14. Febr. 1603. Václav Hradiskej písař pana Budovce oznámil: Že nebyl při tom, kdy o to psaní bylo mezi pány rozmlouváno. Ve čtvrtek že byla proposici, v pátek že stav panský túž proposicí v uváženi jmíti ráčil.

V sobotu že on v sněme nebyl.

Srozuměl tomu, že pán jeho od stavu rytířského pod obojí na žádost jejich něco v soudné světnici promluvil, obšírnou řeč z strany náboženství učinil, ale on že při tom nebyl.

V sobotu ten den, kdy pán jeho domů přišel, že oznamoval doma paní přede vší čeládkou, že sou jej žádali páni z obce pod obojí, aby suplikací na místě jich všech sepsal a k pondělku aby ji přihotovil, že chtí JMCskou poníženě žádati, aby mohli při náboženství svém pod obojí zůstaveni bejti. A tak ten den večer že jest ji on Václav psal, pán jeho že ji jemu diktoval, potom on ji na čisto přepsal, a pán ji v pondělí do zeleného pokoje mezi stav rytířský [s] sebou vzal. Byla-li tu čtena nebo ne, toho neví. Než v pondělí přišedši domů jemu poručil ji v novu přepsati, neb byla volovém na několika místech opravována a korigována, kteroužto suplikací pán až posavad před nikami má.

Nebyl při tom, kdy byla vopravována a že neví, kdo sou k ní radili.

Do několikrát byla přepsána, až na místo byla zhotovena; potom nikda ji nepřepisovali.

19. dne Februarii vše léta tohoto 1603. Přišel do kanceláře, kdež JMti nejvyšší pan kancléř a pan president pan Štefan z Šternberka pospolu bejti ráčili, pan Václav Budovec a oznámil:

Jakož jemu před tím poručeno bylo, aby ty všecky věci té suplikací se dotejkající a jakou zprávu o tom místní onehdejšího dne zde v kanceláři dal, v spis uvedl, vedle takového poručení že se poslušně zachoval. A v tom že jest o své újmě nic neučinil, než na schválení stavu panského a rytířského pod obojí přijíma[jí]cích; že túž suplikací oni sobě oblíbili, a aby ji skrze štyry osoby nebo všickni spolu dodali, se byli snesli. Ačkoli pak sněm o náboženství nebyl položen a rozepsán, však poněvadž to spasení jich dotejče, že sou se tak na tom snesli, a že nechtěli aby to jinému nežli do vlastních ruk JMCské dodáno bylo. On že také prosí pro Boha a poslední soud boží, aby to, co on tu podává tak zapečetěné JMCské podali, a to proto, poněvadž nechtěli, aby to jinému v ruce přišlo, vědouce, že JMCská pro víru nikda žádnému ublížiti neráčil.

JMt pan president v tom jemu ku paměti přivésti ráčil nějaků stížnost, o které on pánu oznámil, kterů by stavové do kanceláře jmíti měli. Ptal se jeho nejvyšší pan kanclíř, má-lí on Budovec sobě do něho co stěžovati. Odpověděl, že nemá. Zase se ho ptáti ráčil, má-li sobě do kanceláře co stěžovati: on že neví, ale stavové ti že sobě stěžovali.

Zase se ho nejv. pan kanclíř ptáti ráčil, má-li od stavův jaké zmocnění, aby na místě jich do kanceláře co stěžoval. Nemel toho nic, než oznámil, že se to v této zprávě jeho, kterů teď podává, nejde.

Oznámeno mu od JMti nejvyššího pana kanclíře, že ta zpráva jeho má JMCské do vlastních ruk JMti dodána bejti.