376. Paní Bohunka Šternberková rosená z Lobkovic nejvyššímu kancléři oznamuje, že Marie z Šternberka, sestra Ladislava z Šternberka, manžela jejího, bez jeho povolení, vyčkavši odjezdu jeho, na faru v Nepomuku, kdež on spolukolatorem jest, vybyvši z též fary kněze katolického, jiného nekatolického dosadila: i prosí pana kancléře za pomoc v této věci.

NA PLANICI, 2. června 1603. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. K. 109—15.

Modlitbu svů VMti vzkazuji, urozený pane, pane strejce můj zvláště milý etc. JMt pán pan Ladislav z Šternberka, pan manžel můj nejmilejší, maje odsud z Čech do království Uherského odjeti, o čemž nepochybuji, že dobrou vědomost míti ráčíte, mně tu zarmoucené všeckno své doma a, kdyby mi jaká potřeba nastala, k VMti se utécti, VMt abych za ochránci a radu míti mohla, poručiti ráčil; obzvláštně pak co se zadusí Nepomuckého [dotýče], na kderéž vždyckny po všeckny léta kněz pořádný katolický dosazován byl, až teprva teď dne soboty pominulé panna Marie šlechtična z Šternberka i sestra panská, kteréž také tu polovice kolatury náleží, mimo všecken řád a ustanovení církevní bez vůle a vědomí pána mého nejmilostivějšího i vsí obce města Nepomuka poddaných panských, když již z domu odjetí pána mého vyčkala, chtíce odtud z též fary ctihodného kněze Ondřeje Biruta, kderýž tu od osmi let jako dobrý pořádný katolický kněz na té faře pokojně byl, a JMt pán můj nejmilejší jeho tu dosaditi podle dobrého způsobu a řádu jest ráčil, však nikda odpuštění jemu dáti neráčil; a také posluhovavši tu v chrámě božím po ty léta, jakž na kněze katolického náleží, od poddaných jejich, kderýmž ani jí jako odporníkům pravé víry křesťanské katolické líbiti se nemohl, co spravedlivě zasloužil za práci svou, čímž jemu spravedlivě povinnovati jsou, nic dostati nemohl a nemůže, nějakého jmenujíce jej knězem s velikým triumfem a zvoněním sama o své ujmě o nešpořích do téhož kostela tu v Nepomuce uvedla, sama s ním tam přišla, ano i poddaným svým také jíti poručila a jeho tu slavně, dělajíce se plným kolátorem, dosadila.

Což, byvši já ten čas na zámku Zelené Hoře, když mi o tom oznámeno bylo, čtyry osoby ouřadní poddané pána mého k ní, aby se jí dotázali, co to před sebe bere, aby mi oznámila, jsem poslala, a bez vůle a nepřítomnosti pána mého nejmilejšího i poddaných panských téhož kněze, an tu ještě první pořádný kněz zůstává, do téhož chrámu neuvozovala. Ale ona ani jich slyšeti, ani jim k sobě přistoupiti dáti nechtěla. Nad to vejše, když jsem pro ouřad i všecknu obec Nepomuckou poddané panské poslala a jich se skrze pana Jana Chanovského ptáti dala, zdali jsou oni, co ktomu radili a pomáhali, všickni jednomyslně odepřeli, a aby je pán Bůh toho uchovati ráčil, aby oni co bez vůle a vědomí proti JMti pánu svému jakožto na ten čas vrchnosti jejich před sebe bráti měli. Na ráno pak v neděli tu jaké jsou ceremonie a řády v témž kostele provozovali, z toho spisu pořádného, kderýž VMti pro vyrozumění toho, co táž panna šlechtična jak proti dobrému a starobylému způsobu, ustanovení a řádu svaté církve křesťanské, tak i proti JMti pánu mému nejmilostivějšímu před sebe bere, i také z oustního oznámení služebníka pána mého vyrozuměti ráčíte, odsílám a k VMti jakožto k svému upřímně milému panu strejci, o kderémž vím, že právě ochranitelem, milovníkem a rozmnožitelem víry katolické býti ráčíte, se utíkám a VMti pro odplatu pána Boha velice prosím, že mne v tom jako tu, kderáž nemajíce na ten čas pána svého doma a sama těm věcem nerozumějíc, milostivě ulitujíc opatřiti a ochrániti a s JMtíkn. panem arcibiskupem Pražským o to promluviti a nad to vejše, aby týž kněz Ondřej Birut tu na též faře až bůhdá do šťastného zase navráceni pána mého nejmilejšího zůstati a tak jak prve slovem božím a svátostmi církevními tu v témž chrámě posluhovati mohl, též aby jemu, co zadržáno i co ještě zaslouží, dostatečně zaplaceno bylo, k tomu nápomocni býti, a tento pak, kderéhož oni knězem jmenují, odtud vyzdvižen a pryč odehnán byl, též panně Marii z kanceláře poručení učiniti ráčíte, tak aby víra katolická raději se rozmáhala a rostla, než by skrze bludy a kacířství k udušení a zmenšení přijíti mohla.

V čemž ve všem, nevěda sama do toho jak se dáti, VMti se poroučím a prosím, že co co nejspíše možné fedrovati a mne v tom ve všem ulitujíc, v kderých zármutcích postavena jsem, zastati ráčíte. Já na svých nehodných modlitbách pána Boba všemohúcího, aby VMti v tom svůj prospěch a pomoc dáti a hojná odplata v království nebeském býti ráčil, prositi nepřestanu. S tím etc. Datum na Planici, v pondělí po slavné památce Těla božího 1. 1603.




Přihlásit/registrovat se do ISP