488. Usnesení, kteréž stalo se dne 2. července 1604 na hradě Pražském o vypravení veřejné hotovosti v království Českém.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 2. července 1604. — Rkp. "Zelený sněmův od 1603 do 1610", čís.:s fol. C 8—C 18 v arch. zemském král. Česk.
Tito artikulové s strany nařízení veřejné hotovosti od JMCské, nejvyšších úředníkův a soudcův zemských království Českého, rad JMti soudův dvorského a komorního a osob ze všech krajův téhož království sněmem obecným volených podle moci sobě sněmem léta etc 95 dané sou svoleni anařízeninahraděPražském léta 1604 v pátek po sv. Petru a Pavlu apoštolích Páně.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho a věčného pána Boha na věky požehnaného amen.
Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější [ Slova a nejnepřemoženější" v zápisu deskovém scházejí. ] kníže a pán pan Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař a Uherský, Český etc. král etc. pán náš nejmilostivější nejvyšší úředníky a soudce zemské království Českého, rady JMti souduov dvorského a komorního, též osoby ze všech krajuov tohoto králoství sněmem obecným léta tohoto šestnáctistého čtvrtého volené na hrad Pražský milostivě obeslati a jim znamenité nebezpečenství, kteréž by na toto království i země k němu připojené skrze toho úhlavního všeho křesťanstva nepřítele Turka přijíti mohlo, (poněvadž týž nepřítel Turek s tak velikou pohanskou a tatarskou mocí a znamenitou silou, nad kderouž po ta léta nikdy ještě v království Uherském neměl, k hranicím a zemím těmto táhne a se přibližuje) v známost uvésti ráčil, milostivě jich v tom napomínajíc, aby vedle moci sobě sněmem léta etc. devadesátého pátého ode všech tří stavuov dané, co se veřejné hotovosti dotejče, a jak by v nastalé potřebě země k tomuto království připojené retovány a chráněny býti mohly, jisté sneseni a nařízeni učinili: i majíce to vše nejvyšší ouředníci a soudcové zemští království tohoto, rady JMti souduo dvorského a komorního, též osoby ze všech krajuov království tohoto výšdotčeným sněmem volené v svém uvážení a poznávajíce z toho milostivého JMCské předložení království tomuto a zemím k němu příslušejícím nemalou potřebu toho býti, na tom sou se podle moci sobě od stavuov dané s JMCskou namluvili a snesli.
Předně aby z panství JMCské, páni, rytířstvo, Pražané, města horní i jiná města, všickni tři stavové, nicméně i obyvatelé hrabství Kladského a panství Loketského, též opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou a statky pozemské mají, i jiní Masterové, též mistři kolegiáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteřížkoliv statky svobodné a zápisné a jakéžkoliv jiné a platy komorní městské i šosovni, též také kteříž peníze na ourocích, listech, zápisích aneb jakýchžkoliv užitcích mají, též kupci, ležáci, domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou, aby všickni listy přiznavací z statkuov pozemských i svých handlovnich a jiných všelijakých, též i z peněz hotových vedle šacuňku léta oc. padesátého sedmého podle spravedlivého vyhledání hejtmanům krajským, a Pražané hejtmanům měst Pražských, co nejdřív možné a nejdéleji do pondělího po sv. Petru v okovách [2. srpna] nejprve příštího konečně odeslali. A tíž hejtmane krajští ihned potom dotčené listy těmto osobám totiž: Kryštofovi z Lobkovic, na Pátku a Divicích, JMCské radě, nejstaršímu komorníku, nejvyššímu hofmistru království českého a téhož království nejvyššímu kamrmistru, Adamovi z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské radě a nejvyššímu komorníku království Českého, Volfovi Novohradskému z Kolovrat na Lnářích, Vopalce a Vimberce, JMCské radě a nejvyššímu sudímu království Českého, Zdeňkovi z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, JMCské radě a nejvyššímu kancléři království českého, Janovi Jiřímu z Švanberka na Ronšperce a Vodíku, JMCské radě a nejvyššímu sudímu dvorskému království Českého, Adamovi mladšímu z Valdštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, JMCské radě a komorníku, Ferdinandovi purkrabovi z Donína, JMCské radě a presidentu nad apelacími na hradě Pražském, z pánův, Janovi z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, JMCské radě a nejvyššímu písaři království Českého, Purkhartovi Točníkovi z Křimic a na Křimicích a Prostiboři, JMCské radě a podkomořímu království Českého, Janovi z Vřesovic a z Doubravské Hory a na Podsedicích, JMCské radě a purkrabí Karlštejnskýmu, Kryštofovi Vratislavovi z Mitrovic a na Lochovicích, JMCské radě a purkrabí kraje Hradeckého, Hendrychovi Kapounovi z Svojkova a na Běroničkách, JMCské radě, Ctiborovi Tiburcímu Žďárskému ze Žďáru a na Kladně, JMCské radě a hejtmanu Menšího města Pražského, z rytířstva, beze všech odkladův na hrad Pražský a to nejdéleji do středy po Proměnění Krista Pána [11. srpna] nejprve příští aby odvedli, v kterýchžto listech přiznavacích jeden každý, co tak koliv statku na ten čas vedle výšpsaného předešlého šacuůku aneb jinač, jak se to léta oc. 88. a 95. konalo, v držení a užívání jest aneb jak mnoho peněz na úrocích aneb jiných statkuov handlovnich má, též i sečtouce všecky lidi poddané své, aby z nich dvadcátého člověka náležitě, tak jakž na pěšího náleží, k mustruňkuom nížepsaným vypraviti mohl, zejména aby dostavili.
