ťŽádný nepamatuje, aby kdy tak obšírná proposice sněmovní podána byla. Na plných desíti arších toho jest, obšírně a dlouze sepsané, celá říkaje noc k přepsání toho vážena býti muselaŤ, stýská si při zaslání opisu šepmistrům a radě Kutnohorské k sněmu do Prahy vyslaný Kutnohoran. A bylo to skutečně těžké břemeno, kteréž delegáti všech tří stavův v pátek dne 26. ledna s poledne z kanceláře císařské dolů do sněmu přinesli. Tři tisíce koní zbrojných a dvanácte tisíc lidu pěšího žádal císař, ťaby Čechové na svůj vlastní groš jako pomoc proti Turku do pole mu postavili.Ť S koňmi, vojáky, zásobením penězi začínala a s velikými daněmi zavírala se proposice sněmovní na r. 1601.

Císař uznával, že obyvatelstvo zemí českých těžkými daněmi jest stíženo, však hrozícímu nebezpečenství od Turka že musí býti v cestu vkročeno četným počtem zkušeného lidu válečného, k jehož najímání a do pole vypravení že potřebí jest peněz a peněz. Připomínal, jak zmařeny byly válečné záměry dobytí Budína a Horního Bělehradu žalostným vzbouřením Valonův a ťjiných drábůŤ v Papě, kterouž příčinou ztraceny pevnosti Baboče a Kaniža. Ukazoval na nebezpečí, jaké nastalo, že arciknížectví Rakouské, knížectví Štýrské, Korutanské, Krajinské i všechny jiné krajiny až k moři Adriatickému vydány jsou v šanc vpádům tureckým, ano že i město Vídeň v nebezpečí zůstává, a království České s přivtělenými zeměmi že také na svou ochranu musí pomýšleti [ Hammer Purgstall v dějinách Osmanské říše imiňuje se o listu Ibrahimově zaslaném arciknížeti Matyášovi před dobytím Kaniže, že již minulého roku [1600] mohl táhnouti s vojskem na Vídeň a před Prahu. II. 646. ].

S poukázáním na možnou záhubu, kdyby země Sedmihradská v nepřátelském držení zůstávala, volá předloha královská: ťVšudy, ze všech stran velikým nebezpečenstvím jsme obklíčeni; chcete-li nebezpečí zniknouti, má-li svatá víra křesťanská býti obhájena, království Uherské býti zachováno, země koruny České zachráněny: musí nepříteli Turku býti odpíráno, což bez pomoci království Českého a přivtělených zemí nikterakž možné není. Dobrým příkladem, povolností stavův českých povzbuzeni kurfiršti, knížata a stavové Německé říše, papež, král Španělský i jiní panovníci křesťanští potom také že pomocí proti Turku přispějí. Po představení ťdokonalé záhubyŤ vybízí, přednáší proposice královská, aby pro čest a chválu boží, pro dobro všeho křesťanstva, obzvláště pak království Českého a zemí jeho příslušejících, do pole vypravili tři tisíce koní zbrojných a arkabuzířských a tři pluky lidu pěšího, každý ze čtyř tisícův, berně pak aby povolili na zvýšený počet vojska, stavbu uherských pevností, na vychování dvoru královského. Vedle toho žádal císař, aby za výběrčí sbírek voleni byli lidé zámožní, ťdobře usedlíŤ, na nichž by pokladna císařská (kdyby v nějakých nedoplatcích zůstali a mezitím zemřeli) hojiti se mohla. Poukazoval na to, že předešle, když z včrtele piva bílého i ječného po dvou, třech groších se dávalo, a tak mnoho pivovarů ještě nebylo, více posudného se vybralo než ze svolovaných toho času šesti grošů: a protož aby všechny pivovary s vyznačením, kolik várek každý do týhodne svaří, kolik věrtelův v letě, v zimě vystaviti může, sepsány byly. Učiněno připomenutí, aby nepořádky při odvozování berní domovních zamezeny byly novým nařízením berníkům zemským i krajským; stala se zmínka o vyzdvižení hor, o osvobození horních měst od některých daní, o prohlédnutí ťštokrámůŤ a mezí některých hraničních; ukázáno, jací znamenití užitkové by vzešli království Českému, kdyby dávno zamýšlená plavba po Labi až k moři konečné provedena byla; sděleno, že stavitel z Vratislavi obé řeky Labe a Vltavu od Litoměřic až k mostu Pražskému bedlivě shlídl, změřil a důvody jistými dokázal, že plavba bude stálá, trvanlivá, že mlýnům vody neujde; když by to konečně vyřízeno bylo, že by všecka cla a mejta, kteráž při Labi v království Českém proti starobylému způsobu velice zvýšena byla, zase minouti mohla, čímž by také v říši Německé od cel mohlo býti upuštěno. S takovou slibnou perspektivou do budoucnosti o rozkvětu pro blaho České země potřebného obchodu a o nutnosti, aby země koruny České s jinými okolními proti nenadálým vpádům tureckým společnou obranou se opatřily, ukončeno přednesení ťmilostivého císaře, krále a pána svých věrných poddaných.Ť

