253. Rychtářové, konšelé i všichni osadní osady Libické žádají Jana Habartického z Habartic, cís. hejtmana panství Poděbradského, aby nemuseli přijmouti kněze Zikmunda, faráře Vrbického, kterého jim arcibiskup dosadil, poněvadž ani on ani děkan Poděbradský nechtějí lidu přisluhovati pod obojí.
18. května [praes] 1602. — Orig. v arch. arcibisk. Pražsk. Parochialia L.
VMti urozený a statečný rytíři, pane Jene starší Habartický z Habartic etc., JMCské pane hejtmane náš milý etc. Poníženě na VMt, milostivý pane hejtmane, vznášíme, kterak my ubozí sprostní lidé velice od VMti napomínáni býváme a jsme, abychom kněze Zikmunda do vosady přijali; k VMtem, pane hejtmane nám milý, v této své velice nuzné a důležité potřebě se utíkáme a za ochranu VMt poníženě pro Boha žádáme, že neráčíte nás k tomu nutkati, nýbrž že ráčíte nad námi sprostnými ruku ochrannů držeti a nám takového kněze v náboženství s námi rozdílného nedosazovati. Nebo jistá zpráva nám jest dána, kterak JMCská pan náš všech nejmilostivější ráčila dekretem svým toho potvrditi při oddávání kolatur JknMti panu arcibiskupu hradu Pražského, aby tu, kdež jsou poddaní JMCské pod obojí způsobou přijímací, takoví tu také kněží byli dosazováni, a kdež pod jednou způsobou, tolikéž aby i kněží takoví byli dosazováni; tak aby z obojí strany při pokoji a svornosti zůstaveni býti mohli.
A poněvadž pak pán Bůh všemohoucí předně a JMCská pán nás všech nejmilostivější ve všem širokém světě míti ráčí rozličný a všeliký národ, ano i ctitele a vyznavatele jména jeho nejsvětějšího pána Ježíše, a nadto pak ten nevěrný, zlý a zarputilý lid, národ židovský, rouhavý a potupný jména syna Božího, při svém náboženství zůstává, zvláště zde v tomto království Českém; a my pak sprostí lidé, ježto vyznáváme Boha otce, Boha syna, Boha ducha svatého, v trojici svaté Boha nerozdílného, při svém náboženství zůstaveni býti nemůžeme, jediné proto, že nechcem od ustanovení syna Božího a kšaftu jeho posledního upustiti a takového kněze pod jednou způsobou lidu obecnímu přisluhujícího přijíti.
Ačkoli pan děkan Poděbradský tak i kněz Zikmund, farář Vrbičky, velice se zakazují, že pod obojí způsobou lidu obecnému posluhují, ale však tomu nijakž se věřiti nemůže, a to proto, neb na svejch kázáních veřejné mluvívají, že kdo pod jednou způsobou přijímá, jakoby pod oběma způsobami přijímal, a kdo pod obojí přijímá, jakoby pod jednou způsobou přijímal.
Protož VMti, milostivej pane hejtmane, poníženě pro Boha žádáme, že ráčíte nám sprostným lidem k takovému knězi, jakéhož náboženství předkové naši a potom i my mívali, nápomocni býti. V čemž etc.
VMti ponížená suplikací od rychtářův a konšelův i všech osudních osady Libicské.