Asi 20. září 1602. — Rukp. univ. bibl. XV. C. 16. v Praze.

Nejjasnější etc. Jakou jest suplikací VCMti osvícené kníže a pán pan Zbyněk Berka z Dube a z Lipého, pan arcibiskup Pražský, podati ráčil a čeho sobě do osoby mé stěžovati ráčí, ta jsouc mi pominulých rinův v milostivém psaní VCMti, jehož jest datum 7. dne měsíce Septembris, dodána, kterouž přečetši jí i také milostivému poručení VCMti [sem vyrozuměl], kdež mi poroučeti ráčíte, abych ve dvou nedělích pořád zběhlých VCMti svou odpověď dal, proč a z jaké spravedlivosti sem na gruntech svých kostel nový vystavěti dal, v čemž že by podle zprávy JMti pana arcibiskupa kazatelové sektářští přisluhovati měli, jakž též milostivé poručení VCMti a suplikací téhož JMti arcibiskupa to vše v sobě šíř obsahuje a zavírá.

Kdež chtíce se podle takového milostivého VCMti poručeni tak poddaně a poslušně zachovati, tuto VCMti s navrácením též suplikací svou poníženou zprávu činím a předně sobě pánem Bohem i svědomím svým v pravdě osvědčiti mohu, že jest mi to nikdy na mysl nevstoupilo a bohdá ještě nevstoupí, abych se kdy proti důstojenství VCMti krále a pána mého nejmilostivějšího (jakž od JMti pana arcibiskupa touž suplikací k VCMti donesen jsem) dopustiti měl. Že jsem pak na gruntech svých ve vsi Zaječicích kostelík nový vystavěti dal, k tomu se přiznávám, a proč sem to učinil, o tom VCMti tuto svou sprostnou, upřímnou zprávu činím, že jsou toho příčiny tyto byly: jedno, že na tom místě, kdež ten kostel vystaven jest, někdy pan Mikuláš Lang z Langenhartu, otec můj dobré paměti, spolu s paní mateří mou vlastní a paterými dítkami svými pohřeb svůj sou měli a mají a tu v pánu Bohu odpočívajíc radostného a blahoslaveného vzkříšení z mrtvých v naději budoucího věčného života očekávají.

I poněvadž to starobylý dobrý křesťanský způsob vždyckny býval, že netoliko dítky, ale i další krevní přátelé zvláště z stavův vyšších jsou po smrti rodičův a přátel svých hroby neboližto pohřby jich na památku ozdobovati a obyčejně při tom kaplu neb kostel, v němž by se služby boží daly, vystavěti dáti obyčej měli, tou a nejinou příčinou sem i já na tom místo týž kostel, kdež taky sám, když pán Bůh mne skrze smrt z tohoto světa povolati ráčí, odpočívati míním, dobrým a křesťanským oumyslem vystavěti dal.

Druhé, že jsem já o tom nikdy nevěděl, nevím, ani od předkův mých toho nikdy neslyšel, aby obyvatelé tohoto království Českého ua gruntech svých zpupných a dědičných chrámy neb kostely, v nichž by se služby boží a náboženství křesťanské konaly, vystavěti dáti nemohli, a v tom aby se bylo potřebí JMti panu arcibiskupu Pražskému opovídati, nýbrž že jsou mnozí podobně kostely vystavěti a je podobně jako já posvětiti dali, i podobně kněží pořádné chovali i chovají, příkladův množství před rukami jest.