Po obecném přečtení sněmovní předlohy stavové ničeho nejednali, odebrali se z hradu Pražského ihned domů, aby o postulátech přemýšleli. A měli skutečně co rozvažovati. Drahota byla veliká, morová nákaza mezi lidmi a mření dobytka sotva přestaly, nouze, bída klepaly silně na dvéře. Teprv dne 29. ledna započal panský stav o proposici jednati, a když předložil snesení své rytířům dne 30. t. m., počali tito ihned sněmovati. Oba stavové vyšší umluvili se společně, na čem má býti přestáno. Dne 1. února k páté hodině večerní oznámili usnesení zástupcům [městským. Dne 5. spisovány artikule zvolenými osobami ze všech tří stavův a podány císaři dne 6. t. m., na něž replika císařská ve třech exemplářích v jednostejná slova napsaná do sněmu byla odevzdána dne 9. t. m. a každému stavu zvláště přečtena.

Stavové domnívali se, že svolení, na němž se usnesli, vystačí pro všechny potřeby, účetní radové císařské pokladny však spočetli, že by daně na rok 1601 ani tolik nevynesly jako léta 1600. Poněvadž většího počtu vojska bylo potřebí, musely i příjmy na vydržování a vypravení jeho do pole býti zvýšeny. Odpověď císařská připomíná stavům na jich usnesení, ťaby pamatovali na své počestné, slavné jméno, kteréž jsou po předcích svých zdědili a až do této chvíle beze vší ouhony s věčnou pochvalou svou v celosti dochovaliŤ; povzbuzuje je k svolení větších, podstatnějších pomocí, ťaby všemu světu známé bylo, že stavové pro obhájení víry svaté křesťanské, neohlédajíce se na žádné své vlastní i ubohých svých poddaných obtížnosti, všecko rádi činí a v tom žádnému národu nic napřed nedadíŤ, neboť, kdyby se nestalo, ťnenapravitelná žalost, konečná záhuba království Uherského a i zemí koruny České musila by následovati.Ť Krátce řečeno, císař po úvodních, pěkně sestavených slovech žádal, aby sbírky předešlým sněmem svolené všechny zůstaly v platnosti, a jiné nové k tomu byly přidány.

