378. Kněz Jan Kohout, farář Semněvický, omlouvá se při arcibiskupu Pražském, že pro nedostatek zdraví na citaci se nepostavil, a domýšleje se příčiny takového předvolání poukazuje k tomu, že, vykonávaje služby boží v Tejně Horšově na místě kněze Jeronýma Kodicia, na faru touž se nevtírá, nýbrž činí tak na rozkaz kolátora svého pána s Lobkovic.
V TÝNĚ HORŠOVĚ, 8. června 1003. — Orig. v arch. arcib. Pražsk. Parochialia D (K).
Praemisso sacrarum maimum osculo. VMtí osvícené a vysoce důstojné kníže etc. Poručení VknMti milostivé, jehož datum v sobotu po slavném hodu Seslání ducha svatého [24. Maii|, abych se bez prodlení v kanceláři arcibiskupské VKnMti postavil a se najíti dal, od ctihodného kněze Ambrože Žateckého, faráře Bližovského, tu středu po buožím Těle z rozkazu VknMti mně v ruce uvedené jsem se vší náležitou uctivostí přijal. Uznávajíc pak takové VknMti milostivé poručení skutečně naplniti a se podle rozkazu a vůle VknMti, milostivé vrchnosti své, jako poddanej, poslušnej a kaplan nehodnej zachovati se ovšem povinnen býti, však VknMti bezelstně a v pravdě oznamuji, že mně na ten čas v takovou cestu se vydati pro sešlost věku a nedostatek zdraví svého věc jest přetěžká a aspoň nemožná. Pročež VknMti pána pána svého milostivého se vší ponížeností za to pro Buoha pokorně prosím a žádám, že mi toto mé nedostavení ne k neposlušnosti et in contumaciam přičítati, ale starost a nedostatek jak zdraví tak i v jiných potřebách mých v milostivým svým uvážení majíc mne v tom ulitovati a z toho milostivě propustiti ráčíte.
Jaká by pak, milostivé kníže a pane pane, toho citování příčina byla (však judicium VknMti nikoli stihajíc), chovajíc se bohdá a citra ullam jactantiam ta všecka léta, co ten svatý ouřad kněžský mně od slavné paměti osvíceného knížete pana Antoniusa arcibiskupa Pražského, pana předka VknMti, svěřen jest, jako na pořádného katolického kněze a syna svaté církve římské vždy poslušného náleží, na jinou se dovtípiti nemohu, než že ctihodný kněz Jeroným Coticius, farář Tejnský, maje sobě od urozeného pána pana Vilíma z Lobkovic na Tejně Horšovským a Čečovicích etc. od týž fary odpuštění dáno a věda o tom, že JMt pán jak mne tak i jiných farářův spolubratrův mých, kteří na gruntech a kolaturách JMti na ten čas zůstáváme, k tomu, abychom každý pořád do týhodne v chrámích buožích téhož města služby kostelní dotud, dokudž by VknMt stálého archidiakona anebo faráře do téhož města dosaditi neráčila, vykonávali, se jest dožádati ráčil, snad VknMti, jako bych já mocně do toho dráti anebo (vlastní svou újmu) všetečně něco scestného před sebe bráti měl, omylně zpravil a tudy mně VknMti v ošklivosti uvésti a k těžkosti připraviti chtěl.
Pokudž, milostivé kníže, tato příčina mého citování byla, před VknMti svou nevinnu odvésti jsem volný a hotov, totižto že jsem ničehož, co by témuž knězi Jeronýmovi aneb komu jinému k újmě býti mohlo, nikda před sebe nebral a, co jsem koliv podle jiných farářův při tom městě po sluhujíc učinil, to jsem na žádost dotčeného pána, toho času kolátora mého (jakož z přizavřeného psaní JMti pána vlastní rukou mně učiněného milostivě srozuměti ráčíte), do času učinil, jakož také. že se proti ustanovení a vyměření všeobecné církve katolické nic nejmenšího ode mne nedělo, na všecku obec Tejnskou jako lidi katolické se odvolávám. Však když bych o tom, že by VknMt se pro příčinu mého přisluhování při témž městě podle jiných farářův na osobu mou horšiti ráčila, vědomost měl, nikda bych toho víc dopustiti, ale v tom ve všem poslušně bych se chovati chtěl. VknMti jakožto pána pana svého milostivého za to všelijak ponížené žádám a prosírn, že mne poddaného kaplana VknMti vždy poslušného a volného v milostivé ochraně své míti, ruku milostivu na mně držeti a milostivým knížetem a pánem panem mým jak prve tak potomně býti a zůstati ráčíte. jakož i VknMti já všelijaké poslušenství a volnost (jsa toho povinnen) dle nejvyšší své možnosti zachovati připovídám. S tím oc. Datum v Tejně Horšovským, v neděli svatého Medarta léta 1603. VknMti volnej a nehodnej kaplan kněz Jan Kohout, farář Semněvický.