9. ledna 1603. — MS. č. 1083 fol. 237 v arch. města Prahy.

Předložení sněmovní léta božího 1603. JMt Římský císař oc. ráčí ode všech tří stavův království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od JMCské z vysoce duoležitých všeho křesťanstva, obzvláštně pak království tohoto a zemí k němu příslušejících se dotejkajících příčin rozepsanému obecnímu sněmu poslušně a volně najíti dali, s obzvláštní císařskou vděčností milostivě přijímati a jich podle toho tejna činiti neráčl, ačkoliv by JMt dotčených stavuov rozepsáním téhož sněmu a vyhledáváním při nich proti ouhlavnímu krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku dalších a větších pomocí, vědouce o tom, že jsou jak na sněmu obecném, kderý nyní léta jminulého šestnáctistého druhého při času sv. Antonína zde na hradě Pražském držán byl, do dvou let pořád zběhlých a tak i na tento rok šestnáctistej třetí jistou a znamenitou pomoc proti témuž nepříteli svolili, tak i před tím od drahně let pro obhájení svaté víry křesťanské a zachování království Uherského, Českého, i jiných k nim náležejících zemí lepší bezpečnost, neohlídajíce se na žádné své vlastní ani chudejch, mnohejmi bídami v tyto těžké časy na nejvejš soužených poddaných svých nedostatky k obzvláštnímu zalíbení JMti nad možnost svou činili, milostivě ušanovati chtíti ráčil, ale poněvadž z dopuštěni pána Boha všemohoucího pro veliké hříchy naše, nimiž jsme ho na sebe rozhněvali, s týmž dědičným nepřítelem k žádnému zemím těmto a křesťanstvu užitečnému a stálému pokoji (jakž by JMCská netoliko milostivě rád viděti, nýbrž toho také stavuom království tohoto i jiným zemím a poddaným svým věrně srdečně rád popřijti [sic] ráčil) až posavad přivedeno býti nemohlo, nýbrž čím dál vždy větčí nebezpečenství na země křesťanské se valí, ano i k tomu přichází, že ta již od jedenácte let trvající odevřená válka z přinucené potřeby (ač má-li ten ostatní díl země Uherské jakožto těchto krajin jediná bašta, nýbrž i království toto s příslušejícími k němu oudy před dokonalou záhubou a pádem chráněno a zachováno bejti) proti dotčenému velikomocnému nepříteli podstatněji nežli kdy prve vedena a jeho ukrutenství a sile odpíráno býti musí: neráčil jest jeho JMCská v této tak znamenité potřebě, kderáž větčí bejti nemůže, nikoli toho pominouti, než jak v království tomto Českém tak i v jiných zemích sněmy obecní položiti, takové veliké nebezpečenství stavuom přednésti dáti a vedle nastávající důležité a nevyhnutedlné potřeby k svým milým věrným poddaným o další pomoc pro ochranu a zachování jich samých se utéci a, jakými by prostředky předsevzetí nepřítele časně odpíráno bejti mohlo, s nimi se namluviti. Neb JMCská k týmž stavuom království tohoto té milostivé jisté naděje bejti ráčí, když tomu vyrozumějí i také sami u sebe těch všech příčin a potřeb, kderé JMCskou k rozepsání a držení tohoto sněmu nynějšího před vyjitím předešlého svolení (pro něž jest JMCská tak krátkej a prve neobyčejný termin k tomuto sněmu obrati ráčil) přinutily, [uváží], že netoliko s tak milostivou otcovskou péčí JMti, kderouž o všecko křesťanstvo, obzvláště pak o království toto s zeměmi jeho jmíti a vésti ráčí, dobře spokojeni budou, ale také v tom ve všem z starodávný, věrný, stálý a upřímný poddaný lásky, kderouž k JMCské a k vlasti své příkladem vzáctných předkuov svých každého času skutečně prokazovali, tolikéž v tak vysoce duoležité potřebě nepochybně dokáží a k uvažováni těchto pilných potřeb, kderéž žádných odkladův trpěti nemohou, neprodleně, ochotně a srdnatě přistoupí, o to se mezi sebou namluví a cesty, jak by toto království s zeměmi svými před týmž nepřítelem pod milostivou ochranou JMCské v bezpečenství zuostávati mohlo, obírati nepominou.

