NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 21. ledna 1602. — MS. č. 1083 fol. 202 b sqq. v arch. města Prahy.

JMt Římský císař, Uherský a český etc král etc, pán náš nejmilostivější, ode všech tri stavův království tohoto českého, poddaných svých věrných milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od JMCský etc z důležitých a nevyhnutedlných potřeb rozepsanému a položenému sněmu obecnému v tak vzátcným a velikým počtu poddaně najíti dali, milostivě a vděčně přijímati a o tom žádné pochybnosti jíniti neráčí, než že to již jmenovaným stavům v dobré paměti zůstává, s jakou vděčností jest to JMCská od nich milostivě a otcovsky přijíti a nad tím obzvláštní své potěšení a zalíbení jmíti ráčil, že, neohlídajíce se na žádné své vlastní ani ubohých poddaných svých veliké a zřejmé nedostatky, tak znamenité a podstatné pomoci již na desátej rok proti tomu dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku jsou poddaně a povolně svolovali a činili, a tím netoliko svou poctivou a šlechetnou mysl, kderouž k obhajování víry svaté křesťanské mají, k dokázání k JMCské etc. králi a pánu svému nejmilostivějšímu své poddané a upřímé lásky s velikou svou pochvalou (což všemu světu známé a vědomé jest) pronesli, nýbrž také jiným JMCské etc královstvím a zemím, ano i korfirštům, knížatům a stavům svaté říše na sobě dobrej příklad ukázali. Za kteroužto příčinou jsouce JMCská etc z vlastenské péče své, kderouž o království toto České a země k němu příslušející každého času jmíti ráčí, velice a obzvláštně toho žádostiv, aby stavové i jiní všickni obyvatelé téhož království takového velikého a obtížného břemena zniknouti a z strany těch postranních daní a pomocí (kteréž mimo obyčejné a ordinami vychování lidu válečného na hranicích a pomezích v království Uherském po tata [sic] léta jsou vycházely) polehčení jmíti a tak sobě z svejch těžkostí zase poněkud pomoci, i také při hospodářství se opravovati mohli, k tomu jest se skutečně přičiniti a všelijakých cest podle milostivého ohlášení a zakázání svého (však co by se s reputací JMCské a s užitečným všeho křesťanstva bylo) vyhledávati ráčil, aby dobrej, stálej a královstvím i zemím JMti prospěšnej pokoj (nařídivše k tomu někderé vzáctné osoby, kteréž by s tureckými vyslanými podle snažné a úsilné žádosti tureckýho císaře nejvyššího generála o týž pokoj u Vostřehoma s pilností jednaly) učiněn a zpuosoben býti mohl: ale poněvadž jest týž nepřítel vypravením svejch lidí den ode dne odkládal a to oukladně a lstivě, a to držením komisařův JMCské za dlouhej čas na daremních troštích a požívajíc v tom divných a rozličných vejmluv, obmejšlel, aby JMt nejvyšší polní s lidem sobě svěřeným (jehož jest tehdáž nemalej než dosti velikej počet pospolu byl) neužitečně v Šutech a okolo Vostřehoma ležel, a nesmějíce pro túž traktací, aby se nerozešla a rčeno nebylo, jako by JMCská pokoje žádostiv býti neráčil, o žádnou pevnost se pokusiti aniž co takového, což by nepříteli se škodou bylo, před se vzíti, tak příhodnej čas daremně mařil, on pak zatím vojsko své odevšad z vejchodních i jiných krajin sebrati a pospolně se strhnouti mohl, z té příčiny jest s takového jednání puovodem toho schytralého a víry žádné nedržícího pohana sešlo. O čemž o všem a jak sou se ty věci daly, neráčil jest JMCská toho pominouti, než-li nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským království Českého, též radám svým soudu dvorského a komorního a jistým osobám z stavův téhož království k tomu sněmem obecním voleným a nařízeným (obeslavše je sem na hrad Pražský podle moci sobě sněmem dané a propůjčené, kterejž v sobě to obsahuje, kdyby nějaká taková nenadálá a vysoce duoležitá potřeba království tomuto a zemím k němu příslušejícím nastala a toho ukazovala, aby JMCská dotčené nejvyšší ouředníky a soudce zemské, též rady své a jisté osoby z obce sem povolati a s nimi vo ochranu a obranu téhož království Českého a zemí vtělených jednati a zavírati moci ráčil) dostatečnou zprávu v předneseném spisu učiniti a s nimi vo vyzdvižení a vypravení lidu z království tohoto veřejně proti nepříteli Turku, buď že by markrabství Moravskému a knížetství Slezskému jakožto předním oudům koruny české vpády nenadálými i jinak škoditi, aneb město Vídeň, přední a hlavní pevnost a jistě pravý klíč k těmto i k jiným křesťanským zemím, oblehnouti chtěl, milostivě a otcovsky se snésti, jakž to vše již dotčené snesení vuobec vytištěné v sobě siřeji obsahuje a zavírá.

