NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 10. července 1603. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—1.

Nejjasnější etc. Jakej VCMt nám dekret dnův pominulých milostivě odeslati poručiti ráčila, vyměřujíc nám VCMt jisté artikule, na kteréžto k nim se přiznajíc a zápis učiníc vězení tohoto dlouhého prázdni bejti moci budeme, tomu sme porozuměli. V kterémžto dekretu k nám vyměřeným artikulům v tom přistupujeme a zápis na sebe učiniti chceme, to pod propadením hrdla, takto:

Předně VCMti pánu našemu nejmilostivějšímu chceme slíbiti věrnost, poddanost, poslušnost zachovávati a ve všem náležitém v ničemž se na odpor nepostavovati a všelijak hrdly, životy, statečky našimi do naší smrti sloužiti.

Druhé do kostela obecnýho choditi, kněžími řádnými se spravovati pod oboji způsobou, jakž zřízení zemské a jiná vyměření mandátův VCMti tak předkův VCMti císaře Ferdinanda svaté a slavné paměti, pana děda VCMti nejmilejšího, ukazuje, a jiní všichni tři stavové pod obojí zpuosobou v tomto království Českém se spravují a řídí. Za to při tom VCMti pro Boha a jeho spravedlnost božskou a poslední spravedlivej soud jeho velebnosti poníženě prosíme, že VCMt na nás vzhlédnouti a toto milostivě v uvážení své vzíti ráčí, jsouc my všickni řemeslníci, ševci, krejčí, kožešník, majíc spolu cech a pořádek, časem podlí starý zvyklosti se společně pro dobré řemesla scházejíce, mohouc někteří lidé z závisti nás omluviti, že schůzek nezanecháváme a proti zápisu našemu sme se dopustili, tudy by nás o naše hrdla připraviti hleděli, že nám to VCMt k potupě a proti našemu zapsání přičítati milostivě neráčí, ale nad námi též věrnejmi poddanejmi svými ruku svou ochrannou držeti a nás ochraňovati ráčí, jsouc již té celé k VCMti naděje, že nás na toto naše uvolení lidi staré některé v osumdesáti letech z tohoto vězení, v němž přes půl léta zůstáváme, milostivě propustiti poručiti ráčíV čemž milostivé odpovědi očekáváme.

VCMti věrní poddaní Jiřík Slovák, Václav Zídek, Tobiáš Fdrle, Jan Homolka,

sousedé města Boleslava Mladého u vězení zůstávající.