467. Rudolf II. stanoví právo horní pro Kutnou Horu.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 11. května 1604. — Souč. opis v arch. města Kutné Hory č. 146.
My, Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, po všeckny časy rozmnožitel říše a Uherský, český, Dalmatský, Charvatský král etc, arcikníže Rakouské, markrabě Moravské, Lucemburské, Slezské kníže a Lužický markrabě etc. všem poddaným našim, jakého ti koliv stavu, řádu, důstojenství aneb povolání jsou, kteříž na Horách našich Kutnách tále mají a pavují, a obzvláštně urozenému Kryštofovi z Sebuzína, na Břežanech a Nové Libni, radě naší a nejvyššímu mincmejstru v království našem Českém, též šechmistrům, konšelům i vší obci na Horách Kutnách, nicméně i také ouřadům hornímu a mincovnímu, pergmistrům, šichtmistrům, šteigířům a jiným všem k týmž Horám službami a dílem přináležejícím osobám, nynějším i potomným, věrným našim milým milost naši císařskou vzkazujem.
Ačkoli předešle na obecných sněmích za příčinou drženi lepší správy při Horách v království našem českém nejednou k tomu směřováno a na tom zavříno bylo, že jsou v obojí, totiž české a německé řeči, dva rozdílní zemští horní řádové, jeden na Hory Kutný a druhej na jiný všechny hory svědčící, v spis uvedeni a vydáni býti měli, však poněvadž jest se to za jinými v to vkročenými příčinami posavad vykonati nemohlo, a někteří potřební artikulové při Horách Kutnách žádného dalšího odkladu trpěti nechtěli, protož jsme zatím, jakej by se způsob při dotčených Horách našich Kutnách držeti a zachovávati měl, nížepsané artikule pro vůbec všech vědomost ustanoviti ráčili.
I. Strany nařízení šichtmistrův a štejgířův.
Poněvadž jest od některých let, jakž se zpráva činí, při Horách našich Kutnách, obzvláštně pak při dolich střibrnejch ten škodlivej nezpůsob nám i taky pavujícím kverkům k ublížení nastal, že jsou šichtmeistři a štejgíři časem toliko od jednoho, dvouch anebo menšího dílu kverkův z přízně a přátelství, buď že jsou se k tomu hodili neb nehodili, a někdy také toliko ženské osoby za šichtmistry bez vědomí většího počtu kverkův a obzvláštně hofmistra našeho a jiných ouředníkňv horních za šichtmistry nařizováni a přijímáni, a jim žádní závazkové nebo povinnosti, jakž při jiných městech našich horních v království Českém ten obyčej jest, vydáváni nebyli, při čemž se veliká nepilnost seznávala, a mezi tím všelijací fortelovó a neupřímnosti pocházeli: protož pro zastavení takových fortelův a neupřímností toto milostivě nařizovati ráčíme, aby již dáleji každý příjemec anubo lindšaftník, kterýž ne sám svůj vlastní náklad vede, ale kverky podle sebe má a spolu zároveň sám, by šichtmistrem a štejgířem nebyl, s vědomostí a vůlí většího počtu svejch spolukverkův šichtmistra a štejgíře na ten způsob přijíti mohl, aby on nebo ti kverkové povinni byli též osoby před našeho nařízeného hofmistra a ouředníky horní postaviti, kteří toho s pilností šetřiti mají, hodí-li se ta osoba k takové službě, může-li jí podle potřeby zadosti učiniti a nemá-li nějakého zlého jména o sobě; najdou-li pak jednu nebo druhou osobu (z nichž se ženské dokonce vynímají a k takovým pracem připuštěny býti nemají) k tomu hodnou býti, mají jí náležitou povinnost k té službě vydati a šichtmistru zaručiti dáti, aby kverkové a jeden každý, kdož by témuž šichtmistru co svěřil, anebo dal-li by jinak k nějaké škodě příčinu, o to k němu hleděti a to na něm zase postíhati a míti mohl. A tak bez vydání povinnosti žádného šichtmistra ani štejgíře k též práci připustiti, aniž také k tomu dovolovati se nemá, aby kverci sami o své újmě bez dobrého zdání a vědomosti týchž ouředníkův našich takové povinnostmi zavázané osoby práce jich zbavovati měli.
II. O šichtmistrův, štejgiřův a jiných dělníkův lonu aneb mzdě, též kolik cechův jeden šichtmistr spravovati a držeti má.
A jakož jest také i to škodlivé a zlé užívání při týchž horách zrostlo, že někteří šichtmistři a štejgíři dle libosti své sobě téhodní Ion aneb mzdu zapisovávali, štejgíř tolikéž sám o své ujmě dělníkům horním lony aneb mzdy jich a jiné potřeby horní, o nichž kverkové a ouředníci naši docela žádné vědomosti neměli, zapisovati dávali, z čehož pošlo to, že jedni kverkové druhým služebníky a dělníky jich zvejšením lonův aneb mzdy odluzovali, a takovým velikým nadsazováním lonův týchž a jiných potřeb cechové k velikému snížení přicházívali, co však již docela zastavujem a naproti tomu toto nařizujem, aby již napotom lonu svého aneb mzdy žádný šichtmistr sobě sám nedělal, nýbrž na tom, kterýž mu od ouředníkův našich horních vyměřen bude, přestal. Však ouřad horní také vedle jednoho každého vyřízení neb práce týž Ion rozdělovati a ustanovovati má, totiž kde by na jednom cechu neboližto dolu toliko jeden dělník byl, tu lonu aneb mzdy šichtmistr více míti nemá, než tťliko na tejden čtyry groše bílý; bylo-li by pak na témž cechu aneb dolu dva, tři, čtyři aneb pět dělníkův, od toho osm grošův bílých, a od šesti až do devěti dělníkův dvanácte grošův bílých bude mu se mocti dávati. Než íněl-li by který přes devět dělníkův, tomu se podle uznání práce a jak kterej důl jde Ion jeho skrze ouředníky naše horní od šestnácti do dvacíti grošův bílejch naříditi, i také jednomu šichtmistru k jeho lepšímu vychování od jednoho až do šesti cechův nebo dolův k spravování dovoleno. A týž šichtmistr povinen býti má též doly každého týhodne s pilností slézti a toho bedlivě šetřiti, aby štejgíři a dělníci díla a šichet pilni byli a všelijaké neupřímnosti a podvodové se předcházely a zastavovaly.
Co se lonu aneb mzdy štejgířův a dělníků dotýče, poněvadž díla a šichty při týchž horách, kdež na některých vortech perky a rudy vohněm, na některých pak na syrovo se dobejvají, rozdílné jsou, protož podle spravedlivého uznání ouředníkův našich horních, též pergmistra a přísežných osob každejch hor štejgíři Ion jeho nařízen býti, a štejgíř s vědomím pergmistra a přísežných dělníkův jejich šichtování a téhodní Ion uložiti má. Podle toho pak jakž oběma štejgíři i dělníkům lony jich uloženy a zapsány budou, na tom přestati a od jiných svých vyhledávajících užitkův a fortelův pod trestáním se zdržovati mají. Však se tudy pavujícím kverkům nebrání a nezapovídá, aby šichtmistru, štejgíři neb dělníkům za jich vykonávající věrnou práci a pilnost [z] své svobodné dobré vůle (bez požádání) nětco darovati neměli. Než skrze dary jedni kverkové druhým jich služebníkův nebo dělníkův hned dokonce odluzovati nemají.
III. Strany téhodního vroubení, a aby se kverkům, kteříž by toho žádali, téhodné cedule vydávaly.
A ačkoliv jsme předešle to nařídili, aby při dolích stříbrných nápodobně jako na kanku a turkanku každého téhodne skrze šichtmistry při každém dole vynaložení nákladové vroubení, a potom takový téhodní partikular zjevně a specifice, od jedné pošty k druhé přečten jsouc, toho i také kverkové, kteříž by chtěli, přítomni býti, však poněvadž se nám zpráva činí, že se takové nařízení naše pořádně nedrží a nezachovává, nýbrž ten řád od některých dokonce se opouští, kverkové také, kteříž o svých nákladích a cupusích jisté vědomosti míti nemohou, nad tím stížnost nesou: protož všem šichtmistrům i jednomu každému obzvláštně, kterémuž se kverkův statek k činění z něho počtu svěřuje, poroučeti ráčíme, aby každej šichtmistr každého téhodne v přítomnosti svého štejgíře před našimi nařízenejmi přísežnejmi osobami horními, kteříž společně vedle písaře našeho urburního anebo pomocníka jeho při tom seděti mají, téhodní horní náklad i také, co se mimo to vynaložilo, kus od kusu, tolikéž dělníkův a jinejch osob křtěný jména i příjmí, též co jest který dělal, a zač se komu Ion dal, oznamoval a přečetl. Což písař urburní nebo jeho pomocník bedlivě přepočítati a na to pozor míti má, žádného bezpráví při tom činiti nedopouštějíc, nýbrž pokudž by co neslušného seznali, to ihned na hofmistra k trestání toho vznésti a nižádným spůsobem trpěti neb přehlídati nemají, aby buďto lůj, železo neb cokoliv jiného poznamenáno a vroubeno bylo, leč by to štejgíř pořádně do dolu přijal. A jestliže by také jeden anebo druhý šichtniistr a štejglř taková téhodní vroubení zou-ínyslně obmeškali a vedle toho nařízení našeho poslušně se nezachovali, ty hofmistr náš záplatou aneb mzdou téhodní, kolikrát by koliv to přestoupili neb toho se dočinili, bez promíjení trestati má. Přípisové pak téhodních cedulí jednomu každému kverku, kterýž by jich požádal, od písaře našeho urburního anebo horního beze všeho spečování vydáváni býti mají, a týž kverk naproti tomu za každou téhodní ceduli a práci témuž písaři čtyři groše česká zaplatiti povinen bude.
