218. Usnesení obecního sněmu, kterýž zahájen byl na hradě Pražském 21. ledna 1602 a zavřín téhož léta 4. února.
4. února 1602. — Kvatern "Bílý sněmův obecních od 1583—1602" č. 2, fol. P24 — Q 29 v arch. zemsk. král. Českého.
Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího šestistého druhého v pondělí po svatém Antonínu a zavřín téhož léta vpondělí po Hromnicích, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa II. Římského císaře, Uherského a Českého etc krále etc ode všech tří stavů v království českého svoleni a zavříni jsou.
Ve jméno svaté, velebné a nerozdílné Trojice božské, Otce, Syna i Ducha svatého, všejednoho všemohoucího pána Boha na věky požehnaného amen.
Jakož jest JMt Římský císař, Uherský, český etc král etc pán náš nejmilostivější sněm obecní na hrad Pražský všem třem stavům království Českého věrným poddaným JMti rozepsati a předkem to stavům milostivě v známost uvésti ráčil, kterak by JMt stavův království tohoto, majíce vědomost o jich velikých pomocech, kteréž sou tato léta proti nepříteli všeho křesťanstva Turku z poddané volnosti rádi činili, v dalších takových pomocech milostivě ušanovati chtíti ráčil, však poněvadž ta válka turecká teď již několik let pořád trvající s dobrým a prospěšným království tohoto a zemi JMti i všeho křesťanstva k spokojení přivedena býti nemohla, že JMti jakožto nejpřednější křesťanské od pána Boha vystavené vrchnosti to přináleží, na cesty a prostředky mysliti, jak by témuž nepříteli s pomocí všemohoucího pána Boha náležitě odpíráno býti mohlo: protož že JMt sněm říšský o slušnou a náležitou pomoc proti témuž nepříteli Turku rozepsati a ten s pomocí boží také k dobrému dokonání přivésti chtíti ráčí, milostivě toho JMt při stavích tohoto království vyhledávajíc, aby také pro ochranu svou a zemí k tomuto království připojených i všeho křesťanstva jistou pomoc proti témuž nepříteli Turku JMCské svolili, jakž dále JMti milostivé předložení sněmovní v širokých slovích s hojnými a velikými důvody, jaká toho veliká a nevyhnutedlná potřeba čím dále více nastává, to vše v sobe šíře obsahuje a zavírá. Což majíce stavové v svém bedlivém uvážení vskutku to poznávají, že pán Bůh všemohoucí je i jiné křesťany touto tak dlouho trvající a velmi obtížnou válkou, také i mnohými jinými od povodní a větrův škodami a častými zemskými neúrodami pro hříchy a nepravosti jich spravedlivě a slušně navštěvovati ráčí.
Protož uznali jsou předkem za věc nejpotřebnější býti, aby se ku pánu Bohu svému obrátili, za milost, hříchův odpuštění a jeho božskou pomoc a ochranu pokorně a poníženě prosili; nicméně poněvadž všemohoucí pán Bůh tou novinou, že jest pevnost Hořejší Bělehrad nepříteli Turku odňata a v moc JMCské k dobrému JMti a všeho křesťanstva ku potěšení obrácena, [je potěšiti ráčil], pokorně s velikou vděčností děkují, též také JMCské z této tak milostivé péče a starosti, kterou o toto království a země k němu připojené i o všecko křesťanstvo míti a o to, aby témuž nepříteli Turku náležitě odpíráno býti mohlo, pečovati ráčí, poddaně děkují prosíce při tom, aby JMCská jakožto král a pán jich nejmilostivější všecky obyvatele tohoto království mandáty svými císařskými ku pobožnosti a k náležitému jeho milosti božské děkování napomenouti, také i nad všelijakými dobrými pořádky a tím, což tak na obecních sněmích předešle i nyní zavříno jest, nicméně i nad řádem od JMCské v městech Pražských nařízeným svou stálou milostivou a ochrannou ruku vždycky držeti ráčil. [ Slovo "ráčil" chybí v zápisu deskovém. ]
Dále pak poznávajíce to stavové v skutku (ačkoli nemožnost jich příliš velká při nich a poddaných jejich se nachází), však že JMCské bez slušné a veliké pomoci všeho křesťanstva (poněvadž se zpráva dává, že císař turecký sám osobou svou a s mocí prve neslýchanou na křesťanstvo se vytáhnouti strojí), jemu odpírati možné není, protož jsou se o nížepsanou pomoc mezi sebou namluvili a snesli.
Sbírka na lid válečný.
Předně na panstvích JMCské hejtmane, purkrabové, stav panský, rytířský, města, kollegiati, též všickni lidé duchovní aby každý, kdožkoli jaké lidi poddané mají, z každého gruntu aneb z každého člověka poddaného osedlého (nepotahujíce téhož člověka v to, než sám každý z měšce svého vlastního) ještě za dvě léta pořád zběhlá každý rok po jedné kopě míšeňské na dva terminy, totiž v pondělí po památce sv. Trojice nejprv příští půl kopy míšeňské a na sv. Havla též nejprv příštího druhé půl kopy míšeňské až do vyjití těch dvou let aby skládali.
Pražané pak a jiná města JMCské a JíMCové jakožto králové české kteříž třetího stavu užívají, místo té sbírky, kterouž sou stavové vyšší po jedné kope míšeňské z poddaných svých mezi sebou svolili, k takové obecní potřebě též za dvě léta pořád zběhlá na hotové sumě každého roku třidceti sedm tisíc pět set kop míš. na dva terminy, totiž jednu polovici v pondělí po památce sv. Trojice nejprv příští a na sv. Havla též nejprv příštího druhou polovici až do vyjití těch dvou let aby dali.
A nad to vejše ten každý, kdož peníze na úrocích má, by pak podle toho i statek pozemský měl, aby z každého tisíce kop grošův českých, což by tak mimo dluhy své týchž peněz na úrocích měl, šest kop grošův českých též za dvě léta pořád zběhlá na dva rozdílné terminy, totiž první v pondělí po sv. Trojici nejprv příští tři kopy grošů českých a na den sv. Havla při druhém terminu tolikéž tři kopy grošů česk. a tak až do vyjití těch dvou let s listy přiznavacími dáti povinen byl; toliko které by vdovy nebo jiní lidé tak chudí byli, že by více statku nežli jednom do jednoho tisíce kop grošův českých jmění svého na hotových penězích neměli, ti se v to nepotahují.
Sbírka z poddaných.
A dále k milostivé JMCské žádosti na tom jsou se s JMCskou všickni tři stavové snesli a toto nařízení učinili, aby z panství JMCské lidé poddaní, též pánův, rytířstva, mést, osob městských i duchovních i všech jiných lidí každý poddaný osedlý, a kdyby s gruntu zběhlí byli, každá vrchnost z téhož gruntu touž sbírku týmž způsobem dávati má za dvě léta pořád zběhlá, každého roku po jedné kopě dvanácti groších míšeňských rozdílně na tři terminy, totiž první termiti při sv. Vavřinci, druhý při sv. Vácslavě a třetí při vánocích vždy každého terminu až do vyjití těch dvou let po dvadcíti čtyřech groších míšeňských aby dávali.
Z takové pak sbírky jakž poddaní k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského tak k purkrabství Karlšteinskýmu náležející, ani žádní manové v této tak veliké obecní nás všech potřebě, by pak i s gruntu lidé zběhlí byli, vynímati se nemají. K čemuž týmž lidem poddaným podruhové jich podle náležitého uznání, i také čeládka přístavní mužského pohlaví z každé kopy, jakž by zjednána byla, dva groše,míšen, ku pomoci té sbírky hospodářům svým odvozovati mají.
Farářové i všickni lidé duchovní a kteříž jaké důchody k farám mají, by pak i farářův tu nebylo, tehdy z far kolátor po třech kopách míšeňských též na tři terminy napředpsané vždy třetí díl té své sbírky při jednom každém termínu až do vyjití těch dvou let dáti a odvozovati mají. Též také jeden každý z obyvatelův tohoto království, který toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po šesti kopách míšeňských, k tomu také každý ovčák mistr po jedné kopě a pacholek po půl kopě míšen, rozdílně v táž místa předepsaná dávati a časně vedle listův přiznavacích až do vyjití těch dvou let pořád zběhlých odvozovati byli povinni.
Pražané pak i jiná města JMCské i JíMCové jakožto králové české všickni, kteříž třetího stavu užívají, aby vždycky každý osedlý z domu svého, by pak pustý byl, tehdy osoby úřadní toho města po čtyrydcíti osmi groších míšeňských na ty tři terminy svrchupsané, tak aby na každého po dvou kopách dvadcíti čtyřech groších míšen, z jednoho každého domu až do vyjití těch dvou let pořád zběhlých dáti přišlo, dávati a odvozovati mají. Však poněvadž se zpráva dává, že by domové jakž v městech Pražských tak i v jiných městech nepilně sčítáni býti měli, protož aby rychtářové JMCské přijmouce k sobě dvě osoby přísežné v jednom každém městě a kdež rychtáře JMCské není, tehdy primas a jedna osoba úřadní vedle povinnosti své se vší bedlivostí všecky domy, z nichž by se táž sbírka dáti měla, sečtli, tak aby při iéí, sbírce náležitá rovnost ode všech zachována býti mohla, k čemuž také JMCská osobu nebo dvě, které se JMti líbiti budou, naříditi moci ráčí.
Nicméně domové náležití k nejvyššímu převorství království Českého, panně abatyši kláštera sv. Jiří, též kláštera sv. Anežky a sv. Tomáše i všech lidí duchovních při městech Pražských i jiných městech bydlících od vrchností jich, i kteříž jsou v nově vystaveni, se vší pilnosti tak vyhledáni a sečteni býti mají, by i pustí byli, tehdy vrchnosti jich aby všickni z týchž domův tu svolenou sbírku dávali a vyplňovali. Kterážto sbírka aby se ihned na zejtří sv. Vavřince za ten první termin z měst Pražských nejvyšším berníkům a v jednom každém městě berníkům krajským, tak jakž výš dotčeno, odvozovati začala, druhý pak termin na zejtří sv. Vácslava, a třetí termin v pondělí po vánocích každého roku až do vyjití těch dvou let beze všech odtahův pod nížepsanými pokutami aby se zouplna skládala a berníkům krajským nížepsaným s listy přiznavacími, tak jakž jich forma při zavírce tohoto sněmu ukazuje, na každý termin svrchupsaný časně odvozovala.
Z takové pak sbírky jak písaři, kteří by na hradě Pražském aneb kdežkoli v jakýchkoli povinnostech buďto JMCské neb zemských byli a byt svůj v městech měli a živností městských požívali, též také i handléři, cizozemci a ležáci nijakž se vytahovati nemají a moci nebudou.
Sbírka z rozličných věcí.
Předkem aby z jednoho každého děberu neb kopy štik a kaprův, co se toho koli prodá, jeden každý z obyvatelův tohoto království po pěti groších českých dali.
Item z každého vědra vína, které se koli a od koho koli vyšeňkuje, aby šest grošův českých dáno bylo. A aby mohlo to dostatečněji vyhledáno býti, kudy by z těch a takových vín sbírka žádným způsobem nebyla zadržována, zvláště pak, že mnozí pod způsobem k svému vlastnímu trunku dadouce sem vína do měst pražských přivésti, je potom jiným k vyšeňkování prodávají, a protož na tom jsou se s JMCskou všickni tři stavové snesli, aby každý, kdož by taková vína šeňkoval, z nich takovou sbírku svolenou zouplna dal pod propadením takových vín, načež perkmistr hor viničných podle instrukcí své bedlivý pozor míti má.
Item z každé láky sladkého pití po jedné kopě gr. č., a kdež by se táž sladká pití z velikých nádob šeňkovala, aby se vždycky čtyřidceti pinet za jednu láku počítalo.
Item z dobytkův, kteříž se koli na prodaj bijí, aby jeden každý povinen dáti byl z vola uherského třidceti gr. č., z krmného domácího třidceti gr. č., z polského dvadceti čtyři gr. č., z domácího českého dvadceti gr. č., z krávy a jalovice půl osma gr. č., z telete každého čtyry gr. č., z vepře krmného šest gr. č., z skopce, berana a kozla po dvou gr. č., z ovce a jehněte po půl druhým gr. č., z pinty páleného vína, kdož je koli na prodaj páliti dá, aby každý dáti povinen byl po dvou groších českých.
Židé pak, kteříž zde v městech Pražských i jinde kdežkoli v tomto království jsou, aby každý, který dvadcíti let a vejše stáří jest, po dvou dukátích z hlavy, a kteří pod dvadcíti let a níže do desíti let obojího pohlaví stáří jsou, po jednom dukátu dáti povinni byli.
Sbírka ze mlejnů.
Nicméně ze všech mlejnů na panstvích JMCské, též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských a jiných všech a všelijakých, na číchž by koli gruntech byly, buďto náchlebních, poplatních, nájemních, z každého kola moučného aneb sladového, žádného v tom nevyměňujíce, každého roku po třidcíti groších českých na dva terminy, první na sv. Vavřince patnácte gr. českých a druhých patnácte gr. č. na sv. Vácslava, takovou sbírku z mést Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským do těch dvou let pořád zběhlých dávati a odvozovati mají.
Sbírka z vlny.
Item z každého kamene vlny, kdož by ji koli prodal, po čtyřech gr. č. na sv. Vácslava za dvě létě pořád zběhlá dávati a berníkům krajským s listy přiznavacími odvozovati mají.
Jakým řádem ta sbírka vycházeti má.
