1. února 1603. — Orig. v arch. arcib. Pražsk. Corresp. Sbig. Berka, archiep.

Urozený a statečný rytíři, pane Jene z Vřesovic a z Doubravské Hory na Podsedicích a Vchynicích, JMCská rado a purkrabě kraje Hradecského. Vedle práva a zřízení zemského tohoto svědomí od VMti, že je mně Zdeslavovi Kaplíři z Sulevic a na Zelenících proti osvícenému knížeti a urozenému pánu panu Zbyňkovi Berkovi z Dube z Lipého, z boží milosti arcibiskupu Pražskému, stolice svaté apoštolské legatu, JMti císaře Římského radě a nejvyššímu mistru křižovníkuov s červenou hvězdou v Čechách, Moravě, Sležště a Polště, ku při obeslané z vejtržnosti ke dni outernímu do soudu zemského většího království Českého dskami zemskými vydati ráčíte, žádám.

Toho že v pravdě dobře povědomí býti a v paměti své míti ráčíte, když jest bylo léta Páně tisícího pětistého devadesátého pátého některého času po památce Narození panny Marie, že na jistý den k žádosti JMkn. nynějšího pana arcibiskupa Pražského ráčili ste, i tolikýž nebožtík pan Karel Hruška z Března a na Tatinném a nebožtík pan Jan Mirešovský z Mirešovic a na Hrobčicích i tolikýž já k JMti do klášteru Oseku sme se sjeli, a těch časů a toho dne JMkn. ke mně jest před vámi jmenovanými pány promluviti ráčil: "Pane Kaplíři, proto sem se pana Jana Vřesovce a pana Karla Hrušky a pana Jana Mirešovskýho a vás dožádal, abyste ke mně přijeli, kdež ještě mezi mnou a vámi nedorozumění z strany nějakých lad a mezí, při Červeném vrchu slově, na odporu jest a zůstává mezi grunty vašimi ode vsi Braňan a mými k klášteru Oseckému náležitými, a týž se nětco pana komendatora blíž města Mostu dotejkati podle vás chce, abyste znali, že nejsem žádostiv s vámi v tak blízkým sousedství žádných soudů a na nedorozumění jakým býti. Volte sobě k přátelskému ohledání a porovnání přátely, já také chci tolikýž od své strany přítele nebo dva voliti a vydati. Nechť nás o to na jich rozeznání porovnají, tak aby na žádným dalším nedorozumění mezi mnou a vámi nezůstávalo." A nic sobě jinčího JMt do mne nestěžujíc, aby co jiného na odporu krom z strany těch lad býti mělo, oznamovati neráčil.

Na kteréžto ke mně promluvení JMkn. že sem JMti z takového zakázání netoliko poděkoval, ale i k tomu povolil a s JMtí o přátely k porovnání se tehdáž namluvil pro dokonalejší dobrý sousedství, jak JMt sám za to žádati a na jakým by ještě nedorozumění se mnou býti oznamovati ráčil.

A tak JMtVMti za jednoho přítele z strany své a dotčeného nebožtíka pana Karla Hrušky jest voliti a se dožádati ráčil, a já nebožtíka pana Jana Mirešovského a pana Jaroslava Kaplíře, strejce svého, sem též z své strany se dožádal a vydal.

Po některých pak málo dnech dotčeného léta po oznámeným času že jste ráčili jakožto páni přátelé k tomu dožádaní na ty lada vyjeti, oč na odporu bylo, shlídnauti, lidi poddané z obouch [sic] stran vyslyšeti a všemu vyrozuměti i zprávu vzíti ráčili a mně tehdáž oznámiti, že to vše, co ste spatřiti ráčili, i také lidi poddané z obouch stran jak ste vyslechnouti a vyrozuměti ráčili, chcete předně JMkn. to všecko v známost uvésti a potom jiný den nás porovnati a, kde by mezi grunty JMti a mejmi mezníky vysázeny býti měli, ukázati.

Při kterémžto takovým ohledání takových gruntů že sem obzvláštně VMti spolu s přítomnými pány přáteli z obouch [sic] stran k takovému rovnání vydanými i to tehdáž oznámil, že jest mi to na paměť přišlo, že JMkn. nynější pan arcibiskup Pražský těch časů asi před dvěma lety psaní mi učiniti ráčil o kostel můj ve vsi Jenišovým Oujezdě, o kterejž by též se mnou v nedorozumění býti chtíti ráčil, však jak jsem JMti před dvěma lety tehdáž to za odpověď dal, že sem toho kostela v držení a užívání vešel tím způsobem, jakž předešlé vrchnosti Teplické sou též jeho vdržení, užíváni byly; taky od postoupení toho, když sem od Teplice koupil, v držení sem od toho času.

Jak jsem JMti takovou svou odpověď dal, nic se ke mně dál dopisovati o týž kostel neráčil ani zmínku jest mimo toto rovnání a na VMstech přestání učiniti neráčil. Protož, abych potomně já se tuto pro samý dokonalý spokojeni, jak od JMti mluveno k VMti bylo, se dal porovnati, někdo JMti strany kostela nechtěl znova nětco se mnou začíti, sem VMti žádal, abyste ráčili takové ohlášení mé z strany téhož kostela mého ve vsi Jenišově Oujezdě, o který mi psaní učiniti ráčil, oznámiti.

Také-li by JMt ještě na nějakým nedorozumění buď z strany téhož kostela neb cožkoli jiného věděti ráčil, aby VMti i mně mohlo známý a vědomý býti, tak aby potomně větší nedorozumění a jinší nežli toho času předneseno od JMti bylo, se nestalo, nýbrž, jestli co bylo, aby o všecko skrz VMt porovnáno býti mohlo.

K kteréžto takové žádosti mé že jste ráčili mi netoliko to připovědíti, tehdáž na onen čas JMti to v známost uvésti a se dotázati, ale že ste osobně těch časů po spatření takových lad s JMtí o tom mluviti ráčili, jestliže by JMt na čem jinším se mnou na odporu neb jakým nedorozumění býti chtěl neb byl, aby VMti oznámil, a já zpraven býti také v tom mohl podle žádosti mé. Tu že JMt na takovou otázku VMti jest to VMti za odpověď dáti ráčil, že se mnou o všecko dobře spokojen býti ráčí a o nic na žádným dalším nedorozumění a odporu bejti neráčí, když toliko strany těch lad mezi JMtí a mnou porovnáno bude, což se vše i vykonalo, že nic více na odporu nebude. A to tak, co ste od JMti na onen čas z oust v uši VMti slyšeti ráčili, mně že jste zase tak oznámiti k žádosti mé ráčili a při tom jednání a rovnání za dobrý uznávali, poněvadž JMkn. tehdáž sám se k tomu znáti ráčil, že o nic jinšího se mnou na žádným nedorozumění býti neráčí, než strany dotčených lad, že z strany toho kostela není zapotřebí další zmínky činiti a v smlouvě dokládati.

A tak že ste ráčili na těch ladech, kde by mezníky sázeny býti měly, potom jiný den vyznamenati, a smlouva že jest taky tehdáž sepsána, kterou ste ráčili s nebožtíkem panem Karlem Hruškou a nebožtíkem panem Janem Mirešovským spečetiti a JMkn. ji odvésti; mně pak až posavad že druhý díl smlouvy není odveden ani nikdy k přehlédnutí mi odeslána nebyla. A což VMti více a vejše o té věci vědomo jest, to vše nic ovšem nevypouštějíc žádám, že mi vedle nadepsaného práva a zřízení zemského vysvědčiti ráčíte. Datum cedule k svědomí v sobotu před památkou Hromnic léta 1603.