502. Čtyři měšťané jménem konšelův a obce města Kadaně pod obojí hájí se u císaře proti zprávě purkmistra a rady téhož města pod jednou v příčině slavení Božího těla.

15. srpna 1604. — Opis souč. v arch. místodrž. král. Česk. R. 109. 14.

Nejjasnější etc. Jaké těžké, však nedůvodné psaní purkmistr a konšelé ti, kteří pod jednou jsou v městě Kadani, VCMti na nás, kteří pod obojí jsme, podali a čím nás obvzláštně, zejména některé osoby jmenujíc, při VCMti netoliko zoškliviti, ano, jakž se někteří z nich v jistejch místech slovy pyšnými v tom pronesli, o hrdla i o poctivosti připraviti usilují, tomu VCMt z toho jich nedůvodného a hanlivého psaní porozuměti milostivě moci ráčila. Na kteréžto jejich nedůvodné psaní my nížepsani i na místě konšelův i vší obce města Kadaně pod obojí přijímajících zde nepřítomných VCMti tuto svou pravdivou zprávu dáváme, a tomu všickni společně světle a patrně odpíráme, abychom se v čem milostivejm poručením VCMti protiviti, na zlehčení a potupu VCMti co mluviti aneb v čem VCMti, též JMtí nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských nebo rad VCMti důstojnost uraziti měli, nýbrž to sami, ač neradi a ne zouplna, žalobníci naši povědíti musili a dokládají, že jsme se po přečtení nám milostivého poručení VCMti strany procesí vyšlého,slovy patrnými pronesli, že VCMti hrdly i statky svými hotovi jsme sloužiti podle nejvyšší možnosti, a protož že to VCMti poručení v jeho podstatě a celosti zanecháváme. Co se pak nařízení jich purkmistra a rady města Kadaně pod jednou přijímajících (kteříž sice nás pod obojí ne za spoluoudy církve svaté, než za kacíře, Luteriany, Kalvíny a Pikharty drží a mají, nás ani k pohřbu ani k jinejm církevním služebnostem připouštěti mezi sebe nechti) [dotyce, kteří] několik osob k nesení nebes při též procesí naříditi chtěli, toho že nám s dobrým svědomím učiniti možné není, jsme oznámili a příčiny toho slušné nejedny předložili.

Jedno, že VMCská žádného k náboženství proti jeho svědomí nutiti neráčí, nýbrž jak nad stranou pod jednou tak nad stranou pod obojí milostivou a otcovskou ochranu držeti ráčí, tak jakž nejednou VCMti poručení milostivé na nás stranu pod obojí, abychom spolu s těmi, kteříž pod jednou jsou a nás v ničemž za oudy církve své znáti nechti, náboženství jejich proti svědomí svému vykonávati jměli, nežli k nim straně pod jednou že se vlastně milostivé poručení VMCské vztahuje; což my také ve vší ponížené poddanosti zanecháváme, majíce toho i ten důvod, že v městech Pražských tutouž procesí jako i jiné náboženství své zvláště strana pod obojí a zvláště strana pod jednou vykonávají, ale aby jedna strana drahé toho pomoci vykonávati nucena kdy byla, v žádném příkladu jsme neslyšeli, nýbrž že to zřízením zemským i mnohými příklady zapovědíno jest, v známosti nám zůstává.

Druhé, že VMCská jednoho každého z stavův království českého ve všech příčinách při starobylém způsobu a zvyklosti zuostavovati ráčí, ano i v témž milostivém poručení se toho dokládá, aby se při též procesí podle starobylého zpuosobu jeden každý vážně choval. Starobylý pak zpuosob v městě našem, což my pamatovati můžeme, nikdy se nezachovával, aby pod obojí strana s druhou stranou, kteráž jest pod jednou, na procesí choditi jměla. A protož i z té příčiny jsme žádali, aby nám nadepsané poručení VCMti propůjčeno bylo, že VCMti zprávu svou poníženou učiniti chceme, kterak strana pod jednou proti zřízení zemskému, proti starým smlouvám jak dskami zemskými i jinak stvrzeným nás utiskovati a k náboženství svému příčinu téhož milostivého poručení VMCské nutiti usiluje. Ale porozuměvše tomu strana naše odporná, že bychom podle takové zprávy od VMCské při týchž starobylých smlúvách a při zřízení zemském a zvyklostech svých zuostaveni byli, a že by dotčené poručení VMCské jim, že se toliko na ty, kteříž toho náboženství pod jednou jsou vztahuje, vysvětliti ráčila, nám jeho propůjčiti nechtěli za tou samou příčinou, aby nás soužiti, nad námi se pomstiti, nás při tom podle vůle své jinak, nežli samo v sobě jest, VCMti donášeti a př nejmenším VCMti v ošklivost uvésti mohli.