Z čehož se tak mnoho porozuměti muože, ačkoliv jest JMCská všelijakou možnost a pilnost svou k tomu přiložiti a věrně i upřímně se snažiti ráčil, aby pokoj dobrými, mírnými a hodnými kondicími za vejš oznámenými příčinami mezi JMtí a nepřítelem Turkem zpuosobil, avšak poněvadž jest k tomu přivedeno býti nemohlo, JMti také jinače učiniti náležité nebylo, než (vida takové téhož nepřítele veliké lsti a obmyslnosti, a že předsevzetí jeho k tomu toliko konci a cíli směřují, aby lid JMCský tak dlouhými průtahy a častým odkládáním též traktací, nemocmi i jinak, jakž to s sebou příbězi váleční přinášejí, na počtu ztenčen a zemdlen a s jeho čerstvým a mocným vojskem v poli potkati se nesměl, nýbrž do pevnosti se zavříti a naposledy beze všeho vyřízení z pole vytáhnouti musel) všecka další tak nevěrná a obmyslná jednání do konce zastaviti a podle toho při nejvyšších svých v království Uherským i v Sedmihradský zemi skutečně naříditi, aby neočekávajíce jakého příměří a míněji ještě pokoje, povinností a povolání svých bedliví byli a dnem i nocí toho šetřili a obmejšleli, jak by častopsanému nepříteli opatrností a smyslností vojenskou (jakž by se kdy příčiny k tomu daly), buď dobytím někderých vzácných pevností a pašův neb porážkou lidu jeho na nejvýš škoditi a hranic křesťanských, aby těmto j zemím opodál ležely a byly, rozšířiti mohli. Což když jest se z bedlivého uvážení JMCské již oznámeným zpuosobem nařídilo a vykonalo, dal tomu pán Bůh všemohoucí své požehnání, že, ačkoliv [v] Sedmihradský zemi nešlechetnými praktikami toho zpronevěřilého Zikmunda Bátory a někderých odpadlých a nad svou ctí zapomenulých Sedmihradčákův lid JMti v velikém nebezpečenství byl a ne jednou než několikráte s týmž Bátorym (měv on při sobě dosti veliký počet všelijaké zběře od Turkův — s nimiž i v puntu stojí a od nich posilu bere — Tatarův, Kozákův a jiných okolních národův) bitvu svésti musel, však vždycky JMCská nad ním s pomocí jeho svatou jest slavné vítězství obdržeti a netoliko podnes dotčenou Sedmihradskou, tak možnou a od přirození dobře opatřenou zemi, na níž království Uherskému i všemu křesťanstvu (poněvadž z ní nejlépe a nejpodstatněji moci Turecký při vejchodní straně a s obojí strany Dunaje v Valašky a Trátský zemi odpíráno, a v těch končinách jemu každodenními vpády a štráfy větší škoda než kde jinde, zvláště přejímáním lodí, kteréž se s lidem, profanty, střelbou a všelijakými válečnými potřebami z Konstantinopole a z Černého moře proti Dunaji do království Uherského plaví, učiniti může) předně a mnoho záleží, v moci a rukou svých (z čehož jeho svatá milost na věky pochválena buď) jíniti, nýbrž také té silné a doufanlivé naděje ku pánu Bohu bejti ráčí, že trůn JMCské v týž Sedmihradský i vokolní Valašky a Muldavský zemi upevniti a stálý učiniti a dotčenému zpronevěřilému a nevděčnému Bátorovi (jemuž jest JMCská, jakž všem vůbec známé jest, znamenité a vzáctné milosti skutečně prokázati ráčil) požehnání dáti neráčil.

