V PRAZE, 18. února 1603. — Opis souč. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—14.

Nejjasnější etc. Jakož sem od VCMti do kanceláře české obeslán, a tu jest mi tento čtvrtek minulý jménem VCMti od JMti nejvyššího pana kancliře království Českého v přítomnosti JMti pana presidenta komory české oznámeno, že rozepsavši VCMt sněm minulý léta 1603 ne pro náboženství, než pro jiné své a zemské potřeby, tu že jest se nějaká suplikací s strany stížností v náboženství od stran pod obojí na témž sněme VCMti spisovala. Toho když ste se VCMt dověděti ráčili, že také ráčíte ji chtíti viděti i věděti, kdo sou jí příčinou té suplikací byli, kdo ji spisovati veleli a kdo spisovali, a aby mi to JMt pan president komory české jménem VCMti také oznámil, že ste jemu o tom poručiti ráčili.

I nejmilostivější císaři, předně pánu Bohu a VUMti děkuji, že VCMt ode mne (pokudž sem v čem VCMti donesen) zprávu mou poníženou k odvedení neviny mý jakožto starého a věrného svého služebníka míti chtíti ráčíte; druhé, že tato suplikací obzvláštním božím řízením bohdá VCMti i vší zemi této k dobrému (čehož při snémě vyšší stavové za některými překážkami dojíti nemohli) nyní se do milostivých VCMti rukou dostane.

A protož tuto suplikací, o kterouž sou se vyšší stavové na tomto sněme, aby se VCMti podala, snesli a mne, abych ji v české řeči sepsal, se dožádali, a kteráž potom od jiných, na něž tu práci stavové vzložili, do německé řeči přeložena, ty obě suplikací německou i českou (kteréž obě zjevně na sněme v zeleném pokoji u přítomnosti mnohých stavu panského i rytířského čteny byly) teď příležitě i exemplář té konfesí české na německo přeložené a s augšpurskou konfesí se srovnávající, kterážto česká konfesí s touž suplikací VCMti dodána býti měla, poddaně skládám, nebo táž suplikací všecko na touž konfesí a na poznamenání v ní přední paměti, kteréž se sub num. 1. 2. 3. spatřují, se vztahuje, tak že bez této konfesí žádná dostatečná zpráva, co jest se tu na sněme dalo, VCMti dáti by se nemohla.

Příčina pak spisování té suplikací byla tato, že sou stavové pod obojí mezi sebou to sobě stěžovali, kterak netoliko podle toho patentu od VCMti léta minulého vydaného mnozí bratří za Pikharty míti chtějí, kteřížto s stavy pod obojí v té konfesí léta 75. císaři Maximilianovi slavné a svaté paměti podané u víře sjednoceni jsou, a tomu že všickni tři stavové dostatečné svědectví na témž sněme sou dali, jakž to v předmluvě jejich konfesí sub num. 1. se spatřuje, ale že sou také i ty kněží, kteříž v říši podle augšpurské konfesí ordinováni a zde na svobodných panských a rytířských kolaturách učí, trpěti nechtějí, a k některým z vyšších stavův že sou z kanceláře české jménem VCMti poručení vycházely, aby takové knězi, jmenujíce je kacířské a sektářské, odbyli dokládajíce toho, že augšpurská konfesí zde v zemi přijata není. V čemž abyste VCMti dobře s gruntem zpraveni býti ráčili, stavové nikoli tomu věřiti nechtěli, poněvadž konfesí jejich česká na sněmu léta 75. podaná, kteráž se s augšpurskou konfesí srovnává, zde v zemi ode všech tří stavův pod oboji sepsána a přijata jest, a od JMti císaře Maximiliana slavné a svaté paměti dostatečně stavům milostivé slovy vlastními císařskými ctvrzena, pojištěna, což i k vytištění přišlo a sub num. 2. zadu při této konfesí připsané se spatřuje.

