V PŘELOUČI, 22. února 1602. — Orig. sub. "Parochialia N." v arch. arcib. v Praze.

Modlitbu i také službu kaplanskou a vždy hotovou VknMti vzkazuji etc. Dle toho VknMti v pravdě oznámiti mohu, že zde v Přelouči déleji než do času sv. Jiří nejprve příštího zůstati nemohu pro příčiny tyto. Předně jak jest mne jim roku předešlého po trestání mne vězením žalářním VknMt konfirmovati a za faráře panu Valentinovi Žaludoví, tehdáž správci a hejtmanu panství Pardubského, dosaditi poručiti ráčila, on hned toho dne, jak jsem mu té konfirmací dodal, primasovi a purkmistru (nebo sou tehdáž v Pardubicích za příčinou obce své byli) ji jest přečetl a, co by k tomu říkali, jest se zeptal. Přeloučtí mu takovou odpověď dali, že oni sami o své újmě nic zhola bez vědomí obce jejich před sebe vzíti nechtí, než když se na to s obcí jich poradí, že panu hejtmanu i také mně odpověď dáti chtějí. Na kteroužto odpověď jejich v Pardubicích na hotový groš trávíce celé tři neděle čekati sem musil, po vyjití pak těch tří nedělí na pana hejtmana sem nacházel a jeho sem se dotazoval, jakou by mu Přeloučští strany mne a bytu mého u nich odpověď dali. On mi jednou, druhé, třetí ba i čtvrté odpověděl, že od nich ještě žádné odpovědi jest nedostal ani dostati nemůže; já pak nemohši déleji na odpověď jejich čekati, k nim sem psaní učinil, přátelsky žádajíce jich, aby mi oznámili, chtějí-li mne za správce svého duchovního míti čili nic, aby mi oznámili, tak abych se věděl čím zpraviti.

Oni mi na to psaní mé k nim učiněné ani psané ani oustní odpovědi sou nedali, až potom Pardubští výpověď z fary mně dali a, abych se jim z ní vystěhoval, že již jiného správce před rukama na místě mém mají, skrze jich ke mně vyslané pravili. Tu jsem opět k panu hejtmanovi šel a jeho za to žádal, aby Přeloučským ještě jednou psaní učinil, míní-li mne za faráře přijíti čili nic, že já již déleji nač tráviti nemám, a Pardubští že mne také již déleji v domě farním pro přistěhování jiného trpěti nechtí. On jim hned tu v přítomnosti mé psaní učinil a odeslal, ač nevím co jest v něm psáno bylo. Tu opět celý týden na odpověď jejich čekati a daremně utráceti jsem musel, ba i poslu od chůze jsem zaplatil. Až potom, když jsou svou chvíli uhlédali, tu teprva odpověď pod pečetí městskou panu hejtmanovi sou odeslali vymlouvajíce se tím, že prve námluvu s nějakým knězem z městečka Domašína mají a jeho za správce svého od času sv. Havla prv příštího míti chtějí a mne, poněvadž na zdraví svém nedostatečen jsem (nebo sem tehdáž na nohy stonal), že míti nežádají. Než chci-li u nich do času sv. Havla pozůstati, že mi každého týhodne na vychování osoby mé půl druhé kopy míš. dávati budou a k tomu od každé várky soudček v půl druhé konve vodní piva.

Já na nohy neduživ sa a nač tráviti nemaje i to sem z nouze postoupiti musil, jen abych více VknMti nezaneprázdnoval. Tu potom pro mě do Pardubic přijevše věci mé pobrali a teprva den památný sv. apoštolův Petra a Pavla do Přelouče mne přestěhovali. Po nedlouhé chvíli potom ze zahrady kněžské ovoce i s trávou za 30 kop míš. bez vědomí mého sou prodali, též z rolí a ze dvou kusů luk, kteréž sou sousedům zpronajímali, také nemalý groš sou vzali. Nad to pak ještě nade všecko z jiného rolí zádušních lánů, z kterýchž se, když jich farářové sami držeti nechtěli, při času sv. Martina 4 kopy míš. dávaly, ty také za sebou zadrželi, proto nebo sou dědiny blízké a výnosné, protož je také mezi sebou rozlosovali a mně také nic z nich nedali.

Při času pak sv. Havla tu teprva mne za faráře svého přijali. Já domnívajíce se, poněvadž sou z luk, z rolí a z zahrady kněžské plat pobrali, že mi křivdy neudělají, nýbrž více něco nad polovici mého desátku mi přidají, oni pak učinili tak, jakž čas vybírání desátku jako okolo sv. Kateřiny jmenovitě přišel, hned z vokolních vesnic sedláky k sobě do města odeslali a, aby desátek na sladovnu obecní odvedli, jim poručili, mou pak polovici, abych sobě z města a od těch, kteří neradi platí, zvyupomínal, skrze servusa svého sou oznámili, od kterýchž až dosavad k zaplacení přijíti nemohu. Před sv. Havlem sami rektorovi stravu anebo expensi sou dávali, teď pak od času sv. Havla na hrdlo mi ho vstrčili, kterémuž každého téhodne po 15 gr. míš. chtějíc, aby mi v kostele zpíval, dávati musím.