V Uhřích pak co jest se při obležení a dobytí Hořejšího Bělohradu dalo a zběhlo, o tom nepochybně též všickni tři stavové dobrou vědomost mají. Neb poněvadž již jmenovaný město v dobrým položení a téměř v prostřed království Uherského mezi Budínem, stolicí králův Uherských, a Sekytem leží, snášelo se při JMCské nynějším polním, kdyby dobyto a nepříteli odňato bylo, že by potomně tím snázeji Budín i jiná okolní města zdobejvána a JMCské s týmž městem za dvadceti mil země v okríšku zejskáno býti mohlo. A tak jest se ve jméno boží lid JMti o túž pevnost (kderáž v rukou a pod jhein tyrana Turka od šedesáti let pořád zůstávala) ujal, a v krátkých dnech jí se obzvláštní udatností a zmužilostí někderých nejvyšších zmocnil a to slavné město " v němž mnohejch králův Uherských JMtí těla odpočívají, zase JMCský v poslušenství uvedl, ano i uad nepřítelem (s nímž jest se několikráte v poli potkal) vždycky zvítězil, a k tomu ho, že jest od Bělehradu s hanbou a velikou škodou odtáhnouti musel, přinutil. I ačkoli vzetím dotčeného města Vostřehom, Ráb a Pápa, jako i někteří zámci a při dolejším jezeře ležící pevnosti v lepším a větším bezpečenství než kdy prve zuostávají, a ta naděje jest, že bohdá z jara, dříve nežli nepřítel svou mocí vytáhne, Schimmonitornia [sic — Simontornya] a jiný při tý řece, kderáž u Bělehradu teče a pod Bathou městem do Dunaje vpadá, ležící místa, na nichž ne málo než mnoho záleží, bez zvláštní nesnáze dobyta, podmaněna a lidu JMCský příčina se tudy dáti moci bude, o nětco vonačejšího a podstatnějšího se pokusiti a s pomocí Boží i to také šťastně dovésti; avšak naproti tomu arciknížetství Rakouské, knížetství Štýrské, Korytany a Gransko i tolikéž jiné slavného domu Rakouského dědičné země za příčinou Kaniže (kderáž předce v rukouch nepřítele zůstává a od lidu křesťanského — ačkoli byla násilně a ze všech stran obklíčena a obležena — pro ukrutnou, náramně tuhou i nemnoho slýchanou zimu zvláště času podzimního v měsíci listopadu, vzata jest bejti nemohla) v znamenitým a velikým nebezpečenstvím [sic] postavena jsou, a dokud častopsanému tyranu táž pevnost zase odňata nebude, není se čemu těšiti neb jakého pokoje a příměří očekávati, poněvadž z ní týž nepřítel podle libosti a dobré vůle své do Rakous a do Štýrska vpády činiti a tak řkouc každodenně před Vídenskými branami neb městem Gracem se ukázati a všecko všudy vůkol pohubiti a páliti Tatarům svým dáti může, a z Čehož by jistě větší záhuba JMCské království a země i všeho křesťanstva (nežli z odevřený války) následovati musela; a poněvadž pak JMCské jistí khundšoftové a zprávy docházejí, kderak by nepřítel Turek ve všech těch mezi řekami Sávou a Dravou ležících krajinách všecko obilí do Sigetu, Pětikostela, Kopaná, Kaniže i do jiných někderých okolních pevností vpraviti a táž místa všelijakými potřebami dobře opatřiti přístně poručil, toho nepochybně oumyslu jsouce, aby letním časem s vojskem svým (jehož znamenitej a silnej počet v království Uherském přes tuto zimu chová a zdržuje) brzy vytáhnouti a buď Vídeň anebo Grac (čehož ale milostivej pán Bůh uchovati rač) oblehnouti a svému tyranství přivlastniti mohl: i znáti mohou všickni tři stavové království tohoto, že JMt z přinucené, bezelstné a