Táž pak sbírka vejš dotčená z ryb, poněvadž se na větším díle dvou stavův vyšších dotyce, má od jednoho každého z obyvatelův tohoto království s listem přiznavacím na první termín při sv. Havle nejprve příštím, druhý při sv. Jiří, berníkům krajským odsílána býti, a jeden každý má se v tom beze všeho fortele věrně a spravedlivě chovati. Při jiné pak sbírce z mas, vlna, sladkého pití a páleného má tento řád zachován býti: předkem JMCská v městech JMti, též i JíMCové jakožto králové české [skrze] [ Slovo "skrze" chybí i v kvaternu bílém i ve článcích tištěných. ] podkomoří a na panstvích JMCské skrze hejtmany, v městech pak a v městečkách i ve všech, též i v rychtách svobodných neb statcích dědiuíkův, kdež by řeznicí krámy své mèli a víno se šeňkovalo aneb pálené se pálilo, pánům a rytířstvu, též osobám duchovním náležitých jedna každá vrchnost má dvě hodné osoby naříditi a obzvláštní přísahu jim vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrův i starších přísežných řezníkův i jiných lidí na to, co jest minulého téhodne od kohokoli dobytka k prodaji zbito, dostatečně a bedlivě vyptali a vedle toho vyptání a bedlivého vyhledání tu sbírku svrchu dotčenou aby vybírali a, co se toho sejde v městech a v městečkách královských a králové JíMti, purkmistrům a konšelům, jinde pak vrchnosti své aby poznamenané dali. Kterážto sbírka potom při každém dolepsaném terminu od pánův a rytířstva i duchovních, též od purkmistra a rad z měst i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, berníKům nejvyšším na hrad Pražský časně posílána býti má.
Z strany pak vína šeňkování a páleného pálení také na to ty osoby obzvláštní pozor míti mají, a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šeňku načíti, než jim to oznámiti a hned, jakž vino načne, z každého vědra těch šest grošův českých dáti.
Kteří pak pálené způsobem výšpsaným dají páliti, ti také každého téhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo páliti dal a prodal, mají oznámiti, nač se také i oni sami mají bedlivě ptáti a ihned od každého tu sbírku vybírati a při tom se tak, jakž o masu dotčeno, zachovati.
Židé pak v městech Pražských i v jiných městech, kdež se koli v tomto království Českém zdržují, mají starším svým jeden každý touž sbírku výš psanou na dva terminy nížepsané časně od sebe odvozovati. A židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilni býti a takovou sbírku časně a bedlivě vyupomínati a žádnému nepřehlédati, ani aby kdo měl tehdáž, když se sbírka dávati má, někam pryč jeti, toho nemají (leč by prve sbírku dal) dopouštěti. A jestliže by co ne-dbanlivostí jejich a ňákým fortelem sešlo, aneb že by ta sbírka časně a zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak tiž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, má chovati a tu sbírku od židů vyberouc berníkům krajským odsílati.
A ty všecky sbírky z věcí nahořepsaných mají se ode dne sv. Jiří nejprv pristino začíti skládati a z měst Pražských i židův Pražských nejvyšším berníkům a odjinud berníkům krajským jeden termin při sv. Havle nejprv příštím a druhý při sv. Jiří za ty dvě léta pořád zběhlá zouplna odvozovati pod pokutami nížepsanými.
Sbírka z komínův.
Předně a nejprve ze všech zámkův, hradů i tvrzí, sídel, klášterův a obydlí JMCské též panských, rytířských, nicméně i z domův a dvorův, na kterýchž by lidé stavu panského, rytířského i městského, též lidé duchovní i manové, dědiníci a svobodní rychtářové svá obydlí měli, též ze všech hrazených měst a předměstí JMCské a JíMCové jakožto králové české, panských a rytířských, z každého komínu, by pak dva nebo tři spolu byly, anobrž kolik koli ohňův pod ním se topí, každý oheň za komín počítajíc, když by toliko týž komín nad střechu vycházel, po dvadcíti gr. miš. každého roku za tato dvě léta pořád zběhlá rozdílně na dva terminy, totiž deset gr. míš. v pondělí po sv. Trojici a druhý termin na sv. Havla též deset gr. míš. týmž berníkům krajským s listy přiznavacími, jakž formy jich ukazují, aby odvozovali. Však při tom, kdož by tak z stavu třetího městského jaké pokojníky, nájemníky aneb podruhy měli, ti jim v slušnosti a mírnosti pomoc na tuto sbírku z komínův činiti a dávati mají, tak aby zouplna a docela ze všech komínův táž sbírka vycházela.
Jakým řádem v městech táž sbírka vybírati se má.
Taková pak sbírka z komínův ode všech, jak se svrchu píše, spravedlivě má vybírána a skládána býti, kterouž v městech Pražských desátníci s hejtmany čtvrtními v jednom každém městě Pražském též i Na Vyšehradě, Hradčanech i při všech jiných právích, též i z domův panských, rytířských a duchovních spravedlivě vyhledati, vybírati a purkmistru a konšelům v jednom každém městě odvozovati mají. A purkmistři a konšelé v jednom každém z měst Pražských příjmouce k sobě touž sbírku od dotčených desátníkův a jiných, kdož ji vybírati budou, s jistým poznamenáním, co se jí z kterého domu sešlo, na dva terminy výš psané, ničehož za sebou nezanechávajíce a s přijetím toho k jich víře a duši, že sou se v tom spravedlivě zachovali, těm osobám k přijímání všech sbírek nařízeným ji odvozovati mají. Našlo-li by se pak na koho, že jest se při skládání anebo vybírání té sbírky z kominův nespravedlivě zachoval, ten každý aby touž sbírku čtvernásob dáti byl povinen a k tomu ztrestán byl. V jiných pak městech také tím vším způsobem aby táž sbírka z kominův od purkmistrův a konšeluov jednoho každého města spravedlivě byla vybírána a berníkům krajským s listy přiznavacími pod pokutou výšpsanou odsílána.
Sbírka z dobytkův a jiných věcí, kteréž se přes pomezí tohoto království ženou a vezou.
Totižto zvolá uherského třidceti gr. č., zvolá polského čtyrmecítma gr.vč., zvolá českého dvadceti gr. č.. z vepřů a sviní hladovitých po šesti gr. č., z skopce. ovce, berana, kozla, kozy po dvou gr. č., z koní a klisen, kdož by je z tohoto království přes pomezí vedl, půl druhé kopy gr. č., z centnéře peří, co se toho přes pomezí z tohoto království veze, po dvou kopách gr. č. Nad kterýmižto sbírkami JMCská ráčí sobě moci osoby jisté voliti, kteréž by podle jim vyměřeného řádu z nadepsaných věcí takovou sbírku na pomezích tohoto království vybírali, kterážto sbírka také nejinam, nežli na tento lid válečný od stavův tak svolená, obrácena a nejvyšším berníkům zemským odvozována býti má. Z kterýchžto sbírek jak cizozemci tak ani žádný jiný, by se pak i jaká privilegia neb smlouvy míti pokládali, z toho vynímáni býti nemají. Takové pak sbírky z nahoře psaných všech těch věcí na dva terminy od týchž osob od JMCské k tomu nařízených, počnouc od zavření sněmu tohoto první termin na sv. Havla nejprv příštího a druhý termin na sv. Jiří za dvě létě pořád zběhlá nejvyšším berníkům na hrad Pražský s listy přiznavacími skládány a odvozovány býti mají.
O židech.
Židé pak všickni, kteříž bud v městech Pražských aneb v jiných městech v tomto království se zdržují, mimo sbírky výšpsané z jednoho každého domu, kteréhož v držení sou, každého roku po dvou kopách gr č., totižto každého terminu, když se sbírka z domů městských dává, po čtyřidcíti gr. č. až do vyjití dvou let pořád zběhlých aby dávali a starším svým odvozovali a vyplňovali. A oni starší židé takovou sbírku časně vybírati a nejvyšším berníkům pod skutečným trestáním odvozovati mají.
K sčítání pak takových domův židovských zde v městech Pražských JMCské rychtář v Starém městě Pražském, přijma k sobě dvě osoby radní, a v jiných městech, kdež židé sou, primas jednoho každého města se nařizuje, tak aby je s pilností sečta takových domův sečtení osobám těm, kterýmž by se taková sbírka odvozovala, odvedli.
Kdež pak tíž židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom tak, jakž svrchu psáno stojí, zachovati a, vyberouc túž sbírku od židů, ji berníkům krajským odvésti má.
Sbírka z zlata a všelijakých nížepsaných věci.
Nicméně co se sbírky z zlatohlavů, střibrohlavův, z zlata nebo z stříbra taženého neb uncového, tkanic zlatých neb stříbrných, též halspantův, zápon, armpantův, prstenův, šteftův, růží, medají a knoflíkův zlatých i jiných všech s drahým kamením a perlami řetězů a klenotů, a zvláště z těch neužitečných šmelců, i také z rozličných sklenic a nádob jaspisových, křišťálových a jiných k tomu podobných z drahého kamení, též sobolův a rysův, co se toho koli prodává bud od křesťanův nebo židův, dotyce, stavové takovou sbírku JMCské za ta dvě léta pořád zběhlá v moc dávají, tak aby JMCská jak na dvorské tak i na domácí kupce jisté a slušné vyměření a sbírky podle milostivé vůle a libosti JMCské uložiti moci ráčil. Kterážto sbírka aby i k těmto svoleným pumocem a sbírkám skládána a nejvyšším berníkům zemským odvozována byla.
O dání moci nejvyšším úředníkům a soudcům zemským k nařízení řádu z strany sbírek.
A poněvadž stavové obzvláštní potřebu toho býti poznávají, aby tyto všecky svolené pomoci a sbírky dobrým řádem vybírány býti mohly, dávají JMCské, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tímto sněmem tu moc, když by koli co toho z strany vybíráni těch sbírek na soud zemský vzneseno bylo a v čem by jaké nápravy potřebovalo, též kdyby jaká proměna s kterými berníky budí nejvyššími též i krajskými se stala, aby, pokudž by toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli; a to nařízení jich tak stálé a pevné býti má, jako by to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo.
Svolené pomoci aby časně bez vejražek vycházely.
A poněvadž pak nás všech nevyhnutedlná potřeba jest, aby takové tímto sněmem svolené pomoci zouplna vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové jednomyslně snesli, jestliže by se komu (čehož pane bože rač uchovati) nějaká škoda na čemžkoli z dopuštěni božího stala, aby sobě toho ničehéhož žádný proti skládáni svrchupsaných všech sbírek ku pomoci nebral, než na terminy předepsané zouplna, co na koho spravedlivě přijde, skládati a odvozovati povinen byl. A že pak při odvozování takových sbírek na určité časy od mnohých z stavův veliká nedbanlivost se nacházela a nachází, tak že na pokuty předešlými sněmy vyměřené nic nedbajíce svolených pomocí neodvozovali, a nyní, poněvadž nebezpečenství před rukami jest, což nejdříveji může býti, tato svolená pomoc aby složena byla, veliká a důležitá potřeba toho ukazuje, protož kdož by koliv na ty jmenované terminy takové sbírky a berně berníkům nejvyšším, též i krajským k tomu tímto sněmem zřízeným při jednom každém terminu v šesti nedělích pořád zběhlých zcela a zouplna neodvedl, tehdy ihned tíž nejvyšší berníci, též berníci v jednom každém kraji, neočekávaje a neohlédaje se na nic ani koho v tom ušetřujíce, k jednomu každému takovému takto se zachovati mají: vezmouce list obranný od desk zemských tomu každému pro neodvedení takových od něho i poddaných jeho tímto sněmem svolených sbírek v jeho statek se uvázati a z něho na svršcích a nábytcích jakýchkoli do té a takové sumy i s škodami a náklady na to vzešlými prodávati aby moc měli; pakli by na svršcích a nábytcích ta suma zadržalá shledati se nemohla, tehdy díl statku do též sumy buďto zastaviti neb prodati mohli, a což by tak koliv prodáno bylo, toho jeden každý, kdož by koupil, užiti má. A kteříž by tak krajští bernici co z kterého statku a komuž by koliv prodali, tomu aneb těm ve dsky zemské aby se vložiti mohlo. Jestliže by se pak kdo takovému uvázání neb prodávání na odpor stavěti chtěl, tehdy ihned berníci krajští to na JMCskou vznésti mají, a JMCská toho každého ráčí sem na hrad Pražský obeslati a, več mu to obráceno bude, v tom sobě ten sám vinu dáti musí. A tiž berníci krajští mají z přizuavacích listův jednoho každého pilně, jak se přiznal a té sbírky od sebe odvedl, vyhledati a to tak opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových svolených pomocí vycházeti bude, nemá se více dávati nežli patnácte gr. č. Pakli bytu co při vybírání takových sbírek berníky krajskými sešlo, tehdy na nich a na jejich statcích tak tím způsobem, jakž na hoře o tom dotčeno, kdož by časně berně dáti nechtěl, dobýváno býti má.
Kdož by pak peníze na ourocích měli a takové výšpsané svolené pomoci časné neodvozovali, toho na nich berníci krajští listem zatykacím tím spůsobem, jako z strany posudního pro předešle zadržalé pomoci, i pro tyto nyní svolené dobývati budou moci.
Vyhledalo-li by se pak, an by někdo v tomto království Českém v odvozování všech takových sbírek neupřímně se choval a, čím by spravedlivě povinen byl, toho neodvozoval, tehdy ten každý dvojnásobně takovou svolenou sbírku a pomoc dáti a zaplatiti povinen bude. A berníci krajští předešlí i nynější na něm ji způsobem již výš psaným dobývati a k též sbírce přiložiti, také i všecky zadržalé berně zouplna zvyupomínati mají.