Dlouhé o tom bylo a těžké sněmování. Stavové žádosti císařské konečně vyhověli a dodatečně dne 14. února společné usnesení předložili císaři. Všechny minulého roku svolené pomoci zůstaly a jiné přidány. Z vyčtení daní vidíme, jaký to byl hrozný rejstřík. Staré berně byly: z jednoho osedlého 1 kopu m., Pražané a města královská sumou 37.500 k. m., z 1000 kop peněz na úrocích šest k., poddaný každý 48 gr. m., svobodníci, nápravníci, dvořáci, dědiníci a svobodní rychtáři po 6 k. m., farářové a jiní lidé duchovní po 3 k. m., z dvoru poplužního šest k. m., Pražané a města královská z každého domu po 2 k. 24 gr. m., ovčácký mistr po 1 k. 30 gr. m., pacholek ovčácký 45 gr. m., čeládka z každé kopy služby mzdy dva gr. m., podruhové podle náležitého uznání; sbírka z ryb, z vína, sladkého pití, z dobytkův na prodej bitých, z páleného vína, z židů, z komínů, posudné zůstalo na stejné výši šesti gr. z věrtele a svoleno na další tři léta. Nové sbírky uloženy na obilí ozimní i jarní, a sice z šedesáti snopův ozimého žita, pšenice i ječmene po dvou gr. m., z tolikéž snopů jaře (pšenice, žita, ječmene, ovsa) po jednom gr. m. Kdo by vazbu nad míru velikou dělal, aby z každé kopy snopův dvojnásobnou daň dal; ze mlejnů (poněvadž mnoho jich v království bylo) z každého kola moučného neb sladového po 30 gr. m., z vlny každého prodaného kamene po 4 gr. č., z dobytkův z království ven vezených a sice z vola uherského 15 gr. č., polského 12 gr. č., českého 10 gr. č., z vepřů, sviní po 3 gr. č., ze skopce, ovce, berana, kozla, kozy po 1 gr. č " z koně, klisny jednu kopu gr. č., z centnýře peří 1 kopu gr. č.; více uložena desátá kopa, zač se koliv prodá od křesťanův nebo židův ťzlatohlavův, stříbrohlavův, zlata nebo stříbra taženého neb uncového, tkanic zlatých neb stříbrných, též holspantův, zápon, ormpantův, prstenů, šteftů, růží, medají a knoflíků zlatých i jiných všech s drahým kamením a perlami, řetězů a klenotů zvláště z těch neužitečných šmelců, i také z rozličných sklenic a nádobí jaspisových, křišťálových a jiných k tomu podobných z drahého kamení, též sobolův a rysůvŤ. Zavedena opět berně domovní, z jednoho každého domu neb chalupy buď veliké neb malé po 20 gr. č.,

Pražané a města třetího stavu 25.000 k. m., declinici a dvořáci z každé kopy odhadnutého statku po 4 ^1/₂ penízi českém.

Vedle opatření v příčině vybírání, odvádění a v moc uvedení císaři všech sbírek vymínili stavové, aby ze svolených peněz dva tisíce koní zbrojných toliko z národu českého bylo najato, nad nimiž by nejvyšší a rytmistři jmenováni byli z těch osob, kteréž stavové císaři poznamenané podali, aneb z jiných, avšak rodičův České země. Rovněž vymínili a nepřistoupili na žádost císařskou, aby nikdo z obyvatelův, kteříž ohněm, krupobitím, povodněmi pohubeni byli, od daně osvobozen nebyl: poněvadž by to bylo ťnekřesťanské a nesnesitelnéŤ, když o všecko přišli, aby ještě sbírku měli dávati. Některá města horní od daní byla osvobozena. S Chebskými, Loketskými a Kladskými mělo o pomoc jako dříve býti jednáno. Další podmínka svolených pomocí (ťvětších než-li které země ve všem křesťanstvuŤ) byla, aby krom těch dvou tisíc českých koní žádné jiné vojsko v království přehlíženo nebylo.