nevyhnutedlné příčiny tento sněm obecní jest týmž stavům poddaným svým věrným milým rozepsati a položiti ráčil, milostivě jich za to žádajíce, poněvadž jest z dopuštění božího a pro hříchy naše k žádnému pokoji až posavad přijíti nemohlo, aby nastávající toto nebezpečenství, kderéž se netoliko na země Rakouské, nýbrž také i na toto království a země k němu příslušející valí, k srdcím svým připustili a, poručíc se v tom pánu Bohu (když vždy nelze jinač býti), s JMCsků králem, pánem a ochráncem svým nejmilostivějším o jistou a dobrou pomoc (naplněním níže položených a podle nynějšího běhu a zpuosobu slušných a spravedlivých JMti žádostí) se poddaně snesli a narovnali, při takovým jednání sobě starý a vzáctný příklady (jichž se namnoze nachází) ku paměti přivedli a toho se vší pilností bedlivě povážili, jaká jest nevypravitedlná žalost někderým královstvím z toho pošla, když jsou nechtěly v čas nastalé potřeby pánům svejm proti tomu ukrutnému a litému nepříteli částkou jmění svého pomáhati. Kteřížto žalostiví příkladové nám k vejstraze sloužiti mají, abychom takové veliké nebezpečenství a co jest se předešle křesťanům dalo, a zase jaký nyní příležitý ča k zachování křesťanstva před rukama jest, více než skrovnou částku jmění svého vážili a tak se k tomu přihotoviti a přistrojiti skutečně snažili, aby tomu ukrutnému nepříteli z Sedmihradské a z jiných dalších cizích míst a ne z těchto bližších krajin se bránilo a do zemí naších jeho se nečekalo. A protož JMCská té milostivé a důvěrné naděje k často jmenovaným všem třem stavům slavného tohoto království Českého věrným poddaným svým milým býti ráčí, že jako šlechetní lidé JMCskou pomocí svou v této nynější důležité a nevyhnutedlné potřebě neopustí, nýbrž JMti i sebe samých v tý příčině retovati budou a k JMCské se tak povolně a upřímně ukáží, aby příčinu sobě danou jmíti ráčil, při jiných královstvích a zemí [sic] svejch, ano i při korfirštech, knížatech a stavích svaté říše (pročež i sněm říšskej neprodleně rozepsati poručiti chtíti ráčí) o podobnou pomoc milostivě a otcovsky jednati dáti a k tomu se dle povinnosti svý císařský a královský, jíž všemu křesťanstvu, obzvláštně pak království tomuto Českému (v němž jako milovník národu tohoto ustavičně dvorem svým císařským trvati a přebývati ráčí) též i jinejm zemím svým zavázán jest, otcovsky a pečlivě přičiniti i snažiti, aby s pomocí Boží takové těžké nebezpečenství od království tohoto a jiných křesťanských zemí vejš doloženým zpuosobem odvráceno a zastaveno, a netoliko z Sedmihradské a z jiných (jakž dotčeno) zemí, nýbrž taky i z Bělehradu hned z jara proti témuž nepříteli nětco podstatného předsevzato a k šťastnému vyřízení přivedeno býti mohlo. Neb jistě tomu stavové dokonale věřiti mohou, kdyby to v možnosti JMCské bylo, aby tak velikomocnému nepříteli bez přičinění a pomoci stavův JMt odolati a jemu sám odpírati mohl, že by jich v tom z toho srdce rád milostivé a otcovsky ušetřiti a túž válku na svůj vlastní náklad vésti chtíti ráčil; ale poněvadž se při JMti (kderejž jest za příčinou té odevřené a tak dlouho trvající války komorní statky své v království tomto a v jiných zemích na díle rozprodati, na díle také i zastaviti a k tomu se ještě v znamenitou a