IV. O vynakládání cupusův, akterak se šicht mistr při dob ejváníj ich zachovati má.
A jakož jsou se také až posavad při vynakládání cupusův a zvyupomínání jich velicí neřádové dáli, tak že někteří šichtmistři bez cupusův na dluhy doly zakládali, potomně podle libosti své, když jsou tíž dluhové zrostli, a oni šichtmistři fortely své podle anpruchův v dolích uhlídali, nenadále veliké cupusy, s něž chudí kverkové býti nemohli, na ně ukládali, skrze což chudoba netoliko od svých talův odstrašena bývala, ale mnozí také ještě i prodloužené soudy strany týchž cupusův trpěti a vystáti musili, kteroužto příčinou se nemálo kverkův od pavování hor odvrátilo, od nich odstoupilo, a tudy též hory k snížení přišly: protož napotom jeden každý příjemec nebo lindšaftník ihned, jakž v kterém dole kverkem bude, anebo šichtmistr, který by z forotu dolů zouplna pavovati nemohl, povinen býti má s dobrým zdáním a vědomím hofmistra našeho a ouřednikův horních podle potřeby dolův k požitečnému pavování jich na ně cupusy takové, kterejmiž by sobě jeden každý důl do šesti neděl pořád zběhlých zdržeti a pavovati mohl, kolikrátž by koliv toho potřeba ukazovala, ukládati a na to ihned list cupusní v místě určitém, jakž obyčej jest, přibiti rozkázati má, kterýž do čtyř neděl v témž místě zanechán a pod těžkým trestáním od nižádného odtud odtrhován býti nemá.
Takové pak uložené cupusy povinni budou všickni kverkové a jeden každej obzvláštně, buď že by své zakladače měli anebo sami přítomni byli, v těch již oznámených čtyřech nedělích pořád zběhlých pojednou anebo pomalu šichtmistru od sebe odvozovati. Jestliže by pak kdo z kverkův v těch čtyřech nedělích cupusův svých nesložil anebo ty tále v kněchách [sic] horních přetrhnouti nedal, a šichtmistr to hofmistru našemu v známost uvedl, toho každého má hofmistr neprodleně před sebe povolati a o tom mu poručiti, aby takové cupusy ve dvou nedělích pořád zběhlých konečně složil a odvedl. Což jestliby též zameškal a tak těm šesti nedělím, na něž ty cupusy uložené byly, zouplna, puojíti dal, tedy beze všech obran tály své potratiti a ty na jiné zakládající kverky připadnouti mají.
Též jeden každý cizí kverk tu na Horách Kutnách syého jistého zakladače naříditi a, kdo by ten byl a jak mu říkají, na té tabuli, kde se cupusové přibíjejí, též přibiti nebo ouřadu hornímu jeho ku poznamenání oznámiti dáti má. Což když se stane, tedy šichtmistr povinen jest při tom tak dobře jako při jiných domácích kvercích cupusu vyhledávati, a jestli by tím spůsobem cizí kverkové žádných faktorův nebo zakladačů nenařídili, jich nejmenovali ani cupusův neskládali, tedy šichtmistr týchž cupusův jiným způsobem také zvyupomínati povinen nebude, nýbrž takové nezaložené tale, buď že jsou v kněchách horních přetrženy nebo nejsou, po vyjití těch šesti neděl na ty zakládající kverky ku podělení se o ně připadnouti mají.
V. Strany zavírání yberlaufův anebo auspeitův, a jakej se způsob s penězi forotními kverkův zachovávati má.
Jak jsou posavad šichtmistři a štejgíři s vynakládáním cupusův podle vůle své nepořádně zacházeli, tak jsou totéž, jakž zpraveni býti ráčíme, při zavírání yberlaufův anebo auspeitův a s penězi forotními kverkům náležitejmi sami mocně působili a, takové peníze forotní k sobě přijímajíc, o ně se dělili a, jak se jim vidělo, k svému vlastnímu užitku je obraceli, a tak kverkové na to (až se šicht-mistrům a štejgířům yberlaufy aneb auspeity zavírati dobře zlíbilo) očekávati museli, ano také časem též forotnl peníze, aby se toliko kverkům nic nedostalo, zle a neužitečně vynakládaly a propavovaly, k tomu i doly nezavíráním yberlaufů aneb auspeitův tak dlouho vydržovávaly a meškaly, že téměř hned ty dni po zavření auspeitův aneb yberlaufův, an ti první yberlaufové ještě rozděleni nebyli, auspeitové se na ně zase ukládali; v čemž aby týmž šichtmistrům i tolikéž štejgířům takové vyhledávání a obmejšlení jich vlastních užitků zastaveno a přetrženo bylo; protož o tom nyní takto ustanovovati a vyměřovati ráčíme. Když by z hojného požehnání božského kteříkoliv kverkové rud se dopavovali a tolik jich do erckaufu našeho odvedli, že by netoliko téhodní náklad z nich spravovati, ale také nětco k forotu zachovati mohli, tedy aby hofmistr náš ne vždycky k tomu povoloval, aby se šichtmistru vlceji co, nežli by téhodní na vroubení a náklad vynesl, z mince naší platiti mělo, nýbrž ostatek, což by se za rudy dáti dostalo, aby jakožto forot kverkům k dobrému v minci zanechán a zachován byl; našlo-li by se potom, že týž forot tolik vynáší, že by důl na něj za čtyry neděle bez cupusu zdržán býti mohl, tu teprva a prve nic ostatní peníze, což jich zbude, za auspeity aneb yberlaufy položeni, zavřlni, a kverci v přítomnosti šichtmistra a štejgíře skrze ouřednlky naší mince o též auspeity a yberlaufy celejmi tolary poděleni býti mají.
VI. O měrách a táhnutí měr.
Ačkoliv posavad podle staré zvyklosti, když se který důl měr hodný našel, a kverci měr žádali, hofmistr a ouředníci naši horní uprostřed šachty aneb rumpálu šňůru držíc jak na jeden tak také i na druhý štolort po půlpětmecítma latřích a potom nakříž, totiž do lintu půl osma a do hantu půl pětmecítma later touž šňůrou táhnouti obyčej mívali a za míry dávali; však zpráva se činí, že takové měření toliko na samé přísežných ukázání (bud on na jistou hodinu, na kterouž pramen svůj štrych měl, neb nebuď) se jest vykonávalo, skrze takové veliké obsažení měr, kteréž se do lintu a do hantu až do třidceti dvou later vztahovalo, jiuým kverkům a nákladníkůin hor pole se jako zavírá a pusté leží: i aby již dáleji vtom lepší řád držán byl, a hory na víceji místech prohledávány, a po jiných prameních šorfováno býti mohlo, a ne aby jedněm kverkům tak veliké položení, kteréhož všeho nákladem svým obsáhnouti nemohou, odměřováno bylo, má již budoucně v tom takový způsob zachován býti, totiž když tak který důl měrhodný uznán bude, a kverci měr žádají, aby hofmistr a ouředníci naši horní předně z prostředku jich dvě osoby vedle přísežného ouředníka takový důl slezli a hodinu, na kterouž ten pramen štrych svůj má aneb se potáhne, podle kompastu vyznamenali a na den vynesli. Tu potom teprv má hofmistr náš po učiněném od příjemce písaře anebo téhož dolu štejgíře obyčejným závazku od rumpálu anebo prostředku šachty pokudž po témž pramenu šňůra sňata a zinkována jest, pakli by se voršlakem na pramen přišlo, tehdy od kolíku nad týmž pramenem na jeden každý štolort, jakž pramen leží, dle předešlého obyčeje půlpětmecítma later odměřiti a dáti a skrze přísežné mezníky postaviti aneb koliky vbíti; potom také na kříž totiž do lintu sedům a do hantu také sedům later horních odměřiti a tolikéž skrz přísežné mezníky postaviti. Kterýchžto měr kverci na dědičuou a vždycky trvající hlubinu, již bud že pramen ligovitě aneb štyglovitě padá, užívati mohou, nad nimiž také od nás a našich ouředníkův ochranná ruka držána, a jedno každé kverkovství při své spravedlnosti a starožitnosti zachováno býti má.