A ačkoliv minulého roku posudné JMCské do tří let svoleno jest, však poněvadž JMCská toho při stavích milostivě žádati ráčí, aby při vybírání takového posudného dobrý řád nařízen byl, na tom jsou se stavové snesli: jestliže by se při odvozování takového posudného při komkoli jaký neřád našel, buďto že by zouplna se nepřiznal aneb v tom jakého obmyslu užiti chtěl, ten každý dvojnásob tolik, co by při tom terminu dáti měl, odvésti povinen bude. A vejběrčí posudného podle předešlého sněmu na jednom každém listem zatykaclm od desk zemských vyžádaným toho dobývati a k témuž posudnému JMCské k dobrému přiložiti mají.
O Loketských, Chebských a Kladských.
Co se Loketských, Chebských a Kladských dotýče, s těmi JMCská podle milostivé vůle své o pomoc jich, kterouž by složiti měli, jednati dáti moci ráčí, a což tak od nich svoleno bude, to také nejinam než na ten válečný způsob obráceno a nejvyšším berníkům v moc uvedeno býti má.
O městech horních.
Z strany pak měst horních a těch, kteréž ještě k třetímu stavu připojena nejsou, JMCská s stavy tohoto království jest se na tom milostivě snésti ráčil, aby s týmiž městy o ty pomoci na tento rok od komory JMCské české jednáno bylo. Než z sírany takových pomocí po předešlá léta zadržalých toho se, kdo by s nimi o ně jednati měl, při předešlých sněmích zůstavuje. Jesliže by pak dotčená města k ničemuž mírnému přistoupiti nechtěla, tehdy to minulým sněmem nařízené osoby soudu zemskému v známost uvésti mají, a což týž soud zemský v té věci za spravedlivé uzná, tím se dotčená města spraviti a tomu dosti učiniti povinny budou. A což se tak vedle mírné rovnosti od nich dáti míti bude, to také nejinam než k jiným berním a sbírkám zemským nejvyšším berníkům složeno býti má.
Nejvyšší berníci jsou tito za dvě léta pořád zběhlá voleni:
Z stavu panského Adam starší z Valdštejna a na Žehušicích, JMCské mundšeňk; z stavu rytířského Abraham Gerštorf z Gerštorfu; z stavu městského Jiřík Heidelius z Rassenštejna, prubíř zemský a kancléř Starého města Pražského.
Berníci krajští na tento rok tisící šestistý druhý voleni tito:
V kraji Hradeckém: Karel Záruba z Hustiřan na Radimi a Sedči; Adam Škornice Balbín z Vorličné v městě Hradci nad Labem;
v kraji Boleslavském: Henyk z Valdštejna a na Dobrovici; Krištof Mimonský v městě Boleslavi;
v kraji Chrudimském: Jiřík Karlík z Nežetic a na Slatiňanech; Adam Bochauf v městě Chrudimi;
v kraji Čáslavském: Heralt Vácslav Libštejnský z Kolovrat a na Janovičkách; Jan Zárybnický v městě Čáslavi;
v kraji Kouřimském: Karel Mracký z Dube a na Pyšelích; Adam Paďas v městě Kouřimi;
v kraji Vltavském: Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku; Vít Bakalář v městě Sedlčanech;
v kraji Práchenském: Zdeněk Boubínský z Oujezda na Třebomyslicích; Adam Zoubek v městě Písku;
v kraji Bechynském: Kryštof Hozlaur z Hozlau a na Dobronicích; Kryštof Načeradský v městě Táboře;
v kraji Plzeňském: Voldřich z Říčan na Pinovanech; Benedikt Traksl z Tejnce v Plzni;
v kraji Podbrdském: Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích; Jan Písecký v městě Berouně;
v kraji Žateckém: Karel Libštejnský z Kolovrat a na Libořicích; Mistr Sofoniáš Rozacius v městě Zatci;
v kraji Litoměřickém: Adam Sezima z Sezimova Oustí a na Teěněvsi [sic]; Jan Hradišťský jinak Břomek v městě Litoměřicích;
v kraji Slánském: Fridrich z Donína na Bílém Oujezdci; Simeon Šebesta v městě Slaném;
v kraji Rakovnickém: Jan Oudrcký z Oudrče a na Děkově; Vít Rathouzský v městě Rakovníce.
Item berníci krajští na rok tisící šestisty třetí voleni tito:
V kraji Hradeckém: Vácslav Bohdanecský z Hodkova na Teplicích; Sixt Pražák z Petřína v Hradci nad Labem;
v kraji Boleslavském: Albrecht Křinecký z Ronova a na Jilemnici; Petr červenka v městě Boleslavi;
v kraji Chrudimském: Jan Klusák z Kostelce na Žestokách; Jan Solničky v městě Chrudimi;
v kraji Čáslavském: Albrecht Vražda z Kunvaldu; Jan Lukášů v městě Čáslavi;
v kraji Kouřimském: Vondřej Horňatecký z Dobročovic a na Zbraslavicích; Martin z Hostinného v městě Kouřimi;
v kraji Vltavském: Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Volbramovicích; Vít Bakalář v městě Sedlčanech;
v kraji Práchenskéin: Vilím Vrabský z Vrabí a na Drahoničkách; Jeroným Zoubek jinak Rozum v městě Písku;
v kraji Bechynském: Kryštof Karel zSvárova a na Valu; Martin Faber v městě Táboře;
v kraji Plzeňském: Jan Vidršperger z Vidršperku a na Tejnci; Jan Heryňk v městě Plzni;
v kraji Podbrdském: David Bechyně z Lažan a na Pičíně; Burjau Nejedlý v městě Berouně;
v kraji Žateckém: Voldřich Hrobčický z Hrobčice a na Vroutku; Václav Pogonius v městě Žatci;
v kraji Litoměřickém: Jiřík Černín z Chudenic a na Oujezdě; Adam Mráček z Kyr-šperku v Litoměřicích;
v kraji Slánském: Blažej Kriespekzgries pachu na Nelahozevsi; Zikmund z Cinperku v městě Slaném;
v kraji Rakovnickém: Jeroným Hrobčický z Hrobčice a na Mantini [sic]; Havel Toužil v městě Rakovníce.
A o službu s nejvyššími i krajskými berníky mají se nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, tak jako teď po dvě létě pořád zběhlá učinili, narovnati, a berníci krajští k vydání jim povinnosti, kdyžkoliv od JMCské jsem [sic] do Prahy obesláni budou, mají se dáti najíti.
Kteřížto nejvyšší berníci na větším díle vždycky aby zde v Praze byli přítomni, a JMCská také zde osobu jednu nebo dvě přísežné, kteříž by z národu našeho českého byli, naříditi a týmž osobám instrukcí, jak by z strany berní přijímání i zase vydávání dostatečnou vědomost míti mohli, milostivě dáti poručiti chtíti ráčí. Však prve nežli by taková instrukcí těm dvěma osobám vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými uvážiti milostivě poručiti míti ráčí, a to proto, poněvadž nejvyšší berníci zemští i také krajští obzvláštní zření, kdyby toho jaká potřeba z strany těch svolených pomocí nastala, k nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským pro dobré JMCské a zachování lepšího řádu vedle vejminek v předešlých sněmích i v tomto sněme doložených míti mají.
O přijetí počtův od berníkuov.
Na tom jest se také JMCská s stavy milostivě snésti ráčil, poněvadž na přijetí poetův berničných JMCské i stavuom nemálo náleží, [ články tištěné mají zde: záleží. ] aby od berníkuov nejvyšších i krajských poctové ještě zouplna nepřijatí počnouc od léta devadesátého sedmého až do vyjití léta 1601. přijati byli, a kteří tak pořádně počty své vykonají, aby podle předešlých sněmův vykvitováni náležitě býti mohli, na kderéžto počty v sobotu před sv. Janem Křtitelem nejprv příštím [22. Junii] osoby nížepsané od JMCské a od stavuov volené, totiž z stavu panského: Kryštof z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMti císaře Římského rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království Českého a téhož království nejvyšší kamrmistr, též nad apelacími na hradě Pražském president, Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské rada a nejvyšší sudí království Českého, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kancléř království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vimberce, JMCské rada a nejvyšší sudí dvorský království Českého, Heřman nejstarší z Říčan na Kosové Hoře, Staré Červené Řečici, JMCské rada, Hertvík Zejdlic z Šenfeldu na Polný a Chocni, JMCské rada, německých lehen koruny České hejtman a JíMCové jakožto králové České měst v království Českém podkomoří; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada, Ctibor Tiburcí Ždárský ze Žďáru a na Kladně, JMCské rada a hejtman Menšího města Pražského, Purkhart Točník z Křimic na Křimicí[ch] a Prostiboři, JMCské rada; z stavu městského: Melichar Haldius z Nejenperku, Vácslav Trejtlar 7. Krošvic, Vácslav Kundrát, Jan Tejvl zasednouti a ihned nerozjíždějíce se je na místě a konci postaviti mají, tak najde-li se, že ti berníci dotčené počty vykonají, aby při soudu zemském nejprve příštím kvitováni býti mohli. A co by za práci týmž osobám k přijímání počtův berničných zemských voleným se dáti mělo, to se při uvážení soudu zemského zuostavuje.
Povolení a v moc uvedení JMCské sbírek od stavů svolených.
A na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou poddaně snesli, abychom tyto všecky napředpsané sbírky a pomoci JMCské jakožto králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v moc uvedli na tento způsob: Předkem aby JMCská podle milostivého JMti zakázání z týchž od nás svolených pomocí dva tisíce koní zbrojných, kteréž se JMCské k tomu nejužitečnější viděti budou, toliko z národu našeho Českého do pštoluňku svého milostivě přijíti dáti ráčil, nad kterýmiž nejvyšší, rytmistři též z národu Českého a z těch osob, kderéž stavové JMCské poznamenané poníženě podali, aneb jiných z země této obyvateluov a rodičův voleni býti mají, kterýmž z této nahoře svolené sbírky přede všemi jinými vojáky placeno býti má. A aby se při tom ve všem lepší řád než předešle [ Slova "než předešle" scházejí v zápisu deskovém. ] zachovával, volili sou stavové z sebe Kryštofa z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMti Římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království českého a téhož království nejvyššího komrmistra, též na hradě Pražském nad apelacími presidenta, aby na to, když se takové od nich svolené pomoci od berně k zaplacení lidu válečnému vyzdvihovati budou, kde a v která místa se obrátí, a komu aneb jak se z nich platiti bude, pozor dal; a to vše aby se na JMCské jistá psaná [ Slovo "psaná" schází v zápisu deskovém. ] poručení nejvyšším berníkům dalo, tak aby v tom při počtu žádného omylu nebylo. A takové peníze s jistým vědomím téhož nejvyššího hofmistra království Českého od nejvyšších berníků zemských aby se vydávaly, a bylo-li by co nápravy hodného, JMCské tolikéž i soudu zemskému to v známost uvozoval. A berníci nejvyšší povinni budou každého času, když by jaká výprava s penězi do země Uherské státi se měla, nadepsanému Kryštofovi z Lobkovic, nejvyššímu hofmistru království Českého, to vždycky časně v známost uvozovati. A za takovou práci má se jemu po jednom tisíci kop míšeňských obzvláštně každého toho roku po ty dvě létě od nynějších berníkuov nejvyšších z těchto pomocí svolených dáti.
Na ostatní pak sumu peněz nemalou, co jí po těch dvou tisících koních zuostane, ráčí JMCská podle vůle a libosti JMti lid válečný, který by se JMti nejlepěji hodil, moci dáti přijíti. Potom také aby o tom, jaký lid na tu ostatní sumu přijat, i také kderak se těm dvěma tisícům lidu jízdného platiti bude, nicméně i jak se lidu hraničnému, i co na které pevnosti se platilo a platí, vědomost dostatečnou míti mohli, nařídili sou k tomu za komisaře zemského Ladslava z Šternberka a na Královicích, řádu sv. Jana Jerozolimitánského rytíře; pakli by on toho bezelstně k sobě přijíti nemohl, tehdy stavové dávají moc nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským, aby oni s jistým vědomím a vuolí JMCské jinou osobu hodnou za komisaře obrati a voliti mohli, kterémužto komisaři JMCská instrukcí dáti milostivě poručiti chtíti ráčí. Však prve nežli by taková instrukcí témuž komisaři vydána byla, že takovou instrukcí s nejvyššími úředníky a soudci zemskými uvážiti, JMCská milostivě poručiti míti ráčí. Kterýžto komisař podle sobě od JMCské a nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských dané instrukcí to všecko bedlivě vyhledati, očitě spatřiti a na to na všecko dostatečné se vyptati, nejvyššímu hofmistru království Českého, též i při soudu zemském nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským a potom při budoucím sněmu všem třem stavuom tohoto království v známost uvésti má A o službu jeho nejvyšší ouředníci a soudcové zemští s ním narovnáni jisté, co by jemu z výšpsaných sbírek od stavův placeno býti mělo, učiniti mají.
O mustruňcích a skrze zemi tažení vojákuov cizích národuov.