Kdež aby stavové o tom, v jakém zpuosobu běh nynějších válečných věcí zuostává, gruntovnější vědomost jměli, JMCská jich milostivě tajiti neráčí, že ačkoli loňského roku o dobrý a zkušený lid válečný jízdný i pěší JMCská se vší se pilností starati, jej najímati, do království Uherského vypraviti a všelijak, aby město Horní Bělehrad, o kderý že se nepřítel pokusiti chtíti bude, snadno rozuměti bylo, časně se retovati mohlo, pečovati ráčil, však pro nečasné se sjíždění do téhož království ně-kderých nejvyšších, též místo mimo všecku naději (ovšem s ztracením mnohého lidu a s nenabytou nepřítele škodou) ztraceno jest. Tudy nepřítel srdce, mysli, smělosti i chtivosti nabyvše se vší mocí k Temežváru a hned potom k Lippě, chtíc sobě do Sedmihradské země, na kderé všemu křesťanstvu a zvláště království tomuto a zemím k němu příslušejícím velice mnoho záleží, pas odevříti a zpuosobiti, se obrátil. Ale milosrdnej pán Buoh předsevzetí jeho obležením od lidu našeho města našeho Budína a vzetím dolejších dvou měst pod týmž městem Horním Budínem ležících i také dáním v ruce křesťanské té vzáctné pevnosti Peštu zrušiti, pejchu jeho snížiti a tyranský oumysl jeho tak zmejliti jest ráčil, že netoliko Sedmihradskou zemi opustiti a nazpět k Peštu se vrátiti, ale také, oblehše túž pevnost a ztrativše několik šturmuov, s hanbou a znamenitou záhubou, újmou a škodou svou odtud odtáhnouti jest musel. A tak netoliko v Sedmihradské a Vlaské zemi, ale ani tu v Hořejších Uhřích (z čehož slušně pánu Bohu děkovati máme) mimo odnětí Bělehradu pro nečasné do pole vtržení lidu našeho žádné pevnosti nedobyl, nýbrž pod Budínem několiko zámkuov a pasuov ztratil a od lidu křesťanského poražením vojska svého nenabytou škodu vzal.