Dále, když JMt pan arcibiskup VCMti oznamovati ráčí, že sem takový kostel skrze čtyry sektářský kazatele u přítomnosti osob z stavu rytířského a mnohých měšťanů z Chomutova a z Bořku posvětiti dal, a že by se v témž kostele učení a náboženství sektářské provozovati mělo: i předně VCMti se vší poníženosti a pokorně prosím, že v tom artikuli takové zprávě víry přikládati neráčíte. Nebo aby ti kazatelé a služebníci církve jako i správce a farář můj jací sektáři byli a náboženství ňáké nové neb bludné, kteréž by v tomto království českém přijato býti nemělo, vésti měli, toho se nenajde, nýbrž VCMti oznamuji, že sou kněží a učitelové pořádní, konfesí augšpurskou přisluhující, slovem božím i svátostmi pod obojí způsobou, kteréhožto náboženství suma v konfesí augšpurské léta 1530 slavné a svaté paměti císaři Karlovi Pátému od stavův na sněme obecném v městě Augšpurce podané a přijaté, i tak obzvláštně v tom vyznání víry svaté křesťanské všech tři stavův království Českého z víry tělo a krev Krista pána pod oboji přijímajících, kteréž jsou stavové tohoto království pod obojí přijímající [přiznávajíce] se k též konfesí augšpurské slavné a svaté paměti císaři Maximilianovi panu otci VCMti na sněmu obecném léta 1575 držaném podali a na to od JMCské milostivou zámluvu i oustní přípověď dosáhli, že podle toho jakž od JMCské, tak i budoucích králův Českých při takovém náboženství svém křesťanském zůstaveni a zachováni býti mají, obsažena i také táž víra a náboženství pod obojí zřízením zemským dovolena jest. A za to jsem vždyckny jměl a mám, že to až posavad své místo má, zvláště proto, že od začátku šťastného kralování VCMti až posavad v tomto království všickni křesťané pod obojí způsobou touž konfesí augšpurskou se spravující, jichžto v tomto království znamenitý počet ze všech tří stavův jest, jsou podle toho své náboženství křesťanské pokojně vykonávali, při tom ochraňováni, i při týchž učitelích a kazatelích svých zůstaveni bývali. A tomu sem já také spolu s jinými se těšil a těším a náboženství své křesťanské, v kterémž tak od rodičův svých vychován jsem, provozoval.

Z kterýchžto ze všech příčin VCMti poníženě a pokorně prosím, že mně při témž kostele mém i užívání služeb božích milostivě zůstaviti a mým milostivým císařem, králem a pánem býti a zůstati ráčíte.

Dále také, nejmilostivější císaři a pane, ráčí JMt pan arcibiskup v své suplikací zmínku činiti o tom desátku, kteréhož kněz Daniel Toplhan, farář v Borku, abych jej jemu odvedl, vyhledává. I poněvadž jest mi tolikéž pominulých dnův o túž věc obzvláštní poručení VCMti, jehož datum na hradě Pražském posledního dne měsíce Augusti léta 1602, v kterémž též doloženo jest, že augšpurská konfesí nikdy v koruně České přijata není a místa svého nemá, došlo, z té příčiny v tom artikuli toho tolikéž při svrchu dotčené ponížené omluvě mé poddaně zastavuji, naději jistou majíc, že jste VCMti z předešlé odpovědi a zprávy na suplikací téhož kněze Daniele dané tomu milostivě porozuměti ráčili, komu a na jaký způsob dobré paměti otec můj z své dobré vůle takový desátek nařídil a za jakými podle zdání mého slušnými příčinami já témuž knězi Danielovi Toplhanovi odvozováním téhož desátku nepovinen býti pravím, zvláště poněvadž obrana [sic] nad [sic] dskami zemskými smlouvou tou mezi dobré paměti otcem mým a p. panem Bohuslavem Joachymem Hasištejnským z Lobkovic učiněnou v též dsky zemské před mnoha léty vloženou a v moc svou právní vzešlou, kteréž od žádného odpíráno nebylo a není, to vše vyměřeno jest.

Z té příčiny jak předešle tak i nyní JMCské poníženě a pokorně prosím, že mne při této mé ponížené omluvě i také při zřízení zemském K 18., kteréž praví, kdož by co ve dskách buď zemských neb dvorských buďto kšaft, smlouvu, trh aneb jakýžkoli zápis měl, že o to na vznešení a suplikací souzeno býti nemá, milostivě zůstaviti a témuž knězi Danielovi Toplhanovi poručiti ráčíte, vidí-li se mu, že k tomu desátku má jaké právo a spravedlivost (čemuž já místa dáti nemohu), aby ke mně o to pořad práva, ku kterémuž ta věc náleží, zachoval; chci rád jakožto obyvatel tohoto království státi a nevinnu svou odvozovati. V čemž se VCMti v milostivou ochranu poníženě poru čena činím.

VCMti věrný poddaný Jan Fridrich Lang z Langenhartu a na Zaječicích.