Však poněvadž sou stavové skrze mustrunky lidu pěšího i jízdného v tomto království pokládané let pominulých škod neslýchaných pocítili, za to JMCskou poníženě prosí a při tomto svolení sněmovním z mnohých a velkých příčin to sobě znamenitě vymlímjí, poněvadž sou toto svolení větší nežli které země ve všem křesťanstvu učinili, aby v tomto království žádní mustruňkové (krom těch dvou tisíc koní, nad kterýmiž nejvyšší a rytmistři Cechové býti mají) pokládáni a držáni nebyli. A poněvadž se jim a poddaným jich roku jminulého, ano i předešlých let od těch vojákuov, kteří v tomto království zmustrováni byli, také i skrze toto království táhli, veliká škoda dala, tak že mnozí z nich netoliko na dni, ale i na týhodny před uloženým dnem v ta místa, kdež mustrováni býti měli, přijeli, v hospodách trávili, všeho sobě dosti dáti porúčeli a žádnému nic nezaplatili, nýbrž ještě vyjíždějíce z měst poddané jich šacovali, že jim peníze dávati museli, jim koně. dobytky i vozy [ Zápis deskový má místo slova toho opětně "koně". ] brali, rybníky skopávali, také potom i pod praporcem táhnouce, kde noclehy měli, chudým lidem nic neplatili, nýbrž velikou škodu jim zdělali: protož stavové JMCskou poníženě prosí, aby to při nich milostivě přetrhnouti ráčil, nebo stavové se v tom poníženě JMCské ohlašují a to sobě vymíňují, komu by se od takových vojákuov, kteří by buď pod praporcem neb k mustruňku táhli, taková škoda a neplacení chudým lidem stala (poněvadž by z čeho berně dáti neměli), aby sobě to, dadouce takové škody a pozůstalé dluhy spravedlivě před osobami víry hodnými scisti, na těch berních a sbírkách zemských poraziti mohli.
Však kteří jsou se koliv z obyvatelův království tohoto časně podle sněmu minulého roku do kanceláře JMCské nebo do komory české utekli a o tom, co jest jim. tak od vojákuov a na čem škoda a jaké ublížení [se] stalo, aneb poddaným jich co dlužno zuostalo, oznámili, toho podle sněmovního snesení že slušně a spravedlivě užiti a na těch svolených po nocech aby sobě to poraziti mohli. Než kteří časně, jakž se nadpisuje o to se neutekli a neoznámili, ti toho, poněvadž jsou se v tom podle vejminky v sněme doložené nezachovali a sami se v tom obmeškali, na škodu JMCské užiti nemají.
Takové pak vejražky beze vší škody JMCské se státi a zase jednomu každému nejvyššímu, rytmistru nebo hejtmanu při jeho záplatě poraženy býti mohou, když toliko ten artikul do pštoluňkův týmž vojákům vydaných doložen bude, což aby se stalo, JMCskou stavové poníženě prosí. A jestliže by také bez toho býti nemohlo, než že by vždy některý neveliký počet lidu válečného skrze království toto táhnouti inusil, tehdy také JMcskou poníženě prosí, že nad tím JMcská ochrannou a přísnou ruku milostivě držeti ráčí, aby nejvyšší, rytmistři nebo hejtmane takové reversy, jakž sněmem předešlým vyměřeny jsou, poněvadž to v jiných zemích činiti musejí, od sebe dávali a takových neužitečných vejmluv, jak předešle se dalo, neužívali.
Však i za to stavové JMCskou poníženě prosí, aby JMCská, kdyby, jakž vejš dotčeno, vždy jaký lid válečný skrze toto království táhnouti musil, k tomu JMCská [sic] časně komisaře hodné naříditi a do těch krajův, kudy by týž lid táhnouti měl, aby se časně k místům uloženým sjížděli, tolikéž časně aby se v ta místa oznámilo, tak aby se profianty a jinými potřebami zásobiti mohli, aby na ně týž lid válečný dlouho nečekal, milostivě poručiti ráčil.
A jestliže by se pak jaká škoda komu anebo lidem jeho od vojáků buď při mustruňcích aneb skrze toto království tažení stala, tehdy nedada čtyřem nedělím projíti má takovou škodu, anebo jestliže by co potráveno a od nich zaplaceno nebylo, lidmi hodnověrnými obvésti a do kanceláře JMCské o to se utéci. A majíc o to JMCská sobě tak časně učiněnou zpráva, aby při jich záplatě tomu nejvyššímu, který by ten lid vedl, ráčil moci dáti poraziti, tak aby JMCská v tom žádné škody nésti neráčil; a komu by se taková škoda od vojákuov stala, aby to na nejprv příští soud zemskej vznesl, a soud zemskej má to, co by a jak mnoho takovému na jeho berních a sbírkách spravedlivě poraženo býti mělo, s pilností rozvážiti.
O defensí.
Co se pak defensí, a kterak by v čas potřeby jedna země druhé na pomoc přispěti mohla, dotyce, poněvadž ten artikul v sněmích, kteří léta 93. a 96. držáni byli, dostatečně vysvětlen a JMCské v moci zůstaven jest, tak kdykoliv JMCská nejvyšší úředníky a soudce zemské a rady JMCské soudu dvorského a komorního, též osoby z obce k tomu volené z království tohoto a zemí k němu připojených obeslati ráčí, aby se sem sjely a ten artikul potřebný na místě a konci postavily, protož toho ještě stavové při tom zůstavují a tyto osoby z obce jsou k tomu volili z stavu panského: Adama Havla z Lobkovic a na Duchcově, JMCské radu, Jindřicha Křineckého z Ronova a na Roždalovicích, Jana z Vrtby a na Červeném Hrádku, Hendrycha Matesa hrabě z Turnu, Vilíma z Lobkovic a na Tejně Horšovském; z stavu rytířského: Vácslava Pěti peského z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích, Sezimu Miřkovského z Tropčic a na Mirkově, Kryštofa Václava Kapouna z Svojkova a na Hlušcích, Kryštofa Budovce z Budova na Hradišti nad Jizerou, Jana z Bubna na Lipchavě.
O veřejné hotovosti.
Na tom jsou se s JMCskou stavové snesli, když by tak nětco nenadálého a nebezpečného na toto království a země k němu přináležející (čehož pane Bože milostivě ostříhati rač) přišlo, to stavové předně JMCské a potom nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským a radám JMti soudu dvorského komorního a osobám níže psaným z každého kraje voleným v moc dávají, tak aby to dle potřeby uznali, s JMCskou uvážili, a v tom ve všem podle sněmu léta 95., jakž ten artikul to v sobě obsahuje, aby se tak zachovali. A k tomu voleny jsou osoby tyto:
z kraje Bechyňského: Fridrich Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Vitanovicích, Joachym starší Španovský z Lisova a na Loutkově z pánuov, Jiřík mladší Vratislav z Mitrovic na Zalší a Protivíne, purkrabě hradu Pražského, Jeroným Hozlaur z Hozlau a na Hněvkovicích z rytířstva;
z kraje Prácheňského: Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, JMCské rada a nejvyšší mistr převorství království Českého, Teobald Švihovský z Ryzmberka a z Švihová a na Horažďovicích z pánuov, Bohuslav Malovec z Maio vie na Hluboké a na Dřitni, Jan Hořčice z Prostého a na Pořičí z rytířstva;
z kraje Slánského: Jan z Kolovrat na Buštěhradě a Kosatkách, Jaroslav Borita z Martinic a na Sniečně z pánův, Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrberka a na Blahoticích, Matyáš Štampach z Štampachu [ Slova "z Štampachu" scházejí v záp. desk. ] a na Kornhauze z rytířstva;
z kraje Litoměřického: Adam Havel z Lobkovic a na Duchcově, JMCské rada, Hen-drych z Vartmberka a na Kamenici z pánův, Adam Hrzaň z Harasova na Skalce a Landškroně [sic] a Landšperku, Petr Kostomlatský z Vřesovic a na Býškovicích z rytířstva;
z kraje Kouřimského: Petr Karel Holický z Šternberka a na českém Šternberce, Karel Mračky z Dubě a na Pyšelích z pánuov, Adam Zapský z Zap a na Dubci, Jeroným čejka z Olbramovic a na Chválách z rytířstva;
z kraje Čáslavského: Vlachyně z Říčan a na Studenci, Kašpar Melichar z Žerotína a na Nových Dvořích z pánův, Joachym Kalenice z Kalenic a na Zručech, Vácslav Popel z Vesce z rytířstva;
z kraje Vltavského: Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku, Jan z Talmberka na Jankově a na Chotěticích z pánův, Adam Velemyský z Velemyšlovsi, Diviš Černín z Chudenic na Nedrahonicích, z rytířstva;
z kraje Podbrdského: Jan Litvín z Říčan na Hořovicích z pánů, David Bechyně z La-žan a na Pičíně, Václav mladší Vratislav z Mitrovic na Litni z rytířstva;
z kraje Plzeňského: Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském, Jiří Petr z Švamberka na Bezdružicích a Švamberce, JMCské kráječ z pánuov, Zikmund Chotek z Chockova, Diviš Markvart z Hrádku na Bělý a Nekmíři z rytířstva;
z kraje Žateckého: Kryštof Šlik z Holejče hrabě z Pasounu a z Lokte na Falknovè, Leonard Colona z Felzu a na Andělské Hoře z pánův, Sezima Miřkovský z Tropčic na Mirkově, Linhart Štampach z Štampachu na Libouši a Hogensdorfu z rytířstva;
z kraje Boleslavského: Jindřich Křinecký z Ronova a na Rožďaloviclch, Zikmund z Vartmberka a na Kamenici z pánuov, Kryštof Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou, Jiřík Vančura z Řehnic a na Studénce z rytířstva;
z kraje Hradeckého: Albrecht Gotfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, Karel z Valdštejna na Poličanech, JMCské rada z pánuov, Mikuláš z Bubna na Liticích a Žamberce, Myslibor Hamza Bořek z Zábědovic z rytířstva;
z kraje Rakovnického: Jan Tejřovský z Enzidle na Hřebe[č]nicích, Beneš Libštejnskv z Kolovrat z pánuov, Václav Hochauzar z Hochauzu a na Pšovicích, Václav Chotek z Chockova a na Žihli z rytířstva;
z kraje Chrudimského: Jan Bezdružický z Kolovrat na Bystrým a Tejnci Hrochově, JMCské rada, Karel Záruba z Hustiřan na Radimi a Sedei z pánův, Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, Vilím Dobřikovský z Malejova a na Dobřikově z rytířstva.
O vyzdvižení hor a uvažování mince.
A jakož jest opět JMCská při stavích milostivě vyhledávati ráčil, aby na prostředky, kterýmiž by hory v tomto království zase [ Slovo to schází v záp. desk. ] vyzdviženy býti mohly, pomyslili a takovů tomuto království velmi potřebnou věc k místu a konci přivedli, to jsou stavové v uvážení své vzali. A poněvadž tento artikul obšírného uvážení potřebuje, na tom jsou se snesli, aby se osoby nížepsané konečně v pátek před Křížovou nedělí nejprve příští do Prahy sjely a na zejtří ráno v zeleném pokoji na to zasedly, mezi sebou to vše, jakž předešlý sněm ukazuje, i také zlé a nehodné mince, kteréž se do království Českého přinášejí, jak by ty vybyty býti mohly, uvážily, a to předně JMCské a potom stavům při nejprve příštím sněme k dalšímu toho na místě a konci postavení přednesly. A JMCská nařízeným k tomu komisařům svým o tom časně věděti míti dáti ráčí, tak aby oni k témuž dni nahoře jmenovanému na hradě Pražském také časně se najíti dali. A osoby k tomu volené jsou tyto z stavu panského: Petr Vok z Rožmberka, vladař domu Rožmberského, JMCské rada, Kryštof z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMCské rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království českého a téhož království nejvyšší kamrmeister, též nad apelacími na hradě Pražském president, Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské rada a nejvyšší sudí království českého. Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kanclíř království Českého, Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vimberce, JMCské rada a nejvyšší sudí dvorský království Českého, Adam mladší z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada a komorník, Hertvík Zeidlic z Šenfeldu na Polný a Chocni, JMCské rada, koruny české německých lehen hejtman a JíMCové jakožto králové české měst v království Českém podkomoří, Jan Rudolf Trčka z Lípy na Velisi, Kumburce a Lipnici, JMCské rada, Fridrich Šlik z Holejče hrabě z Pasounu a z Lokte, Leonhart Colon z Felzu a na Andělské Hoře; z stavu rytířského: Jan z Klenového a z Janovic na Zinkovech a Zitíně, JMCské rada a nejvyšší písař království Českého, Václav Ples Heřmanský z Sloupna, na Stolanech a Bystřici, JMCské rada a purkrabě Karlštejnský, Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, JMCské rada, purkrabě kraje Hradeckého a nejvyšší jagrmistr království Českého, Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské rada, Kryštof Fictum z Fictum a na Klášterci, JMCské rada, Karel Kokořovec z Kokořova a na Šťáhlavech, JMCské rada, Kryštof Václav Kapoun z Svojkova a na Hlušcích, Volf Gothart Perklar z Perklasu; z stavu městského: Jiřík Heidelius z Rassenštejna, prubíř zemský a kanclíř Starého města Pražského, Václav Kundrát, Mistr Tomáš Kochan, Albrecht Ecker, Volf Švorc, Kryštof Purkatreich.
A kdyby se všickni k tomu času sjeti nemohli, tedy osoby ty, kteréž se tak sjedou, to uvážiti mají; však co se tolarů širokých a dukátův dotýče, na tom jsou se stavové s JMCskou snesli, aby tolar široký po sedmdesáti třech krejcařích, a dukát po dvou šedesátnících za ty dvě léta pořád zběhlá vůbec brány a vydávány byly.
O zaražení nových silnic z knížetství Bavorského.