I poněvadž pro zachování toho, co tak jminulého roku s pomocí pána Boha všemohoucího s nemalým nákladem a mnohým krveprolitim v témž království Uherském dobrého způsobeno jest, i také pro platnější budoucí po již učiněném tomto nynějším začátku dotčeného hlavního města Budína dobejvání jako i pro osazení pevnosti Peštu a zdržení vzatých pod Budínem pevností ráčil jest JMCská nemalý počet lidu jízdného i pěšího, kderej by přes tuto zimu taková místa, pevnosti, fortele a hranice před mocí nepřátelskou netoliko hájili, ale také témuž nepříteli, aby do Budína i jinších bliž příležících pevností profanty a municí dodávati nemohl, dostatečně odpírali, přijíti poručiti; neb kdyby nepřítel ty takové k odnětí jemu Budína s velikou prací dosažené fortele zase vzíti a je sobě ku pomoci a užitku přivésti měl, snadno každý rozuměti může, že by budoucí obležení a dobejvání téhož města mnohem těžší býti a předešlý znamenitý náklad, kderý na něj učiněn jest, v nic přijíti musel, a témuž nepříteli vinšované příležitosti i srdce, aby se tím snázeji o nětco jiného k nenabyté škodě a záhubě těchto zemí pokusil, přidalo. Z jara pak většího nebezpečenství ze všech stran obávati se jest, protože bez pochyby týž nepřítel tu porážku a škodu, kderů jest v těch místech a při obležení Budína tolikéž odnětím jemu Peštu vzal, cítíce všecku největší sílu svou nad to vynaložiti chtíti bude, aby se toho nad křesťanštěni vymstil a pevnosti Peštu zase dostati, tudy Budín z nebezpečenství vysvoboditi a dáleji království Uherské i tyto země pálením, mordováním a do věčné služebnosti zavedením lidu křesťanského zkaziti mohl. Kderémužto téhož tyrana násilí a jistému (nebude-li ochrany boží a skutečného obecního přičinění) všem těmto zemím křesťanským od něho nastávajícímu nebezpečenství aby pro velikou, nesmírnou moc a nesčíslný počet lidu jeho tím podstatněji odpíráno býti mohlo, ovšem důležitá potřeba et extrémům regni periculum ukazuje, abychom se na všech místech na dobré péči a pozoru měli, lidem zkušeným jízdným i pěším, a to [u] větším počtu, nežli se kdy tato léta stalo, tolikéž všelijakou municí, profanty, potravami a jinými válečnými potřebami časně zásobili, zachystali a dostatečně opatřili, k čemuž, jakž stavové sami dobře rozumějí, velikej a znamenitej a sumou takový duoklad náleží, kderý nejinače než společným přičiněním a pomocí všech zemí křesťanských dosažen bejti musí.

A protož JMCská stavuov království tohoto Českého věrných poddaných svých milých milostivě (o nich nikoli nepochybujíce) žádati ráčí, že JMCské v této nynější důležité znamenité potřebě nikoli neopustí, nýbrž JMti i sebe samých v tý příčině jako i statkův, jmění, žen, dětí, hrdel a což by jim nad to milejšího bylo, skutečně reto vati budou a k JMCské se pro obhájení víry svaté křesťanské! jich samých a této milé vlasti své, neohlídajíce se na nižádné své nedostatky, jaké by ty koli bejti mohly, povolně ukáží, tak aby příkladem jejich (což jejich ta pochvala vždycky byla) jiná království a země JMti, ano i korfirštové, knížata a stavové svaté říše (pročež i sněm říšský JMt již jest rozepsati poručiti ráčil) JMti proti tak ukrutnému nepříteli, aby od hranic křesťanských dáleji zapuzen anebo vždy k snesitedlnému pokoji (oč se JMCská skutečně starati chtíti ráčí) přiveden bejti mohl, podobnou pomoc učinili; neb v pravý pravdě při tak znamenitých každodenních a téměř k víře nepodobných vydáních JMti nikderakž možné není, aby dále v tak mnoha rozdílných místech bez přičinění a větčí pomoci stavuov svých věrných milých těm těžkostem odolati moci ráčil, zvláště že z dopuštěni božího, jakž nahoře dotčeno, již na jedenáctý rok se táž válka protahuje, a JMt mimo všecky království tohoto, jiných zemí jako i svaté říše k tomu od křesťanských potentátův činěných pomocí [sic] v znamenitou sumu se jest vzdlužiti ráčil.