nesčíslnou sumu, kteráž několikrát sto tisíc vynese, nevyhnutedlně vzdlužiti ráčil) veliká nemožnost a nedostatek nachází, a tuto o zachování království tohoto a zemí k němu příslušejících i všeho křesťanstva činiti jest, z těch příčin ráčí JMCská tím jist býti, že všickni tři stavové často jmenovaného království tohoto Českého s touto JMti milostivou omluvou dobře spokojeni budou a k uvažování JMCské milostivejch a v tyto proposici neboližto předloženi sněmovním přednesených žádostí ve jméno boží tím dříveji přistoupí a tento sněm pro uspořeni a zejskání času což nejspíš možné k obzvláštnímu milostivému JMCské zalíbení šťastně skoncují a zavrou.

A poněvadž pak nic jistčiho není, než že Sedmihradská země (kderáž nepříteli Turku v očích bodlákem jest) jako i to vzáctný město Bělehrad bez pokušení nebude, a toho vysoce duoležitá potřeba ukazuje, aby netoliko do pole, nýbrž i k osazení dotčené země Sedmihradské a jiných v Horních i Dolních Uhřích, též v Charvatské a Slovanské zemi pomezních hraničných míst (jenž se hned při Valaských a Muldavských krajinách počínají a odtud až k moři Adriatskému za sto a třidceti mil táhnou) znamenitej počet jízdného i pěšího a dobře zkušeného lidu potřebí jest, ihned a ještě tohoto zimního času do služby přijat a ten ne za šest měsícův (jakž až posavad bejvalo), než ustavičně v lítě a zimě za někderý rok v království Uherském chován byl a, jsa v válečných věcech vycvičen a zpuosobův nepřítele Turka, jichž při válce užívá, povědom, tím lépeji a užitečněji JMCské a všemu křesťanstvu sloužiti mohl, ano také jmenovaná pevnost a město Bělehrad, jakž by nejlepěji bejti mohlo, spevněno a střelbou, municí i potravami za několik měsícův dostatečně opatřeno, a k tomu bahno okolo téhož Bělehradu velice zanesené zase vyčištěno a nepříteli všelijaká příhodnost tudy k obležení (jehož se konečně obávati jest) odňata byla: a protož JMCská všech tří stavův království tohoto poddaných svých věrných milých milostivě a otcovsky žádati a z již oznámených a znamenitých ne-vyhnutedlných příčin a potřeb (kteréž jisté větší býti nemohou) jich i napomínati ráčí, aby do tří let pořád zběhlých a každého roku dvanácte měsíců dva tisíce koní zbrojných arkabuzirských a k tomu dva regimenty knechtův, každý ze tří tisíc, v poli a proti nepříteli Turku ustavičně na svůj vlastní náklad chovali anebo ten důklad, kterýž na takový počet lidu jízdného a pěšího půjde (čemuž z přiležitého poznamenání stavové dostatečně vyrozumějí) na hotové sumě (uložíc k vybírání a odvedení takový svolené pomoci jistý a neprodlouženy terminy, tak aby JMCská tím snázeji a s větší i lepší příležitostí dotčený lid válečný přijíti dáti a jej na pořádnou a jistou záplatu ubezpečiti moci ráčil) každého roku odvozovali a mezi sebou při tomto sněmu obecním, jaký by sbírky, kderý by takovou sumu vynesly a nač uloženy, též jakým by řádem a zpuosobem pro zachování mezi stavy slušné rovnosti a pod jakými pokutami vycházeti a od osob k tomu sněmem nařízených zvyupomínány a v místa uložená odvozovány bejti měly, jednomyslně se namluvili a snesli a to v sněmovním zavření dostatečně opatřili. Neb kdyby JMCská z strany takové peněžité pomoci ubezpečen býti a důvěříc se v tom stavům, že při terminici! k