Jiná usnesení, o nichž již na předešlých sněmích jednáno, odkázána k vyřízení nejvyšším úředníkům zemským a sněmem zvoleným osobám: nemírná drahota soli, zarážení nových silnic z knížectví Bavorského, o vyzdvižení hor, o meze a štokrámy, o plavbě po Labi, o srovnání práv městských se zřízením zemským, o drahotě řemeslníkův, o lidech rozpustilých; dále uzavřeno, kdož by peníze židům na lichvu půjčil, aby všecknu půjčenou sumu ztratil; žebráci cizozemci aby v království trpěni nebyli, domácí aby na gruntech svých vrchností opatřeni byli, kteří by pak žebroty hodni uznáni byli, aby v městech Pražských i jiných byli cejchováni; kdo by suplikací spisoval jinému, aby vedle jména podavatele také se podepsal. Císař se uvolil, na číž by gruntech hory se nacházely aneb povstaly, že od tří čtvrtin desátku do 25 let upouští. Dáno povolení Jiřímu Ludvíkovi, lantkraběti z Leuchtenbergu, aby mohl prodati léno koruny České panství Pleistein Fridrichovi IV., kurfirštovi Falckému; stavové podali k žádosti císařově své dobré zdání, aby Jáchymovi Fridrichovi, knížeti Lehnickému a Březnickému (jemuž ražení zlaté a stříbrné mince zapovědíno bylo, poněvadž lehkou, nehodnou vydával), opět dovoleno bylo bíti dobrou minci. Rovněž učiněna přímluva k císaři za hraběte Ludvíka z Leošteina v příčině hrabství Werdtheimského, aby k biskupství Wircpurskému připojeno nebylo, poněvadž jest lénem koruny České; povoleno, aby císař mohl dáti vložiti do desk zemských Jindřichovi z Písnice prodané městečko Schönbach, které před několika lety byl připojil ke koruně České; projeveno svolení, aby soud při rozepřích o meze, hranice řízen byl vedle knížky místosudího Jakuba Menšíka.

Sněm uzavřen byl k nemalé radosti sněmovníkův (jimž v Praze při veliké drahotě a nemalých outratách velmi již se stejskalo) v pondělí po sv. Valentinu [19. února], a artikule sněmovní vydány tiskem dne 24. února t. r. u Daniele Sedlčanského v Starém městě Pražském. Do artikulů tištěných ani do úředního zápisu deskového pojaty nebyly některé kusy, o nichž zmíniti se musíme: takž stavové k přímluvě císařově povolili, aby hrabě Ferdinand Šlik, manželka a dědicové jeho svobodně drželi dvůr Hanušovský ve Veleslavíne, řídící se knihami manskými při úřadě nejvyššího purkrabství Pražského; dále svoleno, aby Václav z Kaliště směl vstoupiti po synu svém Janovi v držení dvoru ve vsi Hostivaři, náležitého jistým platem k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského. Za obyvatele království Českého přijati byli na sněme Jeroným Puchfelder z Presot, Jan Port z Arlsberku, Petr z Liebenthalu, Kryštof, hejtman kláštera Oseckého, i Pankrác, strýcové vlastní Prejové z Geiselberku a Kryštof Oldřich z Burgsdorfu; do stavu panského pak přijat Přech z Hodějova s dítkami a bratrovcem Smilem.

V sněmovním usnesení zaznamenán také artikul ťo veřejné hotovostiŤ, kterýž odkázán k vyřízení osobám sněmem voleným. Nezdar zbraní císařských v Uhřích přiměl Rudolfa II., že ke dni 9. srpna 1601 svolal osoby na sněmu zvolené, aby s nej vyššími úředníky a soudci zemskými vůči nebezpečenství učiněna býti mohla opatření k svolání hotovosti. I usneseno a také tiskem vydáno ťnařízení veřejné hotovostiŤ, vedle něhož z 1000 kop gr. č. ze statku pozemského a 12.500 kop peněz na úrocích postaven býti měl jezdec zbrojný, z poddaných lidí každé vrchnosti dvacátý člověk, v Praze a královských městech patnáctý usedlý za pěšího vojáka. Přehlídka, soupis veřejné hotovosti měl díti se v městech Pražských a krajských. Hotovosti mohlo býti užito jen na ochranu království i zemí k němu náležitých, a kdyby Vídeň od Turků oblehnuta byla. Nejvyšším bud Petr Vok z Rožmberka nebo Kryštof z Lobkovic. O podobnou hotovost mělo se jednati s stavy markrabství Moravského, knížetství Slezských, Horních a Dolních Lužic, dále s Chebskými, Loketskými i Kladskými; obesláni měli býti kurfirštové, knížata, hrabata, města, páni, kteříž léna od koruny České drželi, aby s nimi jednáno bylo, jaké pomoci by činiti měli pro ochranu zemí korunních.