Pročež týchž stavův svých věrných milých otcovsky žádati ráčil, poněvadž jest se JMt, protože na vychování a placení lidu válečného, kderýž pominulého roku v poli držán byl, na týž rok svolené pomoci a daně nevystačovaly, zvláště pak že terminy k složení kontribucí určitý něco pro dlouženější byly, na nynější šestnáctistej třetí rok ještě vystávající berně v jedno sto a čtyřidceti tisíc tolaruov vzdlužiti a anticipirovati musel, aby dotčení stavové z té poddané volnosti a ochotnosti, kderou vždycky k JMti prokazovali, takových sto čtyřidceti tisíc tolarův na sebe mimo týž svolené kontribucí k zaplacení přijali, a k tomu dva tisíce koní zbrojných arkabusíruov a dva regimenty knechtuov každý ze tří tisíc v poli proti nepříteli Turku zu šest měsíců, to jest od patnáctého dne měsíce máje až do patnáctého Novembris jinak listopadu, nepočítajíce v to přitažení a odtažení na svuoj vlastní náklad mimo svolené sněmu předešlého na týž 1603. rok pomoci chovali. Což jim tím snážeji přijde, že takový jízdný i pěší lid sami (však srovnajíce se v tom s pštolunky, kderý JMCská s nejvyššími svými učiniti ráčí) najímati, jej mustrovati dáti a všecky škodlivý fortele nejvyšším svým zastaviti a tak tudy nemálo zbytečného nákladu přispořiti moci budou.

Jestliže by pak častojmenovaní stavové v tom se stížení býti pokládali, ráčí JMCská po zaplacení těch sto čtyřidceti tisíc anticipirovaných od ostatních všech na tejž 1603. rok svolený[ch] kontribucí, daní a pomocí (krom berně domovní na vychování lidu válečného na hranicích a zámcích pomezních zuostávajících deputýrované a posudního) milostivě upouštěti, tak aby stavové týchž berní a pomocí k vychování výšpsaného lidu svého válečného požiti mohli. K čemuž jestliže by vždy (ač JMCská se toho k nim nadáti neráčí) přivedeno býti nemohlo, ráčí JMt jich za to žádati, aby prohlídna beze lsti k znamenité potřebě aspoň mimo přijetí na sebo k zaplacení těch jednostočtyřidceti tisíc tolaruov k těm na tento rok svoleným a ještě vystávajícím pomocem, povážíce toho, že JMCská přes tuto zimu do osmi tisíc lidu pěšího i jízdného okolo Budína na svůj vlastní náklad chovati ráčí, při nejmenším dvakráte sto tisíc tolaruov na vychování a zaplacení takového extraordinardního lidu válečného svolili, tak aby JMCská jej dále v službě své zdržeti a pořádnou záplatu ubezpečiti, i také potom tím zázéji do pole vypraviti moci ráčil. V tom často dotčení stavové království tohoto netoliko JMCské věc líbeznou, nýbrž i sami sobě a všemu křesťanstvu užitečnou k věčné, slavné, nepominutedlné památce a pochvale národu Českého prokáží, i také na sobě vší svaté říši i jiným okolním potentátuom a zemím, při kderých JMCská vo podobnou podstatnou pomoc dostatečně tolikéž jednati dáti oumyslu býti ráčí, k následování jich dobrý přiklad ukáží.

A poněvadž termínové k vybírání a složení svolených pomocí v zavření sněmovním jminulétn, jak dotčeno, příliš prodloužilí a k vypravování, placení i obdankování lidu velmi nepohodlní uloženi jsou, takže lidu válečnému, když se časně do pole vypraviti má, placeno bejti nemůže leč z sum a peněz anticipirovaných, v kderéž se nelze vždycky objíti, a JMCské pro jiná každodenní vydání znamenitá to opatřiti možné není: protož JMt pro zastavení mnohých nedostatkuov, kdeří příčinou tak prodloužených terminů pocházejí, stavuov milostivě žádati ráčí, ač by nemohli předešlým sněmem určitých terminuov zjinačiti, ale aby k vybírání a složení takových dvakráte sto tisíc jiné terminy, totižto k sv. Jiří, k sv. Trojici, k sv. Vavřinci, k sv. Václavu a k sv. Havlu obrali a to, aby tíž termínové mimo dvě nebo vejš tří neděl déle netrvali, nařídili, nicméně takové berně, pokudž nejvejš možné, na široké hodné minci aby spravovány byly, tak aby lid válečný s lepším prospěchem v poli držán a chován býti, i také každého času záplatu svou náležitou (což krýgsmanům chuti a srdce přidává) dostati mohl.

