NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 27. listopadu 1602. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk. L 34 (1600—1605.)

Že sou se k JMti vedle poručení JMti dali najíti. Tu že JMt ráčil obšírnou řeč učiniti o nebezpečenství věcí uherských, v jakým nebezpečenství v Pešti a v jiných městech sou, aby mohli zdržáni bejti, že se ráčí o důklad starati; poručil v spis nahlédnouti, a v větším počtu přečten spis; vděčen, aby jinej, který by Iépeji těm věcem rozuměl a o nich mluviti mohl, napřed mluvil, ale poněvadž pak vždy k tomu mluviti musí, že k tomu, na čem podstata toho spisu náleží. Na 2 věcech: abyste ráčili o času k sněmu oznámiti, a ještě před vánoci; ráčí chtíti, aby lidé o sněmu věděli, a v náležitém počtu se sjeli.

Stížnosti od stavův, že jich poslové nedocházejí, a kdy jich málo, jaké naříkání, kdyby byli věděli, že by chtěli také cestu ukázati, těžkosti přednášeti. Sněm pokládati jest v moci JMCské; protiž tomu že nemluví, než o času, před vánoci že bejti nemůže, že sou někdy svátky v to přišly lidi naříkali, že takový outraty vésti museli, rozjeli se domů, zase přijeli, tak mnoho utratili, jako jim dáti přišlo.

Po Třech králích povinni jsou nejvyšší páni ouředníci při tom bejti, k soudu komornímu aby se položil, tak aby soud šel, víceji lidu tu bude, mnoho se přebíhá předce při soudu, mohlo by se sněmovati, lidi by se zdržovali, bylo by s lepší podstatou a vážností, vždy některý na něco trefí, nač jiný někdy nemyslí, k sv. Pavlu.

Druhé z strany anticipací, že se tomu rozuměti nechce, že sou již ujali půjčkou; JMCská ráčil je ujištěním opatřiti, to že jest při dekách. Na ten artikul jiné odpovědi dali dávno, než že to jim v moc dáno není a předešle že oznámeno. Na sněmu ten artikul vznésti, snad to pán Bůh dáti ráčí, co k dobrému JMti i nás všech bude.

Panu komorníkovi z Šternberka. Jest na vůli JMCské sněm pokládati, poněvadž pak toho potřeba nastává, že proti tomu mluviti nemůže.

S strany času schvaluje přímluvu JMti nejvyššího pana hofmistra, že jest slušná věc, kde se o veliký a znamenitý věci jedná, aby k tomu čas byl příhodný oboum.

Při času soudu komorního že jsou povinni se sjížděti jako věrní poddaní, protož že se platně a potřebně pán přimlouval.

Z strany anticipací že jest víc než jednou to hledáno, i oustně od JMti že jest o to pilně mluveno a jednáno; v půjčku se uvolili; vypůjčeno, ujištěno; ukázáno JMti, poněvadž to v moci JMti není, že to na sebe, nemaje tu moc, potahovati nemohou, že by to nebylo bez hindruňku věcí budoucích JMti, a kdyby se i uvolili JMti co půjčiti, že by nevěděl, kde a odkud; s. osobami předešle jednáno, málo není dáno.

Motiva, kdybychom nyní učinili, jakož pak v možnosti není, mohlo by rčeno bejti, že se tím odložilo až do tohoto času, a že prve se to státi mohlo.

JMt pan sudí: nedělí se pán od přímluvy JMtí, že k tomu času o soudu komorním víceji se lidu sejde.

Z strany anticipací anebo půjčky že neví, neb ráčí-li JMt chtíti to na sněmu dáti přednésti, že se chtějí k tomu přimluviti.

Pan kanclíř nejvyšší: Že JMt ráčí v moci své jmíti; o času k sněmu; o času soudu dvor ského a komorního. Z strany anticipací, že v mocí jeho není, pro pohodlí JMti že se vdlužili; uji štěno, pokudž by JMt ráčil ten artikul při sněmu

Consentiunt reliqui omneš. P. z Lobkovic. P. z Valdštejna. P. Slavata. P. podkomoří. P. Ples.