NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 20. září 1602. — Konc. v arch. c. k. místodrž. pro král. Česk. R 109-1.

Rudolf etc. Velebný a poctiví, věrní naši milí. Věděti vám milostivé dáváme, že toho zprávu jmíti ráčíme, kterak by od vás na faru města našeho Chrudimě nějaký kněz za faráře podán bejti měl, kterej netoliko zlejm chováním a nepříkladným životem svým, ale i učením a službami církevními (nových a prve nebejvalých způsobův následujíc) z pobožného, starobylého, křesťanského řádu a ustanovení církve svaté křesťanské vystupujíce roucha mešního při službě boží neužívá, velebnou svátost těla a krve Páně nepozdvihuje, než místo toho hřbetem k oltáři a k lidu tváří se obrací, a jsouce na kněžství, jak on zprávu dává, posvěcen, ženu sobě pojal; místo archy staré, která obrazy svatých ozdobena byla, jiné nové archy, na které deky Mojžíšovy z starého zákona aneboližto desatero boží přikázání a židovské charaktery psány jsou, užívá, jakž tomu z příležící zprávy psané o to nám učiněné vyrozumíte. I poněvadž netoliko při témž faráři takové neřády a nezpůsoby, ale jak toho jistou zprávu máme, při mnohých jiných knězích v království tomto pod správu vaši náležejících taková bezbožnost a rozpustilost s znamenitým pohoršením lidu obecného se děje, tak že netoliko nad starobylejmi křesťanskými, od církve svaté nařízenými a před tím od starodávna vždycky v kostelích pod obojí přijímajících s pobožností zachovanejmi pořádky ruku držeti nechtí, nýbrž mnozí je sami tupí, hanějí, jim se rouhají a na kázání i jinde nevážně a posměšně o nich mluví, z kteréhožto nekřesťanského předsevzetí všelijaká bezbožnost, nevážnost, rozpustilost i hříchové proti pánu Bohu a všecko zlý pochází: a protož nechtíce se tomu a takovým těžkým věcem dívati vám milostivě poroučeti ráčíme, abyste netoliko nadepsaného faráře Chrudimského k napravení těch takových jeho nezpůsobův přivedli, nýbrž, nechtěl-li by vás v tom uposlechnouti, skutečným trestáním jej napravili anebo dokonce odtud vybyli a tu faru jiným hodným a příkladným pořádným knězem, který by vedle starobylého křesťanského způsobu jak slovem Páně tak jinými svátostmi vedle kompaktát a ustanovení církve svaté lidem posluhoval, opatřili a to, což od něho zavedeno jest, vedle slušnosti reformirovali; nicméně i při jiných farářích pod správu vaši náležejících to bedlivě, dostatečně i skutečně opatřili, aby zanechajíce rúhavých a posměšných na kázání mluvení, raději lid k službě boží, k pobožnosti a modlitbám svatým, k zachování postův, posvěcování svátkův od církve svaté ustanovených jměli, vedli a napomínali a sami se všelijak pobožně, ctně a chvalitebně jiným ku příkladu pod skutečným trestáním chovali. Jakž pak o vás pochybovati neráčíme, než že vedle ouřadů svých, znajíce v tom jistou vůli naši bejti, nejprve na sobě sami dobrej příklad dadouc, potom všelijak při knězích vám k správě náležejících to tak opatrovati budete, abyste z toho před pánem Bohem a vrchností odpovídati mohli a známé bylo, že toto napomenutí naše křesťanské a milostivé při vás platnosti přineslo. Na čemž na všem jistou, dokonalou a milostivou vůli naši císařskou etc naplníte. Dán na hradě našem Pražském, v pátek u vigiljí sv. Matouše léta etc šestistého druhého a království našich Římského XXVII., Uherského XXX. a Českého též XXVII.