A jakož jsou sobě stavové sněmy obecnými vymínili, pokudž by ktomu kdy přišlo, a lid z tohoto království veřejně proti nepříteli vypraven býti měl, aby podomovní berně za stavy k takové jich nastalé potřebě zuostávala, ráčí JMCská týchž stavuov milostivě žádati, poněvadž při též vejmince možné není lid válečný na hranicích markrabství Moravského a knížetství Slezských chovati, že na takový hraničný lid táž berně domovní se obracuje, pročež by tím způsobem táž veřejnost k špatné platnosti byla, a jiného nic než rozpuštěním téhož lidu ztráty někderého hraničného zámku neb pevnosti (již by lid válečný, kdyby vychování své neměl, z přinucené potřeby opustiti musel) očekávati bylo, aby od té jako i od druhé vejminky strany škod mustrunky a dúrchcuky nd lidu vojenského léta 1602. učiněných upustili a tuž veřejnost, přišlo-li by ktomu, bez zadržení aneb zä sebou pozůstavení též domovní berně nařídili a svolené pomoci bez takových porážek zouplna odvozovali.

Podle toho JMCská tolikéž stavuov tejna činiti neráčí, že předešle, když jest z každého věrtele piva bílého i ječného mnohem méněji, nežli tohoto času svoleno jest, posudní dáváno bylo, a tak mnoho pivovarů v království tomto nebylo, víceji téhož posudního než nynějšího času z těch svolených šesti grošuov se scházelo, což nepochybně příčinou neřádu, kderýž se při spravování téhož posudního od mnohých děje, pochází, a tudy také nemalí nedostatkové jak při vychování dvoru JMti tak také v vypravování ourokuov z sum a peněz dlužních se nacházejí. A protož JMCská netoliko jich za to milostivě žádati, aby k předešlým šesti grošuom na každej věrtel piva bílého i ječného, co by ho vařeno bylo, ještě dva gr. č., a tak z každého věrtele po osmi gr. č. až do vyjití předešlého svolení přirazili, ale také napomínati ráčí, aby na ty cesty a prostředky, nimiž by všelijací takoví fortelové v vodvozování posudniho i v přiznání se z várky a pivovaru zastaveni, a jakej počet týchž pivovaruov v každém kraji jest, gruntovně vyhledáno bejti mohlo, pomyslili, tak aby to, co z upřímné a poddané lásky od stavuov JMti svoleno jest, zouplna JMti odvozováno a to tak vše v lepší řád a způsob než posavad uvedeno bylo. A jakož někteří k poddaným svým v listech přiznavacích ne zouplna, někteří pak ne sami, než ouředníci jejich na místě jích se přiznávají, tolikéž z lidí ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského a k hradu Karlštejnu příslušejících nic se nespravuje, nad čímž JMCská nemálo se zdržuje, ale i dokonce z berní a pomocí svolených schází, to aby též mezi sebou uvážili a náležitě opatřili.

A poněvadž i toho důležitá JMCské potřeba ukazuje, aby všelijací reštantové podomovní berně i jiných svolených pomocí nynější i ty starý od léta 79. až do léta 95. JMCské od stavuov darovaní jistějším způsobem zvyupomínáni byli, za to JMCská stavuov milostivě žádati ráčí, aby k spomožení tomu příhodné prostředky, kderak by tíž reštantové dokonale zvyupomínati se mohli, vyhledali, nicméně i při nynějších vejběrčích to dostatečně nařídili, aby vedle povinnosti svých svolené pomoci časně vybírali, a poctové jich každého času podle vyměření sněmovního (nedopouštějíce žádných reštantuov, poněvadž cesty a prostředky k dobejváni na stavích takových daní sněmy propůjčené a vyhrazené mají) v místa k tomu uložená odvozováni byli a u přítomnosti osob, které by JMCská k tomu naříditi ráčila, aby beze všech odtahuov tiž berníci zemští takové počty činili a z toho právi byli.