Což že VCMti v milostivé paměti zůstává, stavové o tom nepochybují, a k tomu, že jsouce království české oud říše, že v říši augšpurská konfesí přijata jest a průchod svůj má, a zde v Čechách na témž sněme léta 75. čtena byla, že pak téhož léta 75. hned po témž sněmu mandát na Pikharty vyšel, kdo sou ti byli aneb posavad jsou, stavové že jich nezastávají; ale když tím mandátem chtěli škoditi někteří Bratřím z strany pod obojí na týmž sněme sjednoceným a kostely jim chtěli zavírati, že páni defensores, totiž ochráncové k ochraně pod obojích s milostivou volí JMti císaře Maximiliana tehdáž nařízení, toho dopustiti nechtěli a davši JMCské lepší o tom o všem zprávu, že jest žádná exekucí podle těch vyšlých mandátův na Bratří nikda až dosavad z daru božího nešla, ale že sou všickni pod obojí podle tyto konfesí JMCskou císařem Maximilianem pojištěnou spolu u víře sjednoceni, věrně pánu Bohu sloužiti a horlivé modlitby za šťastné a dlouhé VCMti nad nimi panování činili a posavad činiti nepřestávají. Nyní pak že někteří chtějí podle toho vydaného patentu na Pikharty, aby těm, jenž se Bratřími spravuji, žádné právo nesloužilo, kteréž však židům i pohanům slouží, a taková pokuta že jest ani na ty Pikharty bludné, o nichž v mandátu krále Vladislava doloženo, že se pánu Bohu, blahoslavené panně Mariji a všem svatým rouhají a bezbožného učení a obcování sou, nikda nevyšla, a že podle toho vzáctného a slavného rodu z stavu panského již jedné osobě nechtěli na právě odpovídati, až jim to slavným soudem zemským nalezeno bylo. A to sou ty příčiny, které sou stavy pod obojí k spisování té suplikací ponukly.

A ač pak, nejmilostivější císaři, dosti pracně mi to přichází, že, co na témž sněme strany náboženství se rozjímalo, já sám toliko mám o tom VCMti zprávu dáti, však poněvadž to milostivá v tom vůle VCMti jest, neslušelo mi jinače než poslušně a poddaně, pokudž sem nyní zpamatovati mohl, se v tom zachovati. A kdež sem také na snažnou žádost od pánův rytířstva z obce mluvil, když páni rytířstvo z obce toho žádostiví byli, aby nejprve přede vším sněmováním poníženě se k VCMti skrze suplikací utekli a za ochranu proti těm, kteříž je v náboženství jejich pod obojí zužovati chtějí, poddaně žádali, tu že sou sobě také mé předložení oblíbili, aby nejprve o pomoci další proti Turku svolení se stalo.

Mého však všeho tu mluvení suma jest obsažena v té suplikací k VCMti sepsané, a co sem dále mluvil, to jest se vše k VCMti k nejlepšímu dobrému, s nejvyšším a nejponíženějším VCMti jakožto krále a pána našeho nejmilostivějšího ušetřením, nic nejméně sobě do VCMti nestěžujíc, dalo. A to že jest tak, odvolávám se na stav pánův rytířstva, kteří jsou toho doslejchali a k tomu, že sou mi to mluviti poručili, jedni přes druhé se přiznávali, až i s tím doložením, že pro Boha prosí, aby to VCMti předneseno bylo, v té naději, že sme tu nic nezhřešili, když sme při sněme obecném jedai s druhými o našich těžkostech, kteréž na VCMt, jakožto na krále a otce našeho nejmilostivějšího poníženě a poddaně vznésti míníme, rozmlouvali a o suplikací, jak by se VCMti dostati měla, pře-mejšleli. Což že se od nás stane, hned z počátku sněmu od pánův rytířstva z obce zjevně jest mluveno i za to žádáno, aby nejvyšší pan písař království Českého JMtem stavu panského, kteří pod jednou býti ráčí, to v známost uvedl, aby se to také s jejich vědomím dalo.

