255. Jan z Habartic, hejtman panství Poděbradského, oznamuje komoře české, že Libičtí nižádným způsobem nechtějí přijmouti kněze Zikmunda, jim od arcibiskupa za faráře dosazeného.

18. května [praes.] 1602. — Orig. v arch. arcib. Pražského sub "Parochialia L."

VMti urození páni etc. Za slušné mně se vidělo VMtem v tomto spisu některé potřebné artikule v známost poníženě uvésti na JMCské pána nás všech nejmilostivějšího milostivé poručení.

Předně jakž JMkn. pánu panu arcibiskupu Pražskému všech panství JMti kolatury svěřeny jsou, co JMkn. za mé správy kněží na panství konfirmovati a dosazovati milostivě ráčí, vždycky to pokojně šlo; ale teď pak nedávných dnův JMkn. ráčil milostivě mně poručení učiniti ctihodného kněze Zikmunda na faru Libickou na panství Poděbradském dosaditi. To jsem náležitě poslušné vykonati chtěl a při přítomnosti pana děkana Poděbradskýho jim vůli JMkn. v známost uvedl. Ale oni jakž z panství Poděbradského tak Kolínského, kteří k té vosadě náleží, žádným napomínáním jakž ode mne tak pana děkana k tomu přivedeni býti nemohli. Uvedl jsem to v známost i pan děkan JMkn.

I ráčil JMt VMtem jejich neposlušnost v známost uvésti, na kterou milostivě jste mně poručiti ráčili, abych oznámeného kněze Zikmunda na faru Libickou dosadil; oznámené JMCské poddané jakž z panství Poděbradského tak Kolínského k tomu náležící jsem obeslal a se panem děkanem s nimi několik hodin na zámku ztrávil, předkládajíc milostivou vůli JMCské, VMtí poručení. Nic se při tom zatvrdilém lidu prospěti nemohlo, nýbrž dali se slyšeti i přede mnou, by jim načkoli přišlo, že toho učiniti nemohou. Pan děkan jako člověk učený předkládal, proč, poněvadž se jim pod obojí v pravdě a nejinač slouží, jakož v tom se velice zavazoval i osvědčoval téměř, kteří k němu k stolu božímu chodili; nic prospěti nemohlo. I chtějíce pan děkan vyrozuměti se mnou, proč tomu místo dáti nechtí, dali tak odpověď, že oni k zpovědi nemohou, a že se jim při oltáři česky jakž svaté evangelium tak i jiné služby boží nekonají, a tak jinač nerozumím, nežli že ti prostí lidé od někoho posilu mají. I ač, milostiví páni, snad bych toho dovedl, že bych kněze Zikmunda na touž faru přece osadil, ale poněvadž toho doložili, že žádný do kostela nepůjde, kterak by ten kněz Zikmund mezi nimi bezpečen býti mohl, milostivě vážiti ráčíte. A kdybych pro jich neposlušnost;, jako jsou toho zasloužili, trestá ním skrze vězení k tomu přikročil, v čemž jsou se vohlásili, že by před VMt houfně na komoru šli. A poněvadž oznámený kněz Zikmund mezi tak nezbedný lidi dostati se nemíní pro bezpečnosť života svého, neb i tak někteří, jakž jsem zpraven, se ohlásili, než to oni učiní a jím se spravovati budou, že raci hrdla ztratí, mám naději, že dotčený kněz Zikmund JMkn. to v známost uvede. Nemohl jsem pominouti VMtem nežli neposlušnost těch poddaných v známosť poníženě uvésti. Mně není možné v té příčině těmi lidmi zvládnouti. VMtí poslušný služebník Jan z Habartic.