tomu obraných a uložených časně a zouplna vycházeti a JMti odvozována bude, a tak na táž svolenu pomoc lid válečnej (jehož dobrej díl do Sedmihradské země, aby tam nepříteli Turku práci zavalil a v těch končinách ho, aby do království Uherského se vší mocí a sílou svou netáhl, zdržoval, odpraviti se musí) objednati a zpuosobiti, potomně pak, že by touž pomoc zcela a zouplna dostati jmíti neráčil, nýbrž v tom i z strany terminův meškán byl, znáti stavové mohou, že by z toho velikej a znamenitej spletek při vší této válečný vejpravě, ano také naposledy, neolitice tejž lid pro zadržalou mzdu a žold svůj proti Turku táhnouti, i nenabytá škoda pojíti mohla; neb jistý a určitý placení ochotný a k každému předsevzetí schopné a volné vojáky činí, a mnoho dobrého se tím puosobiti a vyříditi, a jak rejthaři, tak i pěší, dostanouce svejch záplat, všelijakými potřebami se zásobiti a nedostatky, kdeří by se při nich od koní, zbroje, ručnic a jiných k tomu podobných věcí spatřovali a nacházeli, napraviti mohou a nejvyššího svého tím poslušnější taky býti musejí.

A snáší se při JMCské, když to častopsaní všickni tří stavové království tohoto v své uvážení vezmou, jakej náklad na pštolunky a objednání lidu jízdného a pěšího při každé vejpravě do Uher, item na ten sedmej měsíc, kderej se rejtbarům z strany vytažení a odtažení obyčejně pasíruje, vychází, tolikéž jakou znamenitou škodu stavové s poddanými těmi mustrunky a taženími skrze království toto lidu válečného pociťují a berou, tehdy nepochybné při sobě usoudí, že to všecko v jednu sumu pojato každého roku bez mála tak mnoho, co by na vychování často jmenovaného lidu válečného za těch dvanácte měsíců ročně šlo, vynese, k čemuž i to přistupuje, že stavové tak častým rozpisováním a držením sněmův obecních (an mnohý leže zde v Praze několik neděl pořád skůro tak mnoho, co by na podíl jeho dáti a zpraviti přišlo, v hospodě utratí) obtěžováni nebudou: a tak JMCská tu naději ku pánu Bohu míti ráčí, když stavové k těmto žádostem JMti o čemž, že se stane, žádná pochybnost není) z své svobodné a dobré vůle přistoupí a je poddaně svolí, že i jiná království a země, i tolikéž svatá říše týchž stavův (na něž vždycky obzvláštní své zření mají) v tom následovati budou; nicméně také JMCská pro větší bezpečenství a snadší i lepší odolání nepřátelské moci při Jeho Svatosti papežské a JMti králi Hispánském i jiných křesťanských potentátích to objednati a zpuosobiti chtíti ráčí, aby tolikéž pro ochranu křesťanstva JMCské lidem i penězi (jakž pak taková zakázání od někderých již jmíti ráčí) dosti velikou a vzáctnou pomoc učiniti a JMti v tom opouštěti neráčilí.

Disposicí válečnou, a co k tomu více náleží, tu JMCská všelijak milostivě a tak spravovati chtíti poručiti ráčí, že v tom žádného nedostatku nebude; v čemž se všickni tři stavové království toho českého JMti poddaně důvěřiti i také na to se ubezpečiti mohou, pokudž by se kdeří z stavův nebo z zemí k témuž království příslušejících za nejvyšší, rytmistry, hejtmany a jiné válečné oficíry hodili a JMti předneseni a zejména oznámeni byli, že je JMCská mimo jiné k takovejm službám a povinnostem obrati a přijíti i také ke všemu poctivému je milostivě a rád fedrovati chtíti ráčí.

