397. Jan z Vinoře, farář Krumlovský, arcibiskupovi Pražskému: stěžuje si do purkmistra a rady města Krumlova, že katolickým způsobem pohřbeného tovaryše sladovnického nočně vykopati a mrtvolu opačně položiti dali; o masopustě na rathouze Krumlovském německý dialog proti církvi katolické držeti dopustili; pastuchovi za hlásného ustanovenému s věže kostelní na dřevěnou troubu troubiti nařídili; oleje do lampy kostelní že nedávají, a měšťané pro náboženské hádky že mezi sebou se perou.

NA KRUMLOVĚ, 23. srpna 1603. - Orig. v arch. arcib. Pražsk.

Modlitbu svou etc. Podle toho VknMti své stížnosti přednáším proti purkmistru, radním a měšťanům zdejším Krumlovským, v čemž jsou se nenáležitě vytrhli ano i v úřad můj kterýž mi VknMt, též JMCská skrze pana z Menštejna poručiti ráčila, svévolně se vtřeli. Neb léta tohoto 1603 tu neděli po svatém Antonínu, jinak 19. dne měsíce ledna, kdyžto pán Bůh prostředkem smrti z tohoto bídného světa ráčil jest povolati Jiříka Pukspama, tovaryše sladovnického, kterémuž před tím v nemoci jeho podle obyčeje náboženství katolického po vyznání se z hříchuov velebnou svátostí pod jednou zpuosobou poslouženo bylo, tělo jeho mrtvé na krchově u sv. Martina s pruovodem obyčejným žákuov a kněze pohřbeno bylo, potomně pak bez vědomí mého za spravování úřadu purkmistrského Floriana Hauznpergara pekaře též mrtvé tělo v středu následující z hrobu vytaženo a, kdež prve hlava ležela, tu potom nohami obráceno a zase prstí zasypáno bylo.

Kterážto zpráva když se jest mně donesla, poručil jsem se na hrobaři dotazovati, kdo by kázal tím mrtvým tělem, kteréž již v pánu odpočívalo, hýbati a s nim se tahati. I dáno mi bylo za odpověď, že na poručení pana purkmistra a pánuov radních zdejších Krumlovských to se jest stalo. A nemoha se s tou věcí na mysli spokojiti, došel jsem na zámek ku panu častolárovi, toho času vrchnímu správci panství Krumlovského, dotazujíc se, zdaliž by on co o té věci věděl aneb povolení k tomu měšťanuom zdejším dal. Ale pan Castolár divíc se té nové příhodě, že o tom žádné vědomosti neměl, oznámil a nepomeškal hned tehdáž pana purkmistra s některými radními před sebe obeslati a o té věci přede mnou na nich se dotazovati. I přiznali se ovšem společně, že ten skutek aneb spíše pych strany vykopání toho mrtvého těla na jich poručení se jest stal, zastírajíce se jakousi pověrčivou a jalovou příčinou, že se obávali, aby snad morová rána na jich město nepřišla. I byl jsem tehdáž toho úmyslu ten pych a kvalt měšťanuov zdejších na VknMt vznésti, ale že se jest pan Castolár za ně snažně přimlouval, toho jsem až do této chvíle poodložil.

Dále VknMti žádného naučení nedávám k rozeznání, čeho sou se tu všetečně i násilně tíž páni radní dopustili, jedno v tom, že se krchova, kterýž ne jim, ale mně pod správou poručen jest, zmocnili beze vší mé opovědí, vůle i rady; druhé že jsou na sebe pokuty a trestání nemalé, kteréž hýbajícím nenáležitě těly mrtvými vyměřeny jsou, uvalili; dosti mi se zdá ode mne učiněno býti, že tu příhodu na VknMt v uvážení podávám.

Druhou stížnost VknMti proti úřadu zdejšímu přednáším, že jsou také letos na konec masopustu za purkmistrství Kiliána Helderle povolili a dopustili na rathouse Krumlovském Jakubovi, barvíři pláten osedlému na Flechperce, německý dialog držeti, v kterémž také jeden, jako by kněz byl, se stavěl, a tu posmíšky ledajakés proti náboženství katolickému se staly, též proti mši svaté a oféře, kteráž se za mrtvé křesťany činí, což nemohlo než s pohoršením lidí katolických a zalíbení sektářuov býti.

Třetí stížnost sobě do zdejších měšťanuov před VknMt kladu, že jsou těchto pominulých časuov jakousi troubu dřevěnou dobře sáhu zdýlí odkudsi způsobili a na tu jednomu pastuchovi, jehož za hlásného vystavili, z věže kostelní při faře u večer, v noci i ráno neforebně troubiti poručili, opět se mne v tom nedotazujíc a do města císařského takovou ohyzdnou muziku uvozujíc, což před tím v obyčeji jest nebývalo. I nemoha já dýleji toho korydonského [sic] troubení poslouchati, tomu pastuchovi trobu sem vzal a ji panu hejtmanu zdejšímu sem odevzdal.

Čtvrté také před VknMti tajiti nemohu, že loňského roku po odjezdu z Krumlova pana z Menštejna měšťané zdejší a radní dobře za čtvrt léta žádného oleje k lampě, kteráž v kostele farním vždy hořeti má, jsou nedávali a nyní opět od několika téhodnův túž povinnost nevykonávali, vymlouvajíce se zbytečně, že nevědí, kde oleje zjednati, ježto předešle vždy za JMtí pánuov z Rožmberka nikdy, jakž rozuměti, toho nepomíjeli, nýbrž náležitě a záhy též opatrovali.

Mlčím o tom, jací hadruiici mezi měšťany strany náboženství časem se zde dějí, kdyžto jeden druhému mamalukův přezdívá a do vlasův po slovich sobě sahají, tak že se jest obávati, aby pro jich velikou nesvornost a zarputilost z toho kysela nějaká tluč a melivo se nestalo, pokudž by záhy v to vkročeno nebylo. Já na ten čas VknMti i sebe v ochranu nejvyššího pana Boha poroučena činím. Datum na faře Krumlovské v sobotu u viljí sv. Bartoloměje apoštola božího léta Páně 1603.

VknMti vždy poslušný kaplan Joannes z Vinoře.




Přihlásit/registrovat se do ISP