A tak se tu, nejmilostivější císaři (pokudž mně vědomé), nic toho (jakž by snad někdo v tom VCMt aneb JMt nejvyššího pana kancléře zpravovati chtěl) nedalo, čehož by svobody při sněmích nepropojčovaly a v čemž byste nejméně VCMt uraženi býti (což Bože ostříhej) ráčili. A že jest se tu nic pokoutně nedalo, ráčili sou páni z rytířstva z plného sněmu čtyry osoby z prostředka svého do plného soudu mezi JMti stav panský poslati, žádajíce jich za to, kteří jsou pod obojí, aby mezi ně přijíti ráčili, a o jisté osoby z stavu panského a rytířského se snésti měli k dodání VCMti té jich suplikaci i s tím, což více při ní bylo a nyní se podává. Ale že sněmovní relací brzo potom čtena byla, za tou příčinou tato suplikací k dodání VCMti přijíti tehdáž nemohla. Nebo jakož ku pánu Bohu pokorně modlitby v svých nedostatcích činiti za hřích žádnému se nepočítá, tak k císaři, králi a pánu svému, tomu po pánu Bohu otci svému a ochránci, skrze poníženou suplikací v svých těžkostech se utíkati žádnému nikda, kdo to činil, ve zlé obráceno nebylo. Ovšem pak to na sněmích obecních svobodné jest, sic jinače, kdyby té svobody nebylo, netoliko nejspravedlivější proti nejistým zprávám křiv by zůstati musi], a také mnohé věci, na nichž vrchnosti světské věděti velice k dobrému jich záleží, musely by na světlo nepřijíti, a spravedlivá, milostivá, křesťanská vrchnost při mnohých by v domnění byla, jako by to od ní pocházelo, nejsa však tím vinna.

A za tou příčinou cele věřím, že VMCská jakožto král a otec milostivý, laskavý a spravedlivý, jehožto srdce v rukou božích jest, a Bůh je nyní k tomu nakloniti ráčil, aby v této příčině svých poddaných věrných chtěla o té suplikací věděti a ji spolu s touž konfesí viděti a v ni nahlédnouti, ráčili ste o tom tak naříditi, abych já VCMti v té věci svou zprávu dal, což i poddaně a poslušně činím; toliko (dejž Bože) aby se do těch vlastních milostivých a otcovských VCMti rukou, kteréž žádnému svým vědomím v náboženství neublížily, přijíti mohla, za to pána Boha srdnatě žádati nepřestávám, poněvadž jak pod jednou tak i pod obojí VCMti proti tomu ouhlavnímu nepříteli Turku dají se statky a hrdly svými věrně a stále potřebovati, a VOMt rovnou ochranu nad obojíma držeti i milosti jim mnohé prokazovati ráčíte, kterémužto VCMti moderatissimo regimini v spravování a ochraňováni věrných poddaných svých tak jest pán Bůh od začátku této turecké války žehnati ráčil, že rozdílnými v náboženství křesťanském křesťany, však ve jméno svaté Trojice pokřtěnými a tak jednoha pána Boha spolu s VCMti vzývajícími, kteříž pánu Bohu i VCMti věrni sou, nemalá přítrž a zmenšení moci a tyranství tureckého jest se stalo. Věčný syn boží, ten nejvyšší polní pán svého křesťanstva a budoucích pravých daňkův rozdavatel, račiž VCMt déleji v tom žehnati, abyste VCMti i s těmi rozdílnými křesťany, když jen pánu Bohu a VCMti věrni jsou, ráčili moci ty jednomyslné, v nevěře a v neznámosti boží sjednocené turecké pohany den ode dne víceji přemáhati a s svatou říší křesťanskou, jejížto toto království oud jest, proti tureckému tyranství obhajovati, rozšiřovati a v svatém pokoji zachovati.

A tak, nejmilostivější císaři, na milostivé VCMti poručeni ráčíte míti mou poníženou a pravdivou zprávu, jaký sou příčiny stavové k spisování té suplikací měli s strany stížnosti v náboženství, a jaká suplikací VCMti se psala, a co se též podle té suplikací VCMti podati mělo. Což vše VCMti poslušně a poddaně skládám, a sebe samého VCMti v milostivou ochranu, jakožto císaři, králi a pánu mému nejmilostivějšímu, jemuž statkem i životem svým do mé smrti sloužiti věrně hotov sem, poníženě a poddaně poručena činím. Datum v Praze, 18. Febr. anno 1603.

Co jest se s touto zprávou, jak a s jakým nápisem uzavřelo.