Nicméně chceme také, aby ti kverci, kteří již prve na své příjmy a doly podle starého obyčeje míry sobě dané mají, pokudž náležitě v nich těží a pavují, při nich zanecháni, avšak při tom povinni byli v témž obsazení měr podle potřeby dělníky obložiti, a pokudž by někdo jiný v témž obsazení měr nového pramenu aneb nákladu za propůjčku žádal, a staří kverci na vejstrahu a napomenutí hofmistra ve čtrnácti dnech sami toho neobložili a tu netěžili, tedy má tomu žádajícímu propůjčeno, a ta věc měrami podle toho nového nařízení opatřena býti.
VII. Strany schůzky kverkův, a jakej se způsob při tom zachovávati má.
Při schůzce a shromažďování kverkův, aby o horní věci spolu promlouvati mohli, má se předešlý způsob zachovávati a ve všech kostelích to, jakž posavad bylo, vyhlašovati. Však poněvadž se to přiházelo, že menší díl těch kverkův k tomu se nacházeti dával, a takové po kostelích oznámení se potřetí stávati muselo, a co jsou jiní shromáždění kverkové uvažovali a zavírali, tomu ti nepřítomní na odpor se postavovali, z čehož potom nesjednocení a odkladové (vše horám ke škodě) mezi nimi vzrostli: protož již dále tomu chtíti ráčíme, když se budoucně takové svolání ponejprv stane, aby se tíž kverkové, jich faktorové, šichtmistři a štejgíři v to jmenované místo konečně najíti dali, takového uvažování přítomni byli, též spolu a vedle ouředníků našich přátelsky a jednomyslaě se srovnávati hleděli. Jestliže by pak jeden nebo druhý za příčinami bezelstnejmi přijíti nemohl, má se v tom pro vědomost výmluvná dáti učiniti, avšak nicméně co tak z potřeby doluv a kverkův skrze přítomné s vědomostí ouředníků v našich horních uvažováno a zavíráno bude, to má tak mocně jednáno a koncováno, i také nepřítomní to vše držeti povinni býti nejinač, než jako by se to oznámení podruhé i potřetí, též i to nařízení a zavření zouplna ode všech kverků stalo. Proti čemuž také žádnej kverk řečí ani skutkem nic před sebe bráti nemá, pod pokutou jedné kopy grošův hofmistru našemu hornímu, kolikrátž by se koliv čeho toho dopustil, propadení.
IIX. O práci a vyřízení osob přísežných.
Ačkoliv přísežné osoby naše horní již prve povinnosti a obzvláštní instrukcí sobě vydané mají, však že se při některých dosti veliká nepilnost seznává, tak že štejgiři a jiní dělníci, jsouco v též podobné nepiliiosti a nepořádném pavování shledáni a postiženi, k jejich vejstraze a nařízení žádného poslušenství zachovávati nechtějí: protož též přísežně k větší, lepší a bedlivější pilnosti tuto přistně napomínajíc vedle toho i toto nařízení činiti a poroučeti ráčíme, aby každý šichtmistr, štejgíř a dělník k nim přísežným všelijakou náležitou uctivost a poslušnost zachovával. A jestliže by jednoho neb druhého v jaké nepilnosti nebo nepořádném pavováaí postihli, a jsouce ten neb ti od nich vystřáhnuti předce v tom trvati a zoumyslně dále kráčeti chtěli, mají to docení přísežní ihned na ouřad horní vznésti, kterýžto ouřad téhož přestupníka podle potřeby strestati dáti, bylo-li by pak provinění tak veliké, jeho služby zbaviti, též místo jinou, poslušnější osobou opatřiti a v těch příčinách nad přísežným slušnou a náležitou ochranu a ruku držeti mají.
IX. Na dělníkův do dolův i zase ven z nich lezení šetřiti a pozorovati.
A poněvadž jest i v tom, co se lezení od dělníkův horních a štejgířův do dolův i zase ven dotýče, velikej nezpůsob vzešel, a jeden každý dle libosti své svatvečír sobě dělati obyčej měl: i z těch příčin již dále přísežní naši toho s pilností pozorovati mají, aby štejgíři a dělníci v určité hodiny k dílům přicházeli, šichty pořádně drželi a bez štejgíře znamení dání žádnej z díla neodcházel; a byl-li by přes to kterej dělník křiv nalezen, tomu aby za šichtu sňato, a pakli by štejgíř sám při šichtách nebývaje v tom nepilným shledán byl, ten o celej téhodní lohn aneb mzdu trestán, a jestliže by se přes to podruhé v podobné nepilnosti postihnouti dal, služby zbaven býti má.
X. Vortové, o nichž dobrá naděje jest, a kdež se rudy spatřují, mají podle potřeby dělníky obloženi býti.
Kdež jsou se pak také, jakž se zpráva činí, šichtmistři a štejgíři toho dopouštěli, dobejvajíce víceji než na jednom vortě rudy, že jsou pod tím toho obmyslu požívali a na některém z týchž vortův toliko jedním anebo dvěma dělníky pavovali, a jiné platné vorty k svému forteli a vyhledávajícímu užitku, až kverky k tomu přivedli, že jsou od nich upustili, a oni sami k týmž dolům přijíti mohli, bez pavování zanechávali, skrze což nám na urburních a horních důchodech našich nemálo ucházelo a kverkové od pavování hor odstrašeni bývali: protož pro přetržení a zastavení toho mají přísežní naši horní každodenně doly pilně slézti a k nim dohlídati, a, seznají-li to, že by jeden anebo druhej štejgíř v kverkův svejch dolích užitečné vorty, obzvláštně ty, na kterýchž by se co spatřovalo, opouštěl a na nich nepavoval, toho ihned k vobložení a pavování jich napomenouti; jestliže by jich pak přes to předce vobkládati zanedbával a toliko dle libosti své mfsto díla dolův hlídati chtěl, ten každej přísežnej téhož šichtmistra anebo štejgíře neprodleně před hofmistra a ouřad horní obeslati a to na něho oznámiti má, kteříž vyrozumějíce, co štejgíř tomu říkati bude, nebudeli toho obzvláštní platné a dostatečné příčiny míti, proč jest týchž vortův nevobkládal, jej pro takovou neposlušnost náležitě strestati dáti a nicméně jeho přístně k vobkládání takových užitečných vortův přidržeti.
Nápodobně také tíž přísežní horní nařízení k tomu pilně dohlídati mají, kdež by se rudy pavovati a dobejvati mohly, aby každého týhodne do erckaufu dodávány i také pěkně šadovány a vydělávány, a místo rud nečistej horní kámen odvozován aby nebyl, a tudy se k velikému nákladu na huti a přílišnému ucházení stříbra při šmelcování příčina nedávala. Při tom i toho se vší bedlivostí šetříno býti má, aby šachty, fudrnosti, štoly a vortové, což se k velikému snížení a skáze nevztahuje, perky zasazovány aí zašturcovány nebyly, nýbrž ty aby na den vybírány aneb, kdež bez škody zůstati mohou, náležitě a mocně šrůby sdělány a takové perky, pokudž bez závady fudrnosti a větrův býti může, s opověděním však na ně zasazovány byly. Pakli by se jeden neb druhej štejgíř a dělník toho mocně a o své ujmě dopustil, a kterou šachtu, šorf, kotlinu anebo vejpad vody z vrchův, bud na nich taženo neb nebuď, zašturcovával a zarovnával, ten pro to přísně vězením trestán a nicméně na svůj náklad též perky zase gveltykovati a na den bráti povinen býti má.
XI. O spravování v dolích forotu.
A poněvadž jsou sobě také někteří kverkové stěžovali, kterak by šichtmistři a štejgiři s jich dolovním forotem od všelijakého železného a jiného nádobí toliko podle své libosti zacházeti, týž forot aneb nádobí z dolfiv bráti měli, žádného počtu nebo popisu nedržíce a nezachovávajíce: protož přísežný jeden každý při svých sobě poručených horách, každého čtvrt léta a nebo kolikrátž by se koliv která šichtmeistrská a štejgířská služba proměnila, při každém dole všecek forot od nádobí pořádně popsati a zinventírovati, a jeden inventář aneb popis ouřadu hornímu a druhej šichtmistru téhož dolu odvísti mají. tak aby se v to každého čtvrt léta, co jest téhož forotu přibylo aneb ubylo, nahlídnouti a kverkové o tom jistou vědomost míti mohli, a žádnej šichtmistr ani štejgíř téhož forotu nebo nětco od něho o své újmě pod uvarováním pokuty z dolu bráti ani se o to pokoušeti nemá.