Ačkoliv svolené sněmem dané na r. 1601 byly mnohem větší předešlých let, císaři peněz na válku proti Turku se nedostávalo. Komora česká a dvorská přednesly dne 14. března t. r. tajným radám císařským své dobré zdání, jakým způsobem by ze statků duchovních v Čechách, Moravě a Lužici vydatné pomoci dosaženo býti mohlo. Dána rada císaři, aby vyzval kláštery k složení dobrovolného desátku z jich důchodů, a kdyby zdráhaly se, aby vykonána byla v příčině té prohlídka veškerých klášterů. Císař oznámil takový návrh arcibiskupovi a nejvyššímu kancléři království Českého s žádostí, jak by nejlépe takové uložení desátku mohlo býti provedeno. Jaká dána byla císaři odpověď, nevíme. Dne 28. května t. r. zaslána císařská instrukcí komisařům, kterak visitací klášterů mají vykonati. Uloženo přesně vyzvěděti, kolik poddaných a dvorů klášteru náleží; jakých má důchodů opat, probošt, prior, děkan; kolik bratří a čeledi v kláštere se nalézá, mnoho-li jest potřebí na vychování, jak zařízeno jest hospodářství, jsou-li nějaké dluhy, jaké jsou privileje kláštera etc. K nařízené prohlídce ihned však nedošlo, poněvadž císař shromážděným v Praze plnomocníkům veškerého stavu prelátského koruny České dne 30 listopadu 1601 oznámil, jestli dobrovolně přiměřenou sumu peněz jako daň z příjmů svých nesloží, že zamýšlené opatření, prohlídka klášterů, stane se skutkem.

V příčině dobré a zlé mince, o níž také císař stavům dne 9. února oznámení učinil, vydán mandát dne 30. července 1601.

K osvětlení náboženských otázek, které vždy více byly palčivými, uvésti sluší odpověď hejtmana Křivoklátského danou dne 28. února 1601 arcibiskupovi Pražskému, že farář Cerhovický lidi pod obojí (proti starobylému způsobu) ťna krychověŤ pochovávati dáti dopustiti nechce, tak že ťmnozí musejí s tohoto světa odcházející při rozhraní cest dáti pochovati.Ť Hejtman Poděbradský pak oznamuje 13. května arcibiskupovi, že lidé a zvláště ve vesnicích nikterakž tomu uvyknouti nemohou, když se jim latině svaté evangelium při oltáři zpívá a při křtu sv. latinských slov užívá, že nevědí, kdy poklonu činiti oc. Purkmistr a konšelé města Brandýsa nad Labem žádali 21. května t. r. komoru českou za radu, co by činiti měli v příčině dosazení kněze pod obojí na jich faru, kterého jim arcibiskup proti dvojímu nařízení císařskému a proti zřízení zemskému nechce povoliti. Konečné připomenutí ještě zasluhuje ospravedlnění Kašpara st. Belvice z Nostvic při císaři Rudolfovi ze dne 30. září t. r. proti obžalobě, že by stavbou protestantského kostela v Kynšperku a dosazením luteránského kněze tamtéž chtěl jednati na újmu víry katolické, nýbrž že postarati se chtěl o volnost vyznání a o pohřebiště své rodiny.