Dále jakož jsou stavové království tohoto při jminulém sněmu obecním, kderýž loňského roku na hradě Pražském držán byl, JMCské posudní do tří let pořád zběhlých z poddané lásky a náklonnosti svolili, ale že se toho velmi na mále a méně než kdy prve nepochybně za příčinou velikých neřádův (kdeří se při odvozováni a spravování téhož posudného od mnohých dějí) schází, z těch příčin JMCská týchž stavův věrných poddaných svých milých milostivě žádati ráčí, aby s pilností těch cest a prostředkuov, nimiž by všelijací (jakž dotčeno) neřádové zastaveni a takové posudní z lásky upřímné od stavův na vychováni dvoru JMCské svolené zouplna a docela bez nedostatku při každém kvartáli vycházelo a odvozováno bylo, vyhledávali a to vše dle uznalé potřeby v lepší řád a zpuosob uvedli.

Tolikéž i toho JMCská žádostiv býti ráčí, aby reštantové na domovní berni i jinejch svolenejch pomocech pozůstávající přístnějším řádem než až posavad bejvalo, dobejváni, a při tom i to tímto sněmem dostatečně opatřeno bylo, poněvadž vejběrčí z stavův vyšších spoluvejběrčím svejrn v městech při vybírání vejš dotčených svolených zbírek a pomocí dosti špatně nápomocni sou, a všecka ta práce téměř na vejběrčích stavu městského zůstává, pročež i mnozí reštantové tou příčinou jsou vzrostli, aby vejběrčí z stavův vyšších druhým vejběrčím z stavu městského dotčené berně a pomoci dle povinností svých (berouce oni za to mzdu neboližto záplatu svou) bedlivě, pilně a spravedlivě přijímati a zvyupomínati i také odvozovati pomáhali i také všelijak toho šetřili, aby žádných reštantův nepozůstávalo a nezrostlo, a poctové jich každého času podle vyměření sněmovního snesení v místa k tomu uložená pořádně aby také odvozováni byli.

A kdež také všickni tři stavové o tom dobrou vědomost mají, co království tomuto a zemím příslušejícím na tom velice pilným a potřebným artikuli z strany nařízení defensí a jak by jedna země druhý v čas nastalé potřeby na pomoc přispěti měla, záleží, i poněvadž při jminulých sněmích obecních zvláště léta etc. devadesátého třetího a léta oc 96 stavové s JMCskou o takovou důležitou věc, jakým by zpuosobem předsevzata a konána býti měla, jsou se poddaně snesli: protož JMCská toho milostivého oumyslu býti ráčí, túž vysoce potřebná věc, což nejdřív možné, všelijak milostivě fedrovati a k tomu se skutečně přičiniti, aby aspoň jednou (k obzvláštnímu potěšení a k ochraně království Českého a zemí témuž království vtělených) k brzkému a náležitému vyřízení přivedena být) mohla, a pokudž by která osoba k uvažování dotčené defensí od stavův předešle nařízená v tom čase prostředkem časné smrti z tohoto světa vykročila, JMCská za to, aby jiní na místě zemřelých tímto sněmem obráni a nařízeni byli, milostivě žádati ráčí.