A jakož jest se JMCská milostivě v tomto přednesení sněmovním stavuom království tohoto zakázati ráčil z strany nesmírné drahoty soli v tomto království a zaražení nových silnic, poněvadž ta věc tomuto království velmi škodlivá býti chce, že JMCská ráčí chtíti to v lepší řád a způsob uvésti, z kteréžto JMCské tak milostivé otcovské péče stavové poníženě a poddaně děkují.; a poněvadž sou předešle nejvyšší úředníci a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního podle moci sobě od stavuov tohoto království sněmem, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího pětistého devadesátého devátého v pátek po neděli Jubilate [sic], dané, kteří jsou se tak podle téhož
sněmovního snesení na hrad Pražský sjeli a tu věc v pilné své uvážení vzali a, což za potřebí býti uznali, to v spis uvedše JMCské sou podali, v kderémžto spisu jsou veliké těžkosti a obtížení tohoto království JMCské přednesli, kteréž pro příčinu tohoto nového předsevzetí JMti knížete Bavorského a zaražení v místě novém prve nebejvalém skladu solního, kterýž od starodávna podle slavné paměti císařův Římských a králuov českých v městě Pasově jest byl, a odtud dále cestami a stezkami vysazenými a osvobozenými ku prospěchu tohoto království k skladuom pořádným sůl bezpečně v slušné a v mírné ceně přicházela, a zase proti tomu ládunkové od obilí, omastkuov a jiných věcí ven z tohoto království vycházeli, ježto proti tomu touto proměnou a nadsazováním a převyšováním od JMti knížete Bavorského a JMti arcibiskupa Salcburského na tom počtu prostic soli, kterýž ročně do tohoto království přicházel, na sta tisícuov kop z tohoto království Českého se peněz vynáší, JMCské stavové tohoto království jakž předešle tak i nyní za to poníženě prosí, poněvadž tento artikul netoliko lidí možnějších, ale i každého nejchudšího a vuobec všech obyvateluov tohoto království se dotyce, aby JMCská tím tak pilným a potřebným artikulem odkládati neráčil.
A protož jsou se s JMCskou na tom všickni tři stavové tohoto království snesli, poněvadž jest toho tak veliká potřeba, jakž se nadpisuje, aby ta věc co nejdřív možné, a to konečně mezi tímto časem a sv. Bartolomějem nejprve příštím v těch místech, kdež by z strany drahoty soli a nemírné ceny, též dodáváni, předně skrze komisaře JMCské i také naše zemské k místu a konci přivedena býti mohla, jednati dáti ráčil. A stavové JMCské jakožto králi českému, nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským, radám JMCské soudu komorního tu moc k uvážení dávají, aby JMCská o táž věc komisaře své buďto k JMti knížeti Bavorskému, arcibiskupu Salcpurskému do Pasová, anebo v kderážkoliv místa by toho potřebu býti poznati ráčil, vyslati a o túž drahotu soli a stížnost o za ražení nových silnic a skladuov jednati dáti, podle kterýchžto JMCské komisařuov nejvyšší úředníci i a soudcové zemští a rady JMCské soudu komorního aby i komisaře z tohoto království voliti a na- říditi mohli, kteříž by, jsouc od stavuov tohoto království vysláni a majíce na to list mocný pod pečetí zemskou, o čemž obzvláštně relací ke dekám zemským od stavův [ Slova "od stavův" scházejí v záp. desk. ] učiněna jest, toho všeho, což by v té příčině JMCské jakožto králi Českému a tomuto království s nejlepším jednáno a vyřízeno býti mohlo, týmž JMCské komisařuom a od stavuov tohoto království všelijak s pilností nápomocni byli, tak aby beze všech dalších odkladuov k místnému dokonání to přivedeno bylo, s takového velikého nad předešlý způsob na sta tisíce peněz z tohoto království za touž sůl vynášení aby sešlo.
O srovnání práv městských s zřízením zemským.
Co se práv městských s zřízením zemským srovnání a korigování dotýče, toho se při přejdešlých sněmovních sneseních zuostavuje, tak že osoby předešlým sněmem volené na to zasednouti a, učinivše již k této věci nemalý začátek, to dále mezi tímto časem a nejprv příštím sněmem vyříditi a stavům království tohoto potomně přednésti mají. A na místě Václava nejstaršího Berky z Dube a z Lipého a na Rychmberce s světa sešlého volili jsou Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské radu a nejvyššího kancléře království Českého.
O drahotě řemeslníkuov.
Z strany pak drahoty řemeslníkuov, poněvadž k uvážení té věci jisté osoby na sněmu, kderýž léta devadesátého sedmého držán byl, volené jsou, protož aby se také ty osoby v outerej po sv. Víte nejprve příští [18. Junii] na hrad Pražský sjely, to před sebe vzaly a tak, jak sněmovní snesení vyměřuje, to vše k místnému svému vyřízení přivedly. Též také co se hospod, landkočích, formanuov, poslův a jiných věcí dotyce, to též osoby vyš dotčené uvážiti a na místě a konci postaviti mají. A k tomu volili jsou osoby tyto z stavu panského: Kryštofa z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMti římského císaře radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království českého, nejvyššího kamrmistra království Českého a nad apelacími na hradě Pražském presidenta, Adama z Šternberka na Sedlci a Bechyni, JMCské radu a nejvyššího sudího království Českého. Zdeňka z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské radu a nejvyššího kancléře království Českého, Volfa Novohradského z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vimberce, JMCské radu a nejvyššího sudího dvorského království Českého, Voldřicha Felixa z Lobkovic na Bílině i Kosti, JMCské radu a komorníka, Jana Sezimu z Sezimova Oustí a na Ouští, JMCské radu a dědičného kráječe království Českého, Adama mladšího z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské radu a komorníka, Hertvíka Zeidlice z Šenfeldu na Polný a Chocni, JMCské radu a koruny české německých lehen hejtmana a JíMCové jakožto králové České měst v království Českém podkomořího; z stavu rytířského: Jana z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně. JMCské radu a nejvyššího písaře království Českého, Václava Plesa Heřmanského z Sloupna na Stolanech a Bystřici, JMCské radu a purkrabí Karlštejnskýho, Kryštofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské radu, Jana Vamberskýho z Eohatec a na Hreboni [sic], Mikuláše z Bubna na Liticích a Žamberce, Václava Pětipeského z Chýš a z Egerberku a na Blahoticích, Adama Hrzaně z Harasova na Skalce, Landškrouně a Landšperku, Volfa Žoldána Štampacha: z stavu městského: Václava staršího Krocína z Drahobejle, primasa Starého města Pražského, Melichara Haldiusa z Najenperku, Jiříka Heideliusa z Rasenšteina, prubíře zemského a kancléře Starého města Pražského, Kryštofa Vetengle z Najenperku na Boruhrádku a Eychnově, Vácslava Fafouta z Hořkovce, Jana Kameníka z Počernic, Václava Kundráta, Jiříka Jehele. Kdeříž, když od JMCské obesláni budou, sem do Prahy se sjeti, na to zasednouti, v jistý řád vše. co se při tom potřebného uzná, uvésti a vuobec tisknouti dáti mají. Však při tom stavové JMCské za to poníženě prosí, aby potom nad tím ruku milostivou držeti ráčil, a z toho aby nebylo vykračováno.
O meze a štokrámy.
Z strany pak spatření mezí a hranic království tohoto, kdež se na dlouhá léta pod štokrámy lesy prodávají, poněvadž k tomu na předešlém sněme jisté osoby volené jsou. protož aby se ty osoby předešlým sněmem volené v pondělí po sv. Prokopu nejprve příštím [8. Julii] na Krupku sjely, to vše spatřily a, jakž předešlý sněm ukazuje, vyřídily. Jestliže by se pak kdo z obyvateluov království tohoto, jehož se při tom dotýkati bude, na týž den tam na Krupku najíti nedal aneb jiné hodné osoby na svém místě neposlal, toho komisaři zemští soudu zemskému oznámiti mají, a več mu to soud zemský obrátí, tím se spraviti musiti bude. A dále vezmouce soud zemský od týchž komisařuov o těch škokrámích zprávu, nařídí v tom s milostivým vědomím JMCské to, co za slušné uznají. A co by tak týmž osobám sněmem voleným na outratu dáno [ Slovo to schází v záp. desk. ] býti mělo, to se soudu zemskému k uvážení a v moc dává. A jestliže by všickni komisaři k tomu času se sjeti nemohli, tehdy ti, kteří se sjedou, tu věc před sebe vzíti a k místu a konci přivésti mají.
Co se odporův o meze mezi královstvím tímto a knížetstvím Bavorským, též i Falcu dotýče, stavové JMCské nejvyšším úředníkuom a soudcům zemským tu moc dávají, aby na to na všecko s pilností nastoupili a, pokudž se potřeba uzná, jisté komisaře k tomu naříditi mohli, kterýmžto list mocný pod pečetí zemskou vydán býti má; a relací o přitištění pečeti zemské vykonána jest.
O plavbě po Labi.
Z struny plavby po Labi poněvadž již ten artikul na sněmích mnohokrát uvažován byl, na tom sou se stavové ještě snesli, aby to JMCská nejvyšším ouředníkuom a soudcům zemským v moc dáti ráčil, tak aby komisaři zemští k tomu nařízeni byli, kteří by plnomocně to všecko na místě a konci postaviti mohli. A aby týmž komisařuom list mocný pod pečetí zemskou dán býti mohl, o to jsou již stavové relací ke dekám zemským učinili.
O lidech rozpustilých.
A jakož se mnozí ze všech tří stavův nacházejí, kteříž předně proti přikázáním božským, též proti všem dobrým mravuom bezbožně a lehkomyslně, nepamatujíce jak na pána Boha a poctivost svou, tak ani na vzáctnost starožitných rodu a předkuov svých, všem vuobec k velikému pohoršení a zlehčení živi sou, a poněvadž pak všickni tři stavové v skutku to poznávají, že všecky a všelijaké těžkosti pán Buoh na nás pro hříchy naše dopouštěti ráčí, pročež také tímto sněmem to, aby všickni ku pánu Bohu skroušeným srdcem se obrátili, pokání činili, nařízeno jest: protož aby takoví bezbožní a rozpustilí všelijakého stavu lidé tím spěšněji k napravení náležitému přivedeni býti mohli, na tom jsou se stavové s JMCskou snesli, aby ti takoví rozpustilí lidé, kteříž žádných povolání, povinností ani služby na sobě nemajíce, toliko bezbožně a zahálčivě živi jsouce v městech Pražských i v jinejch místech v tomto království se zdržují, zejména JMCské a soudu zemskému nejprve při štímu a tak potomně vždycky od purkmistra a konšelův, kdo [sic] by se zahálčivě zdržovali, v spisu poznamenané podávali [sic], a JMCská aneb soud zemskej aby to naříditi ráčili, kterak by takové osoby nebo přátelům jich v moc, aneb na pomezní zámky království Uherského dodávány býti mohly. A dále stavové JMCské a soudu zemskému to v moc dávají, jakžkoli JMCská a soud zemskej to nejlepěji naříditi ráčí, pro uvarování příčinou týchž lidí hněvu Božího i také ušetření rodu a přátel jich poctivých to vše aby podniknouti a ve všom tom poslušňě se zachovati povinni byli.
O žebrácích.
Také sou stavové tohoto království to v uvážení svém měli, kterak zde v městech Pražských, kdež JMCská jakožto král a pán náš nejmilostivější dvorem svým býti ráčí, množství žebráků se nachází, větší díl cizozemcuov neb těch, kteří by se jinače živiti mohli, jest, skrze kteréž by jak v čas morového povětří morní nakažení sem do měst Pražských přineseno ano i, poněvadž žádnému, kdo, odkud, a co jsou povědomo není, ledacos jiného zlého státi by se mohlo: protož sou se na tom s JMCskou poníženě snesli, aby takoví žebráci, též i jiní zlí nepracovití lidé v takové žebrotě zde v městech Pražských ani v jiných městech království tohoto českého trpíai nebyli, nýbrž aby předně jedna každá vrchnost na gruntech svých to nařídila, aby poddaní jich, kteříž by sobě chleba prací svou dobývati nemohli, tak opatřeni byli, aby obživení své buďto v špitálích anebo jinače na gruntech jich míti mohli. Cizozemci pak, kteříž by žádných pánů neměli a jiní lidé, kteříž by se jinače robotou svou živiti aneb u lidí sloužiti mohli, ti aby dokonce trpíni nebyli, než z měst Pražských i z jiných měst a městeček aby se vypověděli a vyhnáni byli. Kteří by pak, že nedostateční sou, a žebroty hodni uznáni byli, ti od úřadu v městech Pražských a v jiných městech cejchy míti mají, a v jednom každém z měst Pražských mají k tomu osoby přední nařízeny býti, kteříž by na to pozor měli, aby se v tom dobrý řád držel. A kterýž by, jsouce tak jednou vyhnán, zase se navrátil a, moha se jinače živiti, žebroty následovati chtěl, ten každý od toho práva, kdež by postižen byl, aby do vězení vzat a vedle uznání skutečně trestán býti mohl; a právo žádné ani pán dědičný jich v tom žádné překážky aby činiti nemohli a nemají.
Zápověď z strany nepořádného v stav manželský vstoupení.
