NA LNÁŘÍCH, 6. září 1603. — Orig. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109—15.

Nejjasnější etc. VCMti se vší ponížeností oznamujem, že jsme vedle milostivého poručení VCMti tak poddaně se zachovali a do městečka Nepomuku i také do vsi Vrčené jsme oba dva společně sjeli a na to se se vší bedlivostí od lidí starejch doptávali, jakého náboženství kněží předešle od starodávna při těch obou jmenovaných kostelích jsou bejvali, a ještě-li ten kněz, kterého panna Marie z Šternberka do Nepomuku uvésti poručila, tu zůstává. A jinače jsme se doptati a vyhledati nemohli, než že vždycky, co pamět jejich snáší, tu kněží katoličtí, jak jsou je pak některé posloupně jmenovali, jsou byli, kromě za paní Kateřiny z Lokšanu že jsou kněží jiného náboženství pod obojí způsobou tu uvedeni byli; po smrti pak paní pan Jiří z Šternberka že jest zase kněží katolické tu uvésti dal, nyní pak panna Marie z Šternberka že jest tyto dva kněží z konsistoře dolejší na ty fary uvésti poručila. A sám taky toho rozum ukazuje, poněvadž týž statek Zelenohorský předešle duchovenství a klášterní věc byla a teprva dobré a hodné paměti panu Adamovi z Šternberka, na onen čas nejvyššímu komorníku království Českého, dědu panny Marie šlechtičny z Šternberka, od slavné a svaté paměti JMCské Ferdinanda jakožto toho času krále českého, pána pana děda VCMti, v dědictví uvedena byla, že jsou tu jiného náboženství kněží než toliko samého katolického bejti nemuseli. Při čemž aby až dosavad zůstaveno bylo, poněvadž zřízení zemské o tom vyměřuje, naše ponížené zdání jest, že kde jsou pod jednou kostely neb pod obojí, tak že zůstávati mají. Tento pak kněz z konsistoře dolejší, kterýž od panny Marie šlechtičny z Šternberka tu do Nepomuku dosazen byl, ten až do posavad odtud vybyt není, nýbrž tu předce na té faře zůstává a v témž kostele Nepomuckém, jak jsme zprávu vzali, přisluhuje. A když jsme pannu Marii z Šternberka od osob našich napomínali a za to žádali, aby panna toho kněze podle milostivého poručení VCMti vybyla a předešlého zase v spravování aneb jiného katolického pod jednou uvésti poručila, to jsme od panny za odpověď dostali, že jest panna předešlému knězi žádného odpuštění nedala, ale ten kněz že jest sám od osadních téhož záduší odpuštění vzal, to že dostatečné prokázati může; a kdyby sám byl odpuštění nevzal a odtud se neodstěhoval, že by panna jinýho kněze tu neuvozovala. Ale poněvadž žádného kněze při témž kostele nebylo, který by v čas potřeby svátostmi církevními lidem posluhovati mohl, na žádost poddaných svejch a poddaných pana Ladislava z Šternberka Nepomuckých, kteří na větším díle toho náboženství pod obojí jsou, že jest takového kněze od pana administrátora z dolejší konsistoře vyžádala a jeho tu uvésti poručila, ano také i že jest panu Ladislavovi z Šternberka, bratru svému, skrze psaní oznámila, že tu kněze pod obojí způsobou uvésti chce, a že ho na tento čas, poněvadž jest na milostivé poručení VCMti svou poníženou odpověď dala, při též odpovědi zůstavena bejti žádala a žádá, že jest tý naděje, že to při VCMti obdrží, vybýti nyní že nemůže.

A tak jsme, nejmilostivější císaři, podle milostivého VCMti poručení jiného nic mimo toto naše poddané a ponížené oznámení způsobiti nemohli; při čemž to dále VCMt postaviti a jak o té věci naříditi poručiti chtíti ráčíte, to bude při milostivé vůli VCMti zůstávati. VUMti jakožto věrní poddaní k milostivé ochraně poníženě a poddaně [se] poručena činíme. Datum na Lnářích v sobotu po sv. Jiljí 1. 1603.

VCMti věrní poddaní Volf Novohradský z Kolovrat, Jan z Klenového a z Janovic.