A jestliže by se kdo při berni toho, co jest statek jeho téhož 57. léta šacován byl, doptati chtěl, tomu každému to bez odpornosti vyhledáno a v známost uvedeno býti má. Také stala-li by se jaká proměna v tom čase, buďto že by statkuo přikoupil aneb uprodal, aneb že by se bratří a strejcové o statek rozdělili, to aby jeden každý pořádně rozvrhl, a čehož tak kdožkoliv v držení jest, z toho, jakž svrchu dotčeno, aby se přiznal, a z toho co se komu podle toho šacuňku, počítajíc z pěti tisíc kop grošův českých statku pozemského a z půl třináctá tisíce kop grošův českých peněz na ourocích, jednoho rejthara zbrojného, kderýž by pod sebou koně dobrého, dvě ručnice dobře spravené se vším tím, což k tomu náleží, a na sobě zbroj černou, totiž přední a zadní kus, oboječek a šturmhaub a při boku dobrou zbraň měl, vypraviti dostane, do týchž listů přiznavacích doložil. Však na sebe obzvláštní pozor dáti má, aby jeden každý, komuž šest koní vypraviti přijde, s těmi šesti koňmi osobu stavu panského aneb rytířského hodnou vypravil. A pakli by jich několik týž počet šest koní vypraviti měli, tedy aby se ti též spolu vždycky [ Slovo "vždycky" schází v zápisu deskovém. ] snesli, s šesti koňmi osobu stavu panského neb rytířského aby vypravili.
Jestliže by se pak při kderých statcích aneb jiném kterémkoli jmění taková proměna nacházela, že by se toho šacuňku předešlého léta etc 57 učiněného doptati nemohl, tehdy jeden každý sám sebe na způsob v témž předešlém šacuňku vyměřený šacovati a v tom se spravedlivě zachovati má.
A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby v těchto nebezpečných časích toto království pro ochranu JMCské, království tohoto i zemí k tomuto království připojených také i lidem pěším náležitě opatřeno bylo, na tom jsme se oddaně snesli, aby každý, tak jakž se nahoře píše, dvadcátého poddaného svého usedlého a z měst patnáctého k též potřebě zemské pohotově měli, tak aby vždycky z týchž vyslaných každý ručnici dlouhou s toulcem, kecherem, s laduňky, s šturmhaubem a zbraň dobrou při boku a třetí halapartnu aneb voštip dobrý a též zbraň dobrou při boku a šturmhaub na hlavě měli. Kteříž také v týchž listech přiznavacích, co a kolik osob jednomu každému vypraviti se dostane, jmenováni býti mají.
A když tak ti listové přiznavací těm nahořepsaným osobám odesláni budou, mají je ihned přehlldnouti, vejtahy z nich, co komu na týž mustruňk vyslati přijde, učiniti a ty k nižepsanému mustruňku pohotově míti mají.
Takoví pak inustruňkové lidu jízdného i také dvadcátého člověka pěšího v středu po sv. Vavřinci [11. srpna] nejprve příští (jakž to i skrze mandáty JMCské po krajích beze všeho prodlévání všem vuobec v známost uvedeno býti má) v jednom každém městě krajském, totiž: v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Práchenském na Písku, v kraji Slánském v Slaným, v kraji Litoměřickým v Litoměřicích, v kraji Kouřimským v Kouřimi, v kraji čáslavském v Čáslavi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, v kraji Chrudimským v Chrudimi, v kraji Žateckém v Žatci od osob nížepsaných konány býti mají.
