31. Julii 1604. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109. 15.

Rudolf etc. Slovutný věrný náš milý! Zprávu toho jmíti ráčíme, že by na gruntech tvých nějakého kněze nového náboženství, kderýž se stranou pod jednou ani pod obojí neřídí a nespravuje, jmíti jměl. I poněvadž v tomto království vedle vyměření zřízení zemského jiné kromě toho dvýho náboženství trpíno býti nemá, a my jsme teď někderého času skrze mandáty naše císařské to vuobec po krajích vyhlásiti a publikovati dáti ráčili, jak by se stavové a obyvatelé království tohoto věrní naši milí k takovým bludníkuom a novotníkuom zachovati jměli, v čemž že jsi ty se tak poddaně a poslušně tolikéž nezachoval, neráčíme s osobou tvou spokojeni býti: a protož nechtíc, aby tu na gruntech tvých se déle týž nepořádný kněz zdržovati jměl, poroučímeť, aby jeho ihned z týchž gruntuov tvých vybyl a kněze pořádného, kderý by se konsistoří hořejší neb dolejší Pražskou spravoval, jí poddán a poslušen byl, na túž faru svou uvedl, ač se chceš jiného nařízení našeho a hněvu vyvarovati. Dán na hradě našem Pražském, ve čtvrtek po sv. Martě hospodyni [ St. Marty bylo r. 1604 ve čtvrtek. ]) l. 1604.