21. června (praes.) 1602. — Orig. v arch. arcib. Pražského. Parochialia N.

Osvícené kníže, pane pane arcibiskupe Pražský, pane mně laskavě příznivý etc. Nemoha se upokojiti, ale tímto psaním svým VknMti navštěvuji a pro Boha žádám, že je ráčíte vděčně přijíti. Včerejšího dne kněz Tomáš Soběslavský, farář Podskalský, přišel ke mně do fary s nějakým knězem starým. Pravil, že jest byl u VknMti přimlouvaje se za toho kněze starého, abyste ho ráčili farou opatřiti. Ale však než ste mu na jeho přímluvy ráčili odpověď dáti, že chodíce od jednoho okna k druhému, zhoršujíc se a hněvajíc se na mne naříkati že ste ráčili pravíce, že ten administrátor váš fedruje a podává katy, biřice, franfurtíky a jiné, ty kteříž kněžství nemají, na fary a konfirmuje a jiného mnoho na potupu mou mluvíc, co se VknMti líbilo. Nad čímž sem se velmi zarmoutil, nedavši VknMti ani žádnému jinému k tomu příčiny. Ale jakož já VknMti upřímně v kněžstvu chráním, tak [aby] MV. u všech vážena a ušetřována byla, tak sem se taky nadál, že i vy mne ráčíte před kněžstvem a před zlými pomluvami ochraňovati, jakožto otec syna. Ale že mne pak naděje má sklamává, to musím na ten čas pánu Buohu poručiti, nýbrž toto pravím, kdo by kolivěk žádného nevymíňujíc takovou zprávu na zošklivení osoby mé VknMti dal, klamavou věc a nedůvortnou mluvil, neb já tomu zjevně a patrně odpírám a odepříti netoliko před VknMti chci, ale bylo třebas před vlastní osobou JMCské pána pana mého milostivého, neb sem jak sem živ s katy, biřici a s kněžími franfurtskými nic neměl, nemám, a míti do mé smrti, dá mi to pán Bůh, nechci. A zachovávám ten dobrý způsob, jetliže kněze kterého dávám na fary, tehdy bez formátův aneb testimonium jak do konsistoře k opatrování nepřijímám, tak ani na fary nekonfirmuji, a musí mi každý okázati svého kněžství testimonium, ano taky i to, jak se jest, kde farářem býval, choval.

Protož VknMti jakožto věrný syn otce svého pokorně a poníženě pro Boha prosím, jsou-li jaké zprávy od koho pak kolivěk o osobě mé VknMti učiněné na zošklivení mne, neračte tomu místa dáti. A jestliže by pak i kdo ještě jaké nepravdivé zprávy činil a činiti chtěl, prosím a žádám pro Boha, neračte jich přijímati, ale zadržíc takového hance a potupníka mého při VknMti račte ihned pro mne někoho odeslati. Já hned hotově chci se k VknMti dostaviti a tu toho, jenž by mne před VknMti zošklivovati chtěl zprávami svými nepravdomluvnými, tu ho rád chci poslouchati a vyslyšeti, jemu odpověď dáti a hned se před VknMti vyvésti a nevinného ukázati chci, tak že VknMt nebude se míti ani žádný z živých lidí nade mnou v čem zhoršovati. Nebo co mi svěřeno jest od JMCské tak bedlivě a opatrně toho vyhledávám, Ťbych se ničehož toho nedopustil, ale všecko tak opatruji, nad čímž by JMCská pán pan můj milostivý i VknMt mohla se potěšiti a v dobrém pokoji zachováni býti.

Druhé VknMti poníženě žádám, že neráčíte na potupu jak úřadu JMCské konsistoře Pražské tak i osoby mé na kněží, kteříž sub jurisdikcí naši náleží, sahati a s nimi se vězeti, ale jestliže by kterýkoliv proti VknMti co učinil buď slovem anebo skutkem, an by se VknMti to nelíbilo, račte pro mne poslati. Kdyby toliko hlas VknMti v uších mých zazněl, chci se dáti najíti; a pakli by se VknMti nelíbilo pro mne poslati, račte mi skrze psaní v známost dáti uvésti. To ráčíte poznati, že to VknMti k vynahrazení přivedu, tak že ten ani jiný žádny toho se dopustiti smíti nebude, proč by ten trestán byl, neb nežádám nic jiného, než s VknMti v dobrém přátelském srozumění vždy zůstávati a, než bych co VknMti protimyslného učinil, radei chci sloužiti vždycky. Věřím, že VknMt této mé omluvě a pravdivé zprávě i žádosti místo v srdci svém dáti a v dobré obrátiti ráčí.

[Tergo:] Praes. 21. Junii anno 1602.