NA HRADĚ PRAŽSKÉM, 18. Octob. 1604. — Konc. v arch. místodrž. král. Česk. R. 1009. 15.

Rudolf etc. Slovutný věrný náš milý. Zprávě a odpovědi tvé, kterouž nám z poručení našeho císařského tobě na suplikování Jeronýma Puchfeldera z Presat, dvořenína našeho, z strany toho predikanta na faře Bernartické, kterouž jsme předešle jemu Puchfelderovi, aby jej z té z fary vybyl, (v čemž by se mu od tebe překážka díti chtěla) poručiti ráčiti, učiněného, co by za vejmluvu měl, jsme vyrozuměti ráčili. I poněvadž týž Puchfelder, že nahoře dotčený predikant knězem řádným hořejší ani dolejší konsistoří se spravující[m] není, ukázal, a předešle na též faře vždycky kněží pořádní od biskupa řádně svěcení držáni byli; protož tobě ještě jakž i předešle poroučeti a to jmíti chtíti ráčíme, aby se v tom nechaje vejmluv na straně tak a nejinač poslušně a poddaně zachoval, jemu Puchfelderovi ví vybytí téhož predikanta a v dosazení kněze pořádného překážky nečinil a nám příčiny k jinšímu toho při tobě opatření nedával, jinač nikoliv nečiníce. Nebo máš-li co z strany kolatury neb čeho jiného k němu, můžeš o to k němu pořadu práva zachovati. Dán na hradě našem Pražském v pondělí den sv. Lukáše léta 1604.