Jakož jest JMCská stavům milostivě v spisu podati ráčil, kterak by v tomto království mnohé osoby ze všech tří stavů tohoto království obojího pohlaví proti přikázání božímu v zapověděných stupních příliš blízce v krevnosti se stejkajícich se ženily a vdávaly, to aby přetrženo, a jistá pokuta na přestupníky aby uložena byla: i na tom jsou se s JMCskou stavové snesli, kdož by koli tak v krevnosti blízce s přítelkyní svou bez jistého dovolení, konsensu a dispensaci svatosti papežské oddati se dal, aby ten každý mužského i ženského pohlaví statek svůj všecken (však po tomto nařízení) propadl, a jeden díl z toho na JMCskou, druhý k zemi, a třetí na nejbližší přátely týchž osob aby přišel. Z kderéžto pokuty na soud zemský větší prokurátor JMCské k ruce JMti z jednoho dílu, a ta osoba, které to od soudu zemského poručeno bude, k ruce zemi z druhého dílu, a nejbližší přítel z třetího dilu obsílati a nejvyšší úředníci a soudcové zemští o to toho soudu konec učiniti mají, a ten, kdož by tak obeslán byl, žádným zdvižením se brániti nemá. A stavové soudu zemskému moc dávají, aby osobu jistou naříditi mohl, která by z toho druhého dílu k zemi náležitého obsílati mohla a rnoc měla.
O měrách.
A jakož se také mnoho a zhusta v tomto království toho děje, že jak v městech, městečkách, tak i v vesnicích s měrami velmi neupřímně zacházejí a míry falšují a, když co kupují, větších měr v tom užívají, a když zase co prodávají, hned zase menší míry dávají, což se také na větším díle v hospodách a v domích hostinskejch děje, a tak jakž vyšší stavové, tak i nejvíce chudý obecni lid tím velice stížení a utiskáni bývají: i aby na starodávní míry zase přišlo a ti škodní obmyslové a škrabůkové aby přetrženi byli, na tom sou se stavové s JMCskou snesli, kdož by se koliv čeho takového dopustil a s měrami tak falešně a neupřímně vůkol šel a v tom skutku že by postižen byl, a na něj to provedeno a ukázáno bylo, ten každý aby čtvrtý díl statku svého propadl, a z toho JMCské dva díly aby šly, a tomu, kdež by o tom oznámil aneb takový nezpůsob vyhledal, třetí díl. V čemž v městech JMCské rychtářové osobám těm nápomocni býti mají.
O opravování cest a silnic.
Jakož také ze všech stavuov království tohoto na JMCské mnozí sobě cla vyžadují a z toho nemalý užitek berou, ale proti tomu cest ani silnic do konce neopravují, což s nemalým ale velikým obtížením pocestných lidí se děje, kteříž taková cla dávati musejí, a proti tomu žádného zase pohodlí nemají, nýbrž častokrát skrze to nemalých škod pociťovati musejí: i na tom jsou se stavové s JMCskou snesli, aby jeden každý z obyvateluov království tohoto, kdož by tak jakáž koliv cla vysazená měl, silnic a cest, náležitě ku pohodlí pocestným spravovati dal, jak daleko opravování silnic a cest jednoho každého se vztahuje. Pakli by toho neučinil, tehdy kdož by koliv skrze to jakou škodu vzal aneb toho něco pocítil, aby to na JMCskou. nejvyšší úředníky a soudce zemské vznesl, ten každý aby vedle vyměření JMCské, nejvyšších ouřednikův a soudcuov zemských, tak jakž by mu to nalezeno bylo, to podniknouti povinen byl.
Zápověď z strany bití a stříleni laní.
Dále také jakož jest JMCská i to stavuom milostivě přednésti a v známost uvésti ráčil, že té vuole býti ráčí na panstvích JMti pro JMti a budoucích králův Českých rozkoš a kratochvil foršty dáti rozšířiti, tak aby zvěř jak pro JMCskou tak i pro pohodli stavuov rozplemeniti se mohla, však poněvadž blízko a mezi statky JMCské někdeří obyvatelé království tohoto nemálo gruntuov a statkuov svých mají, tak že zvěř z jedněch gruntuov JMCské přes jich grunty na jiné statky JMti přecházeti musí, a v tom žádného ušetření od mnohých že není, nýbrž jak co z gruntu JMCské na jich grunty přejde, stříleti a bíti dají: za kderoužto příčinou k milostivému JMCské zalíbení, též i ku pohodlí stavuov, aby se zase tím dříveji zvěř rozplemeniti mohla, na tom s JMCskou stavové jsou se snesli, aby žádný z obyvatelův království tohoto jak v lesích svých vlastních, tak ani nikdež jinde žádných lani stříleti ani žádným vymyšleným způsobem bíti nedal, a to od zavření sněmu tohoto do dvou let pořád zběhlých. Pakli by se kdo toho přes tuto zápověď dopustil a to na něj provedeno bylo, ten každý pokuty sto kop gr. č. aby propadl. A polovice té pokuty, k těmto sbírkám přijíti, a druhá polovice tomu, kdož by o tom JMCské oznámil, připadnouti má.
O obstavuncích mezi stavy království tohoto a knížaty a stavy knížetství Slezských.
Jakož sou již od několika let pořád mezi stavy království tohoto českého a knížaty a stavy knížetství Slezských z strany obstavuňků všelijaké roztržitosti a sporové vznikli, pročež jest se o to léta pominulého devadesátého sedmého při sněme obecním dvanáctého dne měsíce února ode všech tří stavův téhož království a od knížat a stavuov dotčených knížetství Slezských s plnou mocí vyslaných takové celé a dokonalé porovnání stalo, totiž, kdyby kdy napotom mezi poddanými a obyvateli tohoto království českého anebo také knížetství Slezských, jakého by ti koliv stavu, řádu aneb povolání byli. jaká taková nedorozumění pošla, aby to vše při tom právě, kterémuž by obviněný přináležel, pokudž nejvejš možné od soudce téhož práva (k čemuž se on přede vším jiným se vší pilností přičiniti má) mírně a přátelsky bez všelijakého prodloužilého právního procesu mezi stranami porovnáno bylo.
Pakli by k takovému přátelskému porovnání přijíti nemohlo, tehdy teprva jedna každá vrchnost v té zemi má původu anebo plnomocníku jeho bez všelijakých zbytečných protahův vedle práva za spravedlivé učiniti, nýbrž, jestliže by to buď skrze vlastní přiznání aneb skrze listy upečetěné, že dluh spravedlivý jest, seznáno bylo, má k tomu vrchnost aneb právo původoví neprodleně a nejdéleji v jednom měsíci dopomoci; pokudž by pak vrchnost ta a právo puovodu aneb plnomocníku jeho, jakž dotčeno, za spravedlivé učiniti zanedbávalo, tehdy může se o to původ k vyšší vrchnosti té země utéci, a ta povinna bude jej na vznešení a stížnost jeho ihned při témž právě, kdež táž pře zašla, tak opatřiti, aby nejdéleji ve dvou nedělích a zvláště v věci patrné a spravedlivé k svému přijíti mohl. Avšak kdyby vždy tu něco takového týmž nižším právem scházelo, že by původ náležitého opatření dosáhnouti nemohl, má jeho vyšší vrchnost náležitě a skutečně v tom bez odporu a všelijakého prodlévání opatřiti.
Pakli by ty véci ještě předce na jakém odporu pozůstávaly a víceji průvoduov vedle práva potřebovaly, a to k dalšímu právnímu vyslyšení přijíti mělo, tehdy má vrchnost ta anebo právo jednoho každého místa, k kterémužto takový spor přináležel, strany oustné vyslyšeti a k tomu se přičiniti, aby mírným a přátelským způsobem porovnány býti mohly. Nicméně, jestliže by obžalovaný v království českém usedlý byl, má v českém, pakli v Slezště, v německém jazyku předneseno a procedirováno býti.
Pakli by s takového přátelského porovnání sešlo, má vrchnost anebo právo při původu naříditi, aby svou stížnost v spis dvakrát přepsaný, a to v jednom měsíci uvedl, kterýžto spis potomně obžalovanému, na nějž by on odpověď svou tolikéž v jednom měsíci ku právu dal, a táž odpověď jeho zase puovodovi, na niž by repliku svou v témž také určitém času, jako i potom zase obžalovanému táž replika, na kderouž by on dupliku v témž také čase dáti mohl, a to vždycky pod ztracením té pře pořádně propůjčovány a tak strany vejpovědí spravedlivou poděleny býti mají. A když již [ Slovo to schází v záp. desk. ] jednakaždá strana dvou svých spisův k vynesení mezi nimi vejpovědí ku právu podá, tehdy taková akta od téhož práva, při kterémž táž pře začátek svůj vzala, a to bylo-li by v cechách, do apelací, pakli v Slezště. tehdy ku právu tomu, kterémuž by táž věc pořádně přináležela, k rozsouzení spravedlivému odeslána, a tu ve dvou měsících pořád zběhlých nález učiněn a před stranami vyhlášen a publikován býti má.
Však nicméně, pokudž by toho potřeba jaká ukazovala, i toho se ještě jedné každé straně dostati a dopřiti může, aby po jednom spisu, jako tripliku a quadrupliku v času svrchu jmenovaném proti sobě podaly a při skládání akt žádných zbytečných ouskokuov anebo průtahuov nižádným způsobem nepožívali. Čas pak ten měsíce od toho dne, v kterémž se spisové takoví, buďto od původa, anebo od obžalovaného podávati anebo zase propůjčovati budou, míněn aneb počítán býti má.
A pokudž by v tom sporu jací průvodové, aneb naproti tomu odvodové vedeni býti měli, tehdy k spravení a zhotovení takových průvodův má se jeden měsíc původu jmenovati a dopřiti, a potom, když by již ti průvodové ku právu složeni byli, tu ihned také obžalovanému k jeho odvodu v témž určitém čase odesláni a potom oboum stranám k prokazování takových průvoduov i odvoduov další neprodlouženy termin propůjčen a jmenován býti má. Strany pak na též průvody a odvody opět zase ve dvou spisích v nahoře vyměřeném čase proti sobě procedirovati, to již vše k vejpovědi skoncovati, a vždycky v Čechách podle obyčeje a pořadu práva českého, a v Slezště podle práva a obyčeje, kteréhož se v těch místech anebo zemích užívá, souzeno a ortelováno, a co tu tak nalezeno a mezi stranami vypovědíno bude, to tolikéž při tom bez dalšího všelijakého apelování, odvolání aneb suplikování zuostaveno, a pokudž by strana ta, jenž by práva zůstala, ve čtyřech nedělích pořád zběhlých po publikované vejpovědi ve všem náležitě spokojena nebyla, tehdy ihned potom beze všech dalších odkladův exekucí buď na statku dlužníka aneb (kdyby ten nestačil) na osobě jeho, tak jakž se toho doleji dokládá, vykonána býti má.
A jestliže by se kdo v tom ve všem. jakž nahoře dotčeno, práva dovolati aneb dojíti nemohl, má to původ na pána té země aneb pořádnou její vrchnost, z kderých a jakých by příčin v tom obmeškáván a hindrován byl, vznášeti; kterážto potom vrchnost při jednom každém svém právě, aby ve všem náležitého a skutečného opatření dosáhnouti mohl, přísně naříditi a poručiti má.
Pakli by obžalovaný z statku svého plátce býti nemohl, tehdy pořádná té země vrchnost na vyhledávání toho strany původní má tím povinna býti na osobu téhož dlužníka dáti sáhnouti, jej vězením opatřiti, a v něm na škodu věřitele držeti. Anebo jestliže by právo a pořádná vrchnost takové u vězení zdržování, aneb věřitel škody své tudy sobě za obtížné býti pokládal, má vrchnost toho takového dlužníka věřiteli vydati, kteréhož on sobě náležitě a bezpečně, tak aby mu ujíti nemohl, opatřiti a k své práci tak dlouho, dokavad by inu dluhu takového mimo chléb, kderýž mu dávati bude, neoddělal aneb se s ním o něj náležitě neomluvil (však aby mu se na zdraví jeho v ničemž neublížilo), potřebovati moci bude.
A poněvadž jednomu každému, jakž již [ Záp desk. má: "níž". ] dotčeno, bez všelijakého prodlévání k exekucí právních ortelův dopomáháno býti má, protož nemá se toho žádný, jak v království Českém tak i v Horním a Dolním Slezsku, jakého by ten koli stavu, řádu aneb povolání byl, nijakž dopouštěti aneb v jurisdikcí své k tomu dáti přijíti, aby jedni od druhých za příčinou dluhův aneb jiných jakýchkoli věcí obstavováni býti měli, leč by mu tak, jakž již dotčeno, podle práva za spravedlivé učiněno nebylo. Nicméně však, kdyby se co takového přihodilo, a někomu k spravedlivosti jeho dle náležitosti dopomoženo nebylo, sám toliko dlužník, aneb pokudž by se k němu za příčinou vrchnosti jeho přijíti nemohlo, tehdy poddaní též vrchnosti, kteréž by týž dlužník přináležel, a ne cizopanští obstavováni, a obstavuňk méněji desíti kop míšeňských na žádného zakládán a dopouštěn býti nemá.
Povolení Alžbětě z Lobkovic.