XII. Aby šachty, kotliny a šorfy na dni zarovnávány nebyly.
Jakož také skrz zarovnávání šachet, kotlin a šorfův Hory naše Gutný velice souženy, a větší díl jich na pole a zahrady zdělané jsou, tak když lidé horní šurfovati a staré šachty zase vyzdvihovati chtějí, držitelé týchž gruntův a zahrad je odtud shánějí anebo k zaplacení fjim týchž zahrad a polí přinucují, pro kteroužto příčinu v tom tak odstrašeni jsou, že se téměř žádnej více v pavování a šurfováni hor tu na Horách Gutnách dáti nechce: i nemíníce my toho žádným způsobem déle trpěti a přehlídati, protož přísně poroučeti a tomu chtíti ráčíme, abyste se všichni a jeden každej obzvláštně již dále toho nedopouštěli, dotčených šachet, kotlin a šorfův zarovnávati nedali, aniž toho hofmistr a ouřad náš horní bez dostatečných a hodných příčin komu činiti dovolovati má a moci bude. Pakli by se kdo toho mocně a o své újmě dopustil a kterou šachtu, šorf, kotlinu aneb vejpad vody z vrchův, buď na nich těženo neb nebuď, zafurcovával, ten anebo ti mají na tolikráte, kolikrátž by koliv to přestoupili, dvadceti kop grošův českých pokuty propadnouti, a takové pokuty a peníze s radou nejvyššího mincmeistra našeho na hory k vyzdvižení štolův a šachet vynaloženy a obráceny býti mají. Událo-li by se pak, že by takový přestupník ouřadu našemu hornímu na Horách Kutnách podmaněn nebyl, a oni s něho moci neměli, aby ho k složení takové pokuty přidržeti mohli, tedy to ihned na nás aneb na komoru naši českou vzneseno býti má, načež od nás aneb dotčené komory naší české další nařízení neprodleně učiněno bude, aby takové dočinění nepromijitedlně strestáno bylo.
Proces, kterak budoucně v připadlejch odpořích horních přátelským během i při právě, též i v těch věcech, kteréž se kromě práva sbíhají, kráčeno a zachováno býti má.
Nejsouce pak také, jakž zpraveni býti ráčíme, ouřad náš horní na Horách Kutnách žádným v spisu uvedeným vyměřeným procesem a nařízením, nímž by se jeden každej v odporních věcech horních buďto při právě nebo kromě práva v jistotě říditi, spravovati a vedle něho chovati mohl, zaopatřeni, z čehož pocházívalo, že původ i obžalovaný skrze řečníky pro jich samej užitek někdy za dosti malou příčinu k velikým zaneprázdněním a nákladům přivozováni bývali, též ouředníci naši tím mnoho daremného času mařiti a jiné pilnější věci opouštěti musili, a k posledku potom toliko ty věci jen po přízni a vlastním dobrým zdání, a ne vedle jakého pořádného procesu k vyřízeni přicházely, což netoliko chudejm lidem horním a kverkům velmi obtížné přicházívalo, ale předně i Horám našim velmi škodlivé bylo: kterýžto nezpůsob a daremné zaneprázdnění týchž řečníkův aby přetrženo, a pořádnej proces nařízen byl, protož jsme ten v té formě a nebo způsobu, kterýž v odporných věcech horních, právních i neprávních, v našem nařízení horním Joachymstalském v čtvrtém dílu (poněvadž ten již obecnému lidu hornímu i také kverkům dobře v známost vešel a téměř při všech jinejcb městech horních v království Českém se zachovává) obsažen jest, těmto horám naším na Horách Kutnách jakožto pravidlo představiti, od artikule do artikule tuto doložiti a na též Hory Kutný korrigovati dáti ráčili.
A předně o procesu, kterýž před hofmistrem naším v věcech těch, jenž by právní nebyly, zachován býti má.
Artikul I. Proti kterým osobám a v jakých věcech hofmistr žaloby přijímati, též stavovati a dopomožení činiti má.
Jestliže by hofmistr náš od koho o dopomožení k dluhům na tálích horních po zavřeném auspeitu při některém dolu jeho forotu nebo na jiném požádán byl, a ta věc by k ouřadu jeho náležela, tedy se má nejprve vyptati, bydlí-li ta osoba, k jejichžto tálům neb zavřenému auspeitu se arest nebo dopomožení vyhledává, na Horách Kutnách, buďto na Kaňku anebo těch horách a místech ktomu přináležejících, a přísluší-li pod jeho správu, aneb jest-li cizí a pod jeho ouřad nepříslušející. Též i to v jistotě přezvěděti má, pochází-li ten dluh, pro nějž se arest nebo dopomožení žádá, od hor aneb z jiných věcí. I pokudž táž osoba k ouřadu jeho nenáleží, nýbrž byla by cizopanská, a týž dluh by od hor nepošel, tedy v tě příčině k žádnému arestu dovolovati ani dopomáhání činiti nemá, nýbrž původu na obžalovaného vrchnost ukázati má, leč by týž dlužník aneb obžalovaný ni kdež osedlej nebyl a ujíti mohl anebo se uvolil tu na Horách Kutnách zaplatiti aneb ku právu státi, a žalobník by to prokázati mohl. V takových příčinách má původu aneb žalobníku k arestu povoleno býti a náležité dopomožení se státi. Vzešel-li by pak týž dluh od hor a byl tu na Horách Kutnách udělán, v takové a k tomu podobné příčině týž hofmistr náš má k arestu povoliti a slušného dopomáhání se nezbraňovati.
A když tak dlužník k ouřadu jeho příslušeti bude, nemá se původoví udělení arestu a pomoci zpěčovati a žaloby buďto v české neb německé řeči přijímati, tolikéž obžalovaný v té řeči odpovídati povinen býti a potomně dále procedovati má, jakž níže psáno stojí.
Artikul II. O obsílkách proti domácím dlužníkům.
Hofmistr má domácího a k správě jeho příslušejícího dlužníka, jakž obyčej jest, vrubem anebo ouřadu hofmistrského znamením, kteréž k tomu potřebovati bude, s oznámením terminu a krátké zprávy o té věci před sebe obeslati. A ten se má na to, kdyby tak týmž vrubem nebo znamením nalezen byl, postaviti; a jestli by týž vrub nebo znamení opovrhl nebo potupil a na takové obeslání se najíti nedal, má dvě kopě grošftv českých pokuty dáti a povinen býti.
Artikul III. Kterak jiní cizopanští aneb přespolní lidé obsíláni býti mají.
Jinej pak cizopanskej člověk má v takových příčinách, když by se k jeho tálům nebo auspeitům tím způsobem, jakž dotčeno, dopomožení státi mělo, skrze sepsanou citati aneb obeslání, v kteréž by ta věc sumovně a krátce, proč se obsílá, obsažena byla, svědčící téhož dlužníka vrchnosti nebo rychtáři, po přísežném poslu a tak per subsidium juris vedle jmenování příhodného terminu a ubezpečení jeho v tom, že k dalším žalobám a toho vyhledávání a dopomožení odhadání nebo cokoliv jiného z domu nebo obydlí svého více obeslán nebude, než toliko přibitím tu na Horách Kutnách na obyčejných místech, kdež se téhodní navrubování nebo poctové drží, aby se sám osobně nebo skrze svého dostatečného plnomocnlka před ním hofmistrem při ouřadě nebo v jeho domě postavil, peremptorie a konečně obeslán býti s tou při tom od obeslaného žádostí, aby z strany executí. jak a skrze koho by se ta vykonati měla, zase v odpovědi své oznámil. Pakli že se toho nestane, tedy má od posla relatí vzata býti.
A rtikul IV. Co se při prvním, druhém i třetím terminu jednati nebo působiti má.
K ulomenému terminu má se původ najíti dáti a ohlásiti, že poslušně stojí s onstním přednesením věcí a potřeb svých a stížením sobě toho neposlušenství, kteréž jest obviněnej, byvši pořádně obeslán, prokázal, a při tom za vysvědčení toho, že jest svou právní žalobu vykonal a udílení mu druhého obeslání ku přibití ho v obyčejných místech žádati, čehož mu také uděleno a skrze písaře horního do kněh žalobních od hofmistra našeho obzvláštně k tomu založených pořádně poznamenáno býti má.
Kterýžto způsob také při druhém uloženém terminu zachovati, a k třetí žalobě povoleno bude.
Při třetím terminu má se tolikéž týž proces zachovati; leč by obviněnej buďto sám osobně nebo skrze svého pořádného zmocněného se najíti nedal, tu původ za rozkaz žádati moci bude, aby obviněnej nemožnost nebo bezelstnost svého nestání ukázal, a na to aby mu obeslání k provozování též bezelstnosti uděleno bylo, což mu se dostati má.
Artikul V. O bezelstnosti.
