NA NEPOMUCE, 12. května 1603. — Opis souč. v arch. místodrž. král. Česk, R. 109—15.

VMti vysoce urozený pane oc. Nad tím veliké a potěšitedlné jakožto věrní poddaní zalíbení majíce, že ten svrchovaný pán Bůh náš ráčil to dáti a popříti, tak že jste ráčili v dobrém a šťastném zdraví mezi nás k vopatření všeho panství Zelenohorského i také nás šťastně přijeti, tak také i v tomto VMti předsevzetí, v kterémž od JMCské pána pana našeho všech nejmilostivějšího, že pro obhájení některých pevností a viry křesťanské proti nejúhlavnějšímu ukrutnému nepříteli Turku na pomezi Uherské vyjetím a jízdou s lidem křesťanským a vojenským voleni býti ráčíte, VMti na pánu Bohu svrchovaném každého dne skroušeným srdcem na modlitbách ustavičně prositi nepřestaneme, aby on jakožto spravedlivý a všeho mocný pán Bůh pro zásluhy syna svého, milého pána našeho Ježíše Krista, ráčil VMti nad týmž nepřítelem Turkem šťastného vítězství popříti, sily a udatnosti rozmnožiti a dáti, a potomně abyste v témž způsobu zdraví s hojným požehnáním mezi nás domů se navrátiti ráčili, upřímně vinšujeme a žádáme.

Dle toho nám, milostivý pane pane, k žádosti VMti na nás vzložené neobmeškavši starší obecní do plnosti rady naší obeslati a o to na místě vší obce rozmluvení míti, již na nejvýše schůzeni jsouce a loňského roku téměř o všecko obilí skrze krupobití přišedši, VMti podle naší nejvyšší možnosti a veliké potřebnosti, nemajíce skůro žádných živností, pána Boha se v tom dokládajíc, s více býti nemohouce VMti dvadceti štrychů vovsa a jedno hovado dobré na Planici odsíláme a, že již od nás snížených a potřebných lidi (ač v skrovnosti a v mále jest) že to s vděčností přijíti a nás věrné poddané v milostivé lásce křesťanské omluvná a sobě poručena míti ráčíte, k VMti v ponížené poddanosti se důvěřujeme.

Při tom nám, milostivý pane pane, VMti tajiti nemůžeme, kterak hned od času sv. Havla již minulého léta 1602. od ctihodného kněze Ondřeje Biruta, pana faráře města Nepomuka, podle odpuštění sobě vzatého a jemu daného od neděle smrtedlné v květnou neděli postní, ani na velikou noc, ani v tyto jiné neděle až do tohoto času v chrámu páně našem Nepomuckém bez slova božího jsme byli a zůstáváme. I jsouce my u velikých hříších postaveni a nevědouce dne ani hodiny, kdy by nás pán Bůh z tohoto světa povolati ráčil, nemajíce se tu kde blízko okolo nás utéci, kdo by nám na odpuštění všech našich hříchův, našim dítkám v nově zrozeným křtem svatým, velebnými svátostmi a slovem božím pod obojí způsobou, poněvadž téměř všecka obec i poddaní VMti panství Zelenohorského obojí vrchnosti téhož náboženství k tomuto záduší Nepomuckému zůstáváme, posluhováno býti mohlo, poznávaje to, že již právě sekyra k kořenu přiložena jest, a kterak nám pán Bůh všemohoucí, poněvadž slova božího prázdni jsme a v přikázáni jeho svatých nestojíme, svých darů v nám umenšovati a na nás veliké drahoty, ouzkosti dopouštěti ráčí; i nemoha se od VMti na naše mnohé a ponížené solicitací a prosby odpovědi dočekati, jsouce [v] velikých roztržitostech i také mládež v rozpustilosti, abychom my bez slova pána Boha našeho a velebných svátostí, jimiž by naši hříchové shlazeni býti mohli, jako ovce bez pastýře na poušti nepozůstávali a ďáblu v jeho osidla již podle tohoto posledního věku, jimiž nás jako lev řvoucí, koho by mohl sobě podmaniti a sežrati, usiluje a láká, neupadli: s jistým vědomím a volí vysoce urozené panny panny Marie šlechtičny z Šternberka a na Zelené Hoře, JMti panny sestry VMti jakožto takové jedné vrchnosti naší, od velebného a ctihodného pana administrátora a jiných pánův farářův dolejší konsistoře pod obojí přijímajících ctihodného kněze Adama Enopolis Českobrodského, člověka učeného, v zákoně páně zběhlého, dobrého, poctivého a starožitného na mnohé prosby a psaní naše sobě objednavši i také těchto dnův s nemalým nákladem naším do města Nepomuka přistěhovati davši, na jisto o tom vědouce, že tento ctihodný kněz Ondřej Birut zde dále od času sv. Jiří podle odpuštění sobě vzatého a daného trvati nemá, VMti, pane pane nám milostivý, jak předešle tak i nyní v tomto šťastném VMti příjezdu, jakž nejvejše může prošeno býti, s náležitou uctivou poddaností a pokorou pokorně pro Boha prosíme, že pro nejdražší zásluhy syna božího pána našeho Ježíše Krista nad námi se již smilovati a, abychom téhož ctihodného kněze Adama Českobrodského, pana faráře novotného do chrámu božího města Nepomuku i také do domu farního uvésti mohli a bez slova božího a velebných svátostí již dále nebyli a nepozůstávali a jako hovada s tohoto světa nescházeli, že k tomu milostivě své povolení dáti a ctihodnému knězi Ondřejovi, aby se náležitě z domu farního vystěhoval, o tom jemu milostivé poručení že učiniti ráčíte. Pán Bůh všemohoucí takového dobrodiní zvláště" v tomto VMti předsevzetí k poníženým modlitbám našim, kterýmiž hotově pána Boha prositi za VMt nepřestaneme, zde časně a potom věčně v království nebeském hojným odplatitelem býti ráčí. S tím etc. Dat. v městě Nepomuku, 12. máje 1. P. 1603.