25. srpna 1604. — Opis souč. v arch. míštodrž. král. Česk. v Praze. E. 109 — 14.

Nejjasnější etc. Velikou, nesnesitedlnou obtížností přinuceni jsouce VMCské touto slzavou suplikací zaneprázdnění činiti musíme, nemajíce zde v tomto světě k komu jinému po pánu Bohu nežli k VMCské jakožto k vrchnosti své nejmilostivější od samého pána Boha nám nařízené se utéci. Protož že nás velice soužené nebohé poddané v tom, jestli co z velikého zarmoucení buď nečasně aneb sprostěji, než by náleželo, VMCské předložíme, milostivě a otcovsky snésti ráčí, ve vší poddanosti pro Boha prosíme.

Nedávno pominulých dnův VMCské rychtář a jiné osoby radní města Kadaně pod jednou přijímající, ti kteříž několikráte rozdílná VMCské milostivá poručení nemužně zanedbávati přivykli, obžalovali nás konšely i všecku obec města Kadaně pod obojí přijímající, jako bychom VMCské pána pána nás všech nejmilostivějšího poručení (čehož však pán Buoh na nás i potomky naše dopouštěti neráčí) sobě zlehčovati měli tím, že jsme týmž osobám pod jednou, když na den Božího těla s procesí chodili, nebesa nýsti a spolu s nimi na jich pod jednou procesí choditi nechtěli, a aby se na některé z nás, k kterýmž obzvláštní záští jměli, vymstíti mohli, některé osoby poznamenané do VMCské kanceláře dvorské podali, mnohé a nepravdivé věci jim přičítajíce. Na kteroužto jich osob pod jednou žalobu jsou čtyry osoby dobře zachovalý a v ničemž nevinný sem do kanceláře VMCské české dvorské obeslány. Kteříž jsouce v svědomí svém sobě jisti, že se ničehož zlého nedopustili, neostejchali se dáti najíti i také na touž nedůvodnou žalobu těch pod jednou svou pravdivou zprávu dáti, jakož VMCská předešle z těch pod obojí přijímajících v Kadani VMCské podané zprávy, že jsou se ničeho neslušného nedopustili, milostivě vyrozuměti jest ráčila; však že strana pod jednou, byvše zde, nepochybně ještě něco více mimo žalobu svou předešlou na větší těžkost těch nebohejch osob přidali a je VMCské tudy zošklivili, tak že též čtyry osoby do vězení těžkého se dostaly, že žádný k nim přijíti nemůže. O kterémžto vězení jich manželky a přátelé jich zvěděvše, veliký pláč a naříkání způ. sobili jinak se upokojiti nechtíce, než aby o vysvobození jich jednáno bylo. Za kteroužto příčinou obec naše pod obojí přijímající nás jest k tomu nařídila, abychom za propuštění jich z téhož vězení pro Boha VMCskou ve vší poddanosti žádali.

I nemajíce my nebozí soužení lidé, avšak VMCské bohdá věrní a poslušní poddaní, jinam po pánu Bohu nežli k VMCské jakožto k císaři, králi a pánu panu nás všech nejmilostivějšímu se utéci, VMCské pro hojnou odplatu boží pro pána Boha poddaně prosíce žádáme, že též vězně častokrát dotčené, kteříž tak na nedůvodnou žalobu strany pod jednou opatřeni, že k nim žádný ani přijíti ani od nich, jak se mají a jsou-li zdrávi, nic slyšeti nemůže, aby z téhož těžkého vězení propuštěni byli, k nim milostivě a otcovsky se nakloniti ráčíte. My za ně připovídáme, že se jakožto věrní a poslušní bohdá VMCské poddaní z toho náležitě proti svejm žalobníkům vyměřiti chtí, že jsou nevinně a nedůvodně u VMCské obžalováni. A v čem tak VMCská jim otcovskou milost prokázati ráčí, toho sám pán Buoh všemohoucí VMCské zde časně i napotom věčně hojná odplata bude. Datum 25. dne měsíce srpna léta Páně 1604.