Jestliže by se jak obviněnej po čt\rté najíti ani žádných bezelstných příčin svého nestání předložiti nedal, tedy původ žádati bude, aby se na takovou téhož obviněného neposlušnost v té věci, pro niž žaloba prošla, přísudek stal. a týž obviněný k dopomožení s přibitím a vyvoláváním před kostelem, jakž toho obyčej jest, aby obeslán byl, k čemuž původoví povoleno býti má. Pakli by původ k prvnímu terminu sám rif stál a po své žalobě, jakž dotčeno, pořádně nekráčel (jakož pak původovi vždyckny s žalobou svou pohotově býti náleží), tedy týž půhon nebo obesláni přetrženo bude, a původ dále v té věci k žalobě připuštěn býti, ano také, by již potom i na týž vyměřené terminy pořádně stál, nic jiného, než co jest hofmistru při vyžádání obeslání oznamoval, mezi to přimišovati a přednášeti nemá.
Artikul VI. O dopomoženi auspeitům nebo talům horním.
Na ten den, kterýž k dopomoženi jmenován bude, má původ žádati, aby mu se z strany dluhu jeho a vynaložených nákladův na témž kukusu nebo auspeitu, k kterémuž jest žalobu svou dovedl, náležité dopomoženi stalo.
Tu jestliže jest žaloba k auspeitům učiněna, a dopomoženi na nich vyhledáváno, má hofmistr čtrnáctého dne po tom původu kundšaft toho v spisu pod svým sekretem k ouředníkům mince dáti s tím oznámením, kterak jest N., listu tohoto ukazatel, N. kop. od N. dolu zavrženého auspeitu N. náležitě vystál a vyžaloval i také dopomožeuí k tomu obdržel; protože jich vedle moci ouřadu svého napomíná, aby žalujícímu N. týž auspeit odvedli, což ouřednici mince proti náležité kvitancí bez odporu učiniti mají.
Artikul VII. Jak se dopomoženi k talům horním státi má.
Šla-li by pak žaloba k tálům horním, a dopomoženi na nich že by se vyhledávalo, tedy má hofmistr perkmistry a přísežné před sebe povolati a se vší pilností na nich předzvěděti, zač by takové tále tehdáž stály. O čemž tíž přísežní na své povinnosti upřímně oznámiti povinni budou; potomně pak mají též vyžalované a ustálé tály vedle hofmistra a urburýře dobrého zdání nejmírněji beze všeho jedné i druhé strany fortele neb ublížení šacovány býti, a to po učiněném dopomoženi a šacunku dotčené, dopomožené a prošacované tale dvě neděle pořád zběhlé od učiněného dopomoženi v knihách horních nepohnutě zapsané zastávati proto, jest-liže by je obviněnej v těch dvouch nedělích složlc týž dluhy s náklady, pro něž se dopomoženi stalo, vyplatiti chtěl, aby to učiniti mohl, jakož pak týmž oznámeným způsobem k nim bez překážky připuštěn býti má. Než po vyjití těch dvou neděl již obviněnej žádného přístupu nebo práva k nim dále míti nebude.
Artikul IIX. O vynaloženejch škodách a nákladích.
Jestli by původ svých vynaložených škod a nákladů vedle hlavní věci, oč činiti jest, také žádal a ty obdržel, má jich na cedulce pořádně poznamenaných při tom terminu k dopomoženi jmenovaném podati, kteréž hofmistr náš a vedle něho ouřednici horní šacovati a podle slušnosti střídmě rozvrhnouti a za též škody, outraty a náklady nic více pasírovati a k hlavní sumě přirážeti nemají, než to, což na obeslání, poselství, executí, žaloby, dopomoženi, odpsání a tomu podobného pořádně vydáno bude, a tak podle toho k těm nákladům vedle hlavní sumy dopomáhati mají, a původ týchž škod také s touž hlavní sumou na těch dopomožených tálích nebo dolích dostati má.
Artikul IX. Postaví-li se obviněnej k prvnímu, druhému, třetímu nebo čtvrtému terminu.
Pakli by se obviněnej při prvním, druhém, třetím a jiných následujících terminích postavil a poslušně najíti dal, tedy hofmistr spolu s ouředníky svými obé strany dostatečně vyslyšeti a [o] to se vší pilností se snažiti má, mohl-li by strany (však původa anebo žalobníka dosaženému nebo majícímu právu bez ublížení) v tom přátelsky porovnati, k čemuž budou-li moci přivésti, to při tom zůstaň, a pak-li nic, tedy k původovému vyhledávání ten začatej proces následovati bude.
Artikul X. Jestli by se která strana od téhož procesu před nejvyššího mincmeistra odvolávala.
Pokudž by také která strana buďto původní nebo obviněná od hofmistra a jeho procesu, pokládaje sobě v tom stížnost míti, před nejvyššího mincmeistra našeho odvolání vzala, tu týž nejvyšší mincmeistr náš po bedlivém přezvědění a vyrozumění té věci to, co za spravedlivé bude, v tom naříditi a, najde-li tu stranu, kteráž se před něho odvolala, křivou býti, touž věc zase na něho hofmistra podati má. Pakli by té odvolávající strany příčiny za slušné a dostatečné uznány byly, tedy on nejvyšší mincmeistr náš stížnosti pomoci anebo jinač v to spravedlivě nahlídnouc každé straně, což slušného a spravedlivého bude, udělí.
Artikul XI. Kdyby se žaloba proti domácím činiti nebo před sebe bráti měla.
Jestliže by se pak žaloba proti komu, kdož by k správě hofmistra náležel, stala, a na tom dopomožení vyhledáváno bylo, v tom se má vším tím způsobem, formou a obyčejem, jakž nahoře vyměřeno a nařízeno jest, procedovati a kráčeti, toliko aby obesláuí na samou tu obviněnou osobu svědčilo a se vztahovalo. Pakli by týž dlužník doma nebyl nebo snad utekl a hofmistr i žalobník nevěděli, kde by nalezen býti mohl, tehdy má skrze zjevné edikty při každém terminu na obyčejném místě do ouřadu horního, jakž náleží, obeslán býti.
Artikul XII. Kdyby žaloba k některému dolu neb téhož dolu forotu učiněna byla.
Jestli by kdo žalobu svou k některému dolu učinil a k dopomožení na něm nebo jeho forotu žádal, má to hofmistr těm zakladačům, šichtmistrům nebo štejgířům téhož dolu při nejprvnějším terminu náležitě v známost uvésti, oni pak to potomně dále na větší počet kverkův neb jich zakladače vznésti mají, podle čehož také týž hofmistr to přibiti dáti, než k druhému terminu kverky toliko přibitým listem a zjevným vyvoláním před sebe obeslati, však v první citati kverkům to vejstražně oznámiti a na to potom dále procedovati má, jakž napřed dotčeno.
Artikul XIII. Pokudž by ti dopomožení talové, auspeitové, doly nebo forotové k dokonalému zaplacení nestačili anebo že by na nich yberlaufové byli.
Jestliže by také po učiněném dopomožení na některých tálích, auspeitích, dolích, forotích nebo jiném nějací yberlaufové zůstávali, ti mají obžalované straně, kdybytoho požadovala, k dobrému jíti a vydáni býti. Pakli by původ na těch dopomožených talích, auspeitích, dolích nebo forotích záplatu svou zouplna dostati nemohl, náležitá cesta mu se dále k vyhledávání nebo dosažení vostatku nezavírá.
Artikul XIV. Kterak se hofmistr při dovolování k stavuňkům chovati má.
Kdyby jakej stavuňk při hofmistru našem vyhledáván byl, k tomu nemá hned bez dostatečného rozmyslu a vyzvědění všech příběhův nebo příčin, jakž při počátku tohoto procesu zmínka se činí, povolovati, nýbrž, pokudž možné a čas tomu stačí, toho, proti komuž se týž stavuňk zadá, před sebe povolati a z něho vyrozuměti, co k tomu říkati a jaké příčiny toho klásti bude, proč by se snad podle obran a zpráv jeho takový stavuňk státi neměl; čemuž když vyrozumí, v tom dále podle spravedlnosti a příběhu té věci se zachovati má.
Artikul XV. Jakej se má řád při dopomáhání k mohovitejm i nemohovitým statkům zachovávati.
K zastavení a v cestu vkročení všelijakému zlému a škodlivému užívání, kteréž jest se posavad při dopomáhání k dluhům na všelijakých mohovitých i nemohovitých statcích dalo, nařizujeme, kdyby budoucně na některého kverka, šichtmistra anebo zakladače statku (pro pozůstalé dluhy) dopomožení se státi mělo, aby při tom nížepsanej způsob držán a zachováván byl.
Totiž nejprve má se dopomožení na kverka, šichtmistra nebo zakladače mohovitém statku a svršcích státi, tak aby, jsouce tudy po spravedlivém šacunku předně obvinění dluhové spokojeni, Potom teprv dělníkům a jiným, pokudž co přebíhati bude, lony jich též placeny býti mají.
A jestli by ti mohovití statkové k dokonalému zaplacení stačiti nemohli, tu již potom na nemohovitých statcích jako domích, dvořích, zahradách a k tomu podobných též dopomožení se stane.