A jakož jest Alžběta Lobkovská z Lobkovic, na Tachově, Pátku a Divicích na stavy tohoto království vznesla, kderak by předešle stavové na milostivou přímluvu JMCské jakožto krále Českého jí Alžbětě z Lobkovic dvuor sedlský ve vsi Bubních ležící, z kderéhož ročně jednu kopu 43 gr. č.7 kuřat a 18 vajec vycházelo, kterýžto plat Kryštof z Lobkovic na Tachově, Pátku a Divících, JMCské rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr království Českého a téhož království nejvyšší kamrmistr a na hradě Pražském nad apelacími president, na jiných gruntech svých pojistiti měl, též také v též vsi Bubních chalupu řečenou Špačkovskou, kterou jest od Zuzany Parmanovy za jistou sumu peněz koupila, z kderéž se též 50 gr. č., čtvero kuřat a čtyřidceti vajec k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského náležejících platily, týž dvůr a chalupu kromě platů nadepsaných osvobozené a v dědictví zpupné skrze jisté sněmovní relací ke dekám zemským učiněné uvedené sou, žádajíce táž Alžběta z Lobkovic stavuo království tohoto, aby k tomu své povolení dali a týž dvuor a chalupu výšdotčenou od těch všech platů osvobodili, nicméně tolikéž kus zahrady neveliké, kterouž před některým létem od Jiříka rychtáře v též vsi Bubních k předepsanému dvoru přikoupila a k němu připojila, tolikéž osvobozena a v dědictví zpupné uvedena byla: na kteroužto žádost její Alžběty Lobkovské z Lobkovic s milostivým dovolením JMCské jakožto krále Českého stavové království tohoto k tomu své povolení dávají, a od těch ode všech platů, totižto dvou kop 33 gr. 3 peněz vše českých, 11 kuřat, 58 vajec, kderéž sou se z předepsaného dvoru a chalupy řečené Špačkovské ve vsi Bubních ležících k úřadu nejvyššího purkrabství Pražského dávali, nicméně od té vejminky sněmem léta 96 učiněné, totiž že jest dotčený plat od Kryštofa z Lobkovic na statku jeho pojištěn býti měl, také jestliže co týchž platů zadržáno jest, upouštějí a tak ten dvůr a chalupu od těch všech platů a povinností osvobozují, tak že častopsaná Alžběta z Lobkovic téhož dvoru, chalupy nadepsané i s tím kusem zahrady k tomu připojeným a od Jiříka rychtáře koupeným i s budoucími svými jako jiného zpupného dědictví bez všelijaké překážky užívati a s tím jako svým vlastním učiniti a vládnouti mohla a moc měla. A takový plat z rej ster důchodních na toto povolení zemské nejvyššího purkrabství Pražského vyňat a vymazán býti má.
O řečnících.
A jakož jest to nyní v nově od někderého nedávního času nastalo, že řečníci, kteří před soudy mluví, titule při svědomích lidských příliš široké (čímž se toliko bez potřebné zaneprázdnění soudům děje) spisují, a když se ten tak široký titul s půhonem, odporem, odkladem aneb jakýmkoliv srocením zouplna nesrovnává, tehdy tím bezpotřebně soudy zaneprázdňují a jinými v rozdílných věcech příklady toho dovozují, že mnohdykráte taková svědomí ku přečtení nepřicházejí, nad čímž mnozí lidé v svých spravedlivostech skrácení nesou, ježto na těch titulích žádná podstata pře ani spravedlivosti lidské nezáleží, než toliko pro užitek jich řečníkuov, aby k takovým spisováním titulů od lidí prostých potřebováni býti musili, se to činí: i aby s takového škodlivého obmyslu sjlti mohlo, na tom sou se s milostivým dovolením JMCské všickni tři stavové spolu snesli, aby se titulové svědkuov listovních i těch, kteří oustně svědomí dávají, tak jakž od starodávna bývalo, kratší činili, doložíc toliko jeden každý od koho, proti komu a do kderého soudu a k které při k svědomí pohnán aneb dožádán jest, vztáhnouce to dále, jakž půhon a cedule k svědomí v sobě šíř obsahuje a zavírá. Kromě kde by půhonové na místo a k ruce někoho vyžádáni byli, tu se také to jmenovati má, tak aby spravedlivosti lidské fedrovány býti a soudové o to míň zaneprázdněni míti mohli.
Z strany pak vedení komorníkuov od desk zemských na spatření míst, gruntuov a jiných věcí, poněvadž se nachází, že to od starodávna bývalo, že sou tíž komorníci pro budoucí paměť věcí těch, které se někdy ne pojednou pořadem práva před sebe brali, vedeni bývali, protož, kdož by tak koliv komorníka od desk zemských na spatření čehokoliv vyžádal, a on relací ke dekám zemským učinil, a ta ve deky zemské vložena byla, tehdy takové relací, tak jako jiné věci z desk zemských, by pak i dávno komorník veden byl, jednomu každému k jeho jakéžkoli při bez překážky čteny býti a postačiti mají.
Dále pak i to již nyní mezi týmiž řečníky nastávati chce, že mnohdykrát, kdy se jim zlíbí, majíce k některé při státi a ji vésti, nemocní [se] učiní, a tudy pře k odkladuom přivozují: i aby také takovým obmyslům v cestu vkročeno bylo, na tom jsou se stavové s JMCskou poníženě snesli, který by se koliv řečník, maje při vésti, za nemocného položil neb položiti dal, aby ten každý nemoc svou při nejprv potom příštím soudu zemském v kaple všech svatých tím způsobem, jak se nemoci spravují, spraviti byl povinen. A dokud by toho neučinil, tehdy žádný ho proti sobě v mluvení trpěti povinen nebude, leč by ho ten, proti komuž jest státi a mluviti měl, z té přísahy propustil.
Žádost Jana z Klenového a z Janovic, nejvyššího písaře království Českého.
Jakož jest Jan z Klenového a z Janovic, nejvyšší písař království Českého, na stavy království Českého vznesl, kterak že by léta pominulého 1596. na sněmu obecním to nařízení se stalo, aby při všech soudech, kteříž se při dekách zemských před úředníky Pražskými menšími desk zemských držívají, pře vedení se spisovalo, a na koho by se to vztahovalo, a kdo by je spisovati měl, toho v témž sněme dostaveno že není, a poněvadž by menšímu písaři desk zemských jakožto jednomu z menších úřednlkuov práce pro jiné práce jeho jemu zřízením zemským vyměřené nemožné vykonati přicházela, žádajíc, aby to tímto sněmem opatřeno a nařízeno bylo, aby jiná osoba k tomu obzvláštně volena byla, kteráž by takovou práci podnikla a takové pře vedení při dskách zemských spisovala, a za práci jistá služba se nařídila: a protož stavové tímto sněmem soudu zemskému tu moc dávají, aby v to ve všecko nahlídnouti, v dobrý řád uvésti, osobu k spisování pře vedení naříditi a s ním se o službu narovnati a to opatřiti mohli.
Vejminka o Berounských.
Jakož jsou vyslaní od purkmistra a konšeluov i na místě vší obce Berouna na stavy vznesli žádajíce, poněvadž jsou času pominulého skrze oheň tak velikou a téměř nenabytou škodu vzali a v velikém nedostatku až posavad zuostávají. aby stavové k JMCské se přimluvili, aby JMCská jim dotčeným Berounským placení berní a jiných pomocí milostivě odpustiti ráčil: i na takovou jejich žádost stavové se k JMCské přimlouvají, tak aby JMCská k tomu své milostivé povolení dáti a za tento rok toliko placení berní a jiných pomocí je milostivě osvoboditi ráčil.
Forma listu přiznavacího z poddaných z měšcův svých vlastních.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vuobec, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž na hradě Pražském držán byl léta tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, ode všech tří stavuov stalo, aby jeden každý na zaplacení týmž sněmem svolenému lidu válečnému z jednoho každého poddaného osedlého z měšce vlastního za dvě létě pořád zběhlá každého roku po jedné kopě míš. na dva terminy, totiž v pondělí po památce sv. Trojice puol kopy míš. a na sv. Havla též nejprve příštího druhé puol kopy mís. až do vyjití těch dvou let dal a odvedl: podle kderéhožto svolení poddané své osedlé všecky sem scisti a vyhledati dal, kderýchž se nachází osob osedlých N., z kderýchž mi při tomto terminu N. dáti přišlo N. A že sem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji, z kderých berně při terminu pondělního [sic] po památce sv. Trojice nejprv příštího po puoi kopě míš. a při sv. Havle též po puol kopě míš. vše léta tohoto 1602 dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu přiznavacímu přitisknouti sem dal. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího z lidí poddaných.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kderýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, [stalo], aby jeden každý z obyvatelů království tohoto na placení lidu válečnému podle téhož sněmu z jednoho každého poddaného usedlého i z gruntuo zběhlého za dvě léta pořád zběhlá každého roku po jedné kopě dvanácti gr. míš. rozdílně na tři terminy, totiž první termín při sv. Vavřinci, druhý termin při sv. Václave, třetí při vánocích vždy každého terminu po čtyrmecítma gr. míš. za jeden každý termin až do vyjíti těch dvou let dával a odvozoval, nicméně farářové i všickni duchovní lidé, a kteříž jaké důchody k farám mají, by pak i farářuo tu nebylo, tehdy kolátor z far, po třech kopách míš. též na tři terminy napředpsané, vždy třetí díl též sbírky při jednom každém terminu po jedné kopě míš. každého roku až do vyjití těch dvou let dávati a odvozovati mají, též také jeden každý, kterýkoli dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, ten každý aby z toho dvoru, tolikéž i svobodníci, dědiníci, nápravníci, svobodní rychtářové a dvořáci, každý po šesti kopách míš. tolikéž rozdílně na každý termin svrchu psaný každého roku po dvů kopách míš. až do vyjití těch dvou let, k tomu také každý vovčák mistr po kopě a pacholek po puol kopě míš. též rozdílně na tři terminy svrchupsané na každý termin ovčák mistr po puol kopě a pacholek po 15 gr. míš. každého roku až do vyjití těch dvou let dávati a odvozovati mají: podle kderéhožto svolení poddané své, faráře neb fary, vovčáky mistry, pacholky jich sem všecky sečísti dal, kderých se nachází osob usedlých N., farářuov neb far N., vovčákuov mistruov N. a pacholkuov N., a nařídiv to tím vším způsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, od lidí poddaných, farářuov, vovčákuov mistruov a pacholkuov svých takové výšpsané sbírky prvního terminu při sv. Vavřinci, druhý při sv. Václave, třetí při vánocích každého terminu N. sem vybral a k sobě přijal, čehož všeho učiní N., kteroužto sbírku vybranou berníkům krajským s listem přiznavacím odsílám. A že sem se v tom, jakž snesení sněmovní ukazuje, spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepši toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu jsem přitiskl. Jehož jest Ctatum etc.
Forma listu přiznavacího na sbírku z rozličných věcí.
Já N. z N. vyznávám tímto listem obecně přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu, a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, stalo, aby jeden každý z obyvatelů tohoto království na splacení lidu válečnému z ryb, vína a z masa, z páleného vína jistou sbírku počnouc od zavření sněmu každého roku za ty dvě létě na dva terminy, totiž první termín při sv. Havle nejprve příštím a druhý při sv. Jiří léta 1602 dal a odvedl. i podle takového sněmovního snesení já napředpsaný N. prodal jsem a prodati, též zbíti v krámích na prodaj dal od [sic] N. dčberů aneb kop kaprův a štik, N. veder vína, pinet páleného vína, z čehož mi se vedle téhož sněmovního snesení při tomto terminu kop N. grošův sbírky dáti přijde; od lidí pak poddaných svých nařídiv to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, z dobytkuov na prodaj zbitých, z páleného přijal sem N. kop gr. č., což vše spolu krajským berníkuom odsílám. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, ze všeho toho, což sem prodal aneb prodati dal. tu berni zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, a nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu dal sem vědomě přitisknouti, jenž jest psán a dán etc.
Však toto při něm vyměňuje [sic], jestliže by kdo v tom polouletí nic vína, ryb, mas, páleného aneb toho něčeho, nač tato sbírka svolena jest. neprodal, to každý má do listu přiznavacího zejména doložiti a toho se odsvědčiti.
Forma listu přiznavacího z mlejnů.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž drzán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, stalo, aby jeden každý z obyvateluov tohoto království na splacení. lidu válečnému ze všech mlejnů na panstvích JMCské, též na gruntech panských, rytířských, městských, duchovních, špitálských a jiných všech a všelijakých, na čichž by ty gruntech byly, buďto náchlební, poplatní, nájemní, z každého kola moučného anebo sladového, žádného v tom nevyměňujíce, každého roku po třidcíti gr. č. na dva terminy, totiž první na sv. Vavřince patnáct gr. č. a druhých patnácte gr. č. na sv. Václava až do vyjití dvou let dával a odvozoval: podle takového sněmovního snesení já napředpsaný N. davší sečísti své náchlebuí, nájemní, poplatní, též i lidí poddaných svých mlejny, jichž kol moučných i sladových se nachází N. N., z kderýchžto mi se při tomto terminu N. dostane dáti N. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě, jakž to sněmovní snesení ukazuje, zachoval, sbírku zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní dal sem k tomuto listu přitisknouti. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího na vlnu.
Já N. z N. vyznávám tímto listem vuobec přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, ode všech tří stavův království Českého stalo, aby jeden každý z každého kamene vlny, kdož by prodal, za dvě létě pořád zběhlá po čtyřech gr. č. každého roku na termín sv. Václava berníkům krajským dal a odvedl, vedle kteréhožto svolení sněmovního až do času sv. Václava N. kamenů vlny sem prodal, z kderéžto vlny tak prodané mně se N. dáti dostane, což vše berníkům krajským od sebe odvozuji. A že jsem se v tom spravedlivě zachoval, tak jakž sněmovní snesení ukazuje, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnost pečeť svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího z dobytkův a jiných věcí, kteréž se přes pomezí tohoto království ženou a vezou.