K zavírce ráčí JMCská žádostiv býti, aby ti potřební a království tomuto užiteční artikulové z strany nesmírné drahoty řemeslníků v království tomto, obzvláště pak v městech Pražských, item z strany vyzdvižení hor a kovuov, z strany vybytí zlé a nehodné mince, srovnání práv městských [s] zřízením zemským, a což tak toho více předešlými sněmy sneseného a posavad nevyřízeného zuostává, aspoň jednou k dokonalému skončení přivedeni a na místě postaveni byli, též aby stavové komisaře z prostředku svého, kdeřiž by s Lokeckými, Chebskými a Glackýini o podobná pomoc mimo předešlé svolení k tak důležitým potřebám jednali, nařídili, a co od nich svoleno bude, aby na túž válečnů potřebu obráceno bylo. A kdež také svolená z peněz ouročních berně velmi namále a v skrovnosti se schází, a JMti se zpráva činí, že mnozí maje veliké sumy na ourocích od drahně let někdeří nic, někdeří pak dosti málo z toho odvozuji, za to stavuov tolikéž JMt milostivě žádati ráčí, aby to opatřili, aby pro takovou neupřímnost toho každého prokurátor JMCské z tý pokuty, kderouž by obecním snesením vyměřili, viniti a k němu o to hleděti mohl. Obzvláště pak i toho potřeba bejti se vidí, aby domové jak měšťanští tak osobám panského a rytířského stavu i duchovním náležití ve všech městech Pražských, na kderým by koli právě ti leželi, nicméně i komínové po všech krajích sečteni a pořádné popsáni byli, a takový popis aby pro lepší zprávu při berni každého času zůstával. A poněvadž jminulého léta 1600. na milostivou žádost JMOské ode všech tří stavuov na sněmu obecném svoleno bylo, aby po každém soudu zemském pro vyhledání pokut JMCské náležitých dva dni do dvou let pořád zběhlých přidány byly, a ten čas již vychází, JMCská toho milostivě žádati ráčí, aby stavové ještě takový dva nebo tři dni k každému soudu zemskému způsobem předešlým do tří let pořád zběhlých přidali.

Naposledy JMCská týmž stavům království tohoto českého v známost uvozovati ráčí, že tu důležitou věc z strany vezení soli z Bavor sem do tohoto království v své milostivé paměti jmíti a, což nejdřív možné bude, k tomu se přičiniti chtíti ráčí, jakž pak v tom již dobrý začátek učiněn jest, aby to vše platně a užitečně k dobrému stavuov a všeho království spokojení na místě postaveno bylo, stavuov věrných poddaných svých milých na konec s obzvláštní, kderouž k nim jmíti ráčí, důvěrností milostivě žádajíc, aby sobě tyto nadepsané artikule k spěšnému vyřízení poručené jiněli a pro jich vlastní i všeho křesťanstva nevyhnutedlné potřeby z poddané lásky skutečně účinlivě fedrovali. A což tak častojmenovaní tří stavové království Českého na svrchupsané tyto artikule, znajíc toho, jakž nejednou dotčeno, tak vysoce znamenitou důležitost netoliko JMCské, ale i svou a zemí k témuž království příslušejících nevyhnutedlnou potřebu býti. učiní, to jim všem společně i jednomu každému zvláště vší luilostí svou císařskou a královskou zpomínati i nahrazovati, a je ve všech potřebách jich obecních i obzvláštních podle vší náležitosti a možnosti milostivě ferlrovati, tolikéž také je dostatečným reversem, že jim takové dobrovolné svolení k žádnému ublížení a škodě privilejím, svobodám a chvalitebným obyčejuom a pořádkuom jich nyní i na časy budoucí bejti nemá, opatřiti chtíti a jejich milostivým císařem, králem a pánem zůstati ráčí.