To dopomožení pak na dědinách, dvořich a gruntech má se s vědomím šephmistrův a konšelův díti a konati, kteříž podle jich městského obyčeje a řádu takový dům neb jinej grunt k prodaji vyhlásiti anebo provolati dáti a náležité dopomožení na tom učiniti mají.
A kdož by toho času nejvíceji za týž dům nebo jiné nemohovité statky podával, tomu tíž gruntové prodáni a odtud dluhové z nejprvnější sumy trhové anebo závdavku zaplaceni býti mají, vostatek pak tomu předešlému držiteli, komuž týž dům náležel, a od něhož takoví dluhové zděláni jsou, pokudž jinak po splacení dluhův a spokojení všech věřitelův co zbejvati bude, náležeti a propuštěno býti má.
Jestliže by se pak na dotčené domy a grunty žádnej kupec v určitém čase nenašel, ty mají spravedlivě žádné straně k forteli ani k ublížení skrze osoby |k tomu nařízené šacovány býti, což tíž věřitelé tak ujíti, dluhy své sobě odtud vzíti a ostatek dlužníku svému, kterémuž jest týž dům náležel (ač bude-li co zbejvati), na snesitedlné terminy podle vyměření vrchnosti doplatiti mají.
Artikul XVI. Kdyby nějací odporové a nedostatkové strany hor mezi kverky a stranami vznikli nebo povstali.
Přihodilo-li by se, že by mezi kverky nebo stranami, jakž dotčeno, odporové a nějaká nedorozumění a nedostatkové vznikli anebo povstali, to má nejprve na hofmistra a ouřad horní vzneseno býti, kteříž stranám co nejdříve možné den k stání před nimi jmenovati, je obapolně v tom dostatečně vyslyšeti a, ukazovala-li by toho potřeba, těm nedostatkům spatřujíc je sami vyrozuměti a dále se s pilností, aby přátelským během k spokojení a porovnání přivedeni býti mohli, k tomu přičiniti mají
Artikul XVII. Nemohla-li by přátelská smlouva místa míti.
Přišlo-li by pak tomu, že by strany přátelskou smlouvou spokojeny býti nemohly, tedy má hofmistr s svými nařízenými ouředníky horními stranám, jak by se v té věci zachovati měly, vyměření psané učiniti.
Artikul XIIX. Kdyby jedna aneb druhá strana na takovém vyměření přestati nechtěla.
Pakli by jedna nebo obě strany na téhož hofmistra a ouředníkův horních vyměření nepřestávaly a se na domácí nebo cizí havíře neb lidi horám rozumějící odvolávali, tu hofmistr náš s ouředníky horními cizí i domácí nepodezřelé havíře neb lidi horám rozumějící na náklad obou stran, což nejdříve možné, vespolek obeslati, potomně týmž nedostatkům z obou stran přednášeným podle potřeby vyrozuměti, doly slézti, je spatřiti, a na to všickni jednomyslně a nebo skrze větší a přední díl hlasův vejpověd v spisu, níž by se obě strany spraviti mohly, učiniti mají.
Artikul XIX. Jestli by se jedna anebo obě strany napořád práva odvolávaly.
Událo-li by se pak také, že by která strana od týchž horám rozumějících lidí učiněné vejpovědi jakožto stížená k právnímu vyvedení a rozeznání se odvolati chtěla, ta toho bude míti vůli á svobodu, však dále se při tom tento způsob zachovávati má, že ta strana, kteráž by se od takového učiněného vyměření napořád práva odvolala, prve k tomu připuštěna býti nemá, leč dostatečné zaručení učiní, pokudž by v tom práva nezůstala, že dvadceti hřiven stříbra bez všelijakých vejmluv a odporování složiti chce a povinna bude.
Artikul XX. Strany mají s dostatečnými zmocněními stávati.
Kdež aby také těm odporným nedostatkům tím podstatněji a bez dlouhých odkladův spomoženo býti mohlo, mají strany sobě odporné, totiž původ i obžalovaný, s dostatečným plnomocenstvím to na větším díle jich kverkův totiž do osumdesáti kukusův k přátelskému prostředkování i také ku právu stávati; též nápodobně od nich v spisích, podávanejch stížnostech i odpovědích od původův obviněných, kteříž by sami psáti uměli, podpisovány býti kromě těch, kteříž by sami psáti neuměli, ti je jiným místo sebe podpisovati dáti moci budou; jinak od stran žádnej takovej spis přijat bejti ani platnosti míti nemá.
Artikul XXI. O procesu, kterýž se před hofmistrem a ouředníky horními ku právu též strany zaručeni a vykonání gvarův (Gewehr) zachovávati má.
Původ má od toho času, jakž ku právu povoleno bude, na čtrnáctej den svou žalobu v spis uvedenou dvojnásobně před hofmistrem a ouředníky horními složiti, k tomu odporní stranu svou obeslati dáti, jížto ten jeden spis vydán a druhý při ouřadě schován býti má.
Však prve nežli obviněné straně žaloba vydána bude, mají sobě obě strany dostatečné zaručení učiniti, jakž ku právu náleží.
Též má původ k žádosti a vyhledávání toho od obžalovaného gvar, jakž při právě obyčej jest, slíbiti a tím povinen býti.
Artikul XXII. O pokutě stran, kteříž by zaručení a gvar nevykonali.
Jestli by původ zaručení a gvaru právního, jakž nahoře doloženo, nevykonal, tedy má obviněná strana od té žaloby osvobozena, a pňvodovi nalezeno býti* aby obžalovanému škody a k tomu dvadceti hřiven stříbra bez meškání a všelijakejch vejmluv složil a zaplatil.
Jestliže by pak obviněná strana zaručiti nechtěla, tedy povinna bude škody a outraty v té při vzešlé zaplatiti a nicméně dále v tom, z čeho jest anebo bude obviněna, právně procedovati.
Artikul XXIII. Kdyby zaručení a gvar vykonán byl, jak se dále procedovati má.
Pakli by zaručení a gvar od obou stran vykonán byl, má a obviněná strana svou právní odpověď od toho dne, jakž žaloba složena a jí vydána bude a zaručení a gvar se vykoná, na čtrnáctý den tolikéž dvojnásobně k ouřadu složiti, kteráž ihned původoví odvedena a od něho proti tomu jeho potřeba zase v týmdni totiž v osmi dnech pořád zběhlých též dvojnásobně složena a obviněnému neprodleně vydána býti má. A tak strany způsobem již psaným ke třem spisům připuštěny býti a ty poslední čtyry vždycky od týhodne do týhodne skládati mají, v posledním pak spisu nic nového, na čem by co záleželo a o čem by se v předešlých spisich zmínka nečinila, dokládáno aneb přimišováno býti nemá. Pakli by se to stalo, tedy hofmistr a ouředníci na to žádného rozsudku nečiňte, nýbrž při tom tuto vejstrahu majíc tím sebe i strany spravujte.
Artikul XXIV. O skládání exceptí od obviněné strany.
Jestli by která obviněná strana jaké obrany anebo příčiny, buďto že by k tomu právu nepřináležela a tak podle toho při témž právě odpovídati nepovinna se býti domnívala aneb cokoliv jiného předstírati mínila, to se má všeckno pojednou před zaručením a zašlejm sporem učiniti, jinak v tom slyšána býti ani týchž obran užiti nemá.
Artikul XXV. Strany odpovědi dáváni od obviněného a jeho obran.
Neměl-li by pak obviněnej žádných takových exceptí neb obran ku přednesení, tedy povinen bude na tu požádanou a vykonanou gvaru pořádnou a světlou odpověď dáti. To když se stane, může na to ihned své peremptorie a excepty k obraně podati a předložiti.
Než má-li obviněnej osvobozené peremtorie a excepty k přednesení, ty může, ač bude-li mu se viděti a zdáti, před gvarem a sporem zašlým podati.
Artikul XXVI. O kollacinování ku právu skládaných spisův.
I aby také všelijaká podezřelost zastavena a přetržena byla, mají obě strany, jakž by poslední spis svůj složily, obzvláštně před ouřad obeslány, a tu od nich předeše [sic] pro & contra podávaní spisové v jich přítomnosti jedni proti druhým skollacinováni, přečteni, ihned zapečetěni, a potomně na ně ortel vynesen býti.
Artikul XXVII. Ortelové mají se což nejdřív možné spisovati a odvírati.
Ano i také má se všelijak k tomu prohlídati, aby akta neprodleně k ortelům fedrovány, ortelové na ně činěni a k odevření a publikování jich strany obsílány byly.
Artikul XXIIX. Soudcové se vystříhají, aby na hlavní věci toliko rozsudky činili.
