V KLÁŠTEŘE TÝNECKÉM, 26. června 1602. — Orig. sub "Varia miscellanea" v arch. arcib. Pražského.

Modlitbu svou VknMti vzkazuji etc. Nemohu VknMti tajiti, že jsem dnuov pominulých urozenému pánu panu Jaroslavovi Bořitovi z Martinic na Smečně psaní o dosazení kněze strany kolatury mé ve vsi Požni učinila. Na to ode pána jest mi oustně vzkázáno, že pán tu věc opatřiti a při poddanejch svejch, aby se proti tomu nezpěčovali, naříditi ráčí. Co se pak dotejče pana Gotharda Floriana Ždárského, ten hned ani psaní přijíti nechtěl, a pan Matyáš Štampach očekávajíc na pana Hanuše Hrušku jest mi na psaní mé žádné odpovědi nedal, a pana Hanuše psaní mé v nebytí jeho na Peruci doma dojíti nemohlo; však jak doma bude, nepominu mu psaní vodeslati a, v jaký rozum panu Gothardovi tak jiným pánům jsou psaní učiněna, připiš pro vyrozumění, ano také psaní, jehož pan Gothard přijíti nechtěl, VknMti odsílám, ráčíte-li je chtíti v psaní svém mu odeslati.

Též také VknMti tajiti nemohu, maje se na den sv. Jana Křtitele božího dne pominulého ve vsi Požni při též kolatuře mně a klášteru náležité slavnosti a pouť držeti, ke mně rychtář s jedním kostelníkem z též vsi jsouce ode všech k témuž záduší přináležejících vyslán přišel, mně na místě všech žádajíce, abych jim v tom povolila, aby sobě mohli kněze k též pouti a slavnosti, kterýhož by se jim vidělo, zříditi. Načež jsem jim za odpověď dala, že já nikoli kněze nepořádného, aby měl v tom kostele služby činiti a jim sloužiti, trpěti a k tomu povoliti nechci, nýbrž, poněvadž jsou toho žádostiví, že já sama mezi ně na týž den se panem farářem svým k vykonání té slavnosti se vypraviti chci. I přijavši takovů odpověď ode mne oznámili, že chtějí to spolusousedům svým k témuž záduší přináležejícím oznámiti a, jaká jejich v tom vůle bude, mně v známosť uvésti. Což potom mně na cedulce za odpověď dali, že oni o takového kněze nestojí a jeho že trpěti nechti, nežli že při jaké víře jsou prve byli, že při ní až do smrti zůstanou; a týž rychtář, kterýž ke mně od nich chodil, nejsa tomu na odpor, ten mi vzkázal, že jsou se všickni na tom snesli, že tomu nijakž místa dáti, abych jim kněze pod jednou voziti a nařizovati do téhož chrámu jměla, nechtějí. Toto mi voznámili a vzkázali, nechci-li s posměchem a hanbou zase od nich jeti, abych radčeji doma zůstala, a že slaviti nebudou a zvoniti nedopustí; což tak zůstalo a s tý pouti sešlo. A tak v tom ve všem VknMti se k ochraně poroučejíce, jak bych se dáleji chovati jměla, za naučení žádám. S tím milost boží rač bejti se všemi námi. Datum v klášteře Tejneckém v středu po sv. Janu Křtiteli božím léta 1602.

Za VknMt na modlitbách trvající Voršila Tachovská, abatyše kláštera Tejneckého.