V MLADÉ BOLESLAVI, 29. prosince 1602. — Orig. v arch. mistodrž. král. Česk. R. 109 — 1.

Nejjasnější etc. Majíc sobě milostivé VCMti poručení, které ste VCMt JMtem pánům hejtmanům kraje Boleslavského o vyhledání a popsání gruntův a důchodův k domu zde při městě bratrskému přináležících učiniti ráčili, v známost uvedené, tak sme učinili a v knihách městských, v kšaftích a jinde takové grunty a důchody vyhledati poničivše extrakt toho všeho JMtem pánům hejtmanům krajským sme odvedli.

Podle toho, jakož nám VCMt poroučeti ráčí. že tehdáž, když JMti páni hejtmane krajští VCMti milostivou vůli z strany zavření a zapečetění domu bratrského naplniti chtěli, nemalý počet z obce zdejší lidí se shrnouti a tomu na odpor se postaviti měli, obzvláštně pak některé osoby v témž VCMti poručení zejména postavené aby ty osoby dostatečně zjištěny a zejtřejšiho dne panu hejtmanu VCMti hradu Pražského v moc a opatření postaveny byly, tomu sme porozuměli. I v pravdě, nejmilostivější císaři, nad tím velikou a stižnou žalost neseme, že pro takové některých osob všetečné pře-činění podle nich, jako bychom v malém pozoru jisté vyměření VCMti jmíti a co toho k urážce VCMti pána našeho nejmilostivějšího před sebe bráti měli [....], nebo pána Boha se v tom dokládáme, že nerci-li co toho činiti, ani na to, co by proti VCMti bylo, pomysliti sme neuměli. V čemž že nás VCMt omluvná milostivě míti ráčí, za to VCMti se vší ponížeností prosíme.

Při tom vedle téhož VCMti poroučení tak sme se zachovati a týmiž všetečnými lidmi ujistiti dostatečně chtěli; ale z nich Václav Zídek a Mikuláš Zahrádka, nežli nás takové o zjištění jich poroučení VCMti došlo, od města odešli a ku právu dosaženi býti nemohou. A majíce zprávu, že by v městech Pražských nyní se zdržovali, listem mocným, aby zjištěni byli, jich hledati sme vyslali.

Při jméně a osobě Štěpána Rybáře omyl se nachází, nebo žádného při městě, který by se tak jmenoval, není, nežli Adam Rybařčin; ten a Jiřík Slovák dostatečně zjištěni byli. Že pak na témž Adamovi vina taková se nenalézá a jiní, kteří vinni sou, se uptávají, týž Adam z vězení, však na rukojmě, jest propuštěn, ale Jiřík Slovák až posavad se v něm zdržuje. A že v moc pánů hejtmanů hradu Pražského dodán není, to i také o dotčeným Adamovi s vědomostí JMtí pánův hejtmanův z žádné jiné příčiny, než až by jiní dosaženi byli, se stalo. Kterýžto Jiřík Slovák z téhož vězení, jsa člověk věkem sešlý, k VCMti se volá a VCMti ve vší poddanosti za to prosí, že k tomu, aby za to, v čem tak při VCMti obžalován jest, zde trestání a vězení trpěl a jinam vydáván nebyl, milostivě povoliti ráčíte. I ačkoliv nevinen býti se praví, však nechtíce my jeho ani žádného z nich vymlouvati a jim v tom spolkovati, abychom tudy, jako bychom jim v tom nakládali a spolu s nimi na odpor VCMti se stavěli, v domnění při VCMti nebyli, jestli by takové milosti, aby takového přečinění svého vězením a trestáním zde odbyl, od VCMti užiti nemohl, jak o tom dále i o jiných, když ku právu se dostanou, poručiti ráčíte, tak a nejinak zachovati se chceme. Dán v městě Boleslava Mladého, v neděli po Mláďátkách léta 1602.