Poněvadž všelijací dlouho trvající odporný věci horám i stranám škodlivé jsou, protož vystříhajíce milostivě soudcův, totiž hofmistra našeho a ouředníkův horních při tom jim poroučeti ráčíme, aby při činění neb spisování ortelův postranních věcí, kteréž toliko k protahům a stranám ke škodám slouží, pokudž se to bez ublížení té věci a stran státi může, pomíjeli a na samou toliko hlavní věc, což za právo jest, rozsudky a nálezy činili. Však jestli by na kterých postranních věcech tak mnoho záleželo, že by bez škody stran pominuty bejti nemohly, tu mohou, což by za právo bylo, na ně ortel vynésti a k tomu i také, pokudž by se to státi mohlo, i v hlavní věci nález učiniti.
Artikul XXIX. O odvírání ortelův neb nálezů v, v kterém čase v svou moc právní přicházeti mají.
Když ortelové aneb rozsudkové při ouřadě uváženi a psáni budou, mají strany což nejdřív možné k tomu obeslány, tíž rozsudkové v jich přítomnosti otvíráni, přečteni a stranám vejpisovó z nich vydáváni býti.
A kterej se ortel buďto skrze vysvětlení nebo odvolání, jakž o tom níže dotčeno, neprotáhne neb k prodlení způsobem oznámeným nepřijde, ten má po vyjití osmi dní od té hodiny, jakž týž ortel odevřen a přečten bude počítajíc, v svou moc právní vjíti a mezi stranami za právo držán, i také tudy stranám všelijaké vysvětlování a apelování ihued v tu chvíli z hodných příčin zdviženo a zamezeno býti.
Artikul XXX. Strany vysvětlení ortelův, kterak se to vyhledávati a v tom dále procedováno býti má.
Kterak by strana po otevřeném a vyhlášeném orteli aneb nálezu vysvětlení potřebovala, ta má v týmdni hned od té hodiny, jak se odevření téhož ortele stane, počítajíc při ouřadě dvojnásobním spisem toho žádati, v tom mají strany od téhodne do téhodne procedovati, dvojíma spisy příčiny svý zavříti a k žádnému vrchnímu vysvětlení na konec připuštěni nebýti.
Artikul XXXI. O průvodech, v kterém čase dovedeni býti mají.
Jestli by které straně uznáno bylo svědky vésti, a strana že by je živě nebo listovně zavazovati chtěla, to se má ve čtyřech nedělích ode dne straně o tom oznámení vykonati, a strany povinny budou podle toho tak se zachovati, totiž při nejmenším na ten k tomu jmenovaný termin původ má své listovní svědomí předložiti, svědky pak v přítomnosti obžalované strany k vydání jim povinnosti stavěti, a když se to po vyjití čtyř neděl vykoná, ta strana, která svědky vedla, s nimi se ku právu najíti dáti.
Artikul XXXII. Kdyby kdo, jenž svědky vésti má, skrze soudce meškán byl.
Pakli by kdo, ješto by svědky vedl, skrz vrchnost anebo soudce, což se však bez dostatečných hodných příčin státi nemá, při vedení svědomí svého zdržován a meškán byl, tak že by mu ty čtyry neděle minuly, tedy má strany pilnosti své, že jest v těch čtyřech nedělích časně za volnější termin a odklad žádal, při actí protestovati a to registrovati dáti, a tak tudy skrácení neponese.
Artikul XXXIII. K terminu jestli by kdo k svý při svědomí zdaleka vyhledávati musil.
Též kdyby kdo svá svědomí krom země nebo zdaleka sobě způsobovati musel, tomu má k náležitému toho vyhledávání od ouřadu našeho horního podle příležitosti a dalekosti cesty prostrannější a volnej termin udělen býti, však táž osoba, kteráž by takové svědomí vésti měla, hofmistru našemu místo přísahy slíbiti má, že v tom žádného obmyslu a fortele druhé straně ke škodě a nebezpečenství nevyhledává, nýbrž toliko svou samou bezelstnou potřebu.
Artikul XXXIV. Strany artikulův k provedení náležitých a otázek.
Ti, jenž by svědomí vésti chtěli, mají své k provozování náležité a z strany sobě odporné žaloby vytažené a. k té věci sloužící artikule, což nejdřív možné, k ouřadu dvojnásobně složiti, z nichž ten jeden spis druhé straně vedle toho stání dodán buď, aby svá interrogatoria proti tomu časně shotoviti a k uloženému tei minu zase k ouřadu podati mohla. Kterážto interrogatoria žádnejch bezpotřebnejch, obšírnejch a neplatnejch otázek s sebou přinášeti nemají. Jestliže by pak toho pominuto nebylo, tedy na to svědek vyptáván ani odpovídati povinen býti nemá.
Artikul XXXV. Jak se svědkové vyslejchati a přijímati mají.
Poněvadž stran spravedlivost i nespravedlivost na seznání] svědkův záleží a odtud vyhledána býti musí, protož ti, kteříž [sic] examen svědkův od ouřadu našeho horního poručen bude, svou nejvyšší pilnost při vyslejcháni svědkův přičiniti, rozšafnosti při tom užívati, jednoho každého seznání z úst jeho a v té řeči, kterouž svědek umí a mluví, se vší bedlivostí a věrně poznamenávati a registrovati dáti mají, aby se žádnému v jeho spravedlivosti skrácení nedalo.
Artikul XXXVI. Kterak svědkové k vydání svědomí přidrženi býti mohou.
Kdo by v které věci za svědka jmenován aneb oznámen a k tomu právně pohnán byl, ten má a povinen bude se tu, kdež náleží, postaviti a svědomí dáti nebo jistotu toho, což mu povědomo jest, v pravdě a spravedlnosti k dobrému oznámiti. A jestli by se kdo, an by na Horách Kutnách bydlel nebo pod touž správou se zdržoval, bez právních příčin toho učiniti zbraňoval a svědčiti nechtěl, ten každej má pod propadením a složením deset kop grošův pokuty k tomu přinucen býti. Ti pak, kteříž by pod správou jiné vrchnosti příslušeli a k další žádosti strany, kteráž svědky vede, dobrovolně tu na Horách Kutnách své seznání učiniti nechtěli, ti budou moci od stran, kteréž jich potřebovati budou (jakž za právo jest), s pomocí vrchnosti jich k tomu přinuceni, a taková svědomí jich zapečetěná k ouřadu hornímu na Hory Kutný dodávána býti. Též jestli by se o to strany snesly, aby který svědek bez přísahy své seznání učinil, to se při vůli a snesení stran zanechává, a ouřad proti tomu býti nemá.
Artikul XXXVII. Svědkové mají obyčejné přísahy činiti.
Všichni svědkové, kteříž k vydávání svědomí postavováni budou, mají (leč by z toho, jakž prve oznámeno, od obou stran propuštěni byli) obyčejnou přísahou činiti, jinak a bez vykonání přísahy takové jich seznání za hodnověrné a ku právu za dostatečné držáno býti a stačiti nemá.
Artikul XXXIIX. O odvíráni svědomí, a jak se potom strany dále chovati mají.
Když by svědkové vyslyšáni byli, má písař horní nebo ten, kdož svědky vyslejchá, registra jich seznání což nejdříve možné shotoviti, kteréž potomně při uloženém terminu odevřeny a oboum stranám vejpisy z nich vydány budou. Ta pak strana, proti kteréž tíž svědkové vedeni byli, má ode dne dosažení těch vejpisův ve dvou nedělích pořád zběhlých svou exceptí dvojnásobně k ouřadu složiti, kteráž producentovi aneb té straně, jenž jest svědky vedla, vydána, a od něho naproti tomu to, což mu zapotřebí bude, ve dvou nedělích tolikéž dvojnásobně podáno býti, načež potomně ještě každá strana dva spisy od týhodne do týhodne skládati, a tak třemi spisy zavrouc v tom se dále procedovati má, jakž nahoře dotčeno.
Artikul XXXIX. O apelacích, kterak brány a k nim p ovolo váno býti má.
Jestli by kdo od vyneseného ortele odvolání vzíti chtěl, ten to v osmi dnech pořád zběhlých od té hodiny, jakž by týž ortel publikován byl, skrze spis hofmistru našemu podanej učiniti a před nejvyššího mincmistra království našeho českého, jakž náleží a obyčej jest, odvolati se moci bude.
Artikul XL. V kterém času apelující se ohlašovati a za kundšaft aneb jistotu k vrchnímu právu žádati má.
Každej apelující má ode dne svého učiněného odvolání v desíti dnech od hofmistra a ouřadu horního, od jichžto ortele odvolání bere, náležitého kundšaftu žádati.
Artikul XLI. V jakém čase týž kuudšaft nejvyššímu mincmeistru přednesen býti má.
Ode dne toho dostalého kundšaftu aneb jistoty zase opěty v desíti dnech aDelující týž kundšaft nejvyššímu mincmeistru přednésti, jeho za inhibití k ouřadu hornímu žádati, kteráž mu také od téhož nejvyššího mincmeistra udělena býti má.
Artikul XLII. V kterém času apelací k místu a konci přivedeny býti mají.