Jakož pak VMCská snadničce tomu porozuměti moci ráčí, že též jejich psaní z pouhé zlosti a ne z potřeby pošlo. Nebo když do téhož psaní a zprávy jejich nahlédnouti ráčíte, ráčíte to najíti, kterak to naše poddané hlavy sklonění milostivým dekretům VCMti slovy svými jedovatými a krve žádostivými převracejí; jak všecko na zlou stranu vykládají, jak životy naše a všecka dobrá předsevzetí potvorně malují, a když se jim na nás toho, což rádi chtěli vyhledati, nedostalo, rodiče naše před mnoha léty blahoslavené již dávno s světa sešlé v pánu Bohu odpočívající k tomu přiraziti a ňáké jich obsílání a věci dávno pokojné proti těžké zapovědí právy a zřízeními zemskými připomínati a zdvihati museli, aby i v tom svou ukrutnou mysl provedli. Toho v témž psaní svém dokládají, že by Ferdinand Štěrba z Štirbic jměl sobě poručení VMCské zlehčiti podobně jako někdy otec jeho Petr Štěrba, kterýž že proto i obeslán byl. Čemuž pak týž Ferdinand Štěrba tak i my vedle něho světle odpíráme, aby jak on tak někdy pan otec jeho jměl se v čem poručení VCMti na odpor stavěti; nýbrž to by se spíše ukázati mohlo a muože, že jak někdy Petr Štěrba otec jeho nevině obžalován byl z pouhé závisti, proto že u slavné a svaté paměti JMti císaře Maximiliána, pana otce VCMti nejmilostivějšího, pro věrné a platné služby své u veliké byl milosti, avšak když nic naň toho ukázáno nebylo, netoliko nepřátelé jeho zahanbeni byli, ale on jsouce toho prázen a vysvobozen potomně také ouřadem rychtářství VMCské v témž městě Kadani poctěn byl, v něm za mnoho let zuostával s lepším užitkem obecního dobrého než tento nynější; až potom když pro sešlost věku více pracovati nemohl, málo něco před smrtí svou s obzvláštní milostí od VMCské z toho ouřadu propuštěn jest, jehožto památka až do dneška jak mezi vzácnými a vznešenými lidmi všech tří stavův království, kterýmž on v známosti byl, není i protivníkům a hancíni jeho neznámá. Tak podobně ačkoliv týž syn jeho Ferdinand jest vysoce obžalován před VCMti, však aby se co toho na něj provésti a prokázati mohlo, není naděje; nebo ačkoli od strany odporné za původa toho, že strana pod obojí omluvu svou, proč nebes nositi nemůže, dala, položen jest, však aby on toho původem byl, toho opěty před rukama není, nýbrž to by se mohlo provésti, když na něho od obce pod obojí to podáno bylo, aby omluvu a snesení jich straně pod jednou v známost uvedl, dosti dlouho jest k sobě toho přijíti nechtě], až vždy k tomu přiveden byl, že jest snesení strany straně oznámil. Ale však ta uctivě s velikou vážností poručení VCMti učinil; a aby ta slova mluviti jměl "kdyby VCMt audiencí dávati ráčila, že by s těžkém taková poručení vycházela", tomu světle a patrně jak on tak my odpíráme, a strana odporná toho na věky neprokáže. Jakož ani toho se provésti moci nebude, aby Zachariáš Freiinger anebo kdo jinej co na zlehčení poručení VCMti mluviti jměl, nebo tomu všemu světle a patrně všickni v té stížnosti a žalobě odporníků našich poznamenaní odpírají a odpíráme.

A poněvadž na nás až posavad nic proti této naší pravdivé zprávě ukázáno není a bejti nemuože, nýbrž to zjevně se ukazuje, že některé ty osoby rady bouřlivé postavivši se pod titulem, jako by jim o náboženství činiti bylo, beze vší příčiny za nepřátele nás, o čež také od VMCské, že mezi námi již prve jistá komisí nařízena jest, obdrželi, pod tím takovými omylnými zprávami své nepravé žaloby sobě stvrditi a nás před časem předcházeti: protož VCMti za to poddaně a poníženě prosíme, že nás při této naší pravdivé zprávě v tom artikuli zuostaviti ráčíte.

Co se pak náboženství našeho dotejče, kteréž podle našeho dobrého svědomí, tak jakž od ducha Páně slovem jeho svatým od kněží našich pořádných pod obojí vyučeni jsme, pro samé spasení duši našich a žádnému na vzdoru aneb k potupě, než vedle zřízení zemského a smluv mezi stranami o to učiněných vždycky pokojně jsme vykonávali a vykonáváme, že v tom náboženství našem nad námi milostivou a otcovskou ochranu držeti a nás od víry naší utiskovati dopouštěti neráčíte, poddaně a pokorně prosíme. A poněvadž o jiné některé věci náboženství našeho se dotýkající před pány komisaři od VMCské k tomu zřízenými s nimi činiti a podle terminu uloženého vyslyšáni býti máme, že i to k též komisí přiložiti milostivě povoliti ráčíte, tak aby strana odporná na nás to před touž komisí provozovala, co jest VMCské žalovati směla, a my abychom zase to odvésti mohli.

A v tom se etc. Ferdinand Štěrba. Volf Tröltsch. Šebestián Švarc. Zachariáš Freiinger.




Přihlásit/registrovat se do ISP