A když by na koho podle šacuňku celého koně vypraviti nepřišlo, tehdy s jinými před mustruňkem aby se snesli a takového koně zbrojného, jakž vejš dotčeno, společně na den a místo uložené aby vypraviti povinni byli. A ti mustrherové krajští, jakž by v jednom každém místě lidi jizdné i pěší zmustrovali, zouplna-li se počet jich vedle listův přiznavacícľ našel, JMCské a nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským v známost uvésti mají. A kteříž by tak z obyvateluov království tohoto statky své ve dvou neb více krajích měli, ten jeden každý bude moci z těch statků jakž lid jízdný tak i lid pěší, do kterého se mu kraje viděti bude, též i listy přiznavací poslati.
Tito pak mustrherové po krajích voleni jsou:
v kraji Bechyňském: z stavu panského Fridrich Mičan z Klinštejna a z Roztok a na Vitanovicích, z stavu rytířského, Jeroným Hozlauer z Hozlau a na Hněvkovicích;
v kraji Práchenském: z stavu panského Matouš Děpolt z Lobkovic a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství království Českého, z stavu rytířského Jan Hořčice z Prostého a na Bratronicích;
v kraji Slánském: z stavu panského Jan Novohradský z Kolovrat na Buštěhradě a Kosátkách, JMCské mundšeňk, z stavu rytířského Jan Vodolan Pětipeský z Chýš a z Egrberku a na Blahoticích;
v kraji Litoměřickém: z stavu panského Zikmund z Vartinberka a na Zvířeticích, z stavu rytířského Adam Hrzaň z Karasova na Skalce, Landškrounu a Laudšperce, JMCské rada;
v kraji Kouřimském: z stavu panského Karel Mračky z Dube a na Pyšelích, z stavu rytířského Jeroným čejka z Olbramovic na Chválách a Počernicích;
v kraji Čáslavském: z stavu panského Adam starší z Valdstejna a na Zehušicich, JMCské íada, mundšeňk a JíMCové jakožto králové České měst podkomoří, z stavu rytířského Václav Popel z Vesce oc: .
v kraji Vltavském: z stavu panského Jan z Vrtby a na Červeném Hrádku, z stavu rytířského Adam Velemyský z Velemyšlovsi a na Olbramovicích;
v kraji Podbrdském: z stavu panského Jan Litvín z Říčan a na Hořovicích, z stavu rytířského Václav mladší Vratislav z Mitrovic a na Litni;
v kraji Plzeňském: z stavu panského Vilém z Lobkovic a na Tejně Horšovském a Čečovicích, JMCské kráječ, z stavu rytířského Diviš Markvart z Hrádku na Bělý a Nektníři;
v kraji Žateckém: z stavu panského Linhart Colona svobodný pán z Felzu a na Andělské Hoře, z stavu rytířského Kryštof Fictum z Fictum a na Klášterci;
v kraji Boleslavském: z stavu panského Karel z Vartmberka a na Rohozci, JMCské rada, z stavu rytířského Jiřík Vančura z Rehnic a na Studénce;
v kraji Hradeckém: z stavu panského Albrecht Gotfrid Křinecký z Ronova a na Jilemnici, z stavu rytířského Mikuláš z Bubna a na Žamberce oc;
v kraji Rakovnickém: z stavu panského Vilém z Landštejna a na Sosni, JMCské rada, z stavu rytířského Václav Chotek z Chockova a na Žihli;
v kraji Chrudimským: z stavu panského Diviš Lacembok Slavata z Chlumu a z Košmberka a na Košmberce, z stavu rytířského Jiřík Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích, JMCské rada.
V městech pak Pražských hejtmane jednoho každého města týž lid jízdný i pěší, který jim vypraviti přijde, mustrovati mají. Však jestliže by hejtman Nového města Pražského tu tehdáž přítomen nebyl, tehdy Jan Václav z Lobkovic, hejtman Starého města Pražského, takový mustruňk i na Novém městě Pražském vykonati má.
Jestliže by pak kdo k tomu času listu svého přiznavacího hejtmanům krajským časně neodvedl a neodeslal aneb k mustruňku počtu svého koní jízdných i lidu pěšího neposlal, aneb jich tak, jakž náleží, nevypravil, tomu žádnému JMCská s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými toho přehlídnouti a nikoli lehce vážiti chtíti neráčí, v čemž jeden každý sám sobě vinu dáti musí.