Já N. vedle sněmovního snesení k vybírání sbírek z dobytkův a jiných věcí, kteréž se přes pomezí z tohoto království ženou a vezou, od JMCské nařízený známo činím tímto listem, jakož jest se svolení na sněmu, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřin téhož léta po památce Hromnic, stalo, aby jeden každý, kdož by přes pomezí tohoto království dobytky jaké, totiž voly uherské, polské, české, vepře, svině, skopce, ovce, berany, kozly, kozy, koně, klisny hnal, neb peří na centnýře vezl, aby jistou sbírku hned od zavření sněmu tohoto každého roku na dva terminy, totiž první na sv. Havla a druhý na sv. Jiří za dvě létě pořád zběhlá dával a odvozoval, že sem se v tom ve všem vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachoval a hned od zavření tohoto sněmu tu sbírku jsem vybral, kteréž se sešlo při tomto terminu N. z vola uherského N., z polského N., z českého N., z vepřův a sviní N., z skopců, beranů, ovcí, kozlů a koz N., též z koní, klisen N. a centnýřů peří N., čehož všeho v sumě jedné učiní N., kteroužto sbírku z tak nahořepsaných věcí berníkům nejvyšším na hrad Pražský odsílám. A že sem se tak v tom spravedlivě zachoval, žádnému nic nepřehlídl ani ničehož za sebou nezanechal, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho důvěrnosť pečeť svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího od osob těch, kteříž peníze na ourocích mají.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, stalo ode všech tří stavů království Českého, aby jeden každý z obyvatelů království tohoto, by pak i statek pozemský měl, z každého tisíce kop gr. č., což by tak mimo dluhy své peněz na ourocích měl neb měli, za dvě létě pořád zběhlá šest kop gr. č. každého roku však na rozdílné terminy, totiž první termin v pondělí po yv. Trojici kři kopy gr. č. a druhý na den sv.. Havla tři kopy gr. 6. povinen dáti byl (kromě vdov a sirotkův aneb jiných lidí, kteříž by více statku a jmění svého nežli do jednoho tisíce kop gr. č. neměli, ti se v to nepotahují): i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že více peněz hotových na ourocích mezi lidmi nemám, nežli toliko tu sumu N., z kteréž mi se podle dotčeného sněmovního snesení dáti dostane N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já z počátkupsaný N. pečeť svou vlastní k tomuto listu sem přitisknouti dal. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího těm, kteříž lidí poddaných osedlých nemají, kromě dvorův popiužních, na nichž bydlejí.
Já N. z N. známo činím tímto listem přede všemi, jakož jest jisté svolení na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, [se stalo], aby jeden každý z obyvatelů tohoto království, kterýž toliko dvůr poplužní bez lidí poddaných osedlých má a jiných pomocí neskládá, z dvoru toho, jako dědiníci a dvořáci, totiž šest kop mís. na tři terminy rozdílně, totiž první při sv. Vavřinci, druhý při sv. Václave, třetí při vánocích vždy po dvou kopách míš. berníkům krajským dávati a odvozovati byl povinen: i podle takového sněmovního snesení já svrchupsaný N. přiznávám se, že žádných lidí poddaných osedlých nemám, kromě dvoru poplužního N., na němž bydlím, z kteréhož mi se vedle téhož svolení sněmovního na terminy rozdílné svrchudotčené dáti dostane. To přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu já zpočátkupsaný N. pečeť svou vlastní jsem k tomuto listu přitisknouti dal. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího z komínův.
Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest svolení na sněme obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po [ Slova "po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí" scházejí v záp. deskovém. ] sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí [ Slova "po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí" scházejí v záp. deskovém. ] po památce Hromnic, [se stalo], aby jeden každý z obyvatelů království tohoto na zaplacení lidu válečnému ze všech zámkův, hradův, tvrzí, sídel a obydlí JMCské, panských a rytířských, nicméně i z domův, na kterýchž by lidé stavu panského a rytířského i osob městských své obydlí měli, též ze všech hrazených měst, předměstí JíMCové jakožto králové české, panských a rytířských, z každého komínu, kterýž by nad střechu vycházel, po dvacíti gr. míš. na dva terminy, totiž v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla léta tohoto tisícího šestistého druhého vždy po desíti gr. míš. dáti povinen byl: podle kteréhožto svolení všecky komíny z zámku, hradu, tvrze, sídla a obydlí, též z hrazeného města a předměstí sem scisti a vyhledati dal, kterýchž se nachází N. A že jsem více komínův na N., z kterýchž sbírku při tomto terminu N. dáti mám, ovšem najíti a vyhledati nemohl, než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečet svou vlastní k tomuto listu přiznavacímu sem přitiskl. Jehož jest datum etc.
Forma listu přiznavacího městům.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest svoleno sněmem obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, aby jeden každý z obyvatelů tohoto království na splacení lidu válečného z ryb, vína, másla, sladkého pití, páleného, počnouc od zavřeni tohoto sněmu na dva terminy, totiž jeden termín při sv. Havle nejprve příštím a druhý při sv. Jiří každého roku za ty dvě léta pořád zběhlá dával a odvozoval: i podle takového sněmovního snesení my nadepsaní purkmistr a rada města N., majíce k vybírání též sbírky dvě osoby hodné nařízené, kteří od spolusousedů našich tak s tím vším způsobem, jak sněmovní snesení ukazuje, tu sbírku vybírali, od nich jsme rejstra i peníze, což od koho vybráno, je zouplna přijali, kteréž se sešlo při tomto terminu N. z N. dčberův kop kaprův a štik, N. věder vína, N. lák sladkého pití, N. volův uherských krmných, N. polských, N. domácích, N. krav, N. jalovic, N. telat, N. vepřův krmných, N. skopcův, beranův a kozlův, N. ovcí, jehňat, N. pinet páleného N. A že jsou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehéhož, pokud jim nejvejš možné bylo, žádnému nepřehlídli ani ničehéhož za sebou nezanechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili. Od poddaných pak našich také, co se jim dáti dostalo, aby se to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, vybíralo, to sme též dostatečně nařídili, čehož sumy se N. nachází. A to oboje teď příležitě berníkům krajským odsíláme. A že jsme se od osob svých tak v tom vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť naši městskou k tomuto listu jsme přitisknouti dali. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího městům z komínův.
My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest svoleno na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta tohoto tisícího šestistého druhého v pondělí po sv. Antonínu a zavřín téhož léta v pondělí po památce Hromnic, aby jeden každý z obyvatelů království tohoto na splacení lidu válečného z jednoho každého komínu po dvadcíti gr. míš. na dva terminy rozdílně, prvni v pondělí po sv. Trojici a druhý na sv. Havla vše léta tohoto šestnáctistého druhého po desíti gr. míš. dáti povinen byl: i podle takového snesení sněmovního my purkmistr a rada N. majíce k vybírání též sbírky z dotčených komínův osoby hodné nařízené, kteří od spolusousedů našich tak a tím vším spůsobem, jakž sneseni sněmovní ukazuje, tu sbírku vybírali, od nich sme registra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali, kterýchž se našlo N. A že jsou se tiž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehéhož, pokudž jim nejvýš možné bylo, žádnému nepřehlídli a nevypustili a ničehož za sebou nenechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsou k té práci učinili. Což teď příležitě berníkům krajským odsílajíc, že sme se od osob svých tak v tom vedle téhož snesení sněmovního spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť naši městskou menší k tomuto listu přiznavacímu přitisknouti sme dali. Jehož jest datum etc.
Závěrek sněmu.
Avšak toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti, než na milostivou žádost JMCské z své svobodné, dobré vůle přes všecko přemožení nad možnosti své a poddaných svých všickni tři stavové království Českého jsme učinili, není a nemá býti k žádné újmě, škodě a nějakému protržení privilegium, právům a svobodám ani starobylým zvyklostem a pořádkům našim nyní i na časy budoucí a věčné. A JMCská také nám na to jako i na předešlá naše svolení podle milostivého uvolení revers dostatečný a, jestliže by předešle který ještě odveden nebyl, též milostivě odvésti a vydati míti ráčí.
Relatorové z stavu panského:
královstvi Českého a téhož království nejvyšší kamrmistr a president nad apelacími.
Kryštof z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMti Řím i Adam z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMti Římského císaře rada, nejstarší komorník, nejvyšší hofmistr | ského císaře rada a nejvyšší sudí království Českého.
Volf Novohradský z Kolovrat na Lnářích, Vimberce a Vopalce, nejvyšší sudí dvorský království Českého.
Joachym Voldřich z Hradce na Hradci a Telči, JMCské rada a purkrabě Karlštejnský.
Heřman z Říčan na Kosové Hoře, Červené Staré Ěečici, Novém Rychnově, JMCské rada. [In margine:] Pan sudí nejv. p.
Jan Jiří z Švamberka, na Vorlíku, Mašťově a Ron-šperce, JMCské rada. [In margine:] Pan sudí nejv. p.
Adam mladší z Valdštejna, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské rada a komorník.
Voldřich Felix z Lobkovic na Bílině a Kosti, JMCské rada a komorník. [In margine:] Pan hofmistr nejv. p.
Hertvík Zejdlic z Šenfeldu, na Polný, Chocni a Přibi! slavi, JMCské dvorské komory rada, koruny české né jmeckých lehen hejtman a JíMti císařové jakožto králové České měst v království Českém podkomoří.
Matouš Děpolt z Lobkovic na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství království českého.
Vilím z Landštejna na Sosni a Brloze, JMCské rada.
Bohuslav Joachym Hasištejnský z Lobkovic a na zámku Mladém Boleslavi, JMCské rada.
Karel z Vartmberka a na Svijanech, JMCské rada.
Jiří z Talnberka a na Jankově, JMCské rada.
Zikmund Smiřický z Smiřic na Kostelci nad Černými lesy, JMCské rada.
Jan Václav z Lobkovic na Běronicích a Veltrubích, JMCské rada a hejtman Starého města Pražského.
Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku a na Budyni, JMCské rada. [In margine:] P. Švihovský p.
Vilím z Lobkovic a na Tejně Horšovském. [In margine:] P. hofmistr nejv. p.
Fridrich Švihovský z Ryzmberka a z Švihová na Nal-žovech, JMCské rada.
Jan Kavka z Říčan a na Neprachovech, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského.
Václav Berka z Dube a z Lipého a na Zákupí, JMCské rada.
Jan Rudolf Trčka z Lípy na Velisi, Kumburce a Světlý nad Sázavou, JMCské rada.
Radslav ze Vchynic a z Tetova na Teplici, Doubrav-ské Hoře a Zahořanech, JMCské rada.
Lacek z Šternberka na Královicích, rytíř řádu sv. Jana Jerosolimitánského.
Adam starší z Valdštejna na Žehušicích.
Ferdinand Šuk hrabě z Posounu a z Lokte, JMCské rada v apelacích.
Hynek z Roupova.
Kašpar Melichar z Žerotína a na Nových Dvořích.
Kryštof Euzebius hrabě z Fiřtenburku a na Lesně [sic].
Jaroslav Borita z Martinic na Smečně, Vokoři a Mali-kovicích.
Sezima z Vrtby a na Janovicích.
Relatorove z stavu rytířského:
Jan z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Zitíně, nejvyšší písař království Českého, JMCské rada.
Václav Ples Heřmanský z Sloupna na Stolanech a Bystřici, JMCské rada a purkrabě Karlštejnský oc.
Jan z Vřesovic a z Doubravské Hory na Podsedicích a Vchynicích, JMCské rada, purkrabě kraje Hradeckého a nejvyšší jagrmistr království českého.
Jakub Menšík z Menštejna a na Velkým Vosově a Skřípli, JMCské rada a prokurátor v království Českém.
Vilím Rut z Dírného, JMCské rada a nejvyšší berník království Českého.
Adam Zapský z Zap a na Dubci.
Adam Hrzaň z Karasova na Skalce a Landškrouně a Landšperce.
Prokop Dvorecký z Olbramovic se.
Kryštof Václav Kapoun z Svojkova a na Hláscích.
Joachym Kalenice z Kalenic na Zručích.
Jeroným Čejka z Olbramovic a na Chválách.
Zikmund Služskej z Chlumu a na Tuchoměřicích.
Jiřík starší Vratislav z Mitrovic a na Humburcích.
Volf Zoldán Štampach z Stampachu oc.
Markvart z Hrádku a na Bély.
Václav Břeský z Ploskovic a na Bohdaněi.
Jan Absolon z Ledské a na Ouřenovicích.
Jan Jiří Háša z Oujezda a na Nebovidech.
Pražané všech tří měst Pražských, Horníci a jiní poslové z měst království Českého přiznali se na místě svém i na místě jiných spolusousedův svých, od kderýchž k tomuto jednání sněmovnímu byli vysláni.
Kderoužto relací na místě a jménem JMCské jakožto krále českého přijali sou Peter Vok z Rožmberka a na Třeboni, vladař domu Rožmberského, JMCské rada, Zdeněk z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské rada a nejvyšší kanclíř království Českého, z pánuov, a Hendrych Kapoun z Svojkova a na Běroničkách, JMCské rada, z vladyk, s milostivou JMCské omluvou, tak že jest JMCská na jiným bejti nerácil, nežli vedle starobylého, chvalitebného způsobu a obyčeje osobně mezi stavy království tohoto se dáti najíti a té relací sněmovní přítomen býti, však pro mnohá JMCské zaneprázdnění, jimiž JMCská za příčinou této války turecké zaneprázdněn bejti ráčí, toho že jest vykonati moci neráčil. Však že toto svolení, kteréž se od stavuov k žádosti JMCské a k důležité potřebě jak království tohoto tak i zemí k němu připojených stalo, vdéčně přijímati a stavuom vší milostí císařskou a královskou vynahrazovati a jich milostivým císařem, králem a pánem bejti a zuostati chtíti ráčí.