S touto zpávou českou dodala jest se také na německo přeložená táž zpráva, táž suplikací česká i německá od stavu panského, rytířského JMCské na sněmu minulém připsaná. Též zpečetěný z desk zemských vejpis, kterak kompatáta minula; též konfesí česká na německo přeložená v červeným aksamite svázaná, a to vše do jednoho svazku jest zavinuto, svázáno a španělským voskem zapečetěno s tímto nápisem v německé řeči:

"JMCské Římskému, Uherskému a českému etc králi a pánu mému nejmilostivějšímu ponížená, poslušná a poddaná zpráva na milostivé JMCské skrze nejvyššího pana kanclíře království Českého a pana presidenta komory české mě o tom poručení v kanceláři české, co jest se na minulém sněme léta tohoto 1603 s strany vydaných na Pikharty a jiná zmateční učení patentův jednalo, co suplikovalo, a jaká příčina těch suplikací byla, což poněvadž stavové pod obojí do vlastních rukou JMCské na témž sněme to vše dodati a za milostivou k tomu dodání audiencí u JMCské poníženě hledati chtěli, protož i já nyní pro Boha a pro božskou spravedlnost za to žádám, aby tato zpráva má a což tu při ní jest, to vše tak zpečetěné do samých milostivých JMCské krále a pána mého nejmilostivějšího rukou se a nejinam dostati mohlo."

Dodání té zprávy do kanceláře.

Tato zpráva jest ode mne Václava Budovce z Budova v středu v suché dni postní 19. Februarii do kanceláře nejvyššímu panu kancléři království Českého v přítomnosti JMti pana presidenta komory české dodána s tím doložením, že jsem to vše na milostivé poručení JMCské učinil, a že se bohdá z té zprávy najde, že se na tom sněme nic nedalo, což mně vědomé, což by proti pánu Bohu i JMCské, zřízeni zemskému bylo, a čeho by svobody zemské na sněmích obecních nepropůjčovaly. A že pak sněm o náboženství rozepsán nebyl, jakž to onehdy pan kanclíř doložiti ráčil, to že nic divného není, poněvadž se často mnohé věci na sněmích jednají, o nichž sněm položený není, ano mnozí o mnohé milosti na sněmích jednají a jich dostávají jako i ty, aby jim statky zápisné a vejplatní v dědictví svobodné uvedeny byli. I což tedy divného, že i o věčné dědictví v Kristu pánu v jisté naději všechněm věřícím připravené stavové jsou se k JMCské, nejmilostivějšímu a nejmilejšímu svému po pánu Bohu ochránci, utíkali, aby osvobozené měli služby svaté k dojití toho věčného dědictví, a to proti těm, kteříž jim v tom překážku činí a je nevině k JMCské donášejí.

I ráčil jest JMt pan kanclíř říci: Kdo jest mi dovolil, abych na sněmích prokurátorem se činiti měl? I odpověděl sem: Kdo jest mi také kdy hájil jakožto poctivému rytířskému člověku, abych od stavu mého JMtí stavův z rytířstva na žádost jich na sněme obecném promluviti neměl, to že nám svobody zemské propůjčují, a potřeba naše ukazovala, což vše v zprávě své poslušně a poníženě JMCské teď spečetěné i s tím, což sou JMt stav panský a rytířský na sněme minulém JMCské do vlastních rukou podati chtíti ráčili, a to aby tak zpečetěné do vlastních rukou JMCské došlo a od JMtí obou dodáno bylo, že pro Boha, pro boží spravedlnost a pro poslední soud boží prosím. A to sem dvakrát opakoval. Načež p. kanclíř ráčil říci, že se tak jistotně stane, a do JMCské rukou to vše že se dostane. Z čehož sem JMti poděkoval a řekl, že sebe tím i jiné potěším a dalšímu božímu řízení že to všecko poručené činím. Dále některé jiné věci byly promlouvány, ale nevidělo mi se jich za potřebné tuto poznamenávati.

Dodání té zprávy JMCské.

Tato zpráva i se vším tím, což při ní bylo, z poručení JMCské skrze nejvyšší pány ouředníky zemské a JMt pana kancllře a pana presidenta komory české jest v pátek suché dni [21. února] dodána do vlastních rukou JMCské.