Protož, milostivý kníže, VknMti poníženě a kaplansky prosím, že nade mnou svou otcovskou ruku držeti a Přeloučským, poněvadž sou více nežli já dvojnásobně vzeli, aby také polovici platu jako sumy sedm kop míš. rektorovi dali a na těch, kdo mi co povinovat a dlužen jest, mně dopomohli, [poručiti ráčíte], tak abych vezma své bez překážky někam jinam, kdežkoliv mne VknMt podati ráčí, odebrati a odstěhovati se mohl.

Té pak nelibce, kterouž ke mně Přeloučtí vzali, odjinud odnikud porozuměti nemohu, než že se to všecko děje z návodu Pardubských, kteříž mě jim, jakž toho od hodnověrných lidí zprávu mářu, divně osočují, že mnich jsem a pod jednou že podávám a papeže že za kápi držím, svaté že za bohy mám a je vzývám a tak dále; ano i Přeloučští měšťánkové vůči mně to pravili, že nějakým kartousem nebo mnichem býti musím. Když jsem se jich ptal proč, proto prý, nebo vždycky doma sedíte a nikda mezi nás do šenkovních domů nechodíte, jako jiní předešlí páni farářové sou chodívali a s námi v karty pohráli ba i čisté mnohdykráte napili se. Já vrtši hlavou odbyl jsem jich a od nich preč sem odšel.

Na den Všech svatých již pominulých mezi jinou řečí kázal jsem jim o tom. totiž co my při památce svatých a volených božích šetřiti máme, pověděl sem, že šetřiti máme pomoci svatého aneb svatých a volených božích, a potom že šetřiti máme příkladův a činův jejich, a to jsem ex concione divi Bernhardi dilatoval a příklady dovozoval. Oni hned potom o to divně se spouzeli a že oni těch kudrlinkův, aby se více kázaly, naprosto míti nechtí, než toliko čisté a pouhé slovo boží ode mne že slyšeti chtějí, skrze primasa mi oznámiti poručili. Kterémuž sem odpověděl, než já proti závazku mému co učiním, že raději od fary vaší upustím a o ni, poněvadž sami všecko béřete a odnímáte, naprosto nestojím. A oni se k tomu ozvavše řekli: "Můj milý kněze Jene, poněvadž se vám u nás byt nelíbí, my vás přes vůli vaši déleji než do času sv. Jiří nejprve příštího zdržovati nechceme a ty vazatury více vám z každé várky dávati nemíníme ani nebudeme."

I protož, poněvadž Přeloučští, milostivý kníže, toho, co jsou jiným předkům mým dávati obyčej měli, mně dávati nemíní, i nevidí mi se toho učiniti, abych jim měl darmo sloužiti. Protož k VknMti se utíkám a VknMt poníženě a kaplansky žádám, že se tak skloniti a mně od času sv. Jiří buďto do Bělé anebo do Vápna, poněvadž prázdné jsou, konfirmovati a dosaditi ráčíte. Já za VknMt pánu Bohu nebeskému, aby VknMti požehnání ve všem dobrém dáti a dlouhého panování popříti ráčil, na modlitbách mých upřímně a věrně žádati chci a konečně budu.

Naposledy i toho VknMti tejna učiniti nemohu, co jsou koliv Pardubští na mne VknMti žalovali i psali, že nic pravda není, nebo všecko jinače se našlo a ukázalo, protož nejsou hodni dobrého kněze, proto nebo ho sobě vážiti neumějí, než který by čistě pil, je každodenně k sobě na faru zval a za ně platil, ten by se tam hodil a takového by oni za děkana u sebe rádi měli, a zvláště pak nějaký Martin Pražák, ten by se o kněze sekal, kdyby mu jen kněz k pití dosti vína dodával..Tá poněvadž sem jim v té heble jíti nechtěl, vždy příčiny hledali, až mne vyhleděli a, odsud že mě vyhledí, praví a mně vzkazují, nebo Pardubskými naši Přeloučtí jakožto hlavou svou se řídí a spravují a od nich také, když co učiniti chtějí, radu berou a bez nich nic učiniti nechtí. S tím VknMti v ochranu nebeského a věčného pána Boha poručena činím. Na pospěch z Přelouče 22. dne měsíce února léta 1602.

VknMti poddaný a poslušný kaplan vždycky kněz Jan Žižkovský, farář Přeloučský.

Teď pak po poslu tomto dva kapouny odsílám a VknMt, že je ode mne jakožto od chudého kaplana za vděk přijíti ráčí, poníženě a kaplansky žádám.