A jakož jsou všiekni tři stavové království tohoto českého při jminulém sněmu obecním loňského roku na milostivou žádost JMCské nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským království Českého i osobám soudu dvorského a komorního moc dali, aby podle jistejch z obce volených osob spolu s JMCskou etc. věci a potřeby království tohoto pro uvarování a ujití všelijakého nebezpečenství uvažovati a, co by s dobrým a prospěšným téhož království bylo, to i naříditi mohli, i poněvadž (jakž vejš dotčeno) jisté snesení strany veřejné výpravy lidu z království Českého v čas nastalé potřeby ku pomoci markrabství Moravskému a knížetství Slezskému, i také pokudž by nepřítel Turek o Vídeň se pokusiti chtěl, jest se stalo: a protož aby to, co tak jednou z bedlivého uvážení zavříno jest, v své váze a stálosti zůstávalo, JMCská k stavům věrným poddaným svým milým té milostivé naděje býti a o tom žádné pochybnosti jmíti neráčí, než že sobě to všecko netoliko oblíbí, nýbrž také i tímto sněmem to dostatečně nařídí, pokudž by jaké takové nebezpečenství na často jmenované předně země a oudy království tohoto od nepřítele přišlo, aneb také že by Vídeň obležena byla, aby nejvyšší ouředníci a soudcové zemští moc měli a mohli jistej počet lidu z království tohoto na retuňk a pomoc (podle uznalé potřeby) veřejně, však beze vší ujmy a vejminky svolených pomoci, kderéž aby zouplna vycházely, a jich za sebou stavové k již dotčené potřebě té veřejnosti nenechávali, JMCská obzvláštně a milostivě žádati ráčí, vypraviti, a to vše pro zachování království tohoto a zemí k němu přísluše jících na místě postaviti, a všickni stavové tomu také zadosti aby činiti povinni byli.

A poněvadž strany nesmírné drahoty řemeslníkův v království tomto, obzvláštně pak v městech Pražských ode všech tří stavův při témž posledním sněme jisté snesení, aby tomu v cestu vkročeno a podle vyměřeni sněmovního léta oc 97. předsevzato bylo, jest se stalo, což až posavad k svýmu náležitýmu vyřízení přivedeno není: a protož JMCská často jmenovaných stavův milostivě napomínati ráčí, pokudž by toho za potřebu uznali, aby ješté více osob k prvnějším tímto sněmem přidali, nicméně také jistý čas, při kderémž by taková duoležitá věc konečně a jistotně předsevzata a beze všech dalších odkladův k místu a konci přivedena býti měla, obrali a dostatečně to opatřili.

JMCská by také toho milostivě vděčen býti ráčil, aby ti potřební a království tomuto užiteční artikulové z strany vyzdvižení hor v království tomto a srovnání práv městských s zřízením zemským království českého jako i z strany plavby po Labi aspoň jednou k svýmu dokonalému vyřízení tolikéž přivedeni, nicméně také i z strany žebrákův jistej řád učiněn a to vše pro dobré tohoto království neprodleně na místě postaveno býti mohlo, stavův věrných poddaných svých milých milostivě žádajíce, aby sobě tyto nadepsané artikule tolikéž k náležitýmu vyřízení poručené měli a, co by při tom JMCská z strany osoby své císařské a královské učiniti neb jak to opatřiti dáti jmíti ráčil, o tom JMti své zdání poddaně oznámili.

A což tak často jmenovaní tři stavové království Českého na všecko toto JMCské přednesení milostivé (znaje toho, jakž nejednou dotčeno, tak vysoce důležitou, znamenitou a nevyhnutedlnou potřebu býti) z upřímné lásky učiní, mohou tím jisti býti, že to JMCské v žádné zapomenutí přijíti nemá; nýbrž ráčí takovou jich povolnost týmž stavům všem společně i jednomu každému zvláště vší milostí svou císařskou a královskou zpomínati a nahrazovati a je ve všech potřebách jich obecních i obzvláštních podlí vší náležitosti a možnosti milostivě ochraňovati a fedrovati, nic méně také vedle starobylého chvalitebného obyčeje a pořádku dotčený stavy v tom, že jim takové dobrovolné svolení na jejich privilejích, svobodách, starobylejch zvyklostech a pořádcích beze škody a újmy býti má, dostatečným reversem opatřiti chtíti a jejich milostivým císařem, králem a pánem bejti a zůstati ráčí.