Když by se takové odvolání, jakž již oznámeno, stalo, má apelující nejdéle v desíti nedělích ode dne učiněné apelací počítajíc před nejvyšším mincmeistrem na ten termin, kterýž mu k prosbě jeho jmenován bude, jakž obyčej a za právo jest, takovou apelací sobě k místu a konci vésti, a když se tak strany k rozeznání poručí, na to což nejdřív může ortel jíti a před stranami publikován býti. Taková pak odvolání svrchupsaným způsobem před nejvyššího mincmeistra našeho vzatá, když k místu a konci přivedena budou, ty mají za pořádné a stálé jmíny a držány býti.
Artikul XLIII. Jakejin způsobem spisy strany apelací podávány býti mají.
Apelací má svůj spis strany svého odvolání na ten termin k justifikací jmenovaný dvojnásobně podati, z nichž jeden druhé straně ihned odveden bude, a ta proti čemuž táž druhá strana svou potřebu zase osmého dne potom složí, a tak obě strany svý poslední čtyry spisy od týhodne do týhodne skládati a třímá zavřití mají. Též bylo-li by v posledních co nového přimyšleno nebo doloženo, to má při spisování a publikování ortele, jakž příze o tom oznámeno, pominuto býti.
Artikul XLIV. Co tak skrze apelaci za spravedlivé uznáno bude, při tom to tak zůstávati má.
A co se tak na takovou složenou apelaci a spisy skrze nejvyššího mincmeistra našeho, kterejž podle příležitosti a potřeby té věci vrchního perkmistra našeho a jiné horám rozumějící osoby, též dva neb tři šephmistry tu na Horách Gutnách s ouředníky mince k sobě přivezme, za spravedlivé uzná a vyřkne, při tom toho obě strany zanechati a na tom již na konec přestati mají, neb tomu nikoliv chtíti nerácíine, aby v příčinách horních ty věci k ublížení hor a kverkův se vztahující přes toto nařízení déle meškány a odtahovány bejti měli.
Artikul XLV. Kdyby která apelacl minouti a v nic přijíti měla.
Jestli by která apelující osoba ten způsob, jakž nahoře oznámeno jest, z nedbandlivosti bez hodných a slušných příčin nezachovala, toho apelací minouti, v nic přijíti a ten ortel v první instanci vynesenej bez odpornosti a všelijakých překážek následován býti má.
Artikul XLVI. O pokutě té strany, která by svýma spisy meškala.
Která by strana skládáním svých spisův na ty časy a dni, jakž svrchu dotčeno, v první neb druhé instancí bez hodných a slušných příčin meškala, ta dále k skládání týchž spisův připuštěna býti nemá, leč by prve pět kop grošův pokuty k ouřadu složila.
Artikul XLVII. Strany složení dvadcíti hřiven stříbra.
A jestliže by pak také ta strana, kteráž by toho, jakž o tom napřed dotčeno, v. spis uvedeného vyměření od hofmistra ouřadu horního a osob horám rozumějících ujíti nechtěla, nýbrž se na pořad práva odvolávala, u práva klesla a své pře odsouzena byla, ta nebo rukojmě její beze všech obran dvadceti hřiven stříbra složiti a dáti, a ty s nejvyššího našeho mincmeistra vědomím na potřeby horní obráceny býti mají.
Artikul XLIIX. Od postranních ortelův se žádného vysvětlení žádati ani apelovati nemá.
Kdyby na které odporné strany vznešení nějaký postranný ortel, kterýž by se hlavní věci nedotýkal anebo straně na její domělé spravedlivosti k újmě nebyl, k publikování přišel, na takový ortel pvo uvarování nákladův a maření času žádné vysvětleni ani apelování dopuštěno býti nemá.
Artikul XLIX. Stran vznášení má s dobrým rozmyslem spisováno býti.
Tolikéž mají strany, též jejich advokátové, spisovatelé á řečníky [sic] ty věci, jakž samy v sobě sou a záležejí, s dobrým podstatným rozmyslem a gruntem bez přimíšení cizích, obšírných, nepotřebných a zbytečných věcí, též rozvážlivě bez nářkův a hanění budto přátelskému jednáni nebo při právě přednášeti pod pokutou čtyř kop grošův českých, kolikrátžkoliv toho by se kdo dopustil, kteréž přestupník nepromijitedlně složiti a nicméně týž nářek tomu, komuž tím od něho ublíženo bude, odpovídati a práv býti má.
Artikul L. Jakej se způsob při těch každodenně přicházejících stížnostech a žalobách zachovati má.
Všechny obecné žaloby o dluhy, auspeity, cupusy, perktály, zakládání, náklady horní, forování dříví, placení dělníkův, profanty (kromě dluhův za víno a pivo na řádech propitejch anebo peněz vyhranejch), činže domovní, loje, železa, provazy a k tomu podobné potřeby horní, též také kdyby jeden druhého v věcech horních z nevěry, totiž že jest díla svého náležitě nehleděl, neupřímné sloužil, rudy ustraněl, zatesával, zamazoval nebo zatajoval, košty překládal, ty k svému užitku obracel, do domův cechovních nebo koutův se lámal a dobejval, jinému ukrytě do jeho dolu lezl anebo že by se sic jinak, jakž náležité jest, nechoval, naříkati aneb z toho viniti chtěl, to má od každého hofmistru a ouřadu našemu hornímu bez oslejchání s dobrým gruntem předneseno a oznamováno býti, což oni dle potřeby vyslyšeti a dostatečnou zprávu o tom vezmouc a pilně to rozvážíc potom na to, byly-li by ty věci podle žaloby provedeny a ukázány, na to brzké dopomožeuí uděliti, toho dočinitele nebo škůdce podle provinění jednoho každého (kromě věcí hrdelních) náležitě a přístně strestati dáti a obzvláštně toho bedlivě pozorovati mají, jestli by se jedna aneb druhá věc naší urbuře anebo kverkův statku ke škodě vztahovala, aby to pokudž možné skrze též škůdce zase vynahraženo jsouc jim to jiným k vejstraze bez trestání prominuto nebylo.
Než kdyby se věcí hrdelních dotejkalo, tu ouředníci takového přestupníka i s tou akcí ku právu městskému tu na florách Kutnách k dalšímu vyslyšení, ortelování a trestání podati mají.
Pakli by žalobník nebo oznamitel na toho obviněného strany dluhův nebo čeho jiného, což by mu přičítal, nic neprovedl, tedy má mu od ouřadu našeho nalezeno býti, aby témuž nevinně obžalovanému všecky náklady vynahradil a k tomu dvě neděle vězením trestán byl.
Go se pak dluhův za vína a piva, kteříž se v domích šenkovních zdělávají, též peněz ze hry pocházejících a k tomu podobného, což k bezelstné potřebě života a hor nepřichází, dotejče, k těm ouředníci naši dopomáhati [ne|mají.
Též se žádnej o to pokusiti nemá, aby pro takové a jiné dluhy služebníkům našim, kverkům, horníkům, hutníkům aneb jiným dělníkům peníze za rudy, kyzy a k tomu podobné věci, též komu jeho zasloužilej Ion bez vědomí hofmistra našeho a učinění prve pořádné žaloby zapovídati aneb na kterou osobu právem šáhnouti a ji vězením stížiti dáti měl pod ztracením téhož dluhu a mající spravedlivosti své.
O připadlém platu urburního písaře.
Kdež aby také žádnej v těch věcech, kteréž se do ouřadu k přátelskému nebo právnímu skoncování dostávají, strany záplaty od psaní obtěžován nebyl, protož se urburnímu aneb hornímu písaři platiti má jakž níže psáno:
Od psaní spisu ku právu každá strana dáti má 3 gr. česk.
od zaručení 4 " "
od kopírování právních příčin od jednoho listu, kterýž z každé strany okolo dvadcíti
řádků jíti má 1 " "
od otvírání kopie ortelův každá strana 6 " "
od vejpisu svědkův z register každá strana od jednoho listu 1 " "
od každého svědka přeslejchání producentu 6 " "
od zápisův obecních smluv do kněh ouřadních každá strana 2 " "
od vejpisu vepsanejch smluv 3" "
od smluv, na kterýchž co víceji záleží, podle velikosti práce.
Protož přikazujem nejvyššímu mincmeistru v království našem českém a ouřadu hornímu i mincovnímu na Horách Kutnách nynějším i potomním, aby nad touto reformací a jistým nařízením naším dle povinností svých rukou drželi, proti lomu nic před sebe neberouce a nečiníce ani jiným bráti a činiti nedopouštějíce, vědouc, že na tom jistou a milostivou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském, v outerý po neděli Jubilate léta šestnáctistého čtvrtého a království našich Římského dvadcátého devátého, Uherského třidcátého druhého a Českého též dvadcátého devátého.
V. z Šternberka. Rudolf.
Ad mandátům domini electi imperatoris pi-oprium Adam mladší z Valdštejna. J. Peldřimovský.