Slezských, též Horních, Dolních Lužic, nicméně s Chebskými, Kladskými a Loketskými podle milostivé zakázky své také co nejdřív jednati dáti a to při nich pro jich i naši ochranu způsobiti ráčil. Dále také aby JMCská s kurfiršty, knížaty a hrabaty, pány i městy, kteříž léna od koruny české držejí, skrze vyslané své, ano i s many statky lenní držícími a pod hejtmana německých lén náležejícími, obešlíce je skrze komisaře své v jisté místo buďto do Hba aneb kde se JMCské zdáti a líbiti bude, a tu netoliko pro nynější, ale také pro budoucí JMCské bezpečnost a koruny české pohodlí jednati dáti ráčil; nebo aby dotčení manové z těch statkův a panství znamenitých k koruně české náležejících jaké pomoci vedle stavův říšských činiti měli o tom vědomosti že žádné není; protož se nám za spravedlivé býti vidí, aby v této nás všech se dotýkající potřebě také spolu s námi jednostejnou rovnost nesli.

Přišla-li by pak jaká tak veliká potřeba na toto království a země k němu připojené (čehož pán Bůh milostivě uchovati rač), tehdy poníženě prosíme, aby JMCská kurfirštům a knížatům říšským, kteří s JMCskou a korunou českou dědičné smlouvy neboližto erbanuňky mají, časně v známost uvésti a, aby se vedle týchž erbanuňkův, byla-li by toho potřeba, chovali, milostivě napomenouti ráčil.

Naposledy také JMCskou též poddaně prosíce, poněvadž jsou prve k milostivému JMCské zalíbení veliké a prve neslejchané pomoci nad míru svolili, nadějíce se, že tudy všeho nebezpečenství dalšího prázdni a svobodni budeme, a nyní pak opět ještě nad to výš pro ochranu JMCské, nás i jiných zemí k tomuto království připojených tuto veřejnou hotovost, kteráž bez znamenitého ná kladu našeho býti nemůže, podle moci sobě sněmem propůjčené jsme nařídili, že to JMCská jako král a pán náš nejmilostivější od nás milostivě a vděčně přijíti a králem a pánem naším nejmilostivějším býti a zuostati ráčí.

Já N. známo činím tímto listem přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že jsem vedle jistého JMCské pána našeho nejmilostivějšího s nejvyššími pány úředníky a soudci zemskými, radami JMCské soudův dvorského a komorního, též osobami ze všech krajův království Českého sněmem zvolenými snesení statek svůj, jak jest léta oc. 1557 šacován byl, též i peníze své, které na úrocích aneb jiných užitcích svých mám, na ten způsob, jakž se to léta etc. 88. dalo, spravedlivě vyhledal, kteréhož se nachází statku pozemského za N. a peněz, které na úrocích aneb jiných užitcích mám, N., z čehož mně se vypraviti přijde a dostane koní N. Nicméně i poddané své osedlé sčísti davše našel jsem jich N., z nichž dvacátého člověka počítajíc vypraviti se dostane N. A že jsem se v tom spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu na svědomí pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl. Jehož datum etc.

Já N. známo činím tímto listem přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že sem vedle jistého JMCské pána našeho nejmilostivějšího s nejvyššími pány úředníky a soudci zemskými, radami JMCské soudův dvorského a komorního, též osobami ze všech krajův království Českého sněmem volenými snesení a podle sněmu léta oc. 57., tak jakž se jest i léta etc. 88. dalo, spravedlivě vyhledal a sečetši peníze všecky, kteréž na užitcích, kupeckých handlich domácích i přespolních mám, jichž učiní N.. z nichž mně se vedle snesení sněmovního přijde vypraviti koní N. A že sem se v tom spravedlivé zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu na svědomí pečet svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl etc. [ Artikule sněmoval veřejné hotovosti vytištěny v Starém městě Pražském u dědicův Daniele Adama z Veleslavína. ].