Takový pak lid válečný když by do pole vypraven byl, jedná každá vrchnost v poli, totižto jízdné na svůj náklad aby vychovati povinna byla. Na vychování pak pěších aby poddaní mezi sebou takovou sbírku učinili, tak aby z nich vždycky dvadcet jednomu na tejden po jedné kopě míš. dávali. Však aby žádný té sbírky od poddaných dříve vyzdvižení téhož lidu válečného nevybíral, ani také mimo to, což se svrchu píše, aby ničímž více z strany té vejpravy vojenské poddaných svých neobtěžoval pod skutečnou pokutou a trestáním, jaké by mu soud zemský nalezl a vyměřil.
Takový pak lid jízdný i pěší toliko k ochraně království tohoto a zemí k němu připojených obrácen býti má. Nebylo li by se pak království Českému a zemím k němu připojeným tak velikého nebezpečenství třeba obávati, a že by se ten lid jízdný i pěší z téhož pomezí bez nebezpečenství dalšího hnouti mohl, tehdy i o to sou se nadepsaní nejvyšší ouřednici a soudcové zemští, rady JMCské a osoby z krajuov volené spolu namluvili a snesli, kdyby město Vídeň nebo Ujivár, tak jakž toho JMCská milostivé žádati ráčí, a nadto ještě i výše k milostivému JMCské zalíbení, kdyby i Komárno od nepřítele Turka oblehnuto bylo, aby týž lid jízdný i pěší k retuňku takového z těch tří kteréhokoliv místa (však nikam jinam) obleženého na díle aneb všecken obrácen býti mohl, což se nejvyššímu nad týmž lidem nařízenému s rytmistry a hejtmany jeho k pilnému uvážení zanechává. Však kdyby tak z pomezí moravského aneb slezského týž lid jizdný i pěší k retuňku té toliko některé napředdotčené pevnosti obrácen býti měl, o tom každého času nejvyšší nad týmž lidem nařízený JMCské a nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským beze všeho prodlévání oznamovati má.
Nad kterýmžto lidem jízdným i pěším volili sou za nejvyššího z království tohoto tři osoby, totižto Petra Voka z Rožmberka na Třeboni, vladaře domu Rožmberského a JMCské radu, Kryštofa z Lobkovic na Pátku a Divících, JMCské radu, nejstaršího komorníka, nejvyššího hofmistra království českého a téhož království nejvyššího kamrmistra, Adama z Šternberka na Bechyni a Sedlci, JMCské radu a nejvyššího komorníka království Českého, z nichž který se koli JMCské líbiti bude, k té práci aby byl potřebován.
A ten nejvyšší, který k tomu z těch tří osob tak od JMCské potřebován bude, s milostivým vědomím JMCské a radou nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských nejvyššího lejtinampta, též rytmistry a hejtmany i jiné všelijaké správce vojenské voliti má. A kdož tak k tomu volen bude, ten beze všech vejmluv to k sobě přijíti a k tomu se potřebovati dáti má. A co by se nejvyššímu, též i těm jiným oficírům a pomocníkuom jeho služby dáti melo, to JMCská s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými na místě a konci postaviti moci ráčí.
Však kdyby týž lid válečný jizdný a pěší způsobem nahořepsaným vyzdvižen a do pole vypraven býti měl, tehdy vedle vejminky v sněmu léta oc. 95. učiněné oba díly berně domovní z-i stavy tohoto království zuostati mají, nebo na vychování dvadcátého člověka dobře dvakrát tak mnoho i více nežli berně domovní dáti se dostane.
A týž lid jízdný i pěší, byla-li by toho tak veliká potřeba, za tři měsíce pořád zběhlé od nás v poli držán býti má, a JMCská jej střelbou a municí náležitě opatřiti ráčí; k čemuž fůry od svobodníkuov, nápravníkuov, dědiníkuov a dvořákuov, kteříž v tomto království jsou, dány býti mají.
Však poněvadž krajové v tomto království nevšickni k těm městům, kdež se nebezpečenství obávati jest, blízko přísedící jsou, jestliže by z dopuštění božího k tomu přišlo, že by ten lid jízdný i pěší na díle neb všecken vyzdvižen býti musil, na tom sme se snesli, aby ta všecka pomoc od nás svolená tak byla rozdělena, aby krajové Bechynský, Prachenský, Podbrdský a Vltavský ti čtyři spolu, též Čáslavský, Chrudimský a Kouřimský spolu, item Boleslavský, Hradecký a Litoměřický též spolu, a Slánský, Žatecký, Plzeňský a Rakovnický také byli spolu spolčeni.
A kdyby k takovému vyzdvižení lidu jízdného i pěšího přišlo, kde by se a v kderém místě ti tak spolčení krajové spolu strhnouti a v kderé místo, jakž výš dotčeno, nečekajíc na jiné kraje, se obrátiti měli, to při milostivém JMCské a nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských uvážení aby [ Slovo "nejmilostivějším" v zápisu desk. chybí. ] zuostávalo. Lid pak z měst Pražských, též z kraje Loketského jízdný i pěší aby k krajům Žateckému, Slánskému, Plzeňskému, Rakovnickému byl připojen; z hrabství pak Kladského týž lid jízdný i pěší k krajům Hradeckému, Boleslavskému a Litoměřickému aby též byl připojen.
Však jestliže by toliko díl toho lidu a ne všecken ze všech krajův království tohoto vyzdvižen byl, tehdy toliko ti, kteříž vyzdviženi budou, tu berni domovní sobě poraziti mají. Jiní pak zouplna ji odvésti mají a povinni budou.
S takovou při tom žádostí, aby JMCská o podobnou hotovost s stavy markrabství Moravského, knížetství Slezských, též Horních i Dolních Lužic, nicméně i s Chebskými podle milostivého zakázaní svého také co nejdříve jednati dáti a tu při nich pro jich i naši ochranu způsobiti ráčil. Dále také aby JMCská s kurfiršty, knížaty a hrabaty, pány i městy, kteříž léna od koruny České držejí, skrze vyslané své, ano i s many statky lenní držícími a pod hejtmana německých lehen ná
ležejícími, obešlíc je skrze komisaře své v jisté místo buďto do Hba, aneb kde se JMCské zdáti: a líbiti bude, a tu netoliko pro nynější ale také i pro budoucí JMCské bezpečnost a koruny České pohodlí jednati dáti ráčil. Nebo aby dotčení manové z těch statkuov a panství znamenitých k koruně České náležejících jaké pomoci vedle stavův říškých činiti měli, o tom vědomosti že žádné není, protož, se nám za spravedlivé býti vidí, aby v této nás všech se dotýkající potřebě také spolu s námi jednostejnou rovnost nesli.
Přišla li by pak kdy jaká tak veliká potřeba na toto království a země k němu připojené (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač), tehdy poníženě prosíme, aby JMCská kurfirštuom a knížatuom říšským, kteříž s JMCskou a korunou Českou dědičné smlouvy a erbanuňky mají, časně v známost uvésti a, aby se vedle týchž erbanuňkuov, byla-li by toho potřeba, chovali, milostivě napomenuti ráčil.
Naposledy také JMCské též poddaně prosíce, poněvadž sme prve k milostivému JMCské zalíbení veliké a prve neslýchané pomoci nadmíru svolili, nadějíce se, že tudy všeho nebezpečenství dalšího prázdni a svobodni budeme, a nyní pak opět ještě nad to vejš pro ochranu JMCské nás a jiných zemí k tomuto království připojených tuto veřejnou hotovost, kteráž bez znamenitého nákladu našeho býti nemůž, podle moci sobě sněmem propůjčené sme nařídili, že to JMCská jako král a pán náš nejmilostivější od nás milostivě a vděčně přijíti a králem a pánem naším nejmilostivějším*) býti a zůstati ráčí.
Forma listu přiznavacího.
Já N. známo činím tímto listem přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že sem vedle jistého JMCské pána našeho nejmilostivějšího s nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými, radami JMCské souduov dvorského a komorního, též osobami ze všech krajuov království Českého sněmem volenými snesení statek svůj, jak jest léta oc 57 šacován byl, též i peníze své, které na ourocích aneb jiných užitcích svých mám, na ten způsob, jakž se to léta etc 88 dalo, spravedlivě vyhledal, kteréhož se nachází statku pozemského za N. a peněz, kteréž na ourocích aneb jiných užitcích mám, N., z čehož mně se vypraviti přijde a dostane koní N.; nic méně i poddané své osedlé scisti davši našel jsem jich N, z nichž dvadcátého člověka počítajíc vypraviti se dostane N. A že sem se v tom spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu na svědomí pečet svou vlastní k tomuto listu sem přitiskl. Jehož datum etc.
Forma listu přiznavacího pro měšťany a handlíře.
Já N. známo činím tímto listem přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že sem vedle jistého JMCské pána našeho nejmilostivějšího s nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými, radami JMCské souduov dvorského a komorního, též osobami ze všech krajuov království Českého sněmem volenými snesení a podle sněmu léta oc 57. tak, jakž se jest i léta oc 88. dalo, spravedlivé vyhledal, a sečetši peníze všecky, kteréž na užitcích, kupeckých handlich domácích i přespolních mám, jichž učiní N, z nichž mně se vedle snesení sněmovního přijde vypraviti koní N. A že sem se v tom spravedlivě zachoval, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu na svědomí pečet svou vlastni k tomuto